Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Je třeba si říct, že ty otázky, které by tady měly zaznívat a které, si myslím, že by měly být vyjasněny právě, jak jsem říkal, mezi tím prvním a druhým čtením, je jasné, samozřejmě jako vždy je to ten gold-plating, to znamená, zda nepůjdeme nad rámec, zejména v těch případných pozměňovacích zařízeních, zda jsou ty všechny nové evidenční povinnosti skutečně nezbytné, zda je skutečně musíme přijímat v takovém rozsahu, respektive abychom je přijímali v tom minimálním možném a účinném samozřejmě rozsahu.

Další otázka je, zda mají malé servisní firmy dostatek času na přizpůsobení se této novele. Otázka je samozřejmě zvýšení ceny u tepelných čerpadel, u klimatizace pro domácnosti. Tam bychom se měli taky na to podívat, zda ty požadavky nejsou třeba neúměrné.

Samozřejmě sankce, o tom jsem už mluvil, zda sankce jsou přiměřené, nebo ne, zda se budou postihovat i drobná administrativní pochybení. Já si myslím, že takhle by to být samozřejmě nemělo.

A potom zda je připravena nějaká metodická podpora pro firmy, které budou nové povinnosti plnit. To je samozřejmě úkol státu, respektive ministerstva.

Samozřejmě tady ty připomínky jsem soustředil zejména na právní přesnost, administrativní zátěž, náklady na implementaci, přiměřenost sankcí, ale nikoliv, nikoliv na odmítnutí ochrany ozonové vrstvy nebo regulace F-plynů jako takové. Jak už tady řekla má kolegyně Helena Langšádlová, TOP 09 tuto novelu podporuje a já budu rád, když tyto mé poznámky či připomínky, které jsem tady vznesl směrem k podnikatelskému sektoru, budou vypořádány právě mezi tím prvním a druhým čtením.

A dal bych skutečně ke zvážení, zda by tato novela zákona neměla být také přikázaná hospodářskému výboru. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Fialové. Tak prosím.

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji. Já budu velice rychlá. Já jenom zareaguju na předchozí předřečníky, asi vesměs na všechny.

Já jenom chci zdůraznit, že se jedná o opravdu čistě implementační novelu a předkladatel ve své důvodové zprávě uvádí, že návrh nezavádí nové povinnosti nad rámec evropských předpisů, ale především zajišťuje jejich řádné provádění a vymahatelnost v podmínkách České republiky.

Chci upozornit, že tento sněmovní dokument (nesrozumitelné) byl rozeslán poslancům 7. 11. 2025, takže je z dílny předchozí vlády, my ho pouze a jenom předkládáme, a došlo na jednání až dnes. Současná vláda byla jmenovaná 15. 12. 2025, tak pro úplnost. Takže doufám, že třeba některé věci můžeme ještě diskutovat, zda by nebylo možné upravit, ale je to potřeba vykomunikovat, aby nedošlo k různým sankcím. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Kučera.

Poslanec Michal Kučera: Tak o tom samozřejmě není sporu. Já si myslím, že na tomto se nemusíme nějakým způsobem střetávat. Tady jde skutečně o to, že ta doba, jak postupuje, tak samozřejmě jsou nové a nové informace, jak se říká v politice, situace se dynamicky vyvíjí. Takže upozornil jsem na některé věci, na které si musíme dát pozor. Pokud tyto věci nebudou zjištěny respektive nebude tady nějaká velká řeknu kreativní tvorba v poslaneckých pozměňovacích návrzích, tak o tom žádná, bude to jedině dobře.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji A nyní se vracíme do obecné rozpravy, ve které vystoupí pan poslanec Bendl, připraví se pan poslanec Hladík. Tak prosím.

Poslanec Petr Bendl: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, já nejprve využiju té příležitosti zareagovat na to, co říkala paní zpravodajka.

Pan kolega Bureš to říkal s vědomím toho, že to je vlastně vládní návrh bývalé vlády, který si za svůj vzala tato, a v té podobě, ve které ho bývalá vláda schválila, ho poslala sem. To je zcela legitimní. Nicméně Sněmovna je suverén, má právo se rozhodovat a my chceme rozebrat některé detaily.

Já jsem třeba nebyl ve výboru životního prostředí, kde teď jsem, a asi, kdybych tam byl, tak bych se té normě zcela určitě věnoval už při jejím vzniku. A proto ač nezpochybňuji smysl a směr, kterým směřujeme, chci tady otevřít některé otázky, na které prostě je potřeba a je legitimní dostat odpověď.

