Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.40 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
Silná ekonomika nestojí na tom, že stát ví o každé jednotlivé transakci. Silná ekonomika stojí na tom, že lidé mají chuť podnikat, investovat, riskovat, zaměstnávat, pracovat a vytvářet hodnoty. A právě proto je elektronická evidence tržeb od začátku symbolem hlubšího sporu. Symbolem sporu mezi důvěrou a nedůvěrou, mezi svobodou podnikání a preventivní kontrolou, mezi adresným postupem proti nepoctivým a plošným podezřením vůči všem.
Už v minulosti jsem říkal, že EET se stala symbolem uměle vytvořené nedůvěry vůči aktivním a nezávislým lidem, vůči podnikatelům a živnostníkům, kteří nabízejí svému okolí své služby, vytvářejí hodnoty a jsou základním prvkem naší ekonomiky. A na tom se nezměnilo vůbec nic. Změnil se jen obal. Místo EET se teď říká EET 2.0. Místo pokladny se mluví o aplikaci. Ale základní filozofie zůstává stejná. A proto si dovolím říct jednu větu, která podle mě vystihuje podstatu tohoto návrhu. EET 2.0 není modernizace důvěry, je to digitalizace nedůvěry.
Dříve, než se dostanu k jednotlivým paragrafům, k Ústavnímu soudu i k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu a k odhadům čísel, chci začít obecněji, protože návrh EET 2.0 nepřichází do nějakého vzduchoprázdna, nepřichází do země bez absolutních regulací a evidencí, nepřichází do prostředí, kde podnikatel ráno otevře provozovnu a jedinou jeho starostí je zákazník. Podnikatel dnes nežije jenom v jednom zákoně. Podnikatel žije ve všech zákonech současně. A to je přesně věc, kterou státní správa často neumí vidět.
Každý jednotlivý zákon se tváří jako malá povinnost. Každá evidence je prý jednoduchá. Dneska jsme to slyšeli několikrát, že tato evidence už je jednoduchá. Každé hlášení je prý zanedbatelné. Každý formulář je prý jen technický detail. Jenže podnikatel nežije v jednom detailu. Žije v součtu všech těchto detailů, všech lhůt, všech přístupových údajů, všech sankcí, kontrol, všech metodik, všech novel, všech zákonů, všech povinností, všech evidencí.
Byrokracie nevzniká jedním velkým zákonem. Byrokracie vzniká tisíci malými povinnostmi, z nichž každá sama o sobě může vypadat snesitelně, ale dohromady tvoří prostředí, ve kterém se energie podnikatele přesouvá od zákazníka ke státu.
A proč o tom vlastně takto hovořím? Sama důvodová zpráva k tomuto návrhu vlastně přiznává, kolik povinností už dnes podnikatelé mají. V části, kde důvodová zpráva popisuje platný právní stav, uvádí, že právní řád sice dnes nezakládá plošnou povinnost reportovat státu tržby v reálném čase, ale současně obsahuje celou řadu norem, které ukládají podnikateli a živnostníkovi zaznamenávat údaje o realizovaných tržbách pro státní kontrolu.
Důvodová zpráva sama zmiňuje například daňový řád a jeho zvláštní záznamní povinnost. Zmiňuje zákon o účetnictví, který ukládá zachycovat účetní skutečnosti účetními doklady a záznamy. Zmiňuje zákon o daních z příjmu a daňovou evidenci příjmů a výdajů. Zmiňuje zákon o ochraně spotřebitele, podle kterého má prodávající na žádost vydat doklady o zakoupení výrobku nebo po poskytnutí služby. Zmiňuje živnostenský zákon, který také ukládá podnikateli vydat na žádost doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby. Zmiňuje zákon o cenách, který ukládá evidenci o cenách. Zmiňuje zákon o DPH a povinnost vystavit daňový doklad za stanovených podmínek.
A teď se musím zeptat. Když sama důvodová zpráva vypočítává už tolik existujících právních povinností, odpovědí státu je tvořit další evidenci? Kde je tedy rušení těch jiných povinností, když stát přichází s touto novou povinností? Opravdu je problém českého podnikatelského prostředí v letošním roce, v roce 2026, v tom, že máme málo evidencí? Opravdu je problém české ekonomiky v tom, že Finanční správa nemá dost dat? Nebo je problém spíš v tom, že podnikatelé mají stále méně času skutečně podnikat, protože stále více času věnují státu?
