Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

To je přece normální. Pokud něco zavedeme, tak profesionální management, ne mikromanagement, vyhodnocuje dopady. Vy jste nepočkali na vyhodnocení těch dopadů a mezitím čtyři vaši poslanci napsali – anebo vám někdo napsal nebo nějaký AI nástroj vám napsal, nevím, jste přišli s poslaneckým návrhem. Proč jste nepočkali? Proč je takový spěch? Proč tenhle zákon, který umožňuje rychle vyhazovat lidi ze státní správy, musí být přijat tak rychle? Já chápu a zcela respektuju, že můžete mít politický názor jiný než já. A skutečně respektuju, že se můžete i na právní konstrukt zákona o tom, jak mají pracovat státní zaměstnanci, dívat jinak než já. Mně ta současná forma, s kterou mimochodem přišla vaše vládní garnitura, to znamená, forma služebního zákona, vyhovuje, nechci revoluci, nechci změnu právních principů, chci evoluci té normy. A ta evoluce může probíhat na základě toho, že budu mít data, data o tom, co funguje a nefunguje. A vy nepočkáte na data a přijdete s revolucí a změníte ten princip. Nemáte dopadovou studii, nemáte mezirezortní připomínkové řízení, máte 30 pozměňovacích návrhů, které máte v téhle chvíli načteny a budeme o nich dneska hlasovat. A já jsem byl ministrem vnitra, celkem té problematice rozumím a nechával jsem si od lidí, kteří tomu rozumí a mají zázemí odborné, zpracovat, jaká bude finální forma toho vašeho zákona při odsouhlasení či neodsouhlasení různých pozměňovacích návrhů. Jsou to úplně jiné tvary. Vy nemáte definováno, co chcete dosáhnout, protože ta verze se po těch pozměňovacích návrzích vyloženě liší.

Takže ano, já respektuji jiný právní princip než vy. A chápu, že tady se můžeme střetnout. A to je legitimní politický střet a kdo má většinu, vyhraje a prosadí si to. S tím já jsem absolutně smířen. S čím já nejsem smířen, je, jak k tomu přistupujete a jak kašlete a pohrdáte prací lidí, kteří na tom pracovali 2 roky intenzivně – na základě dat, na základě statistik, na základě faktů, tak jak se odborná politická legislativní práce má dělat. A vy to škrtnete a spěcháte.

Takže můj dotaz je: Respektuju vaši vůli změnit ten zákon, respektuju změnit dokonce i právní princip, byť s ním bytostně nesouhlasím – ale proč tak rychle? Proč nepočkáte na vyhodnocení? Proč se vyhnete mezirezortnímu připomínkovému řízení? Proč vám vadí, že by vám to odborníci připomínkovali? I odbory, které rozhodně fandí vaší vládě víc, než fandili naší, k tomu vydávají dost poplašné stanovisko – a najednou je vám to jedno. Vzpomeňte si v té diskusi, jak jste nám tady říkávali: A co na to odboráři? Ve chvíli, když odboráři protestovali před Ministerstvem vnitra, tak jste byli v podstatě jejich bratry. Podívejte se, názor odborů, je potřeba to respektovat. Teď je vám to jedno? Teď to nečtete, nerespektujete a vadí vám, že se vám někdo vyjadřuje kriticky k tomu, co tady předkládáte? Já jenom zkouším poukázat na to, že postup, který jste zvolili, je fakt šlendrián. Ten postup není správný a ten postup ubere i na kvalitě, protože tu změnu nakonec prosadíte, máte většinu, ale ten postup, jaký jste zvolili, že neprojdete diskusí s tím prostředím, to, že neslyšíte žádné připomínky, tak ten postup, který jste zvolili, ubere na kvalitě. Ten produkt nebude dobrý, ten produkt nebude fungovat. A přijde další vláda a bude ho měnit. A pokud se tady zabýváte tím, že má být nějaká kontinuita vládnutí, tak ten postup, který jste zvolili, povede k tomu, že ať tady po dalších volbách bude vládnout kdokoli, tak zase přijde další novelizace služebního zákona – nebo jak se bude jmenovat nově, protože ten váš je špatný.

