Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Michaela Moricová)
Pátá věc je kultura veřejné služby. Potřebujeme, aby práce pro stát byla vnímána jako důležitá a důstojná, aby mladí lidé nebrali úřad jako poslední možnost, aby odborníci měli motivaci vstoupit do státní služby, protože tam mohou dělat věci s dopadem.
To se nestane tím, že jim dáme najevo, že v příštích volbách mohou být snadněji vyměněni. Možná se může zdát, že debata o státní službě je vzdálená každodennímu životu, ale není, když se zhorší kvalita státní správy, lidé to poznají velmi rychle. Poznají to na pomalejších rozhodnutích, na nejasných metodikách, na chybách v komunikaci, na opožděných reakcích státu v krizích, na tom, že úřady nevědí, co dělaly před rokem, protože lidé, kteří to věděli, odešli. Ve zdravotnictví vidíme, jak důležitá je kontinuita, když se připravuje úhradová vyhláška, když se řeší dostupnost péče, když se nastavují preventivní programy jedná se o boj(?) s pojišťovnami nebo s evropskými institucemi. Nestačí politické zadání, je potřeba hluboká znalost systému. Je potřeba vědět, jak jednotlivá rozhodnutí dopadnou na nemocnice, ambulance, pacienty, zdravotníky a rozpočet.
Totéž platí i v sociální oblasti. U dávek péče o děti, podpory seniorů nebo osob se zdravotním postižením se chyba v systému rychle přenese na nejzranitelnější lidi. Totéž platí ve školství, kde stabilita ministerstva ovlivňuje školy, zřizovatele, učitele i rodiče. Totéž platí v dopravě, v životním prostředí, průmyslu nebo zemědělství. Státní služba tedy není vnitřní technikálie, je to infrastruktura, rozhodování. Stejně jako potřebujeme funkční silnice, sítě a nemocnice, potřebujeme i funkční úřady. Bez nich zůstane dobrý politický záměr jen tiskovou zprávou. (Hluk v sále. Odmlčí se, obrací se k předsedajícímu.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak opět poprosím, abychom snížili hladinu hluku ve Sněmovně. Děkuji.
Poslankyně Michaela Moricová: Děkuji. Česká společnost má dlouhodobý problém s důvěrou ve stát. Lidé často říkají, že stát je pomalý, nepřehledný, vzdálený a někdy nespravedlivý. Často část této kritiky je oprávněná. O to víc bychom měli dělat změny, které důvěru posílí, tedy změny, které zlepší kvalitu služeb, srozumitelnost pravidel a předvídatelnost rozhodování. Politizaci úřadů důvěru neposílí. Občan, který má pocit, že o jeho věci rozhoduje úřad podle politického větru nebude státu věřit víc. Bude mu věřit méně. A stát, kterému lidé nevěří, má problém prosazovat i dobré politiky. Lidé tak nevěří doporučením, nevěří pravidlům a hledají zkratky. Důvěra se nevytváří prohlášením, vytváří se zkušeností. Tím, že úřad rozhodne včas, tím, že vysvětlí postup, tím, že stejnou věc posuzuje stejně. Tím, že občan nemusí znát nikoho vlivného, aby se domohl spravedlivého zacházení. A právě k tomu potřebujeme nestrannou státní správu.
Chci zdůraznit jednu věc. Neříkám, že politici nemají mít odpovědnost. Mají. Ministr má nést odpovědnost za svůj rezort. Vláda nese odpovědnost za svůj program. Sněmovna má kontrolovat vládu, to je demokratická politika. A politická odpovědnost neznamená, že státní správa má být personální kořistí. Neznamená, že odborný aparát má být pokaždé přizpůsoben nové mocenské mapě. Neznamená, že varování úředníků je neposlušnost. A neznamená, že loajalita k ministrovi má být důležitější než loajalita k zákonu. V dobře fungujícím státě se politik a státní služba doplňují. Politici dávají legitimní směr, protože vzešli z voleb. Úředníci zajišťují odbornou, zákonnou a stabilní realizaci. Jakmile jedna strana začne pohlcovat druhou, systém se vychýlí a tento návrh podle mě posouvá rovnováhu špatným směrem.
Představme si praktickou situaci. Na ministerstvu se připravuje velká zakázka na dotační program. Odborný útvar upozorní, že nastavení je rizikové, že může vést k diskriminaci některých žadatelů nebo že neodpovídá evropským pravidlům. V silném systému je také upozornění cenné v politizovaném systému. (Hluk v sále přetrvává.) Může být...
Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, promiňte, paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové a je to, je to opravdu na obou stranách. Paní poslankyně nekřičí do mikrofonu, tím pádem nenamáháme ušní bubínky, ale musíme snížit svoji hladinu hluku. Děkuji.
