Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.40 hodin)
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní v obecné rozpravě pan poslanec Karel Haas a připraví se paní poslankyně Eliška Olšáková. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Haas: Vážený pane předsedo, děkuju mnohokrát za slovo. Milé kolegyně, kolegové, mně svrběly prsty v té hodinové debatě o sportu, protože to je moje srdcová záležitost, ale viděli jste, že jsem se udržel, přišlo by mně nepatřičné k průběhu té debaty, když jsem tam svítil první v pořadí, abych to ještě větvil faktickými. Tak já něco okomentuju v rámci té rozpravy, nebojte, nebude to nijak obstrukčně dlouhé. Já věřím, že to bude věcné a objektivní. Nebude to taky na pět minutek, ale signalizuju někde, kdo chce jít na svačinu, napít se, odhaduju třeba do 20 minut. Tak první, z jaké pozice mluvím? Já myslím, že tady za odéesku budu mluvit z pozice, která se dá charakterizovat dvěma slovy. Objektivita a nepokrytectví. Proč to říkám? Odéeska v roce 2014 z těch stran, které jsou ve Sněmovně teď a byly ve Sněmovně v roce 2014, nesvítila u zavedení zákona o státní službě.
Já to říkám dlouhodobě naplacato, nestydím se za to, zákonem o státní službě a dokresluje to ten klíčový závěr z analýzy státní služba 2.0, kterou zadala ještě naše vláda, byla zveřejněna za současné vlády, tak věřím, že nikdo ani zleva, ani zprava nebudete objektivitu té analýzy státní správa 2.0 jakkoliv zpochybňovat, jak tady teďka to různě lítalo. Tak prosím vás, ten závěr, já říkám dlouhodobě. Zákon o státní službě přinesl této zemi dodržování procesů, nikoliv doručování výsledků. To říká sama státní správa, která tu analýzu vypracovala. Takže my jsme v roce 2014 nesvítili u vzniku zákona o státní službě, navrhovali jsme zamítnutí návrhu, tak teď si můžeme s klidným srdcem dovolit zase nesvítit u toho zrušení, které já na rovinu říkám, je vlastně provedeno za čtyři minus. Já kdybych s tím cílem souhlasil, jako že s tím souhlasím, to jsou ta moje první slova, tak se to nedá realizovat tímto způsobem a nebojte, tím se dostávám přesně k tomu dnešnímu sněmovní tisku 77. Když se tady debatovalo o samotném jádrovém zákoně o sedmdesát šestce, ten si myslím, že z pohledu právního obsahu si takovou míru kritiky nezasloužil. Třeba na rozdíl od stavebního zákona, což je principiálně velmi podobný případ, nevznikal v uvozovkách nikde u externího subjektu mimo sféru státu, ale vznikal na Úřadu vlády. Vznikal u člověka, u špičkového právníka, který slouží státu bez ohledu na politickou reprezentaci, pan doktor Kněžínek a jeho tým se tím nikdy netajili, takže myslím si, že sedmdesát šestka samotný jádrový zákon si tolik kritiky nezasloužil. Ale o sedmdesát sedmičce já jsem na obou veřejných jednáních ústavně-právního výboru – a řeknu to i tady – říkal jenom to nejhorší, vážení kolegové, a teď padni komu padni, omlouvám se, že dělám nechtěně reklamu jednomu z podcastů, ale ona ta věta je opravdu naprosto... (Poslanci R. Vondráčkovi spadla lahev s pitím, vystupující mu ji podává.)
Ona ta věta je naprosto objektivní. Kdo jste podali pozměňovací návrhy ke sněmovnímu tisku 77, ať z koalice nebo z opozice, těch opozičních tam je velmi výrazně méně, tak všechny, všechny pozměňovací návrhy do jednoho jsou materiálně přílepky. Já říkám materiálně. Z pohledu jejich věcného obsahu vůbec nesouvisí se zrušením státní služby, vůbec nesouvisí s tím, že překlápíme, překlopíte režim zaměstnávání státních úředníků do režimu soukromoprávního, v zásadě do režimu úředníků územně samosprávných celků. Žádný z pozměňovacích návrhů, který dnes budeme hlasovat, ani jeden z nich nesouvisí s meritem projednávané věci. Jsme ve změnovém doprovodném zákoně. Změnové doprovodné zákony mají souviset s tím svým jádrovým zákonem. Nemají se stát sběrným podvozkem, ve kterém si ať koalice nebo opozice vzpomenou na všechno, co jim v současném světě chybí, a narvou tam jako pejsek kočička do toho podvozku úplně všechno, co zrovna aktuálně potřebují vyřešit na tomto světě. Takže sedmdesát sedmička, takhle to říkám i jako poslanec i jako zpravodaj, je jenom soubor materiálních přílepků. Já určitě nebudu ani iniciovat, ani se pod něj nepřipodepíšu pod ústavní stížnost, která by případně proti tomu směřovala, ale v rozporu s přílepkovou judikaturou Ústavního soudu, která je v této zemi dlouhodobá, ustálená, jsou to všechno materiální přílepky. Tolik takový ten obecný rámec a já nebojte, nebudu procházet, proto jsem avizoval, že budu snad věcný, nebudu procházet všechny pozměňovací návrhy. Já bych je mohl opravdu kritizovat nejen touto jednotnou nebo jednotící červenou nití té přílepkové materiality, mohl bych je kritizovat i detailně téměř každý z nich. Neudělám to, vypíchl jsem, člověk má prioritizovat, priorit má být, já myslím, že tři, je to správné maximum, jak se říká pět priorit už není, takže já zmíním tři nejvíc signifikantní a ona jsou každá trošku z jiného ranku.
