Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.40 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Veřejnoprávní média jsou prostor pro nás všecky, aby se diskutovalo o důležitých tématech a aby se předcházelo větším pokušením politiků sloužit vyvoleným a přihrávat si sami sobě kšefty, obecní byty, různé výhody.
A tohle, tohle je ten základ, proč jsou média pro demokracii tak zásadní. Všichni máme právo vědět, kdo rozhoduje o našich penězích. Třeba v případě Tünde Bartha, kdo spoluurčuje program a názory premiéra, kdo získává veřejné zakázky nebo kdo spolupracuje s firmami, od kterých pak získá byty – viz Ondřej Prokop, lídr za hnutí ANO na primátora v Praze, jde o družstevní byty od společnosti, která s ním jednala jako s představitelem jedné konkrétní pražské městské části Prahy 11, a potom tam náhodou v tom projektu ty byty získal.
Zkrátka potřebujeme vědět, kdo dostává výhody a zda se veřejný majetek spravuje férově. Jinak nemají lidé logicky motivaci platit daně. Proč platit daně, když to pak vláda takových bafuňářů umožní rozkrást a ani se na to neposvítí?
Takže my chceme vědět, jestli se dostupné bydlení náhodou u hnutí ANO nezměnilo v dostupné bydlení jenom pro kamarády. Jasně, hnutí ANO se tohle nelíbí, ale přesně proto mají dát ruce pryč od veřejnoprávní a svobodné žurnalistiky, protože ten, kdo má moc, má zároveň sloužit, se zodpovědností přistupovat k tomu, že navazujeme na staletí dějin, na staletí bojů lidí, kteří se narodili dávno před námi, kteří usilovali nejprve o naši samostatnou státnost, potom usilovali o to, aby se tady udržela demokracie, pak ji obnovovali a tohle všechno nemá jedna vláda zmačkat a zahodit.
Prostě politika nemá být klub vyvolených, nemá to být systém, kde se jedněm dveře otevírají automaticky a druzí stojí roky ve frontě. Politika opravdu má být veřejná služba.
A tohle, tohle je ve skutečnosti podstata mojí kritiky a pirátské kritiky vůči útoku Babišových bytových bafuňářů na česká svobodná média. Opravdu mě uráží, když se otázky bydlení, veřejného majetku, férovosti bagatelizují jako mediální kampaň. Kdo má čisté ruce, kdo chce mít důvěru lidí, ten se přece nebojí kontroly. Když je všechno čisté, proč se bát novinářů? Proč chtít oslabení kontrolních institucí? To jsou veřejnoprávní média. Jedna z kontrolních institucí, z pojistek demokratické společnosti – ne formálně jako soud nebo jako policie, ale prakticky – média přinášejí fakta, souvislosti a otázky. A proto nemají být finančně závislá na aktuální vládě.
Nepřítelem demokracie totiž rozhodně nejsou novináři, kteří se ptají. Nepřítelem demokracie je ten, kdo si přeje, aby mohl vládnout a nikdo se ho na nic neptal. To je ten hlavní průšvih a tohle má jasně zaznít. Proto mají být veřejnoprávní média co nejsilnější, aby mohla být nezávislá, profesionální a důvěryhodná, aby mohla konat. Padni komu padni.
Politici nemají mít možnost jakkoliv trestat média za nepříjemné otázky. A financování médií nesmí být nástroj odplaty, odplaty za to, když se ukazuje na chybějící řešení dostupného bydlení, na kšefty s obecními byty, na handly týkající se ve finále desítek miliard korun, na to, kdo nastoupil na Ministerstvo životního prostředí, kde má chránit čistou vodu a čistý vzduch pro nás všechny, a přitom jeho jedinou kvalifikací je, že byl na kandidátce Motoristů.
Tohle jsou otázky, které dnes média kladou, já jim za to děkuju. A samozřejmě, není to tak, že by jakékoliv médium bylo dokonalé, žádná instituce není, ale to není důvod je politicky oslabovat.
