Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Zavádět evidenci na něco, co už samo o sobě vytváří digitální stopu, je vždy nutné obhájit velmi přesvědčivě. Já v tomto návrhu a v důvodové zprávě takové přesvědčivé obhájení nevidím, pouze tvrzení.

Dalším velkým problémem tohoto návrhu je dopad na nejmenší podnikatele. Ministerstvo financí... Slyšeli jsme tady pana ministra Borise Šťastného za Motoristy, který návrh prezentoval tak, že tento návrh na nejmenší myslí, že zavádí takzvaný Režim EET OFF, tedy možnost vyhnout se evidenci tržeb prostřednictvím přirážky k paušální dani. Tedy vlastně zavádění takového odpustku a možnosti se vykoupit. Tady je jeden problém. Představte si, že tady máme tři řemeslníky vedle sebe, všechny se stejným charakterem práce, všechny s obratem do jednoho milionu korun. Liší se jejich činnost? Neliší. Liší se pouze v tom, že využívají jiný daňový režim.

Takže tento návrh myslí na výjimky pro malé podnikatele pouze tak, že pokud si vyberou jeden jediný konkrétní daňový režim, tak se na ně bude vztahovat EET OFF, ale pouze za cenu zvýšení daně v tomto daňovém režimu. Takže to se o žádnou výjimku nejedná, respektive jedná se jenom o velmi úzkou výjimku. To podle mého názoru naráží na ústavní princip rovného zacházení. Protože pokud máte vedle sebe živnostníky, kteří oba vykonávají stejnou činnost, oba mají obrat do jednoho milionu, oba mají stejný charakter práce, tak ten, který využívá daňový výdajový paušál například, žádnou možnost být OFF nemá. Ten, který využívá princip paušální daně, tak ten ano a musí si za to ale zaplatit.

Proč má být míra administrativní úlevy a zvýhodnění, v uvozovkách, pro ty nejmenší podnikatele navázána na daňový režim a ne na skutečný rozsah podnikání, paní ministryně? To je moje druhá otázka na vás, proč to tak je.

Druhý problém je ekonomická výhodnost. Při nízkých příjmech se paušální daň často nevyplatí, zvlášť pokud podnikatel může uplatnit slevy na dani nebo nezdanitelné části základu daně. Teď vy k tomu přidáváte přirážku 1 400 korun měsíčně. To se dostáváme k částce, která opravdu pro toho nejmenšího není zanedbatelná.

Využiju vaší argumentace. Když se tady schvalovalo snížení sociálních odvodů pro živnostníky, my jsme vás tehdy podpořili. Tehdy tady skutečně byla argumentace, že ty peníze navíc mohou ohrozit ve fungování zrovna ty nejmenší. Vy je tady chcete zatížit dalšími penězi 1 400 korun.

Třetí problém je psychologický. Ono se to mnohdy podceňuje, ale malý živnostník, který pracuje sám, má pár zakázek, poskytuje služby v obci nebo domácnostech, se bude znovu rozhodovat, zda mu to všechno stojí za to. Jestli mu stojí za to řešit registraci, certifikát, aplikaci, chyby, pravidla, riziko sankce. Někteří to zvládnou, někteří si možná řeknou, že prostě skončí. Někteří se přesunou do prostředí, proti kterému chcete bojovat, dostat se do neformální šedé zóny.

Pokud je cílem omezit šedou ekonomiku, nesmíme vytvářet systém, který drobné služby do šedé zóny vytlačí. To je velmi jednoduché. Když to velmi řeknu lidsky, ale (Nesrozumitelné.), když k vám přijde domů řemeslník a domluví se s vámi, že to bude, v uvozovkách, bez papírů, tak žádná EET 2.0.3, 0.4, 0.5, 0.6, 0.10 to nezachytí. To jsme u té důvěry mezi státem a podnikatelem.

Navíc pro malého podnikatele každá nová povinnost není malá zátěž. U velkého řetězce, u velké sítě, je EET možná položka v IT rozpočtu. U malého živnostníka je to další starost v jeho hlavě. To je rozdíl, který důvodová zpráva často nevidí. Administrativní náklad není pro všechny stejný. Pro velkého hráče na trhu se rozplyne v systému. Pro malého podnikatele dopadne přímo na jeho čas, jeho nervy, jeho rozhodnutí, zda bude pokračovat. Velká firma si zaplatí právníka, daňového poradce, účetní, oddělení. Malý živnostník si často všechno nese sám. Proto by žádná regulace neměla být napsána tak, že malý podnikatel bude neustále v nejistotě, zda se do povinností už dostal nebo ještě ne.

