Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.50 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Dovedně to se snažíte skrýt, ale vaše činy vypovídají přesně o tom, že tu nebudeme rozhodovat o 200 a 5 korunách měsíčně, ale rozhodujeme reálně o tom, kdo bude mít v této zemi páku na to, co uslyšíme večer ve zprávách. A víme to z historie fakt velmi dobře – všechny špatné režimy, které potlačovaly demokracii a lidskou svobodu, začínaly tím, že si došláply na všechny odvážné, na všechny, kteří oslovovali veřejnost, na všechny, kteří informovali o dění ve společnosti, na novináře, na média. Tohle přesně se snažíte udělat vy, poučeni z předchozích příběhů, které bohužel i Česká republika ve své temné paměti má také. A místo toho, abyste se zastavili a řekli, tak tohle fakt dělat nebudeme, navíc, když to Motoristé tak hezky popsali ve svém programu a řekli, že nechtějí rušit koncesionářské poplatky, protože kdyby to udělali, tak by to byla vládní média, ne svobodná, veřejnoprávní, ale vládní, program Motoristů sobě. Jak se s tímhle vypořádat ve vládě Andreje Babiše – chápu, mimořádně složitý úkol. Tak jsem zvědav na to, jak se s tím se ctí popasujete, když to skoro se ctí nejde, vlastně to se ctí nejde absolutně, když jste tohle vyslovili.
Já tady chci podrobně popsat, co přesně ten krok proti veřejnoprávním médiím znamená. Vy se snažíte všechno uspěchat, abyste možná skryli skutečné důvody svých kroků, a já vám říkám velmi odpovědně: My nespěcháme, naopak budeme velmi důrazně vysvětlovat, co znamenají veřejnoprávní média, co znamená jejich svoboda a kolikrát se v historii České republiky stalo, že autoritářské režimy začínaly přesně umlčováním médií, a kolikrát se to stalo v historii jiných států a v historii těch nejtupějších a nejhroznějších totalit. (Smích ministra práce a sociálních věcí.) To se teď tady zasmál – jenom pro ty, kteří jste to nemohli vidět – ministr práce a sociálních věcí, který v médiích veřejné služby kdysi pracoval, jestli se nepletu. A teď se směje svým vlastním krokům nebo jak si vykládat jeho posměšek. Ale ten posměšek, ten posměšek je tedy i v tomhle směru přiznáním neuvěřitelné arogance vůči lidem, kteří v České republice ve veřejnoprávních médiích pracují, všem, kteří mají rádi Českou televizi a Český rozhlas, a všem, kteří dlouhodobě sledují, jakým způsobem se formuje česká mediální scéna a jakou roli v tom veřejnoprávní média hrají. A s ohledem na to, že role veřejnoprávních médií v celé té mediální krajině je odborně poměrně dobře popsaná, tak prosím, poslouchejte tu následující hodinu, abyste třeba i do svých dalších kroků měli nezbytné odborné vstupy, odborné vstupy, které ukazují na to, že zásah, který chystáte, bude mít daleko závažnější dopady na boj České republiky proti dezinformacím, na boj České republiky proti nejrůznějším zahraničním vlivům, na boj České republiky proti těm, kteří prostě chtějí omezovat svobodné demokratické poměry v České republice.
To, že se včera odehrála stávka České televize a Českého rozhlasu, je unikátní v jedné věci – obvykle se stávky konají za zvýšení platů nebo za nějaký podobný záměr. Nic takového v případě stávky České televize a Českého rozhlasu není. Oni se brání vašemu brutálnímu zásahu do jejich nezávislosti. Nechtějí ochočená veřejnoprávní média. Jenom pro ty, kteří to nevidí, tak tahle slova znovu vyvolala úšklebek na tváři ministra práce a sociálních věcí. Škoda, protože to, o čem mluvím, jsou věcné argumenty a jasné důvody, proč by vláda od likvidace veřejnoprávních médií cestou zrušení koncesionářských poplatků fakt měla ustoupit.
Pojďme se pustit do první kapitoly, o čem by se v budoucnu, tedy na základě návrhu schváleného vládou, mělo hlasovat. Je jasné, že se vláda snaží všechny přesvědčit o tom, že je to modernizace financování, narovnání křivd na poplatníky. Údajně to má být přiblížení v Evropě. Tak jenom můžu garantovat, že ani jedno z toho ve skutečnosti neplatí – jde jedině o přesun rozpočtové páky. Dnes výši peněz pro Českou televizi a Český rozhlas určuje zákon a poplatek, který platí domácnost, tedy zdroj mimo každoroční politické vyjednávání.
