Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Já se vyjádřím ještě stručně k tomu především návrhu na zvýšení rodičáku. Já tady mohu říct, že jsem rád, že lidovci, když navrhli před zhruba dvěma měsíci ten konkrétní balíček Rodiče plus (ukazuje plakát Rodiče+), kde jsou konkrétní opatření na podporu rodičů, podporu rodin, tak vlastně dnes v tom prvním čtení máme návrh zákona, který z toho balíčku vlastně bere tu část, a to je zvýšení rodičáku na 400 000 korun.

To znamená, můžeme si říci, že ten první bod máme odškrtnutý, že to v zásadě tady v řádu spíše dnů, nikoliv měsíců nebo týdnů, projednáme, to znamená zvýšení toho rodičáku na 400 000 u rodin s jedním dítětem, které se narodí, do tří let věku, u vícerčat na 800 000 korun.

Já budu apelovat a budeme určitě za lidovce zkoušet navrhovat i třeba úpravu větší flexibility otcovské, protože to nemá žádné dopady na veřejné rozpočty. Je tam větší flexibilita pro rodiny, pro tatínky, nebo například rychlejší ještě dočerpání toho rodičáku, nebo například úpravy dětských skupin z hlediska podmínek jednotlivých hodin, které se tam dneska sledují a jsou nekontrolovatelné, nejde to kontrolovat v praxi.

Tak to jsou věci, které lze podle mě úplně v pohodě projednat v rámci tohoto balíčku, bez nějakých dalších dopadů na státní rozpočet, třeba na rozpočet roku 2027. 

Zároveň určitě se budeme také bavit o těch změnách kolem Superdávky. Tady zase za nás říkám určitě krok správným směrem, který navrhuje pan ministr. Úprava normativu. Já jenom řeknu stručně, udělal bych tam ještě rozšíření nejenom za okresy, ale i za okresní města, protože máme okresy, kde je to třeba velké město, krajské město dokonce. Řeknu příklad z mého kraje, třeba Olomoucký okres, opravdu jiná hladina toho normativu, bude se chovat ten normativ jinak pro Olomouc a jinak pro okrajovou část toho okresu Olomouc. Mohou být okresy, kde ty rozdíly jsou skoro minimální.

Ale opravdu tam, kde je velké okresní město, především krajské, bych prosil, aby se toto zvážilo, případně se udělala ještě opravdu detailnější kategorie na tyto situace. Určitě budeme vést debatu, jestli více nepodpořit ještě ty rodiny přes větší pracovní bonus, nebo také například ještě větší akcentace pro rodiny, kde někdo pečuje, nebo kde je příjem přes příjmy lidí jako OSVČ.

Ale jinak moc děkuji panu ministrovi a jeho týmu, protože přišli, předložili data, popsali problém, navrhli, jaké má být řešení a řekli jsme si případně, jak o tom budeme debatovat dál. Takhle strukturovaně kdyby nám to běželo u celé řady jiných věcí, ušetřili bychom si spoustu času, emocí a zbytečně vyhrocených nočních a i ranních jednáních tady ve Sněmovně. Tolik za mě a za náš klub lidovců. Děkuju za pozornost a budu se těšit na projednání na dnešní mimořádné schůzi.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak a nyní vystoupí předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel, poslední přihláška. Prosím, máte slovo.

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dámy a pánové, já velmi stručně jenom chci okomentovat tu debatu, která se zvedla vlastně v posledních 24 hodinách a týká se to eura. Týká se to toho, že Česká republika stále nemá euro a je ve veřejném prostoru k tomu teď debata zjitřená, protože kromě nás, kteří jsme k tomu jako TOP 09 něco vypočítali, prezentovali a víte, že to je naše dlouhodobé téma, tak se k tomu připojil ve veřejné debatě třeba i pan prezident. Tak dovolte několik jenom poznámek k tomu, myslím, že to má cenu, aby to zaznělo na půdě Poslanecké sněmovny našeho parlamentu.

Tak předně přijetí eura není nějaký náš rozmar, ale je to závazek, ke kterému jsme se jako Česká republika zavázali, už když jsme přistupovali do Evropské unie a bylo o tom tenkrát referendum. Ovšem problém české politiky je, že 20 let přešlapujeme na místě právě v otázce přijetí eura.

A my neříkáme našim občanům tak úplně pravdu. Euro není cizí projekt, euro je součást našeho členství v Evropské unii a Evropská unie počítá s tím, že přistoupíme k eurozóně a byla to součást těch našich přístupových rozhovorů a byla to součást toho našeho rozhodnutí, že vstoupíme do Evropské unie. Proběhlo o tom referendum, ve kterém pro vstup hlasovalo více než 70 procent respondentů. A kdo teď říká, nechme to na jindy, tak ve skutečnosti říká, nechme české firmy a domácnosti dál platit náklady toho, že jsme malá otevřená ekonomika s vlastní měnou uprostřed eurového prostoru.

