Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.20 hodin)
(pokračuje Kateřina Stojanová)
Jeho smyslem totiž je zajistit, aby lidé, kteří vykonávají veřejnou moc – samozřejmě nejen tady na úrovni Poslanecké sněmovny, ale třeba i na komunální úrovni – nerozhodovali pod vlivem svých osobních a ekonomických zájmů. Aby zkrátka občané nemuseli přemýšlet, jestli politik nebo jiný veřejný funkcionář rozhoduje ve prospěch veřejnosti nebo proto, že při svém rozhodování má možnost nebo směřuje k tomu, něco získat čistě pro svůj osobní, byznysový nebo ekonomický zájem.
Právě proto jsou pravidla pro střet zájmů, která samozřejmě nepochází jenom z českého právního řádu, ale máme tady i legislativní a referenční rámec z Evropské unie. Proto jsou ta pravidla nastavena poměrně přísně. Právě proto bychom měli být mimořádně opatrní k tomu, když zde konstruujeme nějaké výjimky. Právě to dnes děláme. Navržená úprava umožňuje veřejným funkcionářům působit v orgánech podnikajících právnických osob se státní majetkovou účastí, pokud byli do těchto orgánů vysláni svým zaměstnavatelem.
Nechci v rámci svého pozměňovacího návrhu, ke kterému jsem se přihlásila v druhém čtení a už jsem tady o něm mluvila, zpochybňovat samotnou potřebu, aby stát měl svoje zástupce v orgánech některých podniků nebo společností. To samozřejmě může být legitimní a dokonce v některých případech – naprosto to uznávám – i zcela nezbytné. Jenže, pokud kvůli tomu otevíráme výjimku právě v rámci zákona o střetu zájmů, pak by ta výjimka měla být dostatečně úzká, přesná a doplněna dostatečnými pojistkami. Přesně to se bohužel nestalo.
Prvním problémem, který vnímám, je samotný rozsah té výjimky. Ústavně-právní výbor, který vám tedy předkládá doporučující stanovisko, zvolil poměrně široký pojem „obecný funkcionář“. Tím ale bohužel otevírá výjimku mnohem širšímu okruhu osob, než pro který lze jeho existenci vůbec nějak rozumně a legitimně odůvodnit. Pokud totiž bylo cílem umožnit zastupování státu například politickým náměstkům, pak by měla být ta výjimka napsána právě pro ně, ne obecně pro všechny, v uvozovkách, veřejné funkcionáře, na které pak při aplikační praxi může tahle úprava dopadnout.
Druhým problémem, který tam vnímám, je pak způsob vymezení dotčených společností, protože váš návrh pracuje právě jenom s pojmem nebo frází „majetková účast státu“. Jenomže samotná účast státu v těchto společnostech vůbec nevypovídá nic o tom, zda stát tu danou společnost skutečně ovládá. On může vlastnit zanedbatelný podíl i bez jakéhokoliv faktického vlivu na fungování a řízení takovéto společnosti. Nebo ji naopak může fakticky řídit prostřednictvím jiných nástrojů, než je nějaký jeho zástupce nebo zástupkyně v jeho řídících nebo dozorčích orgánech. Čili, takto napsané pravidlo je nepřesné a neodpovídá úplné skutečné realitě.
To ale stále ještě není z mého pohledu nejzávažnější. Za úplně nejzávažnější považuji skutečnost, že ta nadesignovaná výjimka vůbec neřeší ekonomický zájem veřejného funkcionáře. Jinými slovy, ten zákon, pokud by byl přijat i s touto úpravou, by najednou nově umožňoval veřejnému funkcionáři působit v orgánu obchodní společnosti, aniž by ale současně stanovil, že za tuto činnost nesmí pobírat odměnu, podíl na zisku nebo jiný typ obdobného majetkového plnění.
Tady to je právě věc, kde se dle mého názoru hrubě dostáváme do rozporu s pravidly zákona o střetu zájmů a koneckonců i s jeho smyslem. Protože – dobře to víme i na řadě veřejných kauz, které už v minulosti proběhly mediálním prostorem – střet zájmů sám o sobě nevzniká jenom tím, že někdo sedí ve správní radě nebo dozorčí radě toho kterého podniku s majetkovou účastí státu. Střet zájmů vzniká právě ve chvíli, kdy při výkonu takovéto funkce pobírá nějaký typ odměny nebo z toho má jiný majetkový prospěch nebo respektive, abych byla úplně přesná v dikci zákona o střetu zájmů, má na tom nějaký vlastní osobní individuální ekonomický zájem ve chvíli, kdy veřejný funkcionář může mít finanční motivaci rozhodovat určitým způsobem, nebo si samozřejmě prostřednictvím toho své místo v takovémto orgánu udržet.
