Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Širší diskuse nemůže být záminka k tomu, že návrh vůbec nezařadíme, jak vám to slouží. Když se politická reprezentace bojí i první diskuse, tak je to prostě pohodlnost, to je zástupný argument. Když někdo má technickou námitku k účinnosti nebo k tomu, zda by pravidlo dopadlo i na případné nové či doplňovací volby v průběhu volebního období, no tak to prostě řešme legislativně, od toho přece máme výbory, od toho máme druhé čtení, od toho jsou pozměňovací návrhy. Pojďme se bavit o tom, zda by se to týkalo třeba i místního referenda. Já si to dokážu představit. Pojďme klidně ten návrh zpřísnit. A já se tomu nebráním. Otevřeme dveře mladým lidem od 16 let třeba i v těchto věcech a můžeme upravit přechodná ustanovení klidně tak, aby změna byla předvídatelná, férová, a aby se na ni obce i volební orgány připravily. Já to nežádám pro volby, které se uskuteční v tomto roce. Naopak, ten výhled dalších čtyřech let přece dává krásný prostor předvídatelný, proto se na tu změnu připravit. Nejsme v žádném případě první země, která by tuto debatu začínala. TOP 09 neobjevuje kolo. Podobné modely fungují přece v Rakousku, v některých částech Německa nebo třeba na Maltě a diskutují se i v dalších evropských demokraciích. Nevedlo to vůbec nikde k rozvratu volebního systému ani k chaosu. Nevedlo to k tomu, že demokracie přestala fungovat. Naopak. Tam, kde se mladým lidem dá důvěra, se posiluje jejich vztah k veřejnému životu. Kdo si zvykne chodit k volbám v šestnácti nebo sedmnácti, má větší šanci považovat volby za normální součást života i později. A to není jenom můj názor. To není jenom názor TOP 09. To je názor i řady expertů, odborníků a psychologů. Můžete si to najít.

Je zvláštní, že vláda, která je ochotna diskutovat o snižování věku trestní odpovědnosti a já podotýkám, že ta diskuse je relevantní a my se jí budeme účastnit, tak ale když má přijít řeč o občanské odpovědnosti a právu volit šestnáctiletým lidem nebo umožnit volit šestnáctiletým lidem, tak ta stejná vláda najednou říká, počkejte na to, ale oni nejsou dost zralí, tak na to trestní odpovědnost ano, ale na volební právo ne, to přece nedává smysl. A když je mladý člověk pro stát dost starý na to, aby nesl více odpovědnosti, měl by být dost starý i na to, aby mohl nést odpovědnosti malý díl té demokratické složky, toho výkonu svého práva volebního právě ve své obci či městě, kde žije. Neříkejme mladým lidem jen to, co nesmějí a za co mohou být potrestáni. Pojďme říct mladým lidem i to, co mohou a že jejich hlas má cenu v šestnácti, v osmnácti a pak po celý život. To nemusí být vůbec nějaká opozičně koaliční bitva, o čem tady mluvím, ani ne stranická bitva. My o tom taky nebudeme teďka hlasovat a nevíme, komu by třeba mladí lidé dali hlas za čtyři roky. Já předpokládám, že by to prošlo s účinností, která by byla pro komunální volby v roce 2030, ale můžeme hlasovat o tom, zda jim vůbec dovolíme být součástí komunální demokracie a nikdo z nás neví, koho budou šestnácti nebo sedmnáctiletí lidé volit. A to je právě férové. Volební právo se nemá přiznávat podle toho, zda se nám líbí předpokládaný výsledek. Přiznává se proto, že člověka považujeme za člena politického společenství.

Já proto prosím Poslaneckou sněmovnu, vás všechny, abyste podpořili zařazení tisku 181, který navrhuje TOP 09 – Snížení hranice volebního práva v komunálních volbách pro všechny občany od šestnácti let. Dejme návrhu standardní parlamentní šanci. Pusťme ho do prvního čtení. Pošleme ho do výboru. Vyslechněme odborníky, vyslechněme zástupce mladých lidí, obce, školy a hlavně nebojme se prosím důvěřovat generaci, která bude důsledky našich komunálních rozhodnutí žít nejdéle. Ještě bych při vystoupení chtěl zdůraznit jednu větu. Kdo chce širší diskusi, tak by neměl blokovat první čtení tohoto zákona. Opravdu výmluva na to, že ten návrh potřebuje širší diskusi a proto se tím nemáme zabývat, je lichá, vím to, že ji potřebuje a právě proto se tím pojďme zabývat a zařaďme ten bod právo volit od šestnácti let na jednání Sněmovny.