A skoro jsem rád, že tady není ministr životního prostředí, ale je tady ministr průmyslu, protože ta materie se opravdu týká nejenom toho věcného řešení ochrany ozonové vrstvy, ale také se týká toho technického postupu a bude se týkat opravdu tisíců a tisíců subjektů. A způsob, jakým to uděláme, je české specifikum, které využijeme, a jestli ho využijeme byrokraticky, což nám jde velmi dobře, anebo jestli budeme společně hledat cestu, která tu byrokracii zminimalizuje tak, aby naplnila ten účel toho zákona.

Takže mi dovolte, abych se vyjádřil k sněmovnímu tisku 14, tedy k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech, a další související předpisy.

Na úvod chci říct, že opravdu nejde o normu, kterou bychom mohli jednoduše smést ze stolu. Česká republika musí reagovat na nová evropská nařízení v oblasti látek poškozujících ozonovou vrstvu a fluorovaných skleníkových plynů.

Návrh přímo navazuje zejména na nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie (EU) 2024/590 o látkách poškozujících ozonovou vrstvu a nařízení EU 2024/573 o fluorovaných skleníkových plynech. Ochrana ozonové vrstvy, omezování úniků látek s dopadem na klima, potírání nelegálního obchodu s F-plyny a kontrola nakládání s těmito látkami jsou cíle, které bezesporu dávají smysl.

Zároveň ale platí druhá věc. To, že něco vychází z evropského práva, nesmí být automatickou omluvenkou pro jakoukoliv novou administrativu, jakoukoliv novou evidenci, jakoukoliv novou kontrolní pravomoc a jakoukoliv novou sankci. A právě proto bych chtěl k tomuto návrhu přistoupit sice věcně, ale zároveň i pečlivě.

Tento tisk je na první pohled technický. Pracuje s odkazy na evropská nařízení, mění pravidla certifikací, školení, evidence informačních systémů, reportingu, sankcí, kontrolních pravomocí, celních postupů a zasahuje také do oblasti zdravotních služeb v souvislosti s použitím desfluranu jako inhalačního anestetika. Jenže za tou technikou jsou konkrétní lidé, konkrétní firmy a konkrétní náklady. Týká se to servisních techniků, živnostníků, malých a středních firem, odborníků na chlazení, klimatizace, tepelná čerpadla, autoklimatizace, protipožární zařízení, elektrická spínací zařízení, výrobců zařízení, dovozců, vývozců, distributorů, dodavatelů F-plynu, ale i zdravotnických zařízení. A nejsou to jednotky ani desítky lidí. Důvodová zpráva sama uvádí, že jen v oblasti chlazení, klimatizací a tepelných čerpadel bude muset školení nebo proces hodnocení absolvovat přibližně 6,5 tisíce držitelů stávajících certifikátů.

Dále se povinnost přeškolování nebo opakování procesu hodnocení bude týkat zhruba 200 certifikovaných osob v oblasti protipožárních zařízení a přibližně 400 certifikovaných osob v oblasti elektrických spínacích zařízení. A tím to nekončí.

V oblasti autoklimatizací bylo podle důvodové zprávy od roku 2009 vydáno přibližně 17,5 tisíce osvědčení o absolvovaném školení. Ministerstvo sice předpokládá, že část lidí už činnost ukončila, ale samo počítá s tím, že bude potřeba proškolit zhruba 15 tisíc držitelů osvědčení. Jinými slovy, nebavíme se o drobné úpravě pro úzkou skupinu specialistů. Bavíme se o normě, která může v praxi zasáhnout více než 20 tisíc odborníků a servisních pracovníků.

A důvodová zpráva k tomuto říká ještě jednu podstatnou věc. Náklady spojené s povinným přeškolením nebo opětovným absolvováním procesu hodnocení ponesou samy certifikované osoby a držitelé osvědčení. Uvádí se, že současná cena školení nebo certifikace se podle oblasti a typu pohybuje v rozpětí 3 tisíc až 15 tisíc korun bez DPH na jednu osobu. To už není úplně bezvýznamný administrativní detail. Pokud si vezmeme jen orientačně, že se tato povinnost může dotknout více než 20 tisíc lidí, pak jde při těchto jednotkových nákladech v součtu o významné finanční zatížení celého segmentu odborných profesí, a to ještě nemluvíme o času, cestách, výpadku práce, nákladech zaměstnavatelů a organizační kapacitě školení.

Proto je podle mě základní otázka jednoduchá: Co po nás skutečně Evropská unie požaduje a co už je česká nadstavba? ***