Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.00 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
A právě to vláda podle mého názoru zcela ignoruje. Dokonce bych řekl, že situace je dnes pro vládu ještě složitěji vysvětlitelná než v době toho původního, nebo v době toho samotného ústavního nálezu, protože od roku 2017 plynulo téměř deset let další digitalizace. Dnes máme několikanásobně více bezhotovostních plateb. Ty rok od roku rostou geometrickou řadu. Dnes máme více těch elektronických transakcí a jsme špičkou na světě, Česká republika. Jsme jedni z nejlepších v objemu a počtu bezhotovostních transakcí. Dnes máme samozřejmě také lepší analytické nástroje a rozsáhlejší možnosti kontroly. Pokud tedy Ústavní soud považoval plošnou evidenci bezhotovostních plateb za problematickou tehdy, pak je zcela legitimní otázkou, zda nejsou tyto pochybnosti ještě silnější dnes.
Ústavní soud ale řekl ještě jednu mimořádně důležitou věc a já si myslím, že by to mělo zaznít i přímo tady v Poslanecké sněmovně. Doslova uvedl, cituji. Stát musí dodržovat jisté informační sebeomezení, může-li jím zajišťované funkce zabezpečit i jinak.
To je podle mě jedna z nejdůležitějších vět celého toho nálezu, protože se netýká pouze EET, týká se celé filozofie výkonu státní moci. Co totiž tato věta ve skutečnosti znamená? Znamená, že stát nesmí sbírat informace jen proto, že je sbírat může. Znamená, že stát nesmí vytvářet registry jen proto, že na to má prostředky. Znamená, že stát nesmí vytvářet nové povinnosti jen proto, že si to usmyslí. Znamená, že každá nová evidence musí být odůvodněna. Každý nový zásah musí být prokazatelně – prokazatelně! - nezbytný. Každé nové omezení musí být přiměřené, to je podstata právního státu. Jinak bychom se mohli dostat na velmi nebezpečnou cestu. Na cestu, kde stát sbírá data jen pro jistotu, na cestu, kde stát vytváří druhou evidenci tam, když už jedna existuje, na cestu, kde stát požaduje další formuláře, tam, kde už formuláře má. A na cestu, kde stát požaduje třeba i druhé daňové přiznání, druhé kontrolní hlášení, evidenci faktur, druhou evidenci mezd anebo, což je podstatou tohoto návrhu, druhou evidenci bezhotovostních plateb. Jenže právě tomu Ústavní soud zcela jasně stanovil hranice, a právě proto bychom tyto hranice měli respektovat.
Dovolte mi několik jednoduchých otázek. Pokud vláda tvrdí, že evidence bezhotovostních plateb je dnes nezbytná, proč nebyla schopna přesně vysvětlit, jakou novou informaci získá. Jakou informaci získá navíc oproti bankovním datům, navíc oproti účetnictví. Jakou informaci získá navíc oproti kontrolnímu hlášení nebo oproti daňovým přiznáním. Na tyto otázky jsem bohužel zatím odpovědi neslyšel. A právě proto mám za to, že vláda tento zásah dostatečně nezdůvodnila tak, jak na ni Ústavní soud klade povinnost.
A dovolím si upozornit ještě na jeden velmi zajímavý rozpor. Vláda ve své důvodové zprávě obsáhle cituje tento nález Ústavního soudu, vláda sama připomíná závěry Ústavního soudu, sama vysvětluje test racionality, test proporcionality, a přesto současně navrhuje obnovit právě tu část systému, kterou Ústavní soud zrušil. To je podle mého názoru mimořádně zvláštní situace, protože vláda na jedné straně cituje nález, na straně druhé jedná v přímém rozporu s jeho smyslem. Na jedné straně tvrdí, že Ústavní soud respektuje, a na druhé obnovuje mechanismus, který Ústavní soud označil za problematický a svým rozhodnutím ho zrušil. To je přece, nezlobte se na mě, to je úplně absurdní.
Proto dopředu avizuji, že v druhém čtení, pokud na něj dojde, podám důležitý pozměňovací návrh. Bude poměrně jednoduchý a podle mého názoru uvede tento tisk do souladu s nálezem Ústavního soudu. Pokud vláda skutečně tvrdí, že jejím cílem je evidence tržeb, pak není důvod bezhotovostní platby evidovat, ty už evidované jsou. Pokud vláda tvrdí, že respektuje Ústavní soud, pak není důvod bezhotovostní platby evidovat. A konečně, pokud vláda tvrdí, že nechce zbytečně zatěžovat podnikatele, pak není důvod bezhotovostní platby evidovat. Proto předložím tento pozměňovací návrh, který z evidence tržeb bezhotovostní platby vypustí. A budu pečlivě sledovat, jak se k tomu pozměňovacímu návrhu vláda postaví. Protože tím bude možné velmi jednoduše ověřit, zda jí skutečně jde o boj proti šedé ekonomice, nebo zda jí jde o něco úplně jiného.
Pokud totiž vláda tento návrh podpoří, přizná, že respektuje nález Ústavního soudu. Pokud jej odmítne, bude muset vysvětlit jednu zásadní věc. Proč chce evidovat transakce, které jsou již dnes dohledatelné, tedy evidované? Proč chce vytvářet další administrativní povinnost tam, kde už existuje digitální stopa? Proč chce znovu zatěžovat podnikatele povinností, jejíž přínos není jakkoliv prokazatelný? A proč ignoruje argumenty, které v minulosti vedly Ústavní soud k zásahu do původní právní úpravy?
Můj pozměňovací návrh není útokem na výběr daní, to ani omylem. Je pokusem vrátit tento návrh do mezí, které před lety vymezil Ústavní soud. Je pokusem vrátit do legislativy princip proporcionality i princip přiměřenosti. A je pokusem vrátit do legislativního procesu respekt k ústavním limitům státní moci. ***