První z těch tří a budu se hodně překrývat s kolegy. První z těch přílepků, já ho nazývám nehraje se rovina, nehraje se fair play. To je ten přílepek pana kolegy Žbánka, prostřednictvím pana předsedy, který zavádí funkční období. Teď to zjednodušuju tajemníků obecně vedoucích úřadů. Ono se to týká hlavního města Prahy, krajů a tak dále. Pro zjednodušení budu říkat tajemníků. Já bych ještě dokázal pochopit, protože jsem člověk soutěživý, jsem celý život ze soukromého sektoru, tak myslím si, že lidi mají podléhat nějakému relativně častému a pravidelnému hodnocení jejich výkonu, jejich kompetencí, jejich posouvání se. Takže já bych tu debatu ještě dokázal uvítat, ale proč jsem řekl, že se nehraje rovina? Proč jsem řekl, že se nehraje fair play? Na tom návrhu snad nejsou ani nejhorší ta samotná věcná ustanovení, změna jednotlivých paragrafů § 11 zákona o úřednících územně samosprávných celků a tak dále, ale já za absolutně nefér, absolutně nefér považuju ta přechodná ustanovení tak, jak jsou napsána, protože co se děje. Dějí se díky těm dvěma přechodným ustanovením v zásadě dvě věci. Zase možná teď nechtěně, jak jsem avizoval já to nebudu ani iniciovat, ani podepisovat, spolupodepisovat, tak podle mého názoru je na hranici pravé a nepravé retroaktivity to, jak ta přechodná ustanovení jsou nastavena.
Za prvé se v zásadě pouští ten systém. To ještě není ta hra s retroaktivitou. Pouští se ten systém bez jakéhokoliv přechodné období, to znamená opravdu dopadá prakticky okamžitě na všechny tajemníky. Ale co je vlastně nejhorší, jak se bude postupovat, a to je přechodné ustanovení obsažené v čl. 24, v jeho bodu 2. Jak se bude postupovat u tajemníků, kteří jsou ve funkci nebo budou ve funkci k okamžiku nabytí tohoto zákona? Já si myslím a proto jsem použil ta slova o tom, že to není fér, že tady tedy pan kolega Žbánek, prostřednictvím pana předsedy, nehraje rovinu, nehraje fér.
Já jsem vždycky ze sportu si myslel, že platí varianta, že pravidla platí od začátku závodu do jeho konce. To znamená, pak by třeba platilo, že se to u jednotlivých tajemníků – teď to uvádím jako příklad – zavede tak, až jim skončí a teď z jakéhokoliv důvodu jejich funkční období. Ne. My naopak jdeme bazukou toho přechodného ustanovení do běhu toho jejich aktuálního funkčního období a měníme pravidla v průběhu závodu. Takže pane kolego, já váš životopis neznám, ale předpokládám, že sportem jste naprosto nedotčen a opravdu nějakou jako klasickou poučkou fair play a neměnit pravidla v průběhu závodu, to asi vám opravdu nic neříká. Co totiž to přechodné ustanovení říká? Tajemníci, kteří jsou ve funkci ke dni nabytí účinnosti toho zákona a u nichž ta funkce byla tedy vykonávaná, řeknu SIS nebo je vykonávána SIS, tak to funkční období uplyne nejdříve dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tomuto vedoucímu úřadu se funkční období podle předchozí věty prodlužuje nejdéle do doby, než bude funkce, do níž byl jmenován, obsazena jmenováním podle zákona č. 312, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tam je to riziko, které správně změní kolegové z opozice, že v zásadě se vyberou noví tajemníci. ***