Česká ekonomika, i když se to nemusí na první pohled zdát, tak je přesto s eurozónou fakticky už propojená. Víme to z řady hodnocení jak státních tak nestátních organizací, že mezi faktory s nízkou mírou rizik patří velká obchodní i vlastnická provázanost české ekonomiky s eurozónou a zvyšuje to přínosy zavedení eura a přispívá ke sladěnosti hospodářského cyklu České republiky právě s eurozónou. Nemít euro je drahé, nemít euro je neefektivní a hlavně je to zbytečné. Firmy, české firmy, obchodují už v eurech. Nyní. Ale český stát, ten se tváří, že koruna je nějaký nástroj nebo štít. Možná naší vlastní suverenity. Není to tak, Je to mýlka. Koruna dneska pro mnoho firem znamená už náklad a nikoliv výhodu, jak by se mohlo někomu zdát. Ono totiž to kurzové riziko nejvíce dopadá na malé a střední podniky. Velké firmy se proti výkyvům kurzu umí zajistit, menší firmy ale zajištění platí draze, anebo kurzové riziko nesou tedy případně sami. Já bych tomu řekl, že to je taková skrytá daň za korunu, kterou zaplatí exportéři, kterou zaplatí čeští importéři, menší firmy, dodavatelé a nakonec pochopitelně čeští zákazníci a čeští spotřebitelé. Kdybychom měli euro, bylo by odstraněno riziko, kurzové riziko vůči hlavnímu obchodnímu prostoru který Česká republika má. Firmy by nemusely tolik řešit zajišťování měny a mohly by plánovat investice s mnohem větší mírou jistoty.

Euro také znamená mnohem nižší kurzové náklady pro stát. A my jsme vypočítali, že jedna domácnost v České republice ročně tratí na tom, že nemáme euro, asi 10 400 korun. Je to samozřejmě obrazné vyjádření, ale je to asi 50 miliard korun, které tratíme na tom, že si nepůjčujeme tak jako člen eurozóny. Či jinými slovy, nepřijetí eura tedy rozhodně není zadarmo. A ta každá miliarda, která nám chybí, tak je navíc na obsluhu státního dluhu a je zbytečná. Kolik by toho mohlo být za to mohlo být věcí ve školství, zdravotnictví, dopravě a tak dále. Prostě v tom všem, co stát financuje, co stát platí. Koruna není levná pojistka, koruna dnes znamená vyšší cenu peněz.

Euro konečně může zlevnit financování i domácnostem. Jsme o tom přesvědčeni. Vypočítali jsme, že u nových hypoték, které se u nás pohybují zhruba kolem 4,5 procenta úrokové sazby, tak v zemích eurozóny bývají často o jeden procentní bod nebo i více nižší. To znamená, čeští spotřebitelé si skutečně půjčují dráž.

Ano, je fér říct, že euro samo o sobě nezaručí každému levnější hypotéku ze dne na den. Samozřejmě, ale v delším horizontu skutečně platí, že země v eurozóně obvykle čerpají výhodu hlubšího finančního trhu, nižšího měnového rizika a levnějšího financování. Pro mladé rodiny, obce, firmy i stát je přece cena peněz zásadní.

Objevuje se často v tom veřejném prostoru argument, že nesplňujeme kritéria. To není argument, který by byl z mého pohledu už nějak dostatečný. Ta kritéria jsme splňovali. Když budeme chtít, budeme je splňovat nadále. To je poměrně snadná věc, jak splňovat kritéria pro přistoupení k ERM dva. To znamená hlavní překážkou není ta objektivní nemožnost kritéria splňovat. Hlavní překážkou je politická nerozhodnost. Politické rozhodnutí, že euro nechceme. Vstup do ERM dva není vstup do eura druhý den, to je začátek řízené přípravy. A my si myslíme, že to je ten krok, který by Česká republika měla udělat už co nejdříve.

Náš byznys potřebuje plán, potřebuje předvídatelnost a vědět, jak to bude. Já jsem si našel, že Svaz průmyslu a dopravy uvedl, že konvergence české ekonomiky vůči eurozóně dlouhodobě stoupá, že ekonomiky jsou těsně propojené, to víme dlouhodobě a že není důvod ve střednědobém výhledu nestanovit konečný termín přijetí eura. A my k tomu vyzýváme, stanovme si termín přijetí eura, stanovme si ten bod, ke kterému budeme směřovat, aby naše firmy, naše exportéři věděli, kdy se to stane. Žádná ideologická debata, ale předvídatelnost. A když stát není schopen říct, jestli chce euro v roce 2030 2032 anebo dokonce nikdy, tak tím tedy dává signál nebo udržuje atmosféru nejistoty A my navrhujeme tedy jasný krok – nejpozději do konce roku 2029 ať Česká republika vstoupí do mechanismu ERM dva.***