Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.40 hodin)
(pokračuje Michal Kučera)
Definice archeologického výzkumu, § 22 odst. 3, aktuální pokusy o úpravu podmínek provádění archeologických výzkumů, se snaží upravit parametry činnosti, která však v zákoně není definována. Nově vložená definice archeologického výzkumu přispívá k vytváření transparentního prostředí. Definice popisuje všechny části archeologického výzkumu, včetně těch, které nejsou v obecném povědomí veřejnosti.
Definice byla převzata z návrhu zákona, který prošel v roce 2017 až do třetího čtení v Poslanecké sněmovně. Prošla standardním legislativním procesem, včetně mezirezortního připomínkového řízení. My jsme samozřejmě vyznačili i navrhované změny, které v tom § 22 jsou, kde zejména zmiňujeme, že pokud není v dohodě uvedeno jinak, terénní části záchranných archeologických výzkumů mohou být na nemovitosti prováděny nejvýše po dobu šesti měsíců.
Zmiňujeme, že pro účely tohoto zákona se archeologickým výzkumem rozumí souhrn specializovaných výzkumných, průzkumných a jiných odborných činností zajišťujících vědecké poznání, cílené vyhledávání, záchranu, uchování a dokumentaci archeologických nálezů a vyhodnocení jejich kulturního významu, zahrnující zejména přípravu, terénní práce, ošetření, uložení, evidenci a vyhodnocení získaných archeologických nálezů, vyhotovení zprávy o výsledcích archeologického výzkumu.
Tento pozměňovací návrh je v systému vložen pod číslem 1114. Podíleli se na něm poslanci Michal Kučera, Marek Ženíšek, Vlastimil Válek, Helena Langšádlová. Musím taky zmínit i pana senátora Třetinu, který se do této přípravy zapojil a směrem k Poslanecké sněmovně ji nějakým způsobem doručil či odpracoval.
Takže, toto je z mého pohledu a z pohledu klubu TOP 09 pohled na aktuální situaci projednávaného stavebního zákona, sněmovního tisku 67. Je to pohled, který má klub TOP 09. Já jsem ho vyjádřil v té obecné rovině. V té faktické rovině potom ve formě předložených pozměňovacích návrhů, ke kterým se poté přihlásím v podrobné rozpravě.
Samozřejmě, základní připomínka, ta největší připomínka, je o způsobu projednávání tohoto zákona, této novely zákona, která je velmi složitá, velmi komplikovaná. Samotný zákon jako takový, jak říkám, může být obrovsky prospěšný, přínosný, jak pro stavebníky, tak pro stavitele, tak samozřejmě i pro jednotlivé občany, kteří se rozhodnou cokoliv stavět.
Bohužel způsob projednávání v Poslanecké sněmovně, ale hlavně v době, než by putoval do Poslanecké sněmovny, celou snahu degraduje. Obava o to, že tato novela zákona bude ve finále, velmi, řeknu, špatně provedena, pramení z celé řady pozměňovacích návrhů, které, jak jsem uváděl, jsou z velké části právě koaličních a byly přetaveny v komplexní pozměňovací návrh. Nicméně, my se jednoznačně pak k jednotlivým pozměňovacím návrhům vyjádříme ve třetím čtení. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy se stanoviskem klubu STAN pan poslanec Lukáš Vlček. Ještě než přijdete prosím, tak bych přečetl omluvy. Od 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Josef Flek, od 18 hodin z osobních důvodů poslanec Stanislav Fridrich, od 18.05 do 20 z pracovních důvodů pan poslanec Matěj Gregor, od 18 hodin z osobních důvodů poslanec Jan Síla, od 19 hodin z osobních důvodů poslankyně Helena Válková a od 18 do 19.15 z pracovních důvodů poslanec Marek Ženíšek. Máte slovo.
Poslanec Lukáš Vlček: Pane předsedající, dámy a pánové, vážená paní ministryně, dobrý podvečer. Dovolte tedy, abych vystoupil se stanoviskem klubu hnutí Starostové a nezávislí a zároveň tedy okomentoval svých osm pozměňovacích návrhů, ke kterým se poté tedy přihlásím v podrobné rozpravě.