A není to třeba o tom jenom, že stát rezignuje na možnost efektivního získávání už stávajících dat a chce po podnikatelích, aby si zajistili tuto novou povinnost, tuto novou evidenci on-line? Stát chce po živnostnících a podnikatelích, aby byli zároveň daňaři, účetníci, experty bezpečnosti práce, personalisty, statistiky, znalci odpadového hospodářství, energetických povinností, ochrany spotřebitele, ochrany osobních údajů, evidence případně zaměstnanců, povinných hlášení a dalších regulací. A teď k tomu přidává další režim – údajně moderní, údajně jednoduchý. Ale pořád je to další režim.
Prosperita nevzniká z toho, že stát přidá další kontrolní vrstvu na podnikání. Prosperita vzniká z toho, že podnikání nechá dýchat. Jedna a podobná povinnost vždy nejvíce dopadá na ty menší než na ty větší. Ti menší mají menší časový prostor, menší ekonomický prostor na to vše plnit, protože většinou vše dělají sami.
Jedním z hlavních důvodů, které nám vláda předkládá pro zavedení EET 2.0, je údajně boj proti šedé ekonomice. Paní ministryně tohleto má jako častou mantru, takové deus ex machina, univerzální odpověď na jakoukoliv otázku, kde stát na cokoliv vezme. Má to prý zaplatit všechny plány vlády. Má to zaplatit všechno zvyšování výdajů, investice, zaplatit dluhy. Výnos z EET, i když bych věřil těm odhadům důvodové zprávy, nic z toho téměř nepřinese. Protože pokud se podíváte na to, kolik nám slibuje údajný expertní odhad Ministerstva financí, tak je to necelé 1 procento příjmů státního rozpočtu.
Já se ještě dostanu k tomu odhadu, protože se dá velmi jednoduše zpochybnit. Ale také chci ukázat, jaká jsou očekávání a vlastně proti tomu, jaká je cena pro celou společnost.
Boj s šedou ekonomikou je mantra. A EET je to kouzlo, které to má vyřešit. Ale když se podíváte na mezinárodní odhady, na spoustu analýz, Česká republika nepatří mezi země s mimořádně vysokou šedou ekonomikou. Jsme na tom lépe než řada států Evropy. Přitom právě s nejmenší šedou ekonomikou jsou země s vysokou důvěrou mezi občanem a státem, jednoduchým daňovým systémem, stabilním právním prostředím, nízkou administrativní zátěží. Ne země, které neustále přidávají další a další kontrolu.
Po zavedení EET, té první vlny, se vedla dlouhá debata o tom, jaký podíl na zvýšení inkasa DPH měla právě EET. Jenže ve stejné době zároveň rostla ekonomika, rostla zaměstnanost, rostly mzdy, přišlo kontrolní hlášení, zlepšovala se samotná analytika Finanční správy. A dodnes neexistuje jednoznačný odborný ekonomický konsensus, který by prokázal, že pokles šedé ekonomiky nebo růst výběru daní, právě růst výběru daní byl primárně důsledkem elektronické evidence tržeb.
Přesto dnes slyšíme, že bez EET roste šedá ekonomika. Ale to není ekonomický argument. To je politické tvrzení. A zde se dostáváme k tomu největšímu paradoxu. Země s nejnižší šedou ekonomikou nestojí na nedůvěře ke každému podnikateli. Stojí na důvěře, jednoduchých pravidlech a efektivní správě státu. Šedou ekonomiku, vážená vládo, neporazíme tím, že budeme evidovat víc tržeb a přijdeme zase s dalším digitálním nástrojem. Porazíme ji tím, že půjde výhodněji podnikat legálně než se pravidlům vyhýbat.
Je dobré si připomenout, jak jsme se vlastně sem dostali, do tohoto okamžiku. Původní zákon o elektronické evidenci tržeb vstoupil v platnost v roce 2016. Povinnost evidovat tržby byla rozložena do čtyř fází. První fáze dopadla na ubytovací a stravovací služby, druhá na velkoobchod a maloobchod a třetí a čtvrtá fáze měly dopadnout na další služby, na řemeslníky, svobodná povolání a další skupiny. Tyto fáze se v původně zamýšlené podobě nikdy nerozběhly. To znamená, že i ten průzkum, který jste tady, paní ministryně, zmínila o tom, jak i podnikatelé podporují zavedení EET a jak veřejnost podporuje zavedení EET – naše česká veřejnost a zejména ti řemeslníci nikdy nebyli konfrontováni s touto povinností, že by ji museli naplnit.
A proč? Za prvé, a já se k tomu ještě dostanu, zákon, jeho části zrušil Ústavní soud. Ale přerušení EET, paní ministryně, to jste udělala za covidu vy. ***
