Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.10 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Ne někde za uzavřenými zdmi, návrhy, které nikdo neprojednal, ne poslaneckými návrhy a pokoutnými posouváními tisků sem do Poslanecké sněmovny. Vládnout v klidu, ať nás nikdo neruší, chléb a hry, ale hlavně nám nekoukejte pod prsty, hlavně o nás nepište, hlavně o nás neinformujte. To je přesně ten styl, který vy chcete. A ještě tvrdíte lidem, že jim jednou bude líp. Ale já doufám, jo, že v téhle zemi jednou lidem bude líp. Ale není to slučitelné s tím, aby zároveň líp bylo Andreji Babišovi, jeho loajálním spolustraníkům a jeho velkému holdingu.
Pokud čekáte, že vaší poslaneckou většinu 108 hlasů tady budete uplatňovat v plné síle celou dobu a my se vám nepostavíme do cesty, ani když jde o zásadní věc, jako jsou veřejnoprávní média, tak se mýlíte. Budete nám tady říkat srdcervoucí příběhy, jaké všechny tisky se dneska neschválily, jak nemyslíme na lidi, jak bráníme projednávání užitečných věcí – ne, milá vládo, ne. Váš návrh o tom, že zestátňujete veřejnoprávní média, brzdí projednávání všech rozumných věcí v téhle Sněmovně. Váš návrh destrukce jednoho z pilířů demokracie v téhle zemi brzdí, abychom se věnovali běžným zákonům. Nejsme to my, jste to vy, kdo se odmítá bavit, jste to vy, kdo odmítá argumentovat, jste to vy, kdo je nepřipraven na to se pustit do jakékoli běžné parlamentní diskuse o významu a službě médií veřejné služby. Vy je chcete jenom zničit. Vy je chcete zdestruovat, vy je chcete dostat pod svojí přímou kontrolu. Nesvádějte už nikdy nic na nás. Budeme tady mluvit o veřejnoprávních médiích dlouho, budeme otvírat témata, která jsou vám nepříjemná a budeme využívat všech parlamentních i jiných procedur k tomu, abychom vám dokázali, že tahle země není vaše, že tuhle zemi vám nikdo nedal, nedaroval, že tuhle zemi vám voliči svými hlasy vypůjčili. A nevypůjčili vám ji proto, abyste ji zničili a zdestruovali. A my jsme tady proto, abychom vám v tom co nejúčinněji zabránili a neumožnili vám mít pocit neomezených palácových vládců.
Proto mi dovolte, pane místopředsedo, načíst dva body programu, oba dva vám dám vytištěné, takže není potřeba si dělat poznámky. První z nich zní – a chtěl bych ho zařadit jako první bod dnešního jednání: Plán Babišovy vlády na destrukci veřejnoprávních médií. A druhý bod zní: Papalášské chování Babišovy vlády, a to jako druhý bod dnešního jednání. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí s přednostním právem pan poslanec Matěj Ondřej Havel. Prosím, máte slovo.
Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, dámy, pánové, vážený pane ministře, dovolte, abych asi tři body navrhl k zařazení na dnešní program.
A jako první bych vás rád požádal o zařazení sněmovního tisku číslo 181, což je tedy návrh poslanců TOP 09 na změnu zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Já samozřejmě nežádám Sněmovnu, aby teďka definitivně o tomto rozhodla, já bych to rád zařadil do prvního čtení. Pojďme o tom diskutovat, neboť pan ministr Tejc už při komentáři k naší novele, která má umožnit volit od 16 let mladým lidem do municipalitních voleb, řekl: Pojďme o tom diskutovat. Tak znovu to navrhuji a říkám: Ano, pojďme tu diskusi otevřít tady na plénu Poslanecké sněmovny. Já vás žádám, abychom se tím konečně zabývali.
Pokud tady vláda říká, že o takové změně má proběhnout skutečně – a teď cituji – širší diskuse, pak právě přesně k tomu slouží první čtení, rozprava ve Sněmovně a potom eventuálně projednání ve výborech. Samozřejmě, ten návrh je jednoduchý, je přiměřený a je bezpečný. Není to revoluce ve volebním systému, je to naopak evoluce, protože celá společnost prochází vývojem, tak i náš ústavní systém se do jisté míry modernizuje, vyvíjí, a to by tady mělo právě nastat. Nejde také o snížení věkové hranice – a to zdůrazňuju – pro všechny volby. Nejde o právo kandidovat v těch volbách, jde pouze o to, aby mladí lidé ve věku 16 a 17 let, naši spoluobčané, mohli hlasovat v komunálních volbách, tedy ve volbách, které se týkají jejich nejbližšího okolí a bezprostředního, vlastního životního okruhu.
