Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.00 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Tak to je další z těch důležitých rolí, která veřejnoprávní média mají plnit. Český rozhlas má tradici sahající přes 100 let. Český rozhlas tu byl v době protektorátu, byl tu v roce 1968, byl tu v listopadu 1989 a právě tehdy, v klíčových momentech českých dějin prokázal, co znamená mít médium, které nepodléhá politické moci, ale je schopno se naopak politické moci vzepřít. A tohle je nesmírně důležitá výbava českých veřejnoprávních médií, výbava, která ještě pořád je ve zdech Českého rozhlasu i České televize cítit. A pokud tohle chcete zlikvidovat, budete likvidovat velký kus národní identity a budete zároveň likvidovat velký kus toho, co dělá Českou republiku svobodnou a demokratickou zemí. A tady chci zdůraznit – tradice rozhodně není sentimentalita, je to důležitý zásobník důvěry, který se budoval desítky let a tuto důvěru si fakt nelze koupit. Co se dá udělat velmi rychle? Lze ji zničit a je úplně zjevné, že byste tu rychlou cestu likvidace nastoupili a přidáváte plyn.
Pojďme v další kapitole otevřít to, jakým způsobem jsou média veřejné služby ukotvená v českém právním řádu a v Ústavě České republiky. Připomenu, na čem stojíme, protože na to se v zápalu úspor, těch domnělých úspor neuvěřitelně rádo zapomíná. Čl. 17 Listiny základních práv a svobod zaručuje svobodu projevu a právo na informace a výslovně zakazuje cenzuru.
Zákon č. 483/1991o České televizi a zákon č. 484/1991o Českém rozhlase definují tyto instituce jako službu veřejnosti, nikoliv službu vládě, nikoliv službu většině, nikoliv službu tomu, kdo zrovna vyhrál volby. Mají naplňovat demokratické, sociální a kulturní potřeby a zároveň mají chránit mediální pluralitu. A teď pozorně, advokáti, kteří se specializují na ústavní a správní právo, už dnes veřejně říkají, že zákon rušící koncesionářské poplatky bude za současných okolností legitimně napaden u Ústavního soudu, a to zejména s ohledem na velmi chaotický způsob přípravy a debaty a politických kroků, které v souvislosti s návrhy těch jednotlivých změn zákonů přinášejí různí představitelé současné vládní koalice, různí představitelé současné vládní koalice, kdy ani není jasné, kdo ten návrh vlastně přinesl. Něco přinesl Oto Klempíř, to pak všichni rozcupovali. Takže asi ambice projednat to jako vládní zákon je definitivně mrtvá. Ve standardní legislativní proces, který má oporu v základních principech legislativy a také v základních principech právního státu, který má být předvídatelný. A zdůrazňuju tohle i zvlášť proto, aby pro případnou argumentaci, až budeme připravovat ústavní stížnost, pokud by vládní většina od toho záměru neustoupila, v což pořád pevně doufám, protože je to fakt absolutní nesmysl a nehoráznost.
Nicméně zdůrazňuju to, že tvorba zákonů, stejně jako jejich projednávání a schvalování, má mít jasný řád, jasné mantinely a má znamenat předvídatelné prostředí. Předvídatelné prostředí. Je předvídatelné prostředí to, kdy se najednou na vládě objeví materiál, který někdo přichystá, ještě tam některé důležité položky jsou vytečkované a tvoří se na vládě. Tohle tu podle mého soudu ještě nebylo. Akorát ty vytečkované položky představují budoucí osud veřejnoprávních médií. Zahráváte si naprosto neodpovědně s jedním z důležitých pilířů normálního fungování demokratického státu a tím jsou demokratická, svobodná a nezávislá média.
Tohle je navýsost vážná záležitost a je úplně jasné, že pokud přesto takovou úpravu návrhu schválíte, tak musí být napaden u Ústavního soudu. Vypadá to, že si chcete tedy rovnou připravit a prohlasovat zákon, o němž dopředu víme, o kterém dopředu od odborníků a ústavních právníků slyšíte, že bude v rozporu s ústavním pořádkem a že povede rovnou k projednávání v Brně. To není legislativní práce, to je normální legislativní hazard. A opravdu hazardujete s nezávislostí médií, což je veřejný statek, který nepatří vám, ale patří občanům České republiky.
Zajímavé je podívat se v další kapitole na to, komu přesně ta média veřejné a veřejná služba má sloužit. Generální ředitel Evropské vysílací unie Noel Curran loni v listopadu vystoupil na semináři v Senátu Parlamentu České republiky a řekl myšlenku, kterou bych si přál, aby si každý člen této vlády vytetoval na vnitřní stranu očního víčka.
Média veřejné služby vznikla proto, aby informovala, vzdělávala a spojovala, aby sloužila lidem, a varoval zároveň, že Evropa vstupuje do dekády, která prověří nejen žurnalistiku, ale samotnou demokracii. Tak se ptám, opravdu chce tato vláda začít tuhle dekádu tím, že médiím veřejné služby uprostřed informační války, uprostřed nájezdu dezinformací, uprostřed doby, kdy nepřátelské mocnosti investují miliardy do toho, aby Češi přestali věřit čemukoliv, sebere peníze a postaví je do fronty na vládní rozpočtovou laskavost? To fakt není modernizace. To je reálné odzbrojení společnosti uprostřed boje. A já jsem mnohokrát slyšel některé členy vlády, kteří upozorňovali dokonce na základě zjištění bezpečnostních služeb, že Česko čelí unikátnímu množství nejrůznějších dezinformačních útoků a je to zdokumentováno. Dokonce čelí celé řadě kyberkriminálních útoků z konkrétních koutů této planety, ať už je to Rusko nebo Čína. Je to zdokumentované a všichni odborníci, celá odborná společnost se shoduje na tom, že nejlepší způsob, jak reálně bránit zemi před dezinformacemi, než vyvolávat nějaké komise, které o tom budou rozhodovat, co je a co není pravda, tak je funkční a opravdu plnohodnotné fungování veřejných, respektive médií, veřejné služby.
Co na to Evropa, ke které se vláda hlásí, jen když se jí to hodí? Vláda nám opakuje, že většina zemí Evropské unie financuje média ze státního rozpočtu, a že tedy jen doháníme Evropu, tak si doháníme Evropu celou, nejen tu polovinu, která se vám hodí. A hlavně pojďme rozkrýt, co přesně v těch jednotlivých státech představují veřejnoprávní média a jak vlastně přesně vypadá jejich financování, aby bylo jasné, jaké pojistky a jaké konkrétní kontrolní mechanismy pak taková média mají a jaké pojistky mají demokracie těch států před tím, aby vláda média ovládala a diktovala jim, jak mají informovat. Evropský akt o svobodě médií EMFA, nařízení z roku 2024 v čl. 5 výslovně požaduje, aby financování veřejnoprávních médií stálo na transparentních a objektivních kritériích a zajišťovalo zdroje přiměřené, udržitelné a předvídatelné, chránící redakční nezávislost.
Doporučení Rady Evropy jdou stejným směrem. Model financování má nezávislost odrážet a chránit, ne ji vystavovat ročnímu politickému handlu. A teď to nejdůležitější. Sama Evropská vysílací unie spolu s mezinárodními novinářskými organizacemi vydala prohlášení, v němž je hluboce znepokojena směrem, kterým se debata, respektive kroky vlády Andreje Babiše v České republice ubírají a varuje, že každý konkrétní krok ke snížení, zrušení nebo nahrazení stávajícího modelu financování riskuje ohrožení dlouhodobé udržitelnosti a nezávislosti těchto institucí. ***