Takže odmítáme návrhy, které vedou k takovému obrovskému oslabení České televize a Českého rozhlasu, odmítáme převod financování pod politicky řízený státní rozpočet bez jakýchkoliv pevných garancí a odmítáme, že lidé jako Zuzana Mrázová, Tünde Bartha nebo Ondřej Prokop nechtějí přijmout odpovědnost za informace, které o nich zatím nezávislá a zatím svobodná média zveřejňují. To je práce novinářů, já jim za ni děkuji. A pokud aktuální Babišově vládě bytových bafuňářů vadí, že je dneska vidět na to, co se děje za těmi vládními zavřenými dveřmi, tak ten problém není v médiích.
A proto navrhuju zařazení bodu (obrací se k řídícímu, který je rozptýlen svým telefonem) – poprosím pana předsedajícího o poznamenání. Závěrem ta otázka, která je zároveň název nového bodu: Bojíte se nepříjemných otázek na bytové papalášství vlády Andreje Babiše, a i proto chcete zničit veřejnoprávní a svobodná média?
Tohle by měl být dnešní bod číslo 1. Je to na všechny poslance a poslankyně vládní koalice – Bojíte se nepříjemných otázek na bytové papalášství vlády Andreje Babiše, a právě proto chcete zničit veřejnoprávní a svobodná média?
Úplně poslední, to už není název bodu, spíš se sama sebe ptám, jestli se spíš bojíte toho, že se lidé dozvědí, co jsou doopravdy vaše cíle, že vám doopravdy jde o prospěch pro sebe a nikoliv pro Česko. A proto kopete kolem sebe a snažíte se zničit i věci, co roky dobře fungují. Odpověď si občané jistě naleznou sami.
Děkuji za pozornost a prosím o podporu, abyste se alespoň zamysleli nad tím, co ničením veřejnoprávních médií způsobujete.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, ještě jenom pro doplnění. Navrhujete to na kdy případně zařadit jako...?
Poslankyně Olga Richterová: První bod dnes.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: První bod dnes. A protože nejde o název, ale spíš o odstavec, tak jestli se tu ještě jednou...
Poslankyně Olga Richterová: Já za vámi přijdu nahoru (řídící: Jo, děkuju.), ať to upřesníme. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji paní poslankyni Richterové a budeme pokračovat dalším přednostním právem. A jako druhý přihlášený s přednostním právem je pan poslanec Rakušan.
Zároveň oznamuju, že pan poslanec Rakušan bude hlasovat s náhradní kartou číslo 6, paní poslankyně Opltová bude hlasovat náhradní kartou číslo 9 a já budu hlasovat s náhradní kartou číslo 7. Tak pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, já dnes začnu příběhem skoro pohádkovým. Možná je vám povědomý.
Byl jeden takový panovník, který žil ve velkém paláci, ale obyčejní lidé se do tohohle paláce nikdy nedostanou. On měl kolem sebe dvořany, kteří byli věrní a za tu věrnost byli pravidelně a hodně a dobře odměňováni. Jeden dvořan měl třeba levný byt na zámeckém panství. Druhý dvořan si myslel, že je lepší než ti ostatní a každého, kdo se mu znelíbil, označil za méněcenného. Třetí, to byla rádkyně, ta seděla panovníkovi úplně nejblíž a rozhodovala o věcech státu i ve chvíli, kdy o tom sám panovník zjevně nevěděl. No a potom tam jsou další figury a figurky – čtvrtý třeba takový podkoní, který cválal hodně rychle po zámeckém dvoře a snažil se vpašovat mezi dvořany. No a ono mu to nikdy nevyšlo. A ti poddaní, ti pracovali a platili daně. Za zdí paláce tam se veselilo a rozhodovalo se právě ve prospěch těchhle dvořanů.
Jenomže ty pohádky většinou končí happyendem a já doufám, že tahle, která asi ještě nějakou dobu trvat bude a moc to není pohádka, spíš horor, tím happyendem skončí jednou taky, ale momentálně to na to zatím nevypadá. ***
