Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.30 hodin)
(pokračuje Petr Hladík)
A naopak (takový?) postup by vytvořil nedůvodný tlak na změnu akcionářské struktury stávající a autorizované obalové společnosti, která by stávající právní úpravu... nebyla možná. Návrh tím narušuje základní rovnováhu systému rozšířené odpovědnosti výrobců. Výrobci mají nadále nést finanční, organizační odpovědnost za obaly, které uvádějí na trh, avšak současně se tím fakticky omezuje možnost vytváření alternativních systémů nebo reálně ovlivnit podmínky, na nichž jsou již zákonné podmínky plněny. Výrobci se tak mohou dostat do pozice pasivních plátců systému, jež institucionální nastavení, náklady a efektivitu nemohou dostatečně ovlivnit. To je naprosto klíčové. Mohou se dostat do formy plátců systému, aniž by mohli ovlivnit náklady, efektivitu a nastavení celého systému.
Praktický dopad navrženého tříprocentního limitu je zásadní. Při dosavadním limitu 30 procent mohou alternativní (?) teoreticky založit a odpovědně financovat 3 až 4 významní výrobci nebo skupiny výrobců. Při limitu 3 procenta to není možné. Já chápu, že tohle je princip, který paní kolegyně Peštová prostřednictvím paní předsedající vetkla do této novely, ale tohle vlastně umožňuje faktickou zákonnou bariéru vstupu do toho systému. Je zapotřebí 34 vzájemně nezávislých subjektů, a to ještě bez zajištění pravidel jednání ve shodě. Vzhledem k tomu, že vznik autorizované obalové společnosti vyžaduje kapitál, provozní know-how, smluvní síť, IT infrastruktury, reporting, dlouhodobou odpovědnost za plnění zákonných cílů, představuje takové omezení faktickou bariéru a vytváří monopolní nastavení, tak jak jej tady kritizuji.
Návrh tím narušuje základní rovnováhu EPR systému, tak jak jej známe v České republice. Pro řádné fungování systému nakládání s obaly a odpady z obalů tak žádné z navrhovaných změn nejsou nutné, a je tedy namístě jej v plném rozsahu odmítnout.
Dle novely by měla dostat nový úkol autorizovaná obalová společnost. Zajišťování podpory nejrůznějšího charakteru minoritním kolektivním systémům a obcím v oblasti takzvaných nových segmentů: administrativa, komunikace s obcemi, zasmluvnění obcí a zúčtování plateb. Tohle je hrozně důležité – vytváří se takzvané součtové nebo clearingové centrum. Já od principu součtového clearingového centra nic nemám, naopak ho podporuji, problém je, že vy vytváříte součtové a clearingové centrum na základě jedné soukromé EPR společnosti. Pro vaši představu, co to znamená – jenom, abyste si to uměli představit.
Tady se vytváří to, že by EKO-KOM vůči obcím byl tím jediným styčným důstojníkem, což je z pohledu obce správné řešení – jeden výkaz, jeden Excel – potud já nemám žádný problém – ale clearingové centrum by mělo být státní. Clearingové centrum musí být bezpečné. Musí být bezpečné z pohledu dat, musí být bezpečné z pohledu zneužitelnosti informací, které se konkrétní autorizovaná osoba dozví. Ona se prostě o těch ostatních autorizovaných společnostech, protože budou vznikat další na různé typy materiálu, prostě dozví informace. A já tady nevidím kontrolu toho, aby tyto informace nebyly zneužity.
Takže znovu opakuji, já jsem podporovatel clearingového centra, jsem podporovatel toho, aby vůči obci to byl jeden výkaz a ať je EPR systémů klidně 20 nebo 30, ale má to být státní entita, nebo entita pod jasným státním dohledem, tak aby nedocházelo ke zneužití dat, tak aby docházelo ke rovnosti systému, a tak aby docházelo ke tlaku na efektivnost.
