Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.10 hodin)
(pokračuje Lucie Sedmihradská)
Za klub Starostů a nezávislých se stavíme k elektronické evidenci tržeb nikoliv ideologicky. Nejsme v pozici, že bychom řekli nikdy, za žádných okolností žádná reforma nebo žádná forma elektronické evidence tržeb nemůže dávat smysl. Stát má mít moderní nástroje, finanční správa nemá fungovat jako v devadesátých letech a pokud někde vzniká systematická nepoctivost, stát má mít možnost ji rozumně a cíleně řešit. Zároveň ale platí, že když stát zavádí novou povinnost pro stovky tisíc podnikatelů, nemůže to udělat jen z přesvědčení, že to přinese miliardy do státní kasy. Musí umět doložit, kolik to bude stát, koho se to dotkne, jaké údaje bude sbírat, co s nimi bude dělat a jak poznáme, že to celé opravdu dobře funguje, tedy že přínosy převyšují náklady.
Od paní ministryně jsme několikrát slyšeli, v čem je nové EET lepší než to původní. Menší rozsah údajů, méně papírování, žádná povinná účtenka, jeden režim místo složitějších variant. U té účtenky bych se ráda zastavila, protože rozumím tomu, že je atraktivní netisknout účtenku, nicméně by bylo velmi důležité, aby systém, který Ministerstvo financí poskytne, tisk účtenky umožňoval tak, aby ji zákazník, který účtenku chce, mohl dostat a aby podnikatel nemusel mít dva systémy, jeden bez účtenky, druhý s účtenkou.
To, že je EET 2.0 lepší než verze původní, ještě neznamená, že je dobré. Otázka zní, jestli je návrh jako celek dobře připravený, přiměřený a rozpočtově odpovědný. Podle návrhu, který je nám předkládán, mají náklady finanční a celní správy vycházet přibližně na 212 milionů korun jednorázově a skoro 590 milionů korun ročně. Tady jenom připomenu, že celkové náklady na zavedení a provoz elektronické evidence tržeb v letech 2015 až 2023 byly výrazně vyšší, dosáhly výše přes 2,2 miliardy korun. Takže doufejme, že tentokrát to bude levnější.
Pokud předkladatel říká, že na jedné straně vynaloží stovky milionů korun ročně a na druhé straně získá 14,4 miliardy korun, tak by měl velmi přesně vysvětlit, o co se tento odhad opírá. Opravdu netvrdím, že tento výnos nemůže být reálný, ale u více než 14 miliard korun ročně bych čekala opravdu mnohem kvalitnější vysvětlení, nejen víru, že EET prostě přinese peníze, ale jasnou metodiku, jasné předpoklady a hlavně následné vyhodnocení, protože bez toho se budeme za pár let zase jen dohadovat, jestli EET 2.0 něco přinesla nebo nepřinesla, jestli vyšší výběr daní vznikl právě díky zavedení EET 2.0 nebo díky inflaci, růstu spotřeby, změnám sazeb, práci finanční správy, její kontrolní činnosti nebo nějakým úplně jiným faktorům. Opět připomínám, komplexní vyhodnocení toho původního EET bohužel neexistuje, žádná tvrdá data v roce nemáme.
Dovolím si připomenout jednu věc, která by měla být u veřejných politik samozřejmá. Nestačí zákon schválit. Je potřeba také vyhodnotit, jestli funguje. OECD má pro hodnocení veřejných politik návody, dlouhodobě s nimi pracuje a ukazuje ta jejich metodika, že se mají sledovat nejen cíle a dopady, ale také účinnost, efektivita a užitečnost. Jinými slovy, stát se má po určité době ohlédnout, jestli opatření opravdu přineslo to, co slibovalo a jestli to nepřineslo jen zbytečně vysoké náklady. Skutečně vyhodnocení toho EET 2.0, které jistě bude zavedeno, je naprosto klíčové. Za naprosté minimum proto považujeme, aby bylo předem jasné, kdy se systém vyhodnotí, podle jakých kritérií, kdo to udělá a jakým způsobem ten výsledek bude prezentován tady zpátky ve Sněmovně, protože potřebujeme kontrolovatelné vyhodnocení.
Další věcí jsou data. Už o tom tady proběhla poměrně rozsáhlá diskuse. EET je v každém případě datový systém. Stát díky němu získá velké množství informací o ekonomické aktivitě podnikatelů. Data mohou finanční správě pomoci lépe cílit svoji práci, odlišit rizikové subjekty od těch poctivých a snížit zbytečné zásahy tam, kde nejsou třeba. Ale právě proto musí být jasné, jaké informace se budou sbírat, proč se budou sbírat, kdo s nimi bude pracovat a jak se zajistí, že se z EET nestane jen další plošná databáze, která sice sbírá a obsahuje spoustu dat, ale vůbec nikdo je nijak nevyužívá. Potřebujeme v průběhu schvalování slyšet, jak přesně bude finanční správa data využívat, jestli to skutečně povede k lepšímu cílení kontrol, jestli se tím sníží tlak na poctivé podnikatele a také, jestli budou existovat pojistky proti zbytečnému nebo nepřiměřenému využívání dat.
