Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Pojďme se nyní detailně podívat na první zásadní úskalí, které v předloženém textu vidíme. Návrh plošně zvyšuje dolní hranice trestních sazeb u trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a u trestního činu týrání zvířat podle § 302 odst. 1. Předkladatelé navrhují posunout tuto spodní hranici ze současných šesti měsíců na jeden rok. Stejně tak u zanedbání péče o zvíře z nedbalosti podle § 303 odst. 1 se navrhuje zvýšení spodní sazby na jeden rok. Předkladatelé v důvodové zprávě argumentují tím, že současná výše dolní hranice je nevhodná a neodpovídá závažnosti jednání. Odvolávají se přitom na zahraniční úpravy. Zmiňují chorvatský, portugalský či švédský trestní zákoník u domácího násilí a polský, německý či francouzský u ochrany zvířat. Ano, v těchto zemích existují horní sazby kolem tří, pěti i šesti let. Ale my se teď bavíme o té spodní hranici. My v ODS dlouhodobě konzistentně a racionálně zastáváme názor, že trestní politika moderního státu by měla směřovat k celkové modernizaci, efektivitě a především k soudcovské zdrženlivosti. Pevné stanovení dolní hranice na jeden rok bez možnosti úlevy představuje velmi výrazné a podle nás nešťastné omezení diskrece nezávislého soudu. Každý soudce by měl mít zachován dostatečný prostor k tomu, aby mohl pečlivě posoudit všechny individuální a specifické okolnosti každého jednotlivého případu. Pokud soudci vezmeme možnost uložit v těchto méně závažných případech nebo v případech se silnými polehčujícími okolnostmi nižší sazbu pod jeden rok nebo širší paletu alternativních trestů, čeho tím reálně dosáhneme? Riskujeme zbytečné a neúčelné přeplňování našich věznic u skutků, kde bohatě stačí jiná, modernější a efektivnější forma nápravy. Trestní zákoník nemá být nástrojem slepé odplaty, ale nástrojem spravedlnosti. A spravedlnost vyžaduje flexibilitu, nikoliv drakonické mantinely.

Dostávám se k druhému, snad ještě problematičtějšímu bodu. Tím je zavádění zcela nové skutkové skutové podstaty do § 302 jakožto nového odst. 2. Tento bod navrhuje trestnost za to, když někdo, cituji: ze zavrženíhodné pohnutky usmrtí kočku nebo psa aniž by byl naplněn důvod k usmrcení stanovený jiným právním předpisem. Kdo tak učiní, má být potrestán stejně jako pachatel surového týrání, tedy odnětím svobody na jeden rok až tři léta. Zde už, vážené kolegyně a kolegové, z hlediska trestní teorie i praxe narážíme na obrovské množství nesystémových prvků.

Prvním z nich je absolutně selektivní ochrana. Návrh zcela specificky a exkluzivně chrání pouze dva živočišné druhy, tedy psa a kočku. Já jako pejskař to samozřejmě emotivně chápu. Rozumím postavení těchto zvířat jako společníků člověka v naší moderní společnosti, ale my zde netvoříme zájmový kroužek. My tvoříme univerzální trestní právo. Z čistě právního a systematického hlediska je to naprosto neobhajitelné a nesystémové. Ptejme se sami sebe, proč stejně přísně a specificky nechráníme například, jak zde byly zmíněni, koně. Proč nechráníme jiná hospodářská nebo zájmová zvířata, která jsou prokazatelně a biologicky naprosto stejně schopna pociťovat bolest, strach a utrpení. Trestní zákoník přece proboha nemůže být a nesmí být katalogem našich oblíbených domácích mazlíčků. Musí to být univerzální norma, která chrání zvířata plošně na základě jejich schopnosti vnímat utrpení, nikoliv na základě jejich popularity v domácnostech.

Dále se musím pozastavit nad samotným pojmem zavrženíhodná pohnutka. Předkladatelé v důvodové zprávě argumentují, že tento pojem se v právu již vyskytuje a zahrnuje pomstu, zábavu nebo snahu zakrýt jinou nelegální činnost. Potud je to srozumitelné. Jenže důvodová zpráva výslovně a velmi nebezpečně dodává, že v případě psů a koček se za tuto zavrženíhodnou pohnutku bude zpravidla považovat i pouhé usmrcení z důvodu prosté, cituji z důvodové zprávy, ztráty zájmu o další chov péči.

