Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče, my jsme se vystřídali při řízení schůze. Já jsem tady opět. Přeju vám pěkné odpoledne.

Než se dál posuneme, paní poslankyně, přečtu jednu omluvu: Jan Skopeček od 18 hodin – pracovní důvody.

V této chvíli je na řadě v obecné rozpravě Michaela Moricová. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Michaela Moricová: Já vám moc děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pro informaci, můj projev bude trvat asi 10 minut, tak ať víte. Jak už řekli někteří moji předřečníci, já bych také preferovala, kdyby DSA prošlo v čisté formě, bez jakýchkoliv pozměňovacích návrhů. Ale tak když už je tady máme, tak já se na ně ve svém projevu postupně podívám. Začnu tím, že DSA je evropské nařízení. Není to směrnice, kterou bychom si v českém právu měli přepsat podle toho, komu se zrovna co politicky líbí. Není to prázdný formulář, do kterého si každý doplní nějakou svoji představu, jak mají fungovat platformy, moderace obsahu, důvěryhodní oznamovatelé nebo sankce.

Úkolem českého zákona je něco jiného. Nastavit institucionální rámec, určit příslušné orgány, nastavit pravomoci, postupy a zajistit, aby se DSA v České republice dalo účinně vymáhat, ne abychom si tady vytvářeli nějaké DSA 2.0.

A právě to je problém některých předložených poslaneckých návrhů. Některé se tváří jako ochrana svobody projevu, jiné jako ochrana spotřebitelů, jiné jako pomoc podnikatelům a některé jenom jako technické doplnění. Jenže dohromady tady vzniká riziko, že z prováděcího zákona uděláme nepřehlednou směs politických signálů, deklarací, přílepků, duplicitních ustanovení a v některých případech i reálné oslabení vymáhání DSA. To je přesně opačný směr, než kterým bych chtěla jít.

Začnu tedy u návrhů, které se týkají moderace obsahu a svobody projevu. Svoboda projevu je pro mě zásadní a právě proto mám tak trochu problém s tím, že se v českém zákoně snažíme nepřesně opisovat něco, co DSA už samo řeší. DSA jasně říká, že platformy mají při uplatňování svých podmínek postupovat objektivně, přiměřeně, s náležitou péčí a s ohledem na práva a oprávněné zájmy všech stran, včetně základních práv uživatelů. Není tedy pravda, že bez českého doplnění by svoboda projevu v tomto právním rámci chyběla. Ona tam totiž je a je tam zasazená v širším kontextu. DSA nechrání jeden zájem. DSA vyvažuje více práv a zájmů najednou. Svobodu projevu, právo na informace, ochranu spotřebitelů, ochranu dětí, ochranu před nezákonným obsahem. A práva těch, kdo jsou nezákonným obsahem poškození a samozřejmě i odpovědnost platforem. Pokud do českého zákona vložíme vybrané deklarace jen k některým právům, musíme se ptát, proč právě tato práva a ne nějaká jiná. A proč zmiňujeme jenom jednu část rovnováhy? Nevytváříme tím tak trochu výkladový zmatek tam, kde má platit jednotný evropský rámec?

Já rozhodně nezpochybňuju svobodu projevu, ale také ji neochráníme tím, že do českého zákona vložíme nepřesný opis DSA. Neochráníme ji ani tím, že budeme posuzovat hlavně to, jestli platforma postupovala podle svých obchodních podmínek, protože otázka není jen dodržela platforma vlastní pravidla? Otázkou je, jestli ta pravidla sama jsou férová, přiměřená, předvídatelná a slučitelná se základními právy. Jestli budeme příliš zdůrazňovat pouze soulad s obchodními podmínkami, může to ve výsledku znamenat, že platformám si stačí napsat nějaká vágní pravidla a potom si říct super: Postupovali jsme podle nich.

To není ochrana uživatelů, to vypadá spíše jako návod, jak si napsat dobře své vlastní podmínky. A my bychom přece neměli chtít, aby ochrana práv uživatelů stála na tom, jak šikovně si velká platforma naformuluje vlastní podmínky. Doufám, že ne.

Další okruh návrhů se týká sektorových pravomocí, například u potravin nebo psychomodulačních látek, psychoaktivních látek. Tady bych byla opatrná, protože opět já neříkám, že bychom to neměli jako stát řešit, to samozřejmě ano, protože pokud někdo přes internet nabízí nebezpečné výrobky, nelegální látky nebo něco, co ohrožuje spotřebitele, stát má mít nástroje, jak zasáhnout. Jenomže moje otázka zní: Je zákon k provedení DSA to správné místo, kam máme přidávat další zásahy? Mně to prostě tak nepřijde. Pokud potřebujeme posílit kontrolní pravomoci v oblasti potravin, řešme to v příslušných sektorových zákonech, prosím.

