Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ministr vlády, který mimochodem rozhoduje i o ekonomických otázkách při jednání vlády, neví, že finanční prostředky, které jsou ve státním rozpočtu, jsou také naše prostředky a jsou to také finanční prostředky, které platí občané téhle země. Ten argument je směšný a vždycky je zástupný.

Odpovědi nejsou, protože byste museli přiznat barvu. Protože byste museli jasně říct že chcete média veřejné služby pod vaší politickou kontrolu. Chcete obrátit to schéma, které má v demokratické zemi fungovat, a to, že média, veřejnoprávní média mají naopak činit kontrolu veřejných politik, mají činit kontrolu politiků a vy je v téhle disciplíně chcete oslabit. Nevysvětlíte změnu, trváte na ní, prosazujete ji hlava a nehlava, prosazujete ji zmateně, návrhem, který spadne pod stůl. Potom na vládě něco vyprodukujete a nejste schopni si to ani ve veřejné diskusi obhájit.

Ale pojďme dál. Co se stalo? No, do ulic vyšli lidi v březnu na Letnou, to bylo asi čtvrt milionu lidí. Pamatujete si výroky třeba současného poslance pana Rajchla, který v té chvíli hovořil o tom, jakým způsobem tehdy na jeho demonstraci musí vláda reagovat, protože vláda musí slyšet tu ulici. Ten samý poslanec potom zesměšňoval to, kolik tam bylo lidí a tohle přece nic neznamená – najednou už to byly zmanipulované davy. Ano, to je další ze symbolů toho pokrytectví, které se tady předvádí.

V květnu pochodovaly tisíce lidí v krajských městech. Brno, Liberec, Olomouc, Pardubice. Demonstrovalo se po celé republice na místních shromážděních. Zaměstnanci České televize, Českého rozhlasu vyhlásili stávkovou pohotovost. V neděli odpoledne pochodovaly zástupy lidí od metra Pražského povstání k budově České televize. Včera byla výstražná stávka ve veřejnoprávních médiích, v České televizi, v Českém rozhlase. Potkávali jsme lidi, kteří symbolizovali svoji podporu veřejnoprávním médiím tím, že se oblékli do černého. Pořady začínaly třeba s minutovým zpožděním nebo naopak některé dříve končily.

Ale jak nám mnohokrát ukázala historie, ustrašený panovník se vždycky lekne davu. Stejně tak se lekl premiér Babiš a po prvním návrhu ministra Klempíře raději ten návrh hodil do koše. Tak prý se sešlo příliš mnoho připomínek, prý se to pan ministr Klempíř teprve učí, ne všichni v té vládě jsou zkušení, ale vlastně jsou sympatičtí, dobří a oni se to naučí; my jim s tím pomůžeme. To je ta argumentace.

Předložili nový zákon, ale mechanismus je bohužel stále, mechanismus je jiný, ale výsledek je bohužel stále stejný. Dostat média pod kontrolu. Udělat z nich hlásnou troubu paláce, rozhodovat o tom, kolik peněz dostanou. A dokonce jsme tady slyšeli od jednoho pana kolegy z SPD, že bychom měli mít vliv a kontrolu i nad obsahovou stránkou toho, co veřejnoprávní média vysílají. To už je strašné. To už je neuvěřitelné.

Část té vládní koalice se snaží aspoň něco schovat. Motoristé plní všechno, co jiné strany navrhovaly, protože na vlastní program zapomněli. Andrej Babiš je ten panovník, který chce veřejnoprávní média pod kontrolou. A SPD ukazuje pravou podstatu toho, co se s veřejnoprávními médii děje. Začíná to pouhou větou o pouhé změně financování. A kam to jde dál? Jde to k obsahové kontrole. A v tom původním návrhu pana Klempíře k tomu bylo dokonce nakročeno, protože z Rady České televize se měl stát její orgán. To znamená, z lidí, které volíme přímo my tady politici, jsou to často političtí nominanti, by se stali lidé, kteří rozhodují o obsahu.

Tohle je jenom začátek, dámy a pánové, tímhle oni nekončí. Větou o tom, že mění jenom financování, tohle všechno začíná. Podívejte se v těch zemích, kde se jim to povedlo s veřejnoprávními médii dokonat dokonce. A že ta veřejnoprávní média se potom z takového ataku a nátlaku dlouhodobě vzpamatovávají. A já můžu slíbit, i když oni tady budou dělat všechno, i když jim to vyjde, nevyjde, tak oni tady nebudou vládnout věčně. A my samozřejmě vrátíme pravidla financování veřejnoprávních médií k principu, kdy si každopádně zaručí svoji nezávislost na aktuální politické vůli.

