Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane předsedo. Já nebudu příliš dlouhý. Původně jsem tu chtěl mluvit a reagovat na kolegu Schreka z ODS, který tu mluvil o Urban Stories. My jsme si vlastně ale tu debatu o tom alkoholu odbyli tou přestřelkou ve faktických poznámkách, tak já už se k tomu nebudu vracet.
Jedinou poznámku – k debatě doktorů o alkoholu. Chtěl bych jako pedagog do toho vnést ještě, že je poměrně dost popsán problém vzrůstající spotřeby alkoholu u mladistvých. A přesto my tady tou debatou v podstatě říkáme, že jsou situace, kdy to je tolerovatelné. Nejsem si jist, že tím dáváme dobrý signál.
K jednacímu řádu samotnému. Hodně navážu na kolegyni Moricovou, protože jednak jsem velmi rád, že jsme tu debatu vedli. Ta debata o jednotlivých principech, o změnách, které jsou potřeba, byla důležitá.
Také bych chtěl velmi ocenit právě to, že byla snaha nakonec najít nějaké kompromisy v některých kontroverznějších věcech. Hlasování, doufám, ukáže, že se ten kompromis podařilo nalézt.
Co je pro mě ale zajímavé, a to je při některých vystoupeních, myslím, že to je kolega Vondráček, teď myslím kolega Radek Vondráček, v některých případech těch pozměňovacích návrhů nebo těch úprav argumentuje tím, že dáváme vlastně do souladu ten jednací řád se zažitou praxí, ale v některých případech naopak tu zažitou praxi chceme vlastně potlačovat. Takže mně tohle nepřijde úplně konzistentní a tenhle argument bych já moc nepoužíval a spíše bych se skutečně vždycky zaměřoval na to, co je cílem a jestli takovéto opatření je, nebo není správné.
A v té poslední své notičce právě navážu znovu na kolegyni Moricovou, protože když se bavíme o té motivaci úpravy jednacího řádu, tak ono to tady občas vypadá z některých těch příspěvků, jako by primární motivací pro úpravu bylo nějaké silové řešení, jestli má opozice příliš mnoho síly, nebo jestli je potřeba tuto sílu omezit, která ta opatření k tomu povedou. Bezesporu je to kontext, který je důležitý, ale moderní Sněmovna – a tady bych vzpomenul kolegyně, které stály na začátku u této iniciativy, s tím návrhem přišla především proto, aby to jednání bylo předvídatelnější, aby ta pravidla vedla k tomu, že bude práce poslance, poslankyně atraktivnější, abychom právě měli tu soutěž v tom, kdo se bude ucházet o místa ve Sněmovně daleko volnější, širší, aby právě například tím omezujícím faktorem nebylo to, že nejste schopni si říct, kdy přijedete domů, kdy budete mít čas na děti, a aby tu neseděli – omlouvám se teď trošku za ten stereotyp, ale jen starší mužové, kteří prostě tento problém obvykle v té společnosti neřeší. (Kolem řečniště procházející mladý poslanec Kowanda ukazuje s úsměvem, že on je tady taky.) Já se ještě za něj taky nepovažuju, pane poslanče. (Smích.)
Ale tohle bych chtěl připomenout, že skutečně tou naší optikou má být ten primární cíl, aby jednání začalo být více předvídatelnější, aby se dalo více plánovat, aby ta pravidla vedla ke kultivaci toho prostředí. A jasně že to nezařídí jen ta pravidla, pokud my nebudeme chtít. Ale znovu bych to chtěl připomenout.
A znovu bych chtěl poděkovat kolegyním, které za moderní Sněmovnou stály v předchozím období. A já děkuju, že tímto snad dnes dotáhneme to jejich snažení ke zdárnému konci a tímto jim poprvé na kameru mávám a zdravím je a děkuji jim. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. My jsme se vystřídali při řízení schůze V této chvíli nemám faktickou poznámku, takže na řadě je paní poslankyně Lucie Sedmihradská, připraví se Jan Papajanovský. (Z pléna: Je omluvená.) Pokud je omluvená, to já nemůžu vědět, já jsem tady nebyl u čtení omluv, tak ji odmažu. A na řadě je pan poslanec Jan Papajanovský, připraví se Ondřej Matěj Havel. Tak pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Ono to bylo nějaké rychlejší, než jsem čekal, tak jsem trochu zadýchaný, omlouvám se.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já krátce něco řekl k novele jednacího řádu Poslanecké sněmovny, kterou právě projednáváme.
Každý z našich ústavních orgánů má svoji roli. Soustava obecných soudů určuje, co je, a co není po právu, a rozhoduje o vině a o trestu.