Pokud pak stát někoho takového právě do takového orgánu vysílá proto, aby zastupoval tento stát, tak pak bychom podle mě měli úplně minimalizovat tuto čistě finanční motivaci. To bohužel tato přijatá nebo respektive hypoteticky přijatá úprava – pokud tedy dnes projde hlasováním – vůbec nedělá.
Zároveň – to je také součástí této mé kritiky – vůbec neřeší jakoukoliv vymahatelnost těchto pravidel. Protože přece každý zákon je silný jenom tak, jak silná je možnost kontrolovat a dodržovat jeho pravidla a ustanovení a jak je v konečném důsledku i vynucovat, pokud tedy dojde k jejich porušení. Nestačí napsat jenom výjimku, musíme také jasně říct, jaká pravidla z toho plynou a jaké pak budou konkrétní následky jejich porušení.
Právě proto jsem představila a předložila svůj pozměňovací návrh, který tedy na tyto slabiny, které jsem shledala, reaguje a snaží se je napravit. Znovu opakuji, mojí motivací opravdu není, abych zabránila tomu, aby stát mohl být prostřednictvím svých zástupců zastoupen v orgánech podnikajících právnických osob. Naopak jsem se snažila zachovat základní záměr výborové úpravy, ale nesnažím se o nic jiného, než doplnit přesně pojistky, které by podle mě neměly v zákoně o střetu zájmů chybět, pokud tedy nechceme, aby se těmito jednotlivými nesystémovými změnami úplně vyčerpal jeho smysl.
Já jsem navrhla, aby se výjimka vztahovala tedy pouze na úzce vymezený okruh veřejných funkcionářů, u nichž pak lze takové zastoupení v orgánech těchto společností skutečně odůvodnit. Navrhla jsem i přísnější vymezení těchto společností podle skutečného vlivu státu, nikoliv jen podle formální majetkové účasti. Protože, znovu opakuji, to, že stát nějakým způsobem má podíl v nějaké obchodní společnosti, ještě neznamená, že ji fakticky ovládá a řídí, byť jen tedy nějakým poměrným způsobem.
Navrhla jsem taky pravidlo bezúplatnosti. To je právě reakce na to vůbec nejzásadnější, do čeho by tato úprava zasáhla, aby veřejný funkcionář neměl při výkonu této funkce osobní finanční prospěch. Navrhla jsem i odpovídající úpravu sankčních ustanovení, která právě reaguje na to, že v současné chvíli by tam nebyla žádná jasná předvídatelná legitimní pravidla, která by nastavovala nějaký sankční mechanismus, aby tato pravidla byla skutečně v případě jejich porušení vymahatelná.
Bohužel, tento můj pozměňovací návrh minimálně na úrovni ústavně-právního výboru doporučující stanovisko nezískal. Nicméně jsem považovala a považuji za důležité, aby tady zaznělo, že dnešní podoba zákona, zvlášť pokud by i prošla tato úprava, by podle mého názoru oslabovala ochranu právě před střetem zájmů. Bylo by tedy záhodno, aby tento pozměňovací návrh byl dnes přijat. Zvláště tedy v době, kdy se zase zákon o střetu zájmů stal tématem díky tedy příšerné iniciativě vládních poslanců a poslankyň ve snaze vyjmout z přetrvávajícího střetu zájmů premiéra Babiše.
Tak si myslím, že bychom tedy mohli koneckonců dostát i pravděpodobnému přání paní ministryně Mrázové, prostřednictvím pana předsedajícího, která kupodivu k mému velkému pozitivnímu překvapení si uvědomuje, že pokud by taková úprava byla přijata, pak by se, jejími slovy, rozšířil prostor pro korupci.
Opravdu ještě úplně v závěru upozorňuji na to, že přesně těmito jednotlivými technickými malými úpravami, které nezískávají přílišný zájem, začíná postupná eroze veřejné integrity a důvěry občanů v to, na základě jakých zájmů a přání my jako veřejní funkcionáři rozhodujeme a jakým způsobem třeba právě pak řídíme podniky s majetkovou účastí státu. Respektive, s jakým očekáváním. Jestli skutečně s očekáváním naplňování veřejného zájmu nebo nějakých osobních ekonomických zájmů.
Podruhé, jde podle mě i o potřebu, kterou jsem se snažila tedy navrhnout ve svém pozměňovacím návrhu, aby šlo opravdu o kvalitní legislativně technickou úpravu. ***
