Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.30 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Pamatuji si debaty o původním EET, pamatuji si tehdejší sliby, pamatuju si tehdejší miliardové odhady a pamatuju si tehdejší tvrzení, že bez tohoto systému není možné účinně bojovat proti daňovým únikům, pamatuju si tehdejší rozdělení společnosti a pamatuju si také, jak bylo EET prezentováno jako téměř zázračný nástroj, který zásadně promění výběr daní v České republice. Od té doby uplynulo 10 let – 10 let technologického vývoje, 10 let digitalizace, 10 let změn ve veřejné správě a 10 let změn ve způsobu podnikání a také 10 změn ve způsobu placení, a to bych chtěl zdůraznit.
A právě proto bych očekával, že pokud se vláda rozhodne vrátit jeden z nejkontroverznějších nástrojů posledních let, předloží mimořádně přesvědčivé důvody, předloží přesvědčivá čísla, předloží jasné analýzy. Jenže nic takového v tomto návrhu nebo v tom tisku bohužel nevidíme.
Podívejme se na Českou republiku roku 2026 – máme datové schránky, elektronickou komunikaci s finanční správou, elektronickou fakturaci, pokročilé analytické nástroje finanční správy, bankovní data, účetní software, který používá naprostá většina podnikatelů, a máme bezhotovostní ekonomiku v rozsahu, který si v roce 2016 málokdo dokázal vůbec představit. Máme úplně jinou technologickou realitu, a přesto vláda přichází s návrhem, který je ve své podstatě návratem do minulosti. Místo aby digitalizaci využívá ke snižování administrativy, ke zjednodušování podnikání, ke snižování byrokracie, používá ji k vytváření nových povinností, k vytváření nových evidencí, k vytváření nových kontrolních mechanismů a to je podle mého názoru zásadní chyba.
Protože skutečným smyslem digitalizace není vytvářet další formuláře, vytvářet další databáze, vytvářet další povinnosti. Skutečným smyslem digitalizace je přece pravý opak – méně formulářů, méně evidencí, méně administrativy, méně času stráveného papírování. Naopak v té jednoduchosti je to kouzlo, více automatizace, více efektivity. A právě tímto směrem bychom se měli vydávat, ne opačným, jak navrhuje vláda.
Ještě zajímavější je podívat se na argumentaci vlády. Ta tvrdí, že cílem návrhu je narovnání podnikatelského prostředí, narovnání podmínek, spravedlnost, rovnost. Dobře, to zní docela hezky. Jenže pak otevřeme samotný návrh zákona a co v něm najdeme? Výjimky, výjimky, další výjimky a ještě další výjimky. Najdeme zvláštní režimy, osvobození, přirážky, slevy, zvýhodnění některých skupin, zvýhodnění některých oborů. Nenajdeme systém, který vytváří nové, pardon, najdeme naopak systém, (Ministryně Schillerová na místě předkladatele: První slovo platí.) který vytváří nové a nové rozdíly mezi jednotlivými podnikateli. A proto se ptám, jak lze současně hovořit o rovnosti a současně vytvářet tolik výjimek? Jak lze současně hovořit o narovnání prostředí a současně zavádět tolik zvláštních režimů? Jak lze současně tvrdit, že všichni mají mít stejné podmínky a současně zapisovat do zákona stále nové a nové odchylky.
A teď k prvnímu zásadnímu rozporu celého návrhu. Vláda tvrdí, že EET je natolik důležitý nástroj boje proti daňovým únikům, že je musíme obnovit. Současně ale říká, že pro některé podnikatele vlastně tak důležitý není. Proto vytváří zvláštní režimy – na jedné straně slyšíme, že EET je nezbytné, na druhé straně slyším: Ale ne pro všechny. Na jedné straně slyšíme, že bez EET nelze zajistit spravedlivý výběr daní, na druhé straně pro část podnikatelů to vlastně není potřeba. To je přece zjevný rozpor. Pokud je EET skutečně tak zásadní, proč z něj vláda vytváří únikové cesty? Pokud je EET skutečně nezbytné, proč vytváří zvláštní režimy? A pokud je EET skutečně tak klíčové, proč některým podnikatelům dovoluje fungovat bez něj?
Proto mám pocit, že skutečným problémem návrhu není jeho technické provedení. Skutečným problémem je samotný princip. Protože čím déle ten návrh studuji, tím více nabývám dojmu, že zde vůbec, ale vůbec nejde o veřejné finance, nejde o efektivitu, nejde o moderní správu daní. Jde o návrat k symbolu. Jde o... (Vzniká ruch v koaličních lavicích.) Tak dobrý, už je tady trošku klidněji. Jde o návrat k symbolu, jde o návrat projektu, který byl po léta jednou z hlavních politických značek hnutí ANO. Jde o návrat vlajkové lodi. Jenže symbol není hospodářská politika, symbol není fiskální politika a symbol není důvod k tomu, aby stát ukládal statisícům podnikatelů nové povinnosti.
A proto je třeba položit si základní otázky: Jaký skutečný problém tento návrh řeší? Jaký problém roku 2026 řeší nástrojem roku 2016? A zatím musím říci, že jsem přesvědčivou odpověď neslyšel. (Poslanec Foldyna vyrušuje svým telefonem vlevo před lavicemi koalice.)
Tak děkuju, že kolega Foldyna, prostřednictvím pana předsedajícího, dotelefonoval nebo donatáčel, trošku mě to rušilo. Děkuju, děkuju.
Pojďme se nyní podívat na ekonomickou stránku celé věci. Vyplatí se to vůbec? Přinese tento návrh veřejným rozpočtům více peněz, než kolik bude stát? A právě zde začíná být argumentace vlády poměrně slabá.
Pamatuju si dobu, kdy zastánci EET hovořili o miliardových výnosech o revoluci ve výběru daní, o zásadním omezení šedé ekonomiky, o nástroji, který přinese do veřejných rozpočtů miliardy korun.
A právě proto bych očekával, že vláda předloží velmi přesnou fiskální bilanci, ne odhad, ne optimistický scénář, ale skutečnou bilanci – kolik přinese EET, kolik budou stát ty nově zaváděné výjimky, kolik bude stát sleva na evidenci tržeb, kolik bude stát osvobození spropitného a kolik budou stát ty zaváděné zvláštní režimy, kolik bude stát samotný provoz toho systému, kolik budou stát kontroly, kolik bude stát ta informační technologie a kolik budou stát úpravy stávajících systémů. ***
