Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.40 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Zvláštní pozornost si ještě zaslouží otázka státního dluhu. Často tady od vládních představitelů slyšíme, že české zadlužení je nižší než v řadě jiných evropských zemí. To je pravda. Jenže důležité není jen to, kde jsme dnes. Důležité je, kam směřujeme. Každá další miliarda dluhu znamená další budoucí úroky navíc. Každý další deficit znamená další účet a tento účet nebude platit vláda, nebudou platit jednotliví ministři nebo pan premiér, budou ho platit občané České republiky. A budou platit naše děti a naši vnuci.
A právě proto by měla být fiskální politika vedena s maximální opatrností. Ne proto, že si to přeje Brusel, ten zlý Brusel, jak mnozí tady říkáte. Ne proto, že to vyžadují evropská pravidla. Ale proto, že je to přece správně, protože zadlužování dneška nesmí být problémem zítřka. Protože není spravedlivé přenášet účty dnešních politiků na budoucí generace.
V posledních měsících vláda opakovaně vytváří dojem, že veřejné finance zachrání různá administrativní opatření. Že řešením je více evidencí, byť i těch elektronických. Více formulářů, povinností, kontrol. To ale není skutečná konsolidace. Skutečná konsolidace nevzniká na straně formulářů a evidencí. Vzniká na straně výdajů, na straně priorit, na straně politické odvahy. Pokud stát utrácí příliš mnoho, nevyřeší to další jedna byť elektronická evidence, nevyřeší to další hlášení. Vyřeší to pouze schopnost podívat se na výdajovou stranu rozpočtu a říct: Toto je důležité a toto není naprosto nezbytné. Toto budeme financovat a toto si už financovat nemůžeme dovolit. To je skutečná rozpočtová odpovědnost.
Vážení, já nejsem, ba naopak, kritikem fiskální odpovědnosti. Zcela naopak. Jsem přesvědčen, že Česká republika potřebuje zdravé veřejné finance, potřebuje snižovat schodky potřebuje brzdit růst dluhu potřebuje dlouhodobě udržitelnou rozpočtovou politiku. Ale stejně tak potřebuje poctivost. A poctivost znamená, že mezi slovy a činy nesmí být hluboká propast.
Pokud vláda tvrdí, že chce konsolidovat veřejné finance, musí ukázat, jak. Pokud tvrdí, že chce snižovat schodky, musí ukázat, jak je bude snižovat. Pokud tvrdí, že chce dlouhodobou udržitelnost, musí ukázat, jak jí chce dosáhnout, A to nejen v dokumentech určených Bruselu, Evropské komisi. Ale v konkrétních rozhodnutích.
Proto navrhuji, aby Poslanecká sněmovna vedla debatu o skutečném stavu veřejných financí, o plnění fiskálních cílů vlády a o rozporu mezi schváleným fiskálně-strukturálním plánem a reálnou rozpočtovou politikou vlády. Protože veřejnost má právo vědět, zda vláda skutečně konsoliduje veřejné finance. Jak to chce učinit, kde chce utáhnout ty opasky? Nebo zda pouze slibuje konsolidaci na papíře a bude dál populisticky rozhazovat? Vláda totiž evidentně lže buď Bruselu, Evropské komisi, anebo lže vlastním občanům. Nebo dokonce lže všem?
A právě proto navrhuji zařazení tohoto bodu na program schůze, tedy bodu Rozpor mezi fiskálně-strukturálním plánem vlády a její skutečnou rozpočtovou politikou a navrhuji ho zařadit jako druhý bod dnešního jednání. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli s přednostním právem je přihlášen ministr Igor Červený, kterého zde nevidím, tak ho dám na konec. A v tom případě je na řadě pan předseda Martin Kupka. Pak jsem se s dovolením přihlásil já. Pak jsou případně propadlá přednostní práva Marian Jurečka, Igor Červený. A pak jsou poslanci bez přednostního práva. Já vám přečtu první tři: Ivan Bartoš, Jan Bureš a Martin Baxa. Tak pane předsedo, můžete. A než sem dojdete, tak přečtu dvě omluvy. Lucie Šafránková od 16.45 do 19 z pracovních důvodů a Michaela Šebelová od 14 do 14.30 z pracovních důvodů. Tak máte slovo.
Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, tak následující hodina bude hned o několika klíčových tématech. Ale bude především o tom, jak současná vláda Andreje Babiše se rozhodla sobě ve svůj prospěch ukrást Českou republiku. Jak se rozhodla rozkládat demokratické fungování institucí, jak se rozhodla zničit veřejnoprávní média ve svůj vlastní prospěch. Protože, jak budu později citovat, svobodná média koušou.
A Andrej Babiš chce taková, která budou olizovat ruku, která je krmí. Tohle je plán, který vláda přichystala, a dokazuje to každým coulem. Dokazuje to každým svým jedním gestem. Dokazuje to mimo jiné tím, že v té věci ještě neudělala jeden normální krok. Legislativní, politický, jakýkoliv jiný. Mě zajímalo, jak to vlastně měli Motoristé v tom svém programu, protože když tady vidím pana ministra Macinku, tak si myslím, že je dobře to citovat. „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu. Tím by se stala vládními.“ Mě by hrozně zajímalo, jak jste to v tom programu mysleli – ještě jste pak taky říkali, že budete hlídat Andreje Babiše – jak jste tuhle větu mysleli. Já, jak ji čtu zespodu seshora zleva doprava, tak mně říká jediné – vy jste si tím úplně plivli do obličeje, pokud teď najednou chcete koncesionářské poplatky rušit a říkáte, že určitě ne, že určitě jim tím nechcete vzít svoji svobodu, respektive jejich svobodu. Svoji svobodu, to by byla asi jiná kapitola.
Tak co se týče postoje k veřejnoprávním médiím, to není jenom velká nula, to je absolutní obrat, tak zhruba o 180 stupňů. Ale co je horší, když hovořím o těch krocích, nic vlastně nebylo normální a nic nebylo správně. Ten legislativní návrh Oto Klempíře, který vznikl během jednoho týdne a na kterém se ale úplně všichni shodují, že to je absolutní paskvil, že to je absolutní legislativní zmetek, že se na tom shodli odborníci zhruba druhý den po tom, co si to přečetli, jasně na ně vláda Andreje Babiše už dávno neslyší a odbornost likviduje na běžícím pásu, ale dokonce se na tom shodla naprostá většina rezortů. Řekla, že to je zákon, návrh, který by se vlastně vůbec neměl projednávat. Tak je normální zaměřit se na fungování veřejnoprávních médií a vršit jeden totální nesmysl vedle druhého?
Tak když hovořím o tom, že tím dokladujete, že ty věci vlastně buď nemyslíte vůbec vážně, anebo se za tím skrývá jediné – prostě snaha ta média umlčet. ***