Ještě se dostanu k odhadům. Při původním zavádění EET ministerstvo uvádělo přínos téměř 18 miliard korun. Teď jsme o pár let dál, s diametrálně jinou cenovou základnou v ekonomice, a odhad přínosu se kupodivu snižuje. Mimochodem důkaz, že předchozí odhady byly velmi nadhodnoceny.

Když se EET zrušilo a zvažovalo se její obnovení a spuštění posledních dvou vln, uvádělo se podle veřejně dostupných analýz ministerstva přibližně 44,2 miliardy korun ročně jako dodatečný přínos. Nyní slyšíme – zase všechny vlny dohromady – 14 až 15 miliard korun. To není drobný rozdíl. Ale nestačí říct zejména, opíráme se o expertní odhad. My jsme to spočítali, ministerstvo to spočítalo. My nemůžeme hlasovat pouze o víře, že je to správně. My budeme hlasovat o zákoně, který uloží nové povinnosti statisícům lidí, proto potřebujeme jasně vědět, jak přesně se k těm odhadům dostáváte.

Jak vlastně rozlišujete – protože to jste nikdy neudělali – že koruna navíc do státního rozpočtu po zavedení EET je proto, že před zavedením EET byla tato koruna zatajena – protože to je vlastně smyslem EET – nebo že to byla koruna, protože přišel nový zákazník nebo stávající zákazník si víc objednal a víc utratil, například proto, že i dneska, stejně jako jsme byli předtím, když se zaváděla první vlna, jsme byli v ekonomickém růstu? Pokud neumíme oddělit vliv EET od inflace, růstu ekonomiky, změny sazeb DPH a změny platebních návyků, pak nemáme, paní ministryně, slibovat miliardy s jistotou, se kterou se dnes tento návrh politicky z vaší strany prodává.

Ještě jedna věc. Každý přínos má také náklad. Náklad státu, náklad podnikatelů, náklad na software, náklad na úpravu pokladen, náklad na čas, náklad například na školení zaměstnanců, náklad na chyby, náklad na právní nejistotu, náklad na lidi, kteří raději skončí, náklad na služby, které v obcích zmizí, náklad na další vrstvu nedůvěry.

Dnes se všechno, co je digitální, prezentuje jako moderní, ale digitalizace sama o sobě není modernizace. Moderní stát není ten, který umí rychleji sbírat více dat. Moderní stát je ten, který umí méně zatěžovat občany a přitom daleko lépe fungovat. EET 2.0 se prezentuje jako moderní systém, ale položme si otázku paní ministryně. Moderní pro koho? No, pro finanční správu určitě. Bude mít další proud dat. Pro velké podniky možná, protože mají systémy, dodavatele, IT zázemí.

Ale pro malého podnikatele, pro člověka, který si nechce hrát s aplikací, ale chce opravovat, stříhat, vařit, péct, prodávat, učit, předkládat nebo poskytovat služby? Moderní podnikatelské prostředí není prostředí, ve kterém stát všechno o všech ví. Moderní podnikatelské prostředí je prostředí, ve kterém stát ví jen to, co vědět musí a zbytek nechává lidem.

Tak se znovu vracím k Ústavnímu soudu – informační sebeomezení státu. To je jeden z nejdůležitějších principů pro digitální dobu. Čím více technologií stát má, tím více musí sám sebe omezovat. Protože jinak se z moderního státu stane stát, který je nejenom daňově, ale i datově hladový.

Nechci jen kritizovat. Je fér říct, co by stát měl dělat místo plošného návratu EET. Za prvé, stát má lépe využívat data, která už má. Má kontrolní hlášení, daňová přiznání, účetní závěrky, evidenci plátců DPH, bankovní informace, které jsou dostupné zákonnými postupy v případě podezření a rozhodnutí soudu. Má také mezinárodní výměnu informací a řadu dalších nástrojů. Dříve, než vytvoří další povinnost, by měl prokázat, že existující nástroje skutečně nestačí.

Stát má cílit pouze na rizikové chování, ne plošně na všechny profese. Stát má zjednodušovat daňový systém. Čím složitější systém, tím více prostoru pro chyby, optimalizace, nejistotu a nepoctivost. Stát má také snižovat administrativní zátěž, ne na tiskových konferencích, ale v realitě. Já jsem tady zmínil a přečetl jsem všechny povinnosti daňové, které malé podnikatele zatěžují. Podle těch zákonů oni musí vést různé formy evidence.

Skutečně, vaše ambice, že by zavedení moderního, jednoduchého, digitálního (?) nástroje – když použiju vaše slova – tak ta ambice by měla být, tak zahodíme do koše ty staré povinnosti, staré evidence, které už nepotřebujeme. Ambice toto udělat ze strany Ministerstva financí, se rovná čistá nula. ***