Pokud potřebujeme řešit psychoaktivní látky, řešme to systémově v právní úpravě, která se této oblasti přímo věnuje, ale nepřelepujme to, prosím, do zákona o digitální ekonomice jenom proto, že se to také odehrává v on-line prostředí. To bychom tam rovnou mohli přidat třeba gambling nebo sázení, to je taky on-line. Protože tady nejde o maličkosti, mluvíme o možnosti odstraňovat obsah, znemožnit přístup k nabídce, zobrazovat výslovná varování spotřebitelům a žádat informace k identifikaci osob využívajících zprostředkovatelskou službu. To všechno mohou být legitimní nástroje, ale jde o citlivé zásahy a právě proto si myslím, že musí být nastaveny přesně přiměřené s jasnými garancemi a kontrolou. Nestačí říct, že je to pro dobrou věc, no tak to tam přidáme, takhle se z mého pohledu kvalitní legislativa prostě nedělá.

Podobný problém vidím u návrhu, který se týká Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ten by měl vydat seznam zvláštních požadavků na technická a organizační opatření podle DSA a na první pohled to může znít jako praktická metodická pomoc, ale dávejme si prosím pozor na to, aby z toho nevznikla další nároční regulatorní vrstva nad rámec evropského nařízení, protože pak se budeme ptát, bude takový seznam závazný? Bude metodický? Bude měnit rozsah povinností? Bude to česká specifická interpretace tam, kde má fungovat jednotný evropský režim? To není detail. Digitální trh potřebuje pravidla, která jsou srozumitelná a předvídatelná. Ale rozhodně nepotřebuje pravidla, která se v každém státě začnou oblepovat národními seznamy, dodatky a výklady, u kterých si pak podnikatelé i platformy budou muset najímat právníky, aby vůbec zjistili, co pro ně platí.

Znovu opakuju, že český zákon má umožnit DSA vymáhat. Nemá se z něj dělat jakási sbírka doplňků a přílepků. To si podle mě DSA úplně nezaslouží. Za velmi problematický návrh považuju zastropování pokut na 10 milionech korun a tady musím poděkovat hospodářskému výboru, že tento návrh nepodpořil, což je podle mě jedno z nejzásadnějších oslabení celého zákona. DSA pracuje se sankcemi až do výše 6 procent celosvětového ročního obratu a ono to má svůj důvod. Smyslem procenta z obratu je, aby sankce odpovídala velikosti a ekonomické síly, toho, kdo ta pravidla porušuje, protože 10 milionů může být pro malý subjekt likvidační částka, ale pro velkou technologickou firmu nebo nadnárodní platformu to může být položka, která se prostě jenom zapíše do nákladu.

A pokud dobře nastavíme, pokud dopředu nastavíme absolutní strop, který pro velké hráče nebude mít skutečně odrazující účinek, tak jim vlastně říkáme: V pohodě, v České republice to nebude tolik bolet. A to upřímně nechci. Pokud chceme, aby digitální pravidla platila i pro velké platformy, nemůžeme jim dopředu nastavovat sankce tak nízko, že se jim porušování pravidel může ekonomicky vyplatit. Tím se vlastně jednoznačně oslabuje síla DSA a jejího vymáhání.

A další návrh se týká portálu podnikatele. Samotná myšlenka portálu pro podnikatele mi dává smysl, ale opět se musím zeptat, proč právě tady? Proč v zákoně, který má provádět DSA, proč to lepíte zrovna tady? Doufáte, že si toho třeba nikdo nevšimne? Mně to přijde prostě skoro až trapné, co všechno se pokoušíte na DSA nalepit, protože portál podnikatele je obecný projekt digitalizace veřejné správy. Může mít dopady na datové toky, správce systému, práva uživatelů, povinností úřadu i praktické fungování podnikatelů ve vztahu ke státu.

Taková věc si samozřejmě zaslouží samostatnou a řádnou debatu a ne být přilepena k DSA, protože to zní digitálně. Tohle je tak trochu moment, kdy mi připadá, že se z DSA stává fakt jako vánoční stromeček, na který jako pověsíme, co jenom nás napadne. A podobně to vnímám u návrhu na změnu kontrolního řádu. Koordinace kontrolní činnosti a práce s daty kontrolních údajů je důležitá věc, ale je to široké horizontální téma, netýká se jenom DSA, může mít dopady na celou veřejnou správu, kontrolní orgány, podnikatele a práci s daty. ***