Poslankyně Michaela Moricová: Děkuji. Nebo jiný příklad. Úřad připravuje rozhodnutí, které je mediálně citlivé. Odborníci vědí, že populární řešení není zákonné. Mají mít jistotu, že když to řeknou, neohrozí tím svou práci, protože jejich úkolem není vyrábět politicky pohodlné odpovědi. Jejich úkolem je chránit zákonnost a veřejný zájem. Třetí příklad je krize. Pandemie, povodně, kybernetický útok, výpadek dodávek, potravinová nebo zdravotní hrozba, nebo tohle vedro. V krizi potřebujeme lidi, kteří vědí, co dělají. Potřebujeme institucionální paměť. Potřebujeme zkušené týmy. Krize není chvíle, kdy se má úřad teprve učit, kdo a za co odpovídá. To všechno jsou situace, ve kterých se ukáže, zda máme státní správu jako profesionální službu nebo jako aparát závislý na aktuální politické moci. A já si přeji, abychom si tuto otázku položili dřív než přijde problém.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento návrh podle mě nejde správným směrem. Není to odpovědí na skutečné problémy státní služby, neřeší nízkou atraktivitu některých pozic, neřeší nedostatek odborníků, neřeší zastaralé řízení, neřeší digitalizaci přetížení úřadů. Zato oslabuje princip, který je pro stát zásadní. Nezávislou, odbornou a stabilní státní službu. Neměli bychom si namlouvat, že jde jen o organizační detail. (Hlučný hlouček u pultíku.) Já jsem ráda, že vás to hodně zajímá.
Pravidla státní služby určují, jak stát odolává politickému systému. (V sále je stále hluk.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Ještě jednou prosím...opravdu, opravdu systém vnitřního ucha je třeba udržovat v dobrém stavu a my si to takhle zbytečně ničíme. Děkuji.
Poslankyně Michaela Moricová: Děkuji. Krizím i střídání vlád. Určí, zda se lidé na úřadech budou řídit zákonem a odbornosti, nebo budou přemýšlet, co je bezpečné říci. Určují, zda občan dostane nestranné rozhodnutí nebo bude mít pocit, že stát patří těm, kdo zrovna vyhráli volby. Každý z nás tady jednou skončí. Každý ministr jednou odejde. Každá vláda jednou skončí, ale stát tady zůstane. A právě proto bychom měli být velmi opatrní, když sáhneme na jeho zásadní pojistky. Pokud chceme reformu, pojďme ji připravit poctivě. S analýzou dopadů, s připomínkovým řízením, s odbornou debatou, s cílem posílit profesionalitu, ne politickou závislost. S cílem zlepšit služby občanům a ne rozlišit moc politiků na úřady. Proto vás žádám, abyste tento návrh nepodpořili v této podobě ne kvůli opozici, ne kvůli koalici, ale kvůli občanům České republiky, protože ti mají právo na stát, který funguje odborně, nestranně a stabilně. Děkuji za pozornost a četla jsem to na Bubblu, protože jsem nechtěla ničit lesy. Děkuji. (Z pléna: Júúú...)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Já jsem tady měl dva požadavky o přednostní vystoupení... pan, tak to byla faktická, tak pardon. Takže faktická, pan ministr Šťastný.
Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych přednesl procedurální návrh na základě usnesení 248 z 9. schůze Poslanecké sněmovny ze dne 26. 2. 1997. Na základě čl. 1 navrhuji, aby se Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky usnesla, že hlasování o podaných návrzích v rámci právě projednávaného tisku, sněmovní tisk 76, třetí čtení – návrh zákona o státních zaměstnancích, proběhlo dnes, tedy 26. 6. 2026 ve 13.15 hodin.
Zdůvodnění: V tuto chvíli jsme přesvědčeni o tom, že v prvním, druhém i třetím čtení tohoto návrhu byl umožněn dostatečný prostor všem poslankyním a poslancům, aby se vyjádřili k předmětnému návrhu a z tohoto důvodu je možné již přistoupit k hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh budeme hlasovat hned. (Poslanec Hřib se hlásí o slovo.) Tak máme tady protinávrh.
Poslanec Zdeněk Hřib: Protinávrh. Já bych chtěl navrhnout, že bychom si dali to hlasování na příští středu, a když máte rádi jednu hodinu, tak třeba v tu jednu hodinu.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Příští středu v? (Z pléna: V jednu hodinu.) V jednu hodinu. (O slovo se hlásí poslankyně Richterová.) Máme tady další protinávrh. Prosím, paní poslankyně. ***