Daný návrh je proti logice evropského práva – a to je strašně důležité. My máme směrnici a paní kolegyně Peštová ji velmi dobře zná – směrnice o odpadech. A strategický dokument České republiky, který je platný v rámci rozšířené odpovědnosti EPR systémů a dalších odpadových strategií. Ze strategie rozšiřování systému rozšířené odpovědnosti výrobců v České republice z července roku 2024 je, cituji: aby se výrobci postarali o své výrobky až do konce. Rozšířená odpovědnost výrobců se bude dle legislativy EU nově týkat textilu a obuvi. Ministerstvo životního prostředí zpracovalo strategii systému rozšířené odpovědnosti výrobců i pro další produkty. Tolik citace.
Z něho vyplývá, že implementace EPR je vhodná tam, kde lze stanovit racionální, měřitelné a vymahatelné cíle, které přispívají k zefektivnění materiálového (toku?)... toku odpadu a mají pozitivní dopad na životní prostředí. EPR není univerzální ani jednoduše aplikovatelným nástrojem globálně uplatnitelným pro generování aditivních příjmů do odpadového hospodářství. Nad tím bych se chvilku pozastavil – aditivních příjmů do odpadového hospodářství.
Tady opravdu hrozí, že jednotlivé podnikatelské subjekty – a já jsem rád, že v této Sněmovně prostě je velký tlak na snižování administrativy a byrokracie vůči podnikatelském systému (podnikatelským systémům?), ale také tomu, aby neplatily zbytečně různé poplatky a další. Tak tady z tohohle návrhu my prostě jasně vidíme, že prostě firmy můžou do toho systému platit více. Je zřejmé, že rozšiřování EPR systému není vhodné do oblastí, kde bylo neekonomické požadovat po výrobcích, aby vytvářeli plnohodnotné kolektivní systémy s úplným administrativním a technickým zázemím, možností systému a navíc negativně zatěžovali obce, pokud do (?) ně obce měly jednat samostatně s každým systémem vykazování.
Takové nevhodné nastavení je přitom koncepčně nesprávné a nefunkční obcházet tím, že by velká část povinností takovýchto nových, neplnohodnotných kolektivních systémů byla za úplatu přenesena na autorizovanou obalovou společnost, která by jinak neměla nic společného s kolektivním plněním výrobců v oblasti neobalového materiálu. Tak si představte, že oni potom budou řešit: hračky, nábytek, sportovní potřeby, obuv nebo něco podobného.
Novela navíc nijak neupravuje problematiku možného křížného financování jednotlivých, věcně nesouvisejících aktivit autorizované obalové společnosti na poli nakládání s odpady z obalů versus realizaci služeb pro nové, neplnohodnotné kolektivní systémy, či problematiku dalších možných rizik vznikajících pro autorizované obalové společnosti v důsledku povinnosti zajišťovat takové služby pro neplnohodnotné kolektivní systémy, ať již jde o rizika excesivní administrativní zátěže, nedostatku lidského kapitálu, nedostatku financí, ohrožení funkčnosti samostatného obalového kolektivního systému a další. Novela pouze z účelových důvodů vytváří předpoklady pro přesun dalších alternativ na jedinou monopolní českou autorizovanou obalovou společnost, a tedy umožňuje nekontrolovatelný nárůst monopolních činností, které autorizované obalové společnosti prostě vůbec nepřísluší.
Návrh přitom neodpovídá na základní otázky: Jak bude stanovena cena služeb poskytovaných v minoritním kolektivním systému, zda půjde o cenu tržní, nákladovou nebo regulovanou, kdo ponese riziko ztrátovosti nebo administrativně náročných činností, jak bude účelně a fakticky odděleno financování obalových a neobalových aktivit a kdo ověří, že náklady neobalových agend nebudou přímo nebo nepřímo promítány do poplatků výrobců obalů. Tady prostě hrozí křížové financování. To je něco, co máme vyloženě zakázáno v české legislativě. ***
