Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tuto otázku chci směrem k panu ministrovi položit velmi důrazně, neboť návrh zavádí povinnost pravidelného obnovování znalostí na procesu hodnocení pro certifikované osoby. Tady je fér říci, že samotná povinnost obnovy znalostí vychází z evropského rámce a tady nechci tvrdit, že přeškolování jako takové je český výmysl, ale český návrh k tomu staví poměrně detailní administrativní konstrukci, kdo přesně může školení pořádat, že školení bude zakončeno závěrečnou zkouškou, že subjekt musí nejméně měsíc předem informovat ministerstvo a Českou inspekci životního prostředí, že musí vést evidence, předávat údaje do informačního systému a vystavovat potvrzení. To všechno může mít své opodstatnění, ale musí být jasně řečeno, která část je evropské minimum a která část je české procesní nastavení. Jestliže ministerstvo samo počítá s tím, že půjde o tisíce certifikovaných osob a až desetitisíce držitelů osvědčení, pak už to není jenom technický detail, je to zásah do fungování celého segmentu servisních profesí. Proto bych rád požádal ministerstvo, aby ve svém v našem výboru, předpokládám, výboru životního prostředí jasně doložilo, co přesně je povinná adaptace evropského práva a co už je národní volba.

Druhá oblast je reporting. Návrh zavádí nové roční oznamovací povinnosti. Výrobci zařízení obsahující fluorované skleníkové plyny mají do 31. března podávat ministerstvu zprávu za předchozí kalendářní rok. Certifikované osoby mají reportovat informace o F-plynech použitých při instalaci nových zařízení, při servisu a údržbě stávajících zařízení a také informace o znovu získaných plynech. Dodavatelé F-plynu mají vést a následně ministerstvu předávat záznamy o nakoupených a prodaných plynech, o certifikovaných osobách nebo osobách s osvědčením, které tyto plyny zakoupily. Důvodová zpráva uvádí, že toto administrativní zatížení se bude týkat přibližně 1 100 certifikovaných právnických osob a případně také certifikovaných podnikajících fyzických osob, což je další konkrétní dopad.

Tak se znovu ptám, vyžaduje evropské právo přesně tento rozsah ročního výkaznictví od certifikovaných servisních osob a dodavatelů nebo si tady vytváříme český kontrolní mechanismus navíc? Neříkám, že stát nemá mít data, ale stát má umět vysvětlit, proč konkrétní data potřebuje, kdo s nimi bude pracovat, jak budou chráněna, zda se nedublují s jinými evidencemi a zda jejich sběr nepovede jen k tomu, že živnostník, servisní technik nebo malá firma budou místo práce vyplňovat další výkazy.

Třetí oblast, kterou považuji za citlivou, jsou kontrolní pravomoci. Nový § 13a umožňuje ministerstvu, České inspekci životního prostředí, České obchodní inspekci a celním úřadům vyžadovat nejen celní doklady, doklady o přepravě nebo daňové doklady, ale také přehled aktiv a pasiv a u právnických osob informace o vlastnické struktuře. Tady opravdu zbystřeme. U kontroly F-plynů chápu, potřebuji doložit původ látky, pohyb zboží, dovozní dokumentaci, prodejní dokumentaci nebo podklady související s konkrétní kontrolovanou transakcí. Ale proč má environmentální kontrola automaticky sahat až do přehledu aktiv a pasiv firmy?

Proč má být povinnost předkládat vlastnickou strukturu takto široce zakotvena v zákoně? Je to otázka přiměřenosti, pokud ministerstvo tvrdí, že to evropské právo vyžaduje, pak prosím ukažte přesný článek a přesný rozsah. Pokud jde o českou nadstavbu, pak musí vysvětlit, proč nestačí méně invazivní nástroje.

Čtvrtá oblast jsou sankce. Rozumím tomu, že evropská úprava požaduje účinné, přiměřené a odrazující sankce. Rozumím i tomu, že u nelegálního obchodu s F-plyny může být pevná pokuta někdy nedostatečná. Návrh proto pracuje i s alternativními sankcemi odvozenými od tržní hodnoty dotčených plynů, látek, výrobků nebo zařízení. Důvodová zpráva sama říká, že horní hranice u těchto sankcí není stanovena pevnou částkou, ale odvozuje se od tržní hodnoty dotčených plynů, látek, výrobků nebo zařízení.

Ale právě tady musí být zákon podle mého přesvědčení naprosto přesný. Jak se bude určovat tržní hodnota? Ke kterému dni? Podle jakého trhu? U samotné látky, u zařízení nebo u celé dodávky? Jak se bude postupovat u zařízení, které obsahuje jen určité množství fluorovaného plynu, ale jeho celková hodnota je výrazně vyšší? A jak se zabrání tomu, aby tvrdé sankce, které mají mířit na vědomé a závažné porušování pravidel, nedopadaly nepřiměřeně na formální nebo administrativní chyby? Koneckonců tady o nich mluvili i mí předřečníci.