Ústavní soud chrání naše ústavní zřízení. Vláda je vrcholným orgánem moci výkonné, tedy vládne, prezident se na vládnutí podílí, reprezentuje náš stát navenek a také, jak jsme mohli v posledních týdnech vidět, chrání právo. No, a Poslanecká sněmovna a Senát? Tyto dvě instituce představují moc zákonodárnou. Naším úkolem nás tady v tom sále je přijímat zákony. No, a jak ví v naší zemi už asi každý, tak se nám to nedaří úplně efektivně a důstojně – a hovořím teď o Poslanecké sněmovně, zejména o Poslanecké sněmovně. Jasně, i Senát má určitě svoje problémy, zejména třicetidenní lhůtu, kterou má stanovenou k projednávání zákonů, bychom měli změnit a zvýšit někdy v budoucnu tak, aby mohl začít fungovat efektivněji, ale tím jaksi důkazem té nefunkčnosti, neefektivity občasné, je zejména právě Poslanecká sněmovna. Já osobně proto návrh, jehož účelem je efektivitu a úroveň diskuse v Poslanecké sněmovně posunout, vítám.
S efektivitou jednání je to samozřejmě složité, protože na jednu stranu je potřeba vyvážit právo většiny vládnout, protože ač stojíme na jiné straně barikády, řekněme, tak respektujeme výsledek svobodných demokratických voleb a většina prostě má právo vládnout. No, ale zároveň je potřeba ponechat opozici skrze třeba i parlamentní obstrukce možnost dělat její opoziční práci, možnost upozorňovat na důležitá témata, a tato témata zvedat. Protože obstrukce jsou zcela bezpochyby legitimním nástrojem parlamentní politiky.
Mimochodem, když jsem se připravoval, tak jsem dohledal, že obstrukce jsou staré už 150 let, že první protiobstrukční pravidlo řešila v roce 1882 britská Sněmovna jako tehdy ochranu proti Irům, kteří obstruovali.
Návrh, který je předkládán a který budeme projednávat, tak pokud skutečně bude schválen v tom dohodnutém znění, já osobně považuji za návrh vyvážený, za návrh, který žádným závratným způsobem nevychyluje to kyvadlo ať už na stranu opozice nebo koalice, žádným způsobem nepoškozuje opoziční práva, umožňuje nám dále v případě potřeby obstruovat, ale zároveň jednání Sněmovny zpřehledňuje, zefektivňuje a dělá ho důstojnějším. Proto já osobně – a věřím, že i většina našeho klubu, ten návrh podpoříme.
Dovolte mi ale připojit ještě pár slov o pozměňovacím návrhu, pod kterým jsem spolu s kolegy podepsán a který vyvolal, jak jsme viděli tady dneska, asi víc emocí a diskuse, než jsem možná trochu čekal. Dovolte mi říct něco o návrhu lex střízlivost neboli iniciativě Střízlivá Sněmovna. Já už jsem ten návrh tady ve druhém čtení představoval, ale ta diskuse o něm se určitým způsobem vyvinula, tak mi dovolte prosím některá fakta připomenout.
Pozměňovací návrh jsme s kolegy předložili, protože alkohol je objektivně v této a asi i v předcházejících poslaneckých Sněmovnách problémem. Konzumuje se tady, a to i během jednání. Pokud někdo říká, že nic takového nikdy nezažil, že nikdy nic takového neviděl, tak tady zřejmě chodí s klapkami před očima, protože to se tady prostě děje.
Pozor, není to ale problém, který se dotýká jenom koaličních nebo opozičních stran, jedné, druhé, třetí strany. Je to něco, co se dotýká Sněmovny napříč tak říkajíc politickým spektrem. No a proč je to podle mého soudu problém?
Sněmovna jako instituce nemá u veřejnosti dobrou pověst. Tuším, že povolání poslance stále vévodí pořadí žebříčku nejdůvěryhodnějších profesí, ale ne na 1. místě... Nebo vlastně ano, ale na 1. místě odzadu. Máme-li tohle změnit a máme-li ze Sněmovny udělat důvěryhodnou, řekl bych civilní instituci, potřebujeme ji přiblížit lidem. Proto jsme navrhli lex střízlivost.
Navrhli jsme – a už to tady zase zaznělo – do jednacího řádu zkopírovat ustanovení ze zákoníku práce. Nevymýšleli jsme nic nového. Zkopírovali jsme to ustanovení ze zákoníku práce, které podle mého soudu není úplně dokonale napsané, dalo by se napsat lépe, ale platí pro běžné lidi, pro běžné zaměstnance, takže proto jsme ho navrhli převzít a zkopírovali jsme ho a navrhujeme, aby platilo i pro poslance. ***