No a potom ale je potřeba se ptát znovu. Čeho se bojíte, pane premiére Babiši nepřítomný? Čeho se bojíte? Proč jste tak alergický na dotazy novinářů? To, jak se pan premiér k nim na tiskových konferencích chová a celá jeho partička – já jsem původně chtěl říct, že je to bezprecedentní a ono to nemá ve světě obdoby. Sám sebe opravuji. Má. Podívejme se za oceán. Tam jeden takový politik v současné době je a ten se chová úplně stejně. Asi už jste zapomněli na to, že jste se fotili v těch červených čepicích po útoku na Írán. Už to najednou nebylo úplně populární, když jste si zjistili, jak velká část společnosti s tím souhlasí. Už to teď neděláte. Už tím nemáváte. Už nemáte ty trapné fotečky, kde ukazujete, že vy jste těmi nejbližšími a budete ve všem pana Trumpa podporovat. Teď už to neděláte, jenom se chováte úplně stejně. Takový Trump (nesrozumitelné).

Útočíte, urážíte, křičíte a já se vám jenom snažím vysvětlit, že novinář, který útočí na politika, nám všem může být nepříjemný a každého z nás jako z politiků někdy nějaký novinář naštval. A určitě v sobě neseme nějakou legitimní emoci a určitě občas cítíme pocit nespravedlnosti a máme pocit, že tu kritiku takovou jsme si nezasloužili. A můžeme dokonce mít i kritická vyjádření k práci toho či onoho novináře, protože máme náš pocit, že ji neodvedl dobře. Ale to nás ještě neopravňuje měnit systém! To nás ještě neopravňuje ta média dávat pod naší kontrolu, protože fakt my politici nevíme líp co mají vysílat a jak mají vysílat veřejnoprávní média. A hlavně to nemáme vědět líp a nemáme to určovat my.

Tuhle ambici máte vy. Tuhle ambici opozice nemá. Opozice má jinou. Stát proti tomuhle vašemu návrhu, který jste nikdy nezdůvodnili. Znovu, máte znovu pozvání na 1. července na další kulatý stůl opět za přítomnosti ředitelů veřejnoprávních médií. Přijďte na něj. Přijďte si obhájit svůj postup. Přijďte argumentovat.

Kde vy argumentujete? Na tiskovkách vlády. Copak tady v Poslanecké sněmovně nám k tomu něco říkáte? Vyhýbáte se interpelacím! Odmítáte otevřít jakýkoliv bod, který se týká veřejnoprávních médií? Jasně, to je ta většina. Radujte se z ní. Ona nebude věčně. To je těch vašich 108, které si užíváte. Nic nezařadíme. Bavit se o tom nebudeme. Proč? Proto! Protože nemusíme, protože vládneme. Tak vám to teďka ukážeme. Ne, nebudete tady vládnout věčně – fakt ne.

A tohle, co předvádíte, povede k jedinému. Všechny tyhle kroky, které děláte, bude muset vláda, co přijde po vás, napravovat, brát zpátky. Tyhle debaty nás tady budou čekat i za toho a i za úplně jiného složení Poslanecké sněmovny, protože prostě systémová deformace veřejnoprávních médií je něco, co žádná rozumná vláda, která ctí demokratické hodnoty tohohle státu, nemůže připustit.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane předsedo, já se omlouvám, na chvilinku vás přeruším. Chci jenom pozdravit předsedu moldavského parlamentu, který k nám dorazil na návštěvu s jeho delegací. Vítejte. (Poslanci zdraví hosty potleskem.)

Tak prosím, můžete pokračovat.

Poslanec Vít Rakušan: No a co nemá ráda ta palácová vláda, o které tady mluvím? Nemá ráda žádné otázky, má ráda loajalitu, mlčení a poslušnost, takový ten řád, který vy tady často tak jako říkáte, jak by se vám to líbilo. Jste jím fascinováni, možná i osobnostně fascinováni, neposlušností a pevnými pravidly. To, co já jsem slyšel teď v jednom proslovu jedné paní ministryně v jedné debatě v televizi paní ministryně financí, vicepremiérky, na otázku novinářky v diskuzním pořadu, ve kterém jsem seděl naproti ní, co se vládě zatím nepovedlo, paní ministryně financí odpověděla – cituji přesně: Ptejte se mě raději na to, co se nám povedlo. Je to hezké, no já toho moc nevidím, ale ono to o něčem svědčí. Zdánlivě nevinný žert s absolutní přesností ukazuje, jaká je představa Babišovy vlády o fungování médií. A kdo se zeptá na něco nepříjemného, dostane nálepku méněcenný, útočník, nepřítel. Kdo říká něco jiného než vláda, ten podle premiéra lže.

Ale my se opravdu nepřestaneme ptát, dámy a pánové. My nechceme, aby tahle země patřila jednomu paláci, který si Andrej Babiš velmi důsledně buduje. Je taky potřeba si uvědomit, že vy tuhle zemi nevlastníte. Nevlastníte lidi, co v té zemi žijí. Tihle lidé si platí daně a mají právo vědět, kdo a jak o nich rozhoduje. ***