Ráda bych podobně jako mí předřečníci zmínila ústavní rozměr. První verze EET skončila před Ústavním soudem a Ústavní soud zrušil část tehdejší právní úpravy. Mimo jiné se řešil rozsah zásahu do podnikání, práce s údaji a přiměřenost celého systému. To je pro tu dnešní debatu nesmírně důležité. Pokud vláda přichází s novou EET, měla by být schopna ukázat, že se z tohoto poučila, že návrh není napsaný stylem ono to nějak projde, ale že je návrh promyšlený i z hlediska ochrany práv podnikatelů, přiměřenosti povinností a rozsahu sbíraných dat.
Za Starosty a nezávislé neříkáme EET 2.0 kategorické ne. Máme obavy, které jsem zde vyslovila, ale věřím, že to jsou věci, o kterých se dá bavit a pro předkladatele poslouží jako relevantní zpětná vazba a v té diskusi budou některé ty obavy vypořádány.
Kromě čistého zavedení EET 2.0 jsou tady další části návrhu. Jsou to části, se kterými ale souhlasit nemůžeme. Problematické pro nás nejsou samotné paragrafy o elektronické evidenci tržeb, ale daňové přílepky, které vláda k tomuto zákonu připojila. Tento návrh totiž ve skutečnosti není jen zákon o EET, ale je k tomu přiložen poměrně velký balík velmi různorodých daňových změn. Je to zmiňovaný návrat školkovného, slevy na studenta, snížení DPH na nealkoholické nápoje ve stravovacích službách a tak dále. My považujeme za velmi nešťastné, že tyto věci jsou všechny v jednom balíku a omezí to možnost Sněmovny vést debatu o každém z těchto opatření zvlášť, protože, přiznejme si to, každé to opatření má úplně jiný účel, jinou logiku, jiné dopady, jiné rozpočtové dopady. Co se týká vyčíslení rozpočtových dopadů navrhovaných především daňových úlev a té změny sazby u DPH, tak ta částka se nemusí zdát příliš vysoká, nicméně může nakonec vlastně vynulovat přínosy zavedení elektronické evidence tržeb 2.0.
V minulém volebním období byl schválen konsolidační balíček. Nebyl to populární krok a předchozí vláda za něj nesla politickou odpovědnost. Ta logika toho konsolidačního balíčku byla jasná. Veřejné finance potřebují ozdravit. Strukturální deficit je problém a daňový systém nemá být nekonečný seznam výjimek, slev a speciálních režimů. A teď přichází nová vláda a část této logiky začíná otáčet. Navíc je to schováno, nebo schováno – přilepeno v zákoně o elektronické evidenci tržeb. Pokud se vláda vracet školkovné, měla by to navrhnout samostatně a samostatně to obhájit. Pokud chce vracet slevu na studenta, ať řekne, proč je to právě teď rozpočtová priorita. Jestli chce měnit benefity, ať detailně vysvětlí, proč a jaké to bude mít rozpočtové dopady. A jestli chce snížit daň z přidané hodnoty na nealkoholické nápoje ve stravovacích službách, ať vysvětlí, proč máme znovu komplikovat už tak složitý systém daní. Protože to je přesně to, co se děje. Zase vytváříme další hranici, další výjimky, další speciální pravidlo. Jeden typ nápoje v jednom typu služby v jiné sazbě. Podnikatelé se v tom mají vyznat, účetní se v tom mají vyznat. Finanční správa to má kontrolovat a občanům se to má vysvětlovat, proč to dává smysl, i když to žádný smysl nedává. My bychom měli hledat zjednodušení daňového systému a ne ho dále komplikovat. Daňový systém má být pokud možno stabilní, předvídatelný a srozumitelný. Ne každý rok jiná výjimka, jiná sleva, jiný limit, jiná sazba.
Ještě bych se krátce vyjádřila k systému EET off. Naprosto rozumím tomu, proč vláda hledá cestu, jak nejmenším podnikatelům ulevit. U podnikatelů v prvním pásmu paušální daně s příjmy do 1 milionu korun má být možnost evidenci nepoužívat a místo toho platit vyšší paušální daň. V principu chápu snahu nehnat do evidence úplně každého. ***
