Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.40 hodin)
(pokračuje Věra Kovářová)
Malý podnikatel ji ale často vnímá jako další formulář, další aplikaci, další certifikát, další riziko chyby a další kontakt se státem. To není zjednodušení podnikání, to je další evidenční povinnost.
Druhý zásadní problém je fiskální přínos. Vláda pracuje s částkou 14,4 miliardy korun ročně pro veřejné rozpočty. To je poměrně silné číslo a pokud má být na tomto čísle postavená nová povinnost pro statisíce podnikatelů, musí být také velmi přesvědčivě vysvětlena. Z RIA vyplývá, že nejde o výsledek, který bychom už někdy naměřili. Jde o modelový odhad. Ministerstvo vychází z odhadu šedé ekonomiky, z údajů o zatajených tržbách a z předpokladu účinnosti nového systému. To samo o sobě není špatně, ale chybí mi jasný, srozumitelný a ověřitelný výpočet. Chybí mi sektorové rozdělení, chybí konzervativní scénář a také chybí mi odpověď, co se stane, pokud EET 2.0 nebude tak účinná, jak ministerstvo předpokládá, zvlášť pokud odborné odhady pracují s výrazně nižším přínosem. Je na místě se ptát, kde přesně se vzdalo číslo 14,4 miliardy do veřejných rozpočtů ročně, jaká část má být z DPH, jaká z daně z příjmu, jaká z pojistného. Jaká účinnost se předpokládá v jednotlivých sektorech a proč má být nová výrazně účinnější než ta původní. Jestliže koalice říká, že chce stavět rozpočet na skutečných číslech, pak nestačí říct: očekáváme 14,4 miliardy. U takové věci musí vláda ukázat celý výpočet a musí ukázat, že nejde jen o optimistický fiskální příběh.
Chci ale zároveň říct, že ne všechno v tomto návrhu považuji za špatné. Za rozumný směr považuji například úpravu spropitného v gastronomii. V praxi dnes spropitné často zůstává mimo formální evidenci příjmů zaměstnance. Zaměstnanci v gastronomii tak sice reálně určité příjmy mají, ale tyto příjmy se jim nemusí promítat do formálních dokladů o příjmu. To může být problém třeba při hledání bydlení při jednání s pronajímatelem nebo obecně při dokládání příjmu. Pokud se podaří nastavit pravidla tak, aby bylo spropitné rozumně osvobozené, zároveň evidované a pro zaměstnance doložitelné, může to být férové opatření pro lidi, kteří v gastronomii pracují. V tom smysl vidím.
Celkově ale platí, že pokud vláda chce skutečně bojovat se šedou ekonomikou, neměla by začínat novou plošnou povinností, která relativně nejvíce dopadá na menší podnikatele. Měla by cílit tam, kde jsou největší úniky, zejména v oblasti DPH, fiktivních faktur a podvodů v řetězcích. Právě tam mohou být moderní nástroje včetně e-Fakturace a lepší analytiky systémově účinnější než návrat k evidenci každé kontaktní tržby. Proto žádám vládu a Ministerstvo financí o jasné odpovědi, jak přesně byl vypočten přínos 14,4 miliardy korun ročně do veřejných rozpočtů, jaké budou skutečné náklady pro podnikatele a pro stát? A jak vláda zajistí, aby EET 2.0 nevytvořila další bariéru pro malé a rodinné podnikání? Dokud tyto odpovědi neuslyšíme, nemůžeme se spokojit s tvrzením, že jde jen o moderní a jednoduchý nástroj. Pro mnoho malých podnikatelů to totiž bude prostě a jednoduše další povinnost. A stát, který slibuje zjednodušení podnikání, by měl pečlivě vysvětlit, proč zavádí pravý opak.
Ještě bych požádala o vysvětlení, jak se Ministerstvo financí vypořádá s oním rozhodnutím Ústavního soudu, které už zde bylo ohledně bezhotovostních plateb, a to, že toto zavedení do evidence bylo uznáno jako protiústavní. A pak bych ještě měla dotaz, který posléze případně upřesním. Pokud vím, tak finanční správa uzavřela již smlouvu, která se týká těch předběžných opatření, respektive přípravy na EET. A jak tedy to souvisí s tím, že jsme teprve v prvním čtení a Ministerstvo financí již uzavřelo určité smlouvy na rozjezd EET. A potom ještě jenom, jestli byste pro nás zopakovala, jaké tedy budou skutečné provozní nebo odhadované provozní náklady v jednom roce. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní se ještě s přednostním právem přihlásil pan předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Prosím máte slovo.
Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Vážení poslanci, vážené poslankyně, já bych se chtěl zeptat paní ministryně na jednu takovou věc, co mi nejde do hlavy, jakým způsobem bylo odhadnuto to, že tedy by mělo se vydělat těch 15 miliard navíc díky přínosům EET, když přece při tom prvním pokusu o EET ty přínosy měly být nějakých 10 miliard za vlastně tři roky, od roku 2017 do roku 2019 a to ještě ekonomové rozporovali tu metodologii, kterou to bylo tehdy spočítáno. To znamená už tehdy byly ty přínosy EET sporné a teď se tady najednou objevuje nějaké hausumero, které je zhruba více než třikrát větší za rok než to, co bylo tvrzeno Ministerstvem financí v roce 2017. To mě překvapuje, protože nechápu, odkud by se mělo vzít to trojnásobné navýšení, protože přece jenom, co se týče bezhotovostních transakcí, tak objem bezhotovostních transakcí za ty roky narostl. To se asi shodneme, že od té doby ta digitalizace postoupila.
Já jsem koukal na to, jakým způsobem jsou počítány ty odhady, z čeho se jakoby ten větší výnos na dani vezme. A já tedy musím říct, že mě to trochu překvapilo, protože ta představa je taková, že skutečně tady je nějaký extrémní rozsah té šedé ekonomiky, který vzniká z toho, že se třeba v těch restauracích platí cash a kvůli tomu tedy ti lidé, co pracují v gastronomii, jsou třeba vyplácení cash na ruku. No v nějakým procentu asi ano, ale za prvé určitě ne v procentu větším, než tomu bylo v roce 2017, protože v gastronomii třeba tady v Praze se teď platí v průměru třeba takových 80 procent těch transakcí kartou. To znamená, tam už jako není moc, jak to ošulit, tak nějak lidově řečeno, protože prostě o tom je záznam, na to finančák vidí už teď, tam byste vlastně žádný EET ani zavádět nemuseli a žádný smysl to vlastně nemá. To znamená představa, že na těch 20 procentech v té gastronomii vyrobíte těch 15 miliard, je nereálných. Já chápu, že to není jenom o té gastronomii, že se bavíme o dalších transakcích v jiných sektorech, rozumím, ano, ale podle těch statistik karetních asociací to vychází tak, že třeba těch transakcí pomocí karet je více než dvakrát tolik v objemu peněz, co se tam protočí, než jsou výběry z bankomatu. Teď vycházím trošku zjednodušeně z toho, že žádná firma už nedává svým zaměstnancům tu výplatu jako v pytlíku, že byste si došli jako k mzdové účetní pro ten cash. Troufnu si tvrdit, že tenhle předpoklad je pravdivý tak jako v těch 99 procentech případů. Takže mě vlastně překvapuje to číslo 15 miliard, odkud by se to mělo vzít, když prostě drtivá část té ekonomiky je už teď bezhotovostní a ten finančák má možnost se zeptat v bance, jak to teda je, nechat si předložit případně ty výpisy z účtů. ***