Přátelé, dovolte mi připomenout základní axiomy. Trestní právo má a vždy musí být ultima ratio, tedy absolutně, tedy ten absolutně poslední, nejkrajnější prostředek státu, jak zasáhnout do životů občanů. Usmrcení zvířete bez legitimního, zákonem povoleného důvodu je samozřejmě špatné, je to morální selhání a podle současného zákona na ochranu zvířat proti týrání je to zcela správně postihováno jako přestupek ve správním řízení. Předkladatelé tvrdí, že tento postih ve správním právu je nedostatečný, ale kriminalizovat lidi, hrozit jim léty vězení za to, že psychicky nebo finančně nezvládnou péči nebo hloupě ztratí o zvíře zájem, a to aniž by vůbec došlo k nějakému surovému nebo trýznivému týrání, to je extrémně nebezpečné rozšiřování státní a trestní represe. Kde přesně, ptám se, končí lidská hloupost, nezodpovědnost či osobní selhání a kde začíná kriminální čin vyžadující pobyt za mřížemi? Tento poslanecký návrh tuto jemnou, ale pro právní stát tedy naprosto klíčovou hranici nebezpečně rozmývá. Z přestupku, který se dá vyřešit vysokou pokutou, děláme ze dne na den trestný čin s dolní sazbou jeden rok natvrdo a to je prostě špatně.

Třetím a pro mě jako poslance mimořádně závažným bodem je procesní stránka celé věci. Předkladatelé zde navrhují, aby Poslanecká sněmovna schválila tento zákon rovnou a bez diskuse už v prvním čtení, a to s odvoláním na § 90 odst. 2 jednacího řádu. Tento postup odůvodňují tím, že je nezbytné zajistit včas postih nevhodného nakládání se zvířaty a nabytí účinnosti k 1. lednu 2027.

Dámy a pánové, toto je nejen pro poslanecký klub ODS, jak to tady říkal náš pan předseda Marek Benda, u takto zásadní změny trestního kodexu něco naprosto, ale naprosto nepřijatelného. Znovu opakuji, bavíme se o změně trestního zákoníku. Trestní zákoník není zákon o rybářství, není to nějaká podružná vyhláška o poplatcích za odpady. Je to jeden z nejpevnějších pilířů naší svobody, bezpečnosti a právní jistoty občanů. Je absolutně vyloučené, že z hlediska legislativní hygieny je nebezpečné, abychom takto závažné změny, změny, které zásadně a trvale ovlivní životy konkrétních lidí a každodenní praxi našich soudů, jen takzvaně prohnali Sněmovnou v jednom jediném čtení, bez řádné a hluboké debaty na půdě ústavně-právního a případně i jiných výborů. Musíme mít čas svolat odborná slyšení. Měli bychom si vyslechnout názory zkušených trestních soudců, renomovaných akademiků, advokátů i odborníků na ochranu zvířat. A nesmíme se nechat vést jen slepou snahou o co nejrychlejší nabytí účinnosti.

Dovolte mi tedy na závěr shrnout a velmi jasně formulovat stanovisko našeho klubu. Plně a bez výhrad podporujeme přísnější a spravedlivější tresty za jakékoliv násilí na lidech, zejména v domácnostech. A stejně tak nekompromisně podporujeme tvrdé tresty za prokazatelně brutální a surové týrání zvířat. To je naše jasná politická i hodnotová shoda. Ale stejně tak rezolutně odmítáme účelové kouskování trestního práva takovýmito nesystémovými, úzce zaměřenými novelami. Odmítáme novely, které do rigidního trestního zákoníku vnášejí momentální emoce na úkor chladné a dlouhodobé právní logiky. Budeme velmi důrazně trvat na tom, aby tento tisk byl postoupen k projednání výborům a podroben té nejdetailnější právní a legislativní expertize. Naším úkolem zde v Poslanecké sněmovně není tvořit zákony, které budou za každou cenu dobře a líbivě vypadat na sociální sítích ve statusech s roztomilými fotkami psů a koček. Naším posvátným úkolem je tvořit právo, které bude dlouhodobě spravedlivé, racionální, předvídatelné a systémové.

Děkuji vám všem za pozornost a za věcnou, slušnou a kultivovanou diskusi v dalším průběhu projednávání tohoto bodu.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Petr Hladík. Přečtu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Martin Baxa od 22.30 z osobních důvodů. Takže nyní pan poslanec Petr Hladík a jako posledního mám přihlášeného pana poslance Marka Výborného. Prosím, máte slovo.

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, předkladatelky a předkladatelé, kolegyně, kolegové, krásný dobrý večer. Já bych chtěl na úvod říct, že to téma, které tady bylo vneseno do Poslanecké sněmovny, o ochraně zvířat, je téma důležité, ale zároveň bylo předloženo plénu Poslanecké sněmovny takovým způsobem, který si dovolím označit za nevalně zpracovaný, předložený jakýmsi způsobem bez souvislostí, bez konkrétních analýz, bez toho, aniž bychom o tomto problému vedli širší debatu. Já sám, moje rodina chová kočku, konkrétně má jméno Vločka, a jsem ze zemědělské, ze sedlácké rodiny. Odmalička jsem byl u zvířat a moc dobře vím, co to je prožívat ten život se zvířaty. A v tomto duchu bych chtěl podpořit všechny ty, kteří se o zvířata, o jejich nakládání důstojným způsobem a samozřejmě o všechny ty, pro které je zvíře členem rodiny, domácnosti, tak bych se chtěl zasadit. ***