Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.10 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
A za páté, respektive za několikáté, stát má chránit malé podnikatele před tím, aby na ně dopadaly systémy vytvořené pro pro velké. Malý živnostník není zmenšená korporace a nemá IT systém. Často slyšíme, že kdo odmítá EET, hájí nepoctivé. To zase odmítám já – je to falešná zkratka. Odmítat plošnou evidenci neznamená odmítat výběr daní, odmítat preventivní nedůvěru neznamená tolerovat podvody, odmítat EET neznamená zavírat oči před šedou ekonomikou – znamená to jen trvat na tom, že stát má být přesný, přiměřený a šetrný, že nemá trestat všechny za chyby některých, že nemá ukládat povinnosti bez jasně prokázaného přínosu, že nemá sbírat data, která nepotřebuje nezbytně, že nemá přenášet vlastní kontrolní náklady na podnikatele. Důvěra ve stát nevzniká tím, že stát nedůvěřuje občanům a podnikatelům, důvěra ve stát vzniká tím, že stát jedná spravedlivě, předvídatelně a přiměřeně. A to není jenom naivita, je to ekonomická strategie. Stát má bojovat jen s těmi, kdo daně neplatí, ale nemá k tomu používat jazyk a nástroje, které říkají všem ostatním: My vám dopředu a preventivně nevěříme. Protože když stát z každého udělá podezřelého, nakonec oslabí i ochotu poctivých lidí pravidla respektovat. A bohužel obhajoba EET 2.0, která není jenom technická, ale skutečně je to společenský problém, tak bohužel z vašich úst často k tomuto vede.
Z tohoto důvodu a z důvodů, které jsem tady řekl, tak dávám návrh na zamítnutí, případně vrácení zákona k přepracování. Děkuji za pozornost. (Potlesk ODS.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, děkuji. Poznamenám si vaše návrhy. Takže nyní vystoupí pan poslanec Petr Bendl a připraví se pan poslanec Benjamin Činčila.
Přečtu dvě omluvy: Renáta Zajíčková od 20 hodin z osobních důvodů, ministr Juchelka Aleš od 20.45 z pracovních důvodů.
Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Hezký dobrý večer. Milé kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně, drahá vládo, já, když jsem poslouchal své předřečníky, tak jsem si říkal, že se vlastně pokusím svým komentářem doplnit to, co už tady padlo, protože debata o elektronické evidenci tržeb se u nás často zužuje na jednoduchý názor: kdo je pro EET – a kdo je proti EET. A já bych chtěl tu debatu kousek posunout jinam, než doposud vlastně debata byla. Nechci vést úplně ideologickou válku o účtenku, nechci tvrdit, že stát nemá mít nástroje na výběr daní, a nechci hájit ty, kteří se daním vyhýbají. Daňová pravidla mají platit pro všechny stejně.
Ale jestli chce vláda znovu zavést EET, pak se nemůže tvářit, že jde jenom o technickou administrativní povinnost. Nejde jen o účtenku a nejde jen o pokladnu – jde jen o jednu zprávu odeslanou Finanční správě. Jde o vytvoření obrovského státního datového souboru o podnikání v této zemi. A to je věc, která si zaslouží velmi vážnou debatu. Vláda říká: Nebojte se, nebudeme evidovat konkrétní zboží, nebudeme evidovat zákazníka, nebudeme vědět, co si kdo koupil – dobře, v pořádku, to je určitě důležité, ale z hlediska konkurence to vůbec neznamená, že ta data nejsou citlivá. Když stát získá informace o tom kdy, kde, v jaké provozovně, v jakém objemu a v jaké frekvenci podnikatel přijímá tržby, pak získává mimořádně přesný obraz o jeho podnikání. Z těchto dat lze vyčíst, kdy má restaurace největší obrat, kdy má obchod špičku, jak se daří nové provozovně, jaká je sezónnost, jaký je průměrný nákup, jaký je dopad svátků, víkendů, počasí, akcí, slev nebo konkurence v okolí. Lze z nich číst ekonomický puls firmy. To není banalita, to je informace o obchodním tajemství.
