Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ten nárůst je exponenciální. My tady mluvíme o potřebě výstavby center duševního zdraví, ale pořád jako dobíháme klopotně a řešíme ty příčiny. Máme celou řadu věcí, kdy se můžeme podívat na to, jak smysluplně... neřešíme ty důsledky, pardon, ale neřešíme adekvátně ty příčiny. Já si uvědomuju, že jsme prováhali i to, jakým způsobem daleko víc motivovat firmy nejenom dosavadními systémy daňových bonusů. Já jsem se díval na celou řadu úspěšné zahraniční praxe. Třeba i některé cílené daňové slevy nejsou vázány – tady máš milý poplatníku – daňovou slevu a ahoj. Ale jsou státy, které to adresně svážou s tím, že je k tomu prokázaný nákup některých činností, které souvisí právě, že člověk investuje sám do své lepší zdravotní psychické kondice. Prostě inteligentní daňová politika umí tyto věci měnit. To stejné, podívat se, jak je dneska ten systém kapitačních plateb. Já nejsem odborník na zdravotnictví, ale když se podíváme dneska na tu populaci – děti, které skončí u svého dětského doktora, tak dost často 15, 20 let se s tím praktikem nepotkají, až přijde nějaký čtyřicátý pátý, padesátý rok, až přijdou nějaké problémy a mezitím nám uteče problematika obezity, vůbec řešení nějaké výživové poradny a dělat ty věci jako včas, ale kde já mám toho lékaře motivovaného, aby on v té kapitační platbě mě chtěl vidět, aby mě poslal na prevenci a screeningy, nejenom když jsem onkologický pacient, a když mám třeba problém s nadváhou. Já tu motivaci vůbec nemám dneska. Tak já bych byl moc rád, kdybyste se podívali, jakým způsobem toto lépe spolu vyvážit, toto lépe provázat a jak se potom podívat nejenom na ty firmy, které – část těch personalistů to dneska řeší, protože vidí, že to má prostě vliv na výkonnost firmy – ale podívat se, jak nás jako širokou populaci namotivovat k tomu, ať jsme schopni se nějakým způsobem lépe postavit k péči o vlastní fyzické a duševní zdraví. V tom systému těch prvků moc nemáme. Jako fajn, přijdou dopisy, přijdou výzvy na různá preventivní vyšetření, ale řekněme si na rovinu – je to dostatečné? Stačí to? Můžeme v tom udělat jako něco ještě lépe?

A to jsem si myslel, že je nějaká klíčová role pana ministra Šťastného, který bude ty věci mezi sebou provazovat mezi těmi minimálně třemi klíčovými ministerstvy – zdravotnictví, školství, Ministerstvo práce a sociálních věcí. A teď to říkám jako fakt v tom, že bych si přál, aby se v té věci podařilo udělat nějaké systémové změny, protože nás toto bude krutě dobíhat. Když se podíváme na to, kolik lidí s diabetem, kolik lidí má hypertenzi, bavíme se o jednotkách milionů lidí v této zemi. Někteří jsou léčeni, kteří vůbec léčeni nejsou. A teď to říkám jako člověk, který rozhodně nemůže říct za poslední 20 let, že by měl v pořádku svoji fyzickou kondici. Dělal jsem s tím něco za poslední rok a snažím se v tom být sám k sobě zodpovědnější. Ale uvědomil jsem si, že vás vlastně nikde ten systém nepotkává, aby mi řekl, ale prostě tohle není normálně dobrý stav. Vás ten systém potká až v okamžiku, kdy ten problém je. Tak to je moje velká prosba. Tady odejdeme z té debaty – přestřelky o tom, jestli chceme odpolitizovávat nebo ne personálie v dozorčích orgánech a institucích jako Národní sportovní agentura, ale v tom, kde já vidím jako naprosto klíčovou a pro společnost, pro nás pro všechny důležitou roli ministra Šťastného, pokud opravdu jakoby bude schopen uchopit to, co jsem se tady snažil teďka popsat. A přeji vám všem třem, aby se vám to prostě dařilo. Děkuju.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já děkuju. Mám tady dvě faktické poznámky, nejprve David Kasal, pak jsem se přihlásil já, tak snad už jsem dorazí nějaký místopředseda.

Tak pane poslanče, vaše dvě minuty.

