Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
A je to skvělá věc, protože někdo, mladý člověk příkladově, chce – se obětuje v podstatě, tak je to teď vnímáno – a jde pracovat pro stát. A nechce být vedoucím odboru, nechce být vedoucím oddělení, nechce být vrchním ředitelem sekce, nechce být manažerem, nechce řídit lidi, necítí se pro to být osobnostně předurčen a je potřeba to respektovat, ale přesto je to odborník a přesto je to člověk, který by si zasloužil, aby v té státní správě mohl být podporován a mohl v té státní správě kariérně růst nahoru.
Proto jsme my zavedli do toho zákona jako prostředek moderní personalistiky a moderního personálního managementu nemanažerskou kariérní linku, ruší se. Chyběla služební komise historicky, kam se právě proti té politické vůli může odvolat vysoký úředník. Ten vysoký úředník, který nechce plnit příkladově co já vím, nějaké vypsané výběrové řízení, může to být cokoliv jiného, jemu se to nezdá, přijde mu to, že je to ohýbání, ať už nějaké zákonné normy anebo nějakých etických pravidel. Nechce do toho jít, vyhodili by ho za to a měl odvolání, měl tady služební komisi.
A je tady nepřiléhavá věc, kterou mně paní kolegyně Ožanová dneska řekla v naší krátké desetiminutové ranní debatě krátce po osmé hodině, když jsme spolu mluvili na Českém rozhlasu, říkala, že vlastně přece na městech a obcích je to už teď stejným způsobem a že jenom srovnáváme ta pravidla. Ale to jste vedle, jak ta jedle, Podívejme se na ty nejvrcholnější úředníky na městech a obcích nebo na krajích – což je ředitel krajského úřadu anebo tajemník městského úřadu – a ti mají takové krytí, o jakém by se někomu ve státní správě ani nesnilo, abychom je mohli odvolat. A já sám to z ministerské pozice vím a vím, kolik materiálů k tomu jsme potřebovali, aby bylo možné dospět ke změně ředitele Magistrátu hlavního města Prahy, kolik právních posouzení jsem si k tomu jako ministr nechával dělat, protože finálně ředitel úřadu nemůže být odvolán proto, že si to přeje primátor. Ředitel krajského úřadu nemůže být odvolán proto, že si to přeje hejtman. Tajemník městského úřadu nemůže být odvolán proto, že si to přeje starosta. Tam to vždycky musí potvrdit ještě nadřízená instance, ke které on se může dovolat a odvolat. V případě tajemníka je to ředitel krajského úřadu a v případě ředitele krajského úřadu je to dokonce ministr vnitra. Takže to nejsou srovnatelné podmínky, které tady vytváříte. Vy rušíte tu komisi jako takovou no a v té chvíli už to dovolání nemůže potom přijít nikam.
A já si skutečně myslím, že jediné, co tímhle zákonem říkáte (je): My jsme tady pány a budeme si panovat tak, jak je nám to libo a jak je to na míru ušito, proto, aby rychle úředníci mohli opustit ten rezort, pokud nepracují tak, jak chceme. A vy potom říkáte: Ale stále je tady možno soudního přezkumu. No ještě aby ne, to jsme v právním státě, to není nějaký výdobytek, to není nějaký výdobytek to je automatismus, to je základ právního státu, že někdo se může domoci svých práv u soudu. Takže tím argumentovat mně přijde trochu legrační.
A teďka mně řekněte, jak to bude ale reálně vypadat. A fakt se teďka pojďme posunout z těch paragrafů do toho, jak to vypadá v našem státě, ať se nám to líbí nebo ne. Jak dlouho trvají soudní stání u nás? Jak dlouho trvá, než se člověk domůže spravedlnosti? To znamená, (že) vy vyhodíte úředníka a ještě to ze správního soudnictví posíláte do obecního. A co ten člověk udělá? Vy ho vyhodíte a on si myslí, že jste ho vyhodili neprávem. Vy jste zrušili služební komisi, kam se ten vyhozený úředník mohl odvolat, ten vrcholný úředník mohl odvolat, a dovolat svých práv. Tahle komise není a vy mu říkáte: Můžete se odvolat jenom tak, že to dáte k soudu. On to dá k soudu – jak dlouho ten soud bude trvat? Ten soud může trvat pět, šest let, mohou tam být nejrůznější odvolání. V jakém stavu ten člověk bude žít? V jaké nejistotě bude žít? Pět, šest let permanentního stresu a také stát má vždycky prostředky na to, aby si najal dobré právníky, stát vyhraje a ten člověk za pět let, když už nebude mít práci, protože jste ho vyhodili, ještě bude platit náklady soudního řízení, soudního stání, které tady bylo.