Velcí hráči na trhu si podobné informace složitě a draze kupují. Investují do datové analytiky, lokalizačních analýz, průzkumů trhu, byznys inteligence. A my se tady bavíme o tom, že stát může vybudovat centrální databázi, která bude takové informace obsahovat v mimořádném detailu. A proto se ptám předkladatelů: Jaké skutečné garance podnikatelům dáváte, že tato data neuniknou, nikdy nebudou zneužita, nikdy nebudou použita mimo daňovou správu a nebude s nimi nikdo obchodovat a nikdy se nestanou výhodou pro někoho, kdo k těmto datům získá přístup? Protože problém není jenom hacker, problém není jenom kybernetický útok – problém může být i neoprávněný přístup úředníka, problém může být i politický tlak, problém může být i dodavatel systému, problém může být propojení dat s různými evidencemi. Problém může být i to, že se časem začne rozšiřovat účel, pro který se data budou používat. A přesně to je nebezpečí.
Stát často začíná s ujištěním: Budeme to používat jen pro jednu věc – jen pro kontrolu, jen pro férový výběr daní, jen pro analytiku. A za pár let zjistíme, že data putují dál, že přístup má širší okruh institucí a že se z výjimečného nástroje stal běžný datový rentgen podnikatelů a podnikatelského prostředí.
Já nechci, aby stát vytvořil datový rentgen českých živnostníků a firem bez neprůstřelných záruk. Nestačí říci: Máme GDPR. Nestačí říct: Úředníci mají mlčenlivost. A nestačí ani říct: Systém bude bezpečný. To jsou jenom obecné fráze, které tady nepotřebujeme slyšet. My potřebujeme konkrétní právní pojistky.
Za prvé, musí být jasně a úzce vymezen účel použití dat. Data z EET mají sloužit výhradně ke správě daní, nikoli jiným analýzám trhu, sektorovým zásahům, politickým přehledům nebo ekonomickému mapování podnikatelského prostředí.
Za druhé, musí být zákonem garantováno, že politické vedení ministerstva nebude mít přístup k mikrodatům jednotlivých podnikatelů. Ministr, náměstci ani politický aparát nemají mít možnost vidět tržby konkrétních firem, provozoven nebo živnostníků.
Za třetí, musí existovat detailní logování přístupů, každý přístup k datu musí být dohledatelný: kdo, kdy, proč a v jakém rozsahu do dat nahlížel.
Za čtvrté, podnikatel musí mít právo zpětně zjistit, kdo k jeho datům přistupoval, pokud tím nebude ohrožena probíhající kontrola nebo řízení. Jestliže stát chce od podnikatele transparentnost, musí být transparentní i stát vůči podnikateli.
Za páté, musí existovat zvláštní sankce za zneužití těchto dat – nejen obecná odpovědnost, nejen mlčenlivost, ale konkrétní, citelná a vymahatelná odpovědnost za zneužití obchodně citlivých údajů.
A za šesté, musí být pravidelný nezávislý audit systému, včetně veřejné informace o tom, kolik přístupů k datům proběhlo, kolik jich bylo mimořádných, kolik bylo kontrolováno, kdo byl kontrolován a zda došlo k porušení pravidel.
Vláda dnes říká, že chce narovnat podnikatelské prostředí – dobře, ale narovnání podnikatelského prostředí nesmí skončit tím, že stát vytvoří databázi, která může být pro někoho podnikatelsky zneužitelná. Nesmíme malým podnikatelům říkat: Vy nám budete posílat detailní data o svých tržbách a my vám jen slíbíme, že se nic nestane. To fakt nestačí. Podnikatelé už dnes čelí obrovským nákladům, regulacím, drahým energiím, nedostatku lidí, složité administrativě – a teď jim stát říká: Pošlete nám v reálném čase data o svém podnikání. Pokud to vláda chce, musí nejdřív vybudovat důvěru, a důvěra nevzniká jenom prohlášení ministra, důvěra vzniká zákonnými garancemi a vymahatelností práva. ***