Poslanec David Kasal: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Nevím, jestli mi budou dvě minuty stačit, ale rád bych reagoval na pana exministra Jurečku, vaším prostřednictvím. Padlo tady hodně věcí. Je to samozřejmě ten problém komplexní, ale já si myslím, že jakákoliv – ano, podpora je fajn, ale jakékoliv podpora nebo nařízení nepomůže. Dám vám příklady, protože ta statistika, o které jste hovořil, kterou dává pan docent Dušek, tak nezahrnuje všechno. Víte o tom, že když jsou děti nemocné, jsou kojenci, přijdou do nemocnice, tak už v osmi měsících jim maminky dávají do postýlky mobil, aby nezlobily, aby nemluvily. Tím si vytváříme jednak to, že budeme potřebovat mnoho logopedů, tím si vytváříme to, že je tam výrazně zatěžovaný ten mozek, a vytváříme si samozřejmě potom ty lidi, kteří jsou psychicky labilní, a ta nervová soustava není zajištěná. Takže v tomto případě si naopak já jako pediatr myslím, že zákaz nebo omezení sítí, telefonů pro rozvoj jaksi těch dětských mozečků bude úžasný a přinese poměrně velký profit. Co se týká toho, jakým způsobem je navázaná kapitační platba – zase ty děti v současné době jsou až sedm hodin na sítích, proto neběhají venku. To je to vám nezajistí doktor, že k němu tam přijdou. To musí zajistit ta rodina a je to o nějaké výchově a o nějaké tendenci toho, jakým způsobem budu ten rodinný život mít, a aby ti rodiče dávali vlastně správný vzor.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji hezké dopoledne. Nyní faktická poznámka – Patrik Nacher a připraví se Marian Jurečka. Prosím.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za slovo. Já jsem se dočkal konečně – téma sportu, pohybu je mi je mi vlastní, takže já jsem tam celkem jako vibroval. Mám spoustu poznámek, ale v zásadě řeknu jenom jednu věc. Já jsem rád, že Marian Jurečka nakonec to téma otočil na to pozitivní, to jest sport, pohyb, zdravý životní styl. Upřesním ta čísla, která jsem mu tady šeptal. 30 procent středoškoláků je trvale omluveno z tělocviku. Takže když tam zvýšíte ten počet hodin, tak ten počet omluv bude ještě větší. Takže to asi není to správné řešení. A množství obézních dětí se zpětinásobilo za posledních 25 let. Takže to jsou skutečně zásadní věci. Já jsem si napsal tu poznámku, a proč jsem vystoupil, je to, že na tom se všichni shodneme, a proto mě mrzí, že potom ten samý Marian Jurečka vystoupí a řekne – ministr dřepu. Jako takovým dehonestačním způsobem.

Přitom to, že tady vznikla pozice ministra, ministra sportu, prevence a zdraví zatím bez portfeje, jsem měl dojem ze všech kulatých, hranatých a trojúhelníkových stolů, že to je shoda všech. A dokonce v zákoně o sportu z dílny Karla Haase, který tady sedí, tak je, že má vzniknout Ministerstvo sportu, a myslím si, že na tom je obecná shoda. Ministerstvo sportu, které právě toto bude řešit. Proč? Protože na konci dne ta společnost bude zdravější, prodlouží se věk průměrný věk dožití ve zdraví, což u nás stagnuje, a nakonec ušetří i státní rozpočet, třeba na těch civilizačních onemocněních, jako je ta obezita. To znamená, já poprosím kolegy a Mariana Jurečku, vaším prostřednictvím, aby tady to jako rádoby vtipně nedehonestoval – ministr dřepu – protože pak ta slova, která byla pozitivní, to trochu shazují. Děkuji za vyslyšení této prosby.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktická poznámka. Marian Jurečka prosím, máte slovo.

Poslanec Marian Jurečka: Dvě věci, děkuju. No, já na rovinu řeknu – proto, že mě mrzí a vadí, že nevidím jako jiné širší aktivity. Kdybych viděl jiné širší aktivity, tak řeknu dobře. Je to jedno procento z té činnosti a z té komunikace, že jsou tady nějaké cedulky. Myslím, že nás, co je tady 200, všichni víme, že když můžeme jít do schodů, je to lepší než výtahem. Já si myslím, že výtahem jsem ještě ve Sněmovně nikdy nejel – minimálně v téhle budově.

A druhá věc, která jako bych jako řekl, uvedu příklad. Tady na Patrika Nachera. Když se podívám, proč třeba ty děti nesportují. Já souhlasím s kolegou Kasalem, já jsem taky rodič, mám pět dětí, vím, jak je to jako někdy těžké ta děcka zvednout od těch mobilů a tabletů. A myslím, že každý z nás, kdo je máme v tom věku, tak to cítíme a známe velmi dobře. Ale třeba takové věci, jako s čím dneska zápasíme? No, nemáme trenéry. Je dneska problém sehnat ty lidi. Tak udělejme třeba takové věci – a teď já řeknu jenom příklad, jenom pro příklad to říkám – ne, že to vyřeší a spasí všechno. Ale třeba v případě vedoucích na dětských táborech a organizací, které celoročně pracují s dětmi v rámci táborové činnosti, jsme udělali před lety, byl to tenkrát náš návrh z opozice společně s Petrem Gazdíkem a dalšími, že je tady prostor uvolnit je ze zaměstnání a stát to tomu zaměstnavateli kompenzuje.

Tak se pojďme zamyslet, jestli toto by v principu nemohlo pomoci i lidem, kteří pracují s mládeží v oblasti sportu. Jako jedna z praktických věcí, protože pro toho člověka najít si čas po práci nebo aby ten zaměstnavatel ho někdy pustil na soustředění, je to něco na úkor všech jiných povinností. Tak pojďme hledat třeba tyhle drobné věci, které nestojí moc, pomůžou hodně, a už by třeba tady mohl být dneska návrh, který můžeme diskutovat a od příštího roku by mohl pomoci. To jsou nějaké konkrétní drobné věci, které já bych viděl, že by se mohly začít odbavovat, ale nevidím je. A zatím vidím jenom ty cedulky, tak proto ta moje možná kritika – pro někoho třeba víc citlivě vnímaná – ale zkusím to směřovat směrem, který by mohl dávat logiku pro ty lidi, které potřebujeme, aby s těmi dětmi pracovali. ***