Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tohle není smyšlený příběh, protože styl vlády panovníka Andreje Babiše je přesně takový. Pan premiér je typickým příkladem toho, jak vypadá právě ta palácová vláda. Je zavřený ve Strakově akademii, je obklopen svými nejvěrnějšími, kteří ho v té jeho funkci drží a kteří ho v té jeho funkci budou držet za všech okolností a kteří neváhají pro to, aby ho v té funkci udrželi, dokonce měnit zákony téhle země, a to na míru, na zakázku, přesně, rychle, třeba poslaneckým návrhem. Pan premiér je potom spokojený, dostatečně saturovaný a asi i klidnější. A on se jim za to odmění jejich posty. A ty posty by oni jinak nikdy neměli.

Vláda je plná jmen, která jako by byla definicí pojmu nadřazenosti. Paní ministryně Mrázová, odpovědná mimo jiné za dostupné sociální bydlení. Ta, co si užívala obecní byt v Bílině za nájem zhruba 42 korun za metr čtvereční. A když se jí tady na to ptáme, tak je uražena. Líčí nám půl hodiny v přenosu veřejnoprávních médií svůj dlouhý životní příběh plný zklamání. Ale vysvětlením, proč se jako starostka nevzdala obecního bytu, proč se jako starostka, která mimo jiné stojí za přidělováním městských bytů, ten materiál na radě města určitě navrhuje, se takového bytu nevzdala. Tohle je definice nadřazenosti a papalášství.

Pan Macinka, to jsme tady slyšeli mnohokrát, kdo jiný označuje své politické protivníky za méněcenné? On řekl, že je to přece milý a neagresivní termín. Možná to ideologové Třetí říše viděli stejně. Byly to milé, klidné termíny. Ministr zahraničí, který dělí veřejně občany na více- a méněcenné. Ministr zahraničních věcí, který, ať se mu to líbí, nebo nelíbí, by v tom zahraničí měl reprezentovat všechny, to znamená i voliče, občany Česka, kteří jeho stranu rozhodně nevolili. Další krásný příklad papalášství.

Paní Tünde Bartha – zmíněná už v předchozím projevu kolegyně Richterové – vedoucí Úřadu vlády. Podle všech dostupných informací člověk, který má na rozhodování pana premiéra Babiše obzvlášť velký vliv. A možná mnohokrát dokonce premiér Babiš ani o jejích rozhodnutích neví. Po tom, co rozprášila veřejnoprávní agendu na Úřadu vlády, premiér Babiš v prvotní reakci veřejně říká, že s rozhodnutím vlastně úplně nesouhlasí, tedy s rozhodnutím nakonec své vlády, ale přesto to rozhodnutí platí. Už se stalo. To je opravdu vidět kompetence rozhodování a síla rozhodovacích procesů, které vládce Andrej Babiš tady v téhle zemi nastavil.

A víte co palácová vláda nesnáší? Co má společné? Jeden společný jmenovatel tady vždycky je. Nesnáší, když ji někdo sleduje, když se jí někdo dívá pod prsty, když ji někdo kontroluje, nedej bože snad kritizuje. Nesnáší nezávislé novináře. Nesnáší veřejnoprávní média. Nesnáší otázky na tiskových konferencích. Reaguje na ně podrážděně a reaguje na ně okamžitými útoky.

A tak se dostávám k druhé části toho, o čem chci dneska mluvit. Pan ministr Klempíř připravil zákon. Velký výkon. Připravil ho za pět týdnů. Anebo lhal. To už jsem tady opakovaně říkal. Na můj poslanecký dotaz mně bylo oficiálně odpovězeno, že žádný zákon připravený není a nemá mně jako poslanci co poskytnout a poslat. Za pět týdnů se tady slavně objevuje na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně zákon, který převádí financování České televize a Českého rozhlasu z těch poplatků za televizní a rozhlasové vysílání pod státní rozpočet, tak tenhle zákon tady představuje.

Ten zákon byl neuvěřitelný. Já nevím, kdo z vás ho četl a jestli ho někdo z vás poslanců – máme rozhodovat kompetentně – v té chvíli nechal přečíst nějakému právníkovi nebo legislativci. Fakt to udělejte, když tak si ho ještě někde najděte. Smáli se, kroutili hlavou a ptali se, jestli je tohle výtvor právníka legislativců z Ministerstva kultury, nebo je to výtvor umělé inteligence. Tomu by možná odpovídala i ta doba té tvrdé ministerské práce ministra Klempíře na tomhle návrhu. Něco šíleného. A protože už nikdo nebyl schopen tenhle zákon opravit, a bohužel ani ty rezorty, které teď silně politicky ovládáte, nebyly schopny říct, že ten zákon je v pořádku. Ty připomínky byly fatální. Byly tam chybějící věci. Podle toho zákona by prostě média veřejné služby nemohla běžně fungovat. Chyběly tam technické danosti vysílání a podobně. A celé to bylo nesmyslně konstruované. Tak tenhle zákon byl rozcupován.