Komunální politika je pro mladé lidi podle mého názoru nejkonkrétnější. Jak vypadá veřejný prostor kolem mě? Jak je v obci bezpečno? Jak funguje doprava? Jsou tam sportoviště? A jak jsou ta sportoviště dostupná? Jak obec podporuje školy, kroužky, knihovny, kulturu? Jak jde trávit v obci volný čas? A jestli se mladý člověk ve své obci cítí doma, nebo jen jako někdo, kdo má mlčet a počkat si, až bude zletilý. Právě adolescenti mezi 15 a 18 lety věci, které jsem vyjmenoval, využívají nejintenzivněji – mohli by mít právo o tom taky rozhodovat. A právě na té obecní úrovni, myslím, je politika nejméně abstraktní. Nemusí mít pochopitelně takový adolescent hotový názor na každou geopolitickou otázku, ale velmi dobře ví – a o tom jsem přesvědčený, jestli v jeho obci chybí autobus, přechod, park, hřiště, sportoviště, venkovní posilovna a tak dále. Je logické začít s volebním právem právě u komunální úrovně. A je to rozumný první krok, nikoliv nějaký slepý skok do neznáma, v žádném případě.
V 16 letech mladí lidé často nastupují na brigády, rozhodují se o svém dalším studiu, pokud tedy se rozhodnou studovat na střední škole, rozhodují se o oboru, rozhodují se o své budoucí profesní dráze, a tedy dělají dosti zásadní rozhodnutí, která mohou ovlivnit a zpravidla ovlivňují jejich – když ne celý, tak ale budoucí život. A stát od nich očekává – já myslím, že to je v pořádku – očekává od nich odpovědnost, škola od nich očekává výkon, rodina od nich v té době už očekává samostatnost, společnost od nich očekává, že se budou zajímat, že se budou vzdělávat a že se budou připravovat na dospělý život. Ve výsledku ale taky očekává, že ten dospělý život už začnou žít.
Ale když přijde řeč na to, jestli mohou za čtyři roky vhodit – nebo jednou za čtyři roky, promiňte, hodit svůj hlas do té řekněme, komunální urny, tak my jim najednou říkáme: Ne, moji milí, na demokracii, na volby jste ještě malí, na to si počkejte. To je přece vnitřně rozporné. A podotýkám, že ten mladý člověk může nastoupit taky do práce, platí daně, je trestně odpovědný, my ho můžeme zavřít do vězení za to, když spáchá trestný čin – a to je v pořádku, ale my mu nedáváme právo ani u municipalitních voleb vyjádřit svůj vlastní názor.
Zaznívá námitka, že šestnáctiletí, sedmnáctiletí lidé jsou ovlivnitelní. Ano, připouštím, mladí lidé mohou být ovlivnitelní, ale ovlivnitelný je každý volič: junior, senior, středněvěký, my všichni, jak tady jsme. Ovlivnitelnost není důvod k nepřiznání voličského hlasu. Kdyby byla, tak bychom museli začít zkoumat ovlivnitelnost opravdu u všech věkových skupin – a na tom přece demokracie nestojí. Demokracie nestojí na tom, že volič je dokonalý, demokracie stojí na tom, že občan má právo rozhodovat, nést odpovědnost a učit se občanství praxí. A nejlepší obranou proti manipulaci není zákaz hlasovat, ale vzdělání, otevřená debata, vlastní zkušenost s demokratickým rozhodováním.
Argumentuje vaše vláda tím, že hranice 18 let je obecně spojena se zletilostí – ano, ale volba není soukromoprávní smlouva, volič neuzavírá závazek za třetí osoby, volič vyjadřuje svoji politickou preferenci. A volební právo a plná soukromoprávní způsobilost prostě nejsou totéž. Právní řád už dnes přece pracuje s různými věkovými hranicemi podle typu odpovědnosti a podle povahy jednotlivého právního jednání. Proto není žádný důvod tvářit se, že osmnácté narozeniny jsou nějaký magický okamžik, kdy se přes noc z nezralého člověka stane plnohodnotný a zralý člověk. Vláda říká: nejdřív široká diskuse – a tak já říkám: Dobře, tak ji tady veďme, zařaďme tento bod, sněmovní tisk 181, na program schůze a pojďme se o tom bavit. Já nežádám žádné zrychlené řízení, já žádám normální, robustní sněmovní debatu, tak jak to má být. Veďme tu debatu veřejně, veďme ji tady ve Sněmovně, ve výborech, s experty, se zástupci obcí, klidně se školami, klidně se zástupci mladých lidí a různých neziskových organizací. ***