Já bych osobně tady hlavně začal otázkou, proč vlastně potřebujeme nový stavební zákon, mnohými nazýván jako lex developer. Jedná se již o několikátou novelu v posledních letech. Proč je tedy do stavebního prostředí a hospodářství podle mého názoru vnášen zmatek a nejistota další novelou, když se ještě ani neohodnotila poslední přijatá změna legislativy? Jsem zvyklý na tomto místě zpravidla vystupovat spíše krátce, ale objem těch věcí je tam opravdu tak velký, že si dovolím být dneska trochu delší než obvykle.
Hned na začátek říkám, že já osobně bych preferoval nejdříve vyhodnocení stávající legislativy, dotažení procesu digitalizace stavebního řízení a větší důraz na problematiku územního plánování. Tedy osobně si myslím že by mnohem vhodnější byla cesta takzvané legislativní evoluce nežli revoluce, kterou vlastně v tomto případě vidíme. Vidíme ji podle mého názoru i velmi nešťastně.
Už jen samotný rozsah toho tisku 67, který na začátku projednávání čítal zhruba 850 stran textu a 42 zákonů, tak bylo vidět, že od začátku asi nebyl podchycen nějakým způsobem dobře, profesionálně, protože hned na to zde máme velký komplexní pozměňovací návrh, který čítá 1 073 stran a řadu pozměňovacích návrhů. Já bych sám byl celkem zvědav, kdo se v tom reálně tedy vyzná. Tedy už na začátku můžeme asi i objektivně říci, že ta práce asi nebyla úplně dobře odvedena, abychom tady hovořili o zákonu, v nějž můžeme vkládat naději, že může tedy nějakým způsobem fungovat.
Tedy se ptám, proč nejdříve nevyhodnotíme stávající stavební zákon a po odborné debatě nezměníme parametry tak, aby se procesy zjednodušily a stavělo se rychleji? Takto jsme to přece společně udělali v minulých letech, například u zákona o strategických investicích či u novel energetického zákona. Shodu jsme našli, protože jsme si s tím právě dali tu práci. Ono když ten rozsah je tak velký, jaký je – já zde nebudu předčítat těch 42 zákonů, jako tady už jednou bylo přečteno – tak si myslím, že chvat a cesta na sílu jsou opravdu ve finále výrazně ke škodě, protože pak to opravdu povede k velkým opravám.
Ono když se podívám a položím si úplně základní otázku tedy, proč je to vlastně fyzicky potřeba, tak my zde máme ve veřejném prostoru určitý narativ, že stavební povolení v České republice dlouho trvá. Ano, chápu, v porovnání s jinými zeměmi ta doba není nejkratší. Ale pak je tady určitě legitimní položit si otázku, a to je v tom stavebním řízení – přece jenom sám se v tom procesu pohybuji téměř 25 let jakožto investor a jako někdo, kdo se stavebním zákonem pracuje většinu svého profesního života – tak jestli chceme standardy evropské nebo standardy africké. Od toho se potom odvíjí i samotná délka samotného povolovacího řízení.
Když se podívám na základní čísla, tak pokud jsem si i dneska prošel zase statistiky, tak se podívám, že 82 projektů je povoleno v rozmezí 6 až 12 měsíců. Ano, pak je tady zbylých 18 projektů, které se protahují na déle než 12 měsíců. Ale to jsou především takové projekty, které jsou ve velmi komplikovaných regionech, kde bohužel mnohdy i do toho stavebního řízení zasahují takové věci, jako různé soudní a majetkové spory, především zde v Praze. Proto i třeba jsem rád, že Praha konečně po mnoha desetiletích tedy mění svůj Metropolitní plán. To si myslím, že je pro Prahu dobře.
Navíc, když se podívám na reálná data Českého statistického úřadu ve stálých cenách, tak ty ukazují, že stavební produkce naopak roste. Podle indexu stavební produkce jsme v řadě oblastí výstavby i nad 20 procenty nad hodnotami roku 2020. Tedy to, že se v České republice nestaví, podle objektivních čísel není pravda.
Podle mých osobních zkušeností především to, co blokuje, nebo co by mohlo pomoci větší dynamice obecně stavebních prací v České republice, je spíše nedostatek lidí, zaostalé technologické postupy či dostupnost materiálu. Možná i z toho důvodu jsme například v minulosti prosadili změny v rozšíření ložisek strategického významu u kamenolomů či (nesrozumitelné) písku. Tedy opravdu není pravda, že by se v České republice nestavělo. ***