Jako další bod bych, pane předsedající, prosil zařadit, nazvu ho, Bojí se vláda prezidenta republiky? Nedá mi to a musím samozřejmě i já okomentovat to, co se děje teď v poslední době, kdy se vyhrotila válka vlády, nesmyslná pomstychtivá válka vlády s prezidentem republiky. Jde tady o Českou republiku a nechci diskutovat o tom, jestli má Andrej Babiš, nebo spíš Petr Macinka, či Filip Turek rád Petra Pavla. Chci diskutovat o tom, jestli vláda může z domácí malosti udělat zahraničně politický problém. To se teď děje. Summit NATO přece není nějaká stranická porada ANO, Motoristů a SPD. I kdyby tam byla kterákoliv jiná strana zastoupená, tak to tak není. Je to místo, kde se rozhoduje o bezpečnosti a budoucí bezpečnosti České republiky. Na summit NATO se nejezdí podle osobních sympatií premiéra, členů vlády. Já nevím, jaká byla na té vládě debata. Já jsem tam nebyl, ale předpokládám, že to je spíše pomsta Motoristů vůči prezidentovi za nejmenování Filipa Turka ministrem, pokud to tak není, pojďte mi to vysvětlit. Pojďte ten bod otevřít, rád o tom budu debatovat, rád si to vyslechnu. Na summit NATO se jezdí pro zájmy České republiky. Na summit NATO nejezdíme sami za sebe. Na summit NATO jezdíme za těch skoro 11 milionů obyvatel České republiky. Jedná se tady o výkon ústavní role prezidenta republiky. On je hlavou státu. Z ústavy zastupuje stát navenek a navíc je vrchním velitelem ozbrojených sil. A právě summit NATO je přesně ten typ jednání, kde jeho role opravdu dává smysl. Vláda z něj nemá dělat člověka, kterému milostivě povolí nebo nepovolí účast na summitu. Navíc to zde nikdy nebylo. Prezident není podřízený premiéra, ono to neplatí ani naopak. A premiér není majitelem zahraniční politiky České republiky a není to ani vláda, tady jde o důvěryhodnost České republiky v Severoatlantické alianci. Petr Pavel, a o tom snad nikdo nepochybuje ani jedné straně spektra, má v NATO respekt. Má zkušenost, kterou si Česká republika nemůže dovolit jen tak zahodit. Naopak, měla by ji využít. A místo abychom právě využili autoritu a zkušenosti našeho prezidenta, tak ho vláda odstavuje.

To je bezpečnostně hloupé a politicky je to malicherné. Spojencům tím neukazujeme sílu, ale ukazujeme, jaký máme ve vládní politice nebo v té domácí politice a v zahraniční politice pěkný chaos. Pokud máme tedy prezidenta, kterému v NATO rozumějí, kterému naslouchají, kterého respektují a kterého znají, je přece úplně absurdní nevyužít tenhleten potenciál a nechat ho doma jenom proto, že si to vydupali Motoristi. Tady jde o strach vlády. Skutečný problém, já myslím, není v tom, že by prezident škodil české pozici, to v žádném případě. Skutečný problém je v tom, že by možná uměl hájit důvěryhodněji než premiér zahraničněpolitické závazky České republiky. Byli jsme to my, Česká republika, kteří jsme se dohodli na tom s ostatními našimi aliančními partnery, jaké mají být závazky, jaká má být výše výdajů na zbrojení do budoucna, tak abychom jako Aliance byli obranyschopní, nemůžeme být černým pasažérem. A pokud se vláda bojí prezidenta na summitu NATO, tak to vypovídá víc o vládě než o prezidentovi.

Já myslím, že silná vláda by prezidenta přizvala, silná vláda se ho nebojí, slabá ho vytlačuje. S vámi cloumá lidská malost, pokud se bojíte prezidenta republiky na ten summit vzít. Podotýkám, že to se tady v dějinách České republiky nikdy nestalo. Pouze jednou, kdy o to Miloš Zeman ze zdravotních důvodů požádal. Jinak vždycky, ať byla vláda taková maková, prezident ten nebo onen, tak se na tom dokázali ti nejvyšší ústavní činitelé dohodnout. A vy se opravdu chováte jako někdo, kdo se bojí vlastního prezidenta. Jde tady o politickou ostudu České republiky v zahraničí a už ten samotný fakt, že se věc dostala k Ústavnímu soudu, je selhání, mohlo by se říct politické reprezentace, selhání ústavních činitelů, ale ono je to hlavně selhání vlády. V normální zemi nebo v České republice, v normálních časech se premiér a prezident před summitem NATO prostě dohodnou, prostě to dokážou, i když mají jinou politickou orientaci. A to je OK, to já respektuju. V minulosti to tady vždycky šlo.

Ale ve vaší vládě se z toho udělá mocenská demonstrace a tu my pak máme vysvětlovat spojencům. Nebo to budete dělat vy. Jak to vysvětlíte? No, já nevím. A Ústavní soud jako rozhodně nemá podle mého názoru suplovat základní schopnost premiéra chovat se jako státník, když to jinak nejde, no, tak to asi bude muset Ústavní soud, tenhleten váš spor, který tady prostě za 35 let se řešit nemusel, rozsoudit. ***