Potom se Patrik Nacher objevuje s dalším návrhem tady ve Sněmovně, který některým skupinám obyvatel má už letos vzít povinnost platit poplatky za rozhlasové a televizní vysílání, aby se potom vlastně řeklo, že všechno bude jinak. Vláda na své vládě schválila zákon, který ještě po vládě nebyl vložen do systému eKLEP, kde my poslanci a poslankyně se můžeme s jeho zněním seznámit. Schváleno. Všechno bude fungovat výborně. A teď už televize a rozhlas si přece nebude vyskakovat. Teďka už se dostává na to rozpočtové vodítko. Teď jim přistřihneme ta křidélka. Teď jim ukážeme, kdo tady vládne, nejenom našimi odpověďmi na tiskových konferencích. My jim to ukážeme, že ta politická vůle, vůle většiny v Poslanecké sněmovně vždycky prosadí svou.

To, že při tom táhneme tuhle zemi na východ, že ji táhneme na Slovensko, že ji táhneme do Maďarska... A nebudete to mít s prosazováním téhle vaší vůle tak jednoduché. Opravdu ne. To vám tady garantuju. Bude to pěkně složité. Vím, že se o to budete snažit a že nás budete obviňovat z toho, že my tady obstruujeme, že my tady ničíme zasedání Poslanecké sněmovny. Ne. Tohle je jenom výstražná obstrukce. Tohle je první výstražný signál, že to s ochranou veřejnoprávních médií myslíme vážně. A dopředu jsme vám vzkazovali, že pokud překročíte tuhle červenou linii, tak my jako opozice na to zareagujeme. A zareagujeme. Proto jsme tady. A dnešním dnem rozhodně nekončíme.

A potom se podívejme, proč vláda tohle dělá. Tvrdí, že pro tohle má tady poslaneckou většinu. Tak se pojďme vrátit k tomu, kdyby se vycházelo z autentických názorů jednotlivých poslankyň a poslanců v téhle Sněmovně, chápu, jsou tady koaliční dohody, chápu, že Motoristé ve všech ohledech zapomněli na svůj volební program, roztomile říká pan vicepremiér Macinka, ale my jsme třeba někdy také něco prosadili, jenom ani ve veřejné diskusi nebyl schopen říci, co tedy vlastně oni z toho programu prosadili.

Já bych rád přečetl jednu větu z jejich volebního programu: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – tím by se stala vládními.“ Já bych chtěl říct, že ten ministr, který představuje tuhle změnu financování veřejnoprávních médií, bojuje za ni srdnatě teď, jako jeden muž za tím stojí vláda, tak je z Motoristů, kdybyste to někdo zapomněli. On Andrej Babiš má styl si privatizovat své koaliční partnery a postupně je zničit. Ale ministr Klempíř je od Motoristů. Ještě jednou: Nechceme, aby se stala financováním přímo ze státního rozpočtu veřejnoprávní média těmi vládními.

Takže dnes jedním hlasem říká vláda Andreje Babiše, my chceme ta vládní média. My chceme ta vládní média. Usvědčuje sebe sama z obrovské lži a pokrytectví, což se mimochodem také stává symbolem té palácové vlády a také to vždycky symbolem té palácové vlády bývalo.

A jednu otázku nám pan ministr Klempíř nikdy neodpověděl. On ho pan premiér často nenechá ani odpovědět otázku, ani na té tiskové konferenci po vládě. Takhle tam těká ta kamera (Ukazuje.), protože pan ministr Klempíř začne mluvit, ale do toho začne mluvit pan premiér, kamera se vrací. A pan premiér je obhájcem takzvané tautologie. To je velmi zajímavá věc. A proč jste to financování změnili? Odpověď: No, změnili. Já jako pedagog v téhle chvíli bych dítě vedl přece jenom k pokusu o lepší argumentaci. Myslím, že v té odpovědi, kterou pan premiér dal, úplně podstata obsažena není.

Ale tohle je přece ten problém. Vy jste nám tu odpověď nedali. Ministr Klempíř se vyhýbá nejenom interpelacím v Poslanecké sněmovně, on se vyhýbá jakékoliv debatě. On se vyhýbá debatě na kulatém stolu, kde jsou přítomni i představitelé veřejnoprávních médií. On se vyhýbá tomu dávat jakékoliv odpovědi, protože chybí ten základní motiv toho, proč tohle děláte. On nemůže být vysloven veřejně. On nemůže být vysloven veřejně. Měníte systém, který funguje, který dává veřejnoprávním médiím finanční jistotu, možnost fungovat, dávat kvalitní zpravodajství, točit dokumenty, mít dobrou publicistiku, mít vzdělávací pořady pro děti, pracovat na programech pro seniory. To všechno jim umožňuje – jak České televizi, tak Českému rozhlasu.

A vy to měníte. A nemůžete nahlas říct, my to měníme proto, že chceme veřejnoprávní média ovládat. A on jiný důvod není. Tak hledáte zástupné, směšné... Kdy nám pan ministr Klempíř tvrdí, že chce ušetřit lidem, protože teď už to lidé platit nebudou. ***