Pátá oblast je ochrana dat. Návrh rozšiřuje informační systém certifikovaných osob a osob, kterým bylo vydáno osvědčení o školení. Důvodová zpráva sama říká, že se rozsah evidovaných údajů oproti dosavadní právní úpravě rozšiřuje. Uvádí také, že se nemají zveřejňovat například telefonní číslo, email, datum narození, adresa místa pobytu fyzické osoby.

To je samozřejmě dobře, ale i tak musí ministerstvo jasně vysvětlit, proč je rozsah evidovaných údajů právě takový, jaký je, zda byl posouzen z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti a zda neexistuje užší varianta evidence, která by splnila stejný účel s menším zásahem do soukromí.

Šestá věc, na kterou chci upozornit, je možný gold plating, taky tady o něm už bylo hovořeno, tedy české zpřísňování nad rámec evropského minima. Za místa k prověření považuji zejména roční reporting certifikovaných osob a dodavatelů F-plynu, povinnost předkládat aktiva, pasiva a vlastnickou strukturu, detailní režim školení a evidence, rozsah údajů v informačním systému a povinnost uchovávat některé záznamy v místě provozu a také jazykovou podmínku pro označování výrobků a zařízení v českém nebo slovenském jazyce. Neříkám, že všechno z toho je špatně. Říkám, že všechno z toho musí být vysvětleno.

U každé takové povinnosti má vláda říci ano, tohle je povinný požadavek evropského práva, doložit jej nebo ne, tahle je součást naše česká volba. A tady je důvod, proč ji navrhujeme.

Sedmá oblast se týká zdravotnictví a desfluranu. Návrh novelizuje také zákon o zdravotních službách. Reaguje na zákaz použití desfluranu jako inhalačního anestetika s výjimkou případů, kdy je takové použití přísně vyžadováno a žádné jiné anestetikum nelze použít ze zdravotních důvodů. Zdravotnická zařízení mají vést evidenci a poskytovat ji na žádost Ministerstva životního prostředí a Evropské komise. I zde je potřeba postupovat citlivě. Pokud jde o převzetí evropské povinnosti, rozumím tomu, ale zdravotnická dokumentace, evidence a rozhodování lékaře v konkrétní situaci jsou velmi citlivá oblast. Proto je na místě se ptát, jak bude nastavena kontrola, jak bude chráněna důvěrnost údajů a zda nebude zdravotnický personál zatěžován další administrativou nad nezbytné minimum.

A konečně poslední, ale velmi důležitá věc. Legislativní kvalita. Byť to prošlo dvěma vládami, přiznávám, v návrhu zůstala ustanovení, která působí jako nedodělaná. Například odkaz typu „podle čl. 3 tečky prováděného nařízení Komise EU 2025 a nic, ani číslo, ani vlastně jedno, ani článek, ani příslušné prováděcí nařízení Komise. To by asi v zákoně zůstat nemělo. Je to asi technické nedopatří. Jenom je mi divný, že si toho nikdo nevšiml.

V návrhu je navíc vidět i další legislativně technická nedotaženost, například formulace nahradit slovy tam, kde má být, standardně nahrazují slovy. To samo o sobě možná není věcný problém, ale u takto složité normy to ukazuje, že text ještě potřebuje další důkladné vyčištění. Proto prosím ministerstvo, aby před druhým čtením předložilo výboru čistý seznam všech legislativně technických oprav, zejména všech neúplných nebo chybných odkazů na evropské předpisy. Za mě je tento tisk typickým příkladem normy, u které nestačí jenom říci, je to evropská implementace, mlčte a jenom to tak svalme.

Ano, evropské povinnosti splnit musíme a hlásíme se k nim. Ale jako Poslanecká sněmovna máme povinnost hlídat, aby Česká republika nepřidávala zbytečnou byrokracii. Aby stát nepřenášel další administrativní náklady na malé firmy a živnostníky, aby kontrolní pravomoci byly přiměřené a aby zákon byl technicky čistý. A tady právě je velmi konkrétní test.

Pokud má být proškoleno přibližně 6 500 osob v oblasti chlazení klimatizací tepelných čerpadel, dalších 200 osob v oblasti protipožárních zařízení, 400 osob v oblasti elektrických spínacích zařízeních a přibližně 15 000 držitelů osvědčení v oblasti autoklimatizací, pak musí ministerstvo jasně říci, kdo to reálně proškolí, v jakých termínech, za jakou cenu a bez jakého dopadu na dostupnost servisních služeb. Pokud cena školení nebo certifikace může být podle dnešních údajů až 15 000 korun bez DPH na osobu, pak nemůžeme předstírat, že jde o zanedbatelný dopad. Pro velkou firmu je to jedna položka možná v rozpočtu, ale halíře dělají talíře. Pro živnostníka nebo malou servisní firmu je to další náklad, další čas, další administrativa a další nejistota. ***