Po vašem návrhu o ní bude každý rok rozhodovat ten, kdo zrovna sestavuje rozpočet, tedy vy, tedy vláda, a bude moci velmi jednoduše, tak jak se to třeba stalo na Slovensku, rozhodnout o změně podmínek a o změně příspěvku pro fungování České televize a Českého rozhlasu. A to je celý ten trik. Cenzura už dávno nevypadá jako muž v kožeňáku, který přijde do redakce, vypadá spíš jako řádek v rozpočtové tabulce. Funguje to ve výsledku mnohem elegantněji, ale může to být účinnější. Nemusíte nikomu brát slovo, když mu můžete každý rok sebrat rozpočet.
Důležitá věc: Proč veřejnoprávní média vůbec existují? K čemu je potřebujeme? Dovolte mi, abych se na chvíli zastavil u toho, proč veřejnoprávní média máme mít: Ne proto, aby zásobovala politiky příznivými reportážemi, aby chválila tu Petra Macinku, tu někoho jiného za to, jak hezky jim nadává. Veřejnoprávní média existují proto, aby sloužila lidem, aby sloužila občanům v České republice či v jakémkoli jiném státě – bez ohledu na to, jak ti lidé volí, koho volí, kde bydlí a kolik vydělávají peněz. Česká televize vysílá do každého koutu České republiky a stejně tak Český rozhlas, přináší zpravodajství z regionů, nastupuje tam, kde se takové aktivity komerčním médiím prostě nevyplatí. Její zpravodajství, dokumenty, kulturní a vzdělávací pořady – to není luxus, to je pilíř informované společnosti. A zároveň veřejnoprávní média mají také důležitou roli budování kulturní společnosti, v tom, co dělají ve své vlastní filmové a televizní tvorbě. A tady je možno upozornit na celou řadu mezinárodních ocenění v případě České televize a na unikátní počiny Českého rozhlasu za celou dobu jejich existence a něco, na co česká kultura může být hrdá v podobě celé řady unikátních rozhlasových dramatizací, v případě celé řady počinů, které nám jiné státy mohou závidět díky veřejnoprávní službě. To je důležitá součást fungování veřejnoprávních médií, která je neopomenutelná.
Stejně tak veřejnoprávní média mají ve svém základním zadání poskytovat informace o menšinových žánrech, o menšinových sportech, mají za úkol v tomto směru budovat i zdravou společnost, protože v okamžiku, kdyby prostě diváci neměli možnost některé typy sportů zachytit vůbec ve veřejnoprávních médiích, ztrácela by celá ta skupina trenérů a oddílů motivaci se těm sportům věnovat. Je to ekosystém, který je postavený na tom, že sporty v tomto směru jako důležitou součást zdraví společnosti podporujeme. Dokonce vaše vláda tedy pro tenhle účel zřídila vlastní funkci ministra, tak mě překvapuje, že z druhé strany chce celý ten organismus totálně ochromit ztrátou prostoru pro prezentaci menšinových sportů.
Totéž platí pro kulturu, pro kulturní žánry, kdy je jasné, že dotvářejí bohatství české kultury, ale pochopitelně celou řadu z kulturních a uměleckých projevů není možné zaplatit, není je možné zajistit na komerční platformě. A od toho tu veřejnoprávní média jsou.
Zmíním ještě poslední důležitou oblast funkce veřejnoprávních médií a chci využít prostor k tomu, aby – když někdo říká, že měla diskuse předcházet, o tom, proč potřebujeme veřejnoprávní média, jakémukoli zásahu do financí, tak tady ta debata je, tady jsou ty argumenty. A to důležité je, aby zastání v případě veřejnoprávních médií měly i nejrůznější menšiny. Proč? Aby se mohly v té společnosti cítit jako plnohodnotná součást, nezbytná věc pro to, aby občanská společnost v České republice fungovala dobře, aby se dařilo rušit a bortit zbytečné předsudky, ze kterých pak vyplývá nenávist, na které si ale bohužel v některých projevech vládní většina slušně zakládá. ***