Berete poslední jistotu úředníkům a děláte z nich to, co říkáte, že by se dělat nemělo, a já si to taky myslím. Úředníci jsou kvalitní a nekvalitní jako v kterýchkoliv jiných profesích. Ale nějaký předsudek, že tenhle stát zpomalují snad úředníci – ne. O úředníky se opíráme – o jejich motivovanou práci se opíráme, opíráme se o to, jaký mají výkon, opíráme se o to, kolik kvalitních lidí do té státní správy dokážeme nalákat. A v tom je největší absurdita vašeho zákona. Tenhle zákon v ničem nepřináší nic, v čem by byl atraktivnější pro mladé lidi, aby vstoupili do státní správy, než byl ten zákon náš. A dokonce těch několik věcí, které se nám povedlo prosadit, tak vy rušíte, jako je nemanažerská kariérní linka, kterou tam dáváte. Nemůžete argumentovat, že zákon nalákat do státní správy, abychom mohli rychleji vyhazovat, někoho naláká. Vy ubíráte na těch jistotách a motivátorech, které tam jsou.
Netvrďte, protože to v tom zákoně není, že on jakýmkoliv způsobem zatraktivňuje státní správu a že ji dělá flexibilnější. Dělá ji flexibilnější proto, abyste mohli vyhazovat lidi. Flexibilita nerovná se ohýbání páteře, lokální kývač ve státní správě, protože když nebudeš kývat, tak tě vyhodím. Pokud takhle rozumíte slovu flexibilita, tak ano, potom je ten zákon flexibilnější. Pokud slovu flexibilita rozumíte jako kompetence k reakci na to, jak se vyvíjí svět na moderní trendy – tak kde to je? Kde tam je jediná věc, která naláká ty moderně uvažující lidi do státní správy? Netvařte se, že jsou úředníci naši nepřátelé. Úředníci nejsou naši nepřátelé, nezaslouží si rychle vyhazovat a zaslouží si naopak, aby měli nějaký respekt a nějakou základní míru ochrany, kterou vy jim tímhle zákonem, poslaneckým návrhem, paskvilem jednoduše a prostě ubíráte.
Loajální úředník nerovná se kvalitní úředník. Loajální úředník se krátkodobě může rovnat to, že je to příjemné pro toho politika jako takového. A já tady vidím i jako verbálně, nonverbálně – tak mně ale argumentujte. Na žádnou z těch věcí jste neodpověděli. Nikdo mě neodpověděl, byť jsme se na to ptali: Proč to děláte poslaneckým návrhem? Proč to děláte tak rychle? Proč jste nepočkali na vyhodnocení, které bylo hotové na konci března? Proč tak spěcháte?
A ještě jednou opakuju: Já respektuju vaše právo ten zákon změnit, byť s ním bytostně nesouhlasím. Máte většinu a je to v pořádku, že ji chcete nějakým způsobem uplatnit. To je absolutně legitimní. Ale proč bez připomínek? Proč bez diskuse? Proč s tímhle spěchem? Proč nepočkáte na nějakou oponenturu? A hlavně se fakt obávám, že vytvoříte paskvil, který těm lidem tu práci ve státní správě jenom a jenom zkomplikuje.
Ale my se tady snažíme i přesto, jak je to šílené, ten zákon nějakým způsobem upravit a přicházíme s pozměňovacími návrhy. Podali jsme jich několik. Role státního tajemník, nejvyšší úřednická funkce na každém ministerstvu – v původním návrhu jste mu vůbec nedali jednoznačné platové zařazení. Koalice si tuto ostudu naštěstí uvědomila, načetla pozměňovací návrh A4, který postavení zpřesňuje a tajemníka řadí do 16. platové třídy. Ale tohle je jenom příklad. A teď posloucháte, ale tohle i vy, kteří se mnou velmi nesouhlasíte, že byste v tom zákoně zapomněli na platové zařazení třeba nejvyšších státních tajemníků? Jako hrubá legislativní chyba. Myslíte, že tohle, kdyby to prošlo mezirezortním připomínkovým řízením, by někdo neodhalil? No, samozřejmě, že by to odhalili hned. Ale pokud jdete poslaneckým návrhem, tak tam máte tyhle minely. Myslíte si, že je normální mít 30 pozměňovacích návrhů ze strany vlády k vlastnímu poslaneckému návrhu? O čem to svědčí? Že ten návrh byl nekvalitní a minimálně ten proces jako takový se vám tedy výrazným způsobem nepovedl. ***