Takže stabilita státní správy, s kterou vy tady operujete a kterou slibujete, ta prostě nebude. A to je chyba. A znovu říkám, já respektuju (Ukazuje vpravo.), že si tady pan kolega Haas myslí něco jiného než já, nebo že vy si myslíte něco jiného než já, ale já kritizuju to, jakým šíleným spěchem a bez práce s daty a reálným vyhodnocením toho, co teď funguje, pracujete a jak se do toho pouštíte. Takhle to podle mě opravdu být nemá.

Pojďme, prosím, kousek dál. My jsme se pokoušeli změnit systémově věci, které nefungovaly, vy jich mnoho bez náhrady rušíte – a já v tom nevidím to, co chcete, to je přinášení efektivity. (Otáčí se vlevo.) A teď bych taky od překladatelů chtěl slyšet – bohužel vidím, že jeden telefonuje, ostatní nevím, jestli tady jsou, ale já bych chtěl slyšet odpověď na jednu konkrétní otázku. Hospodářská strategie, kterou představil na vládě vicepremiér, první vicepremiér Karel Havlíček, tak ta mluví, vaše hospodářská strategie, doslova, o zavádění lepší koordinace a o centralizaci výběrových řízení na vysoké manažery a o lepším centrálním řízení úředníků. O tom mluví vaše hospodářská strategie, za kterou jste všichni Karla Havlíčka chválili. Ještě jednou.... a ona není v mnohých ohledech špatná, pozor, já si myslím, že tam je řada velmi zajímavých aspektů, a pokud se podíváte na hospodářskou strategii, kterou prezentoval Lukáš Vlček, tam je řada průniků. A zrovna s tímhle bodem, s tímhle bodem, to znamená, výběrová řízení mají být centralizována – na vysoké manažery, centrální řízení státních úředníků – já s tím souhlasím, jenom vy děláte pravý opak. Tak já jsem tady měl a nebudu to dělat, dopředu to říkám, abyste tady nemuseli běžet po chodbě, nebudu to dělat, je hodně hodin, za chvilku začínají volební body. Já jsem tady měl připraveno, že bych si tak cvičně nechal zahlasovat o tom, že to budeme projednávat do přítomnosti pana vicepremiéra Havlíčka. Vy byste to hlasování vyhráli a něco byste udělali pro svoje zdraví. Tak to nebudeme zdržovat a dělat to nebudeme. Ale názor pana vicepremiéra Havlíčka by mě opravdu zajímal. Fakt by mě zajímalo, jak on se dívá na poslanecký návrh, který jde proti strategii, kterou on tady prosazoval a kterou prezentoval a na kterou je pyšný.

Já mám trochu pocit, že levá ruka neví, co dělá pravá, a to je chyba těch poslaneckých návrhů. Protože kdyby tohle nebyl poslanecký návrh a dávalo se to do kontextu s jinými strategickými dokumenty a prošlo to řádným mezirezortním připomínkovým řízením, tak já vám garantuju, stejně jako to bylo u mediálního zákona, tak já vám garantuju, že na těch ministerstvech opravdu sedí odborníci, i na legislativních odborech, kteří věcně vám podchytí podstatu těchhle rozporů. Nemáte to tak, rychle chceme změnit státní správu, rychle ji chceme pro sebe, 4 poslanci to podají, jdeme do toho a my žádné připomínky nechceme. Ale potom, znovu říkám, potom váš zákon, který předkládá koalice, jde proti hospodářské strategii vašeho vicepremiéra, protože jestli něco rozhodně neděláte, tak necentralizujete výběrová řízení na vysoké manažery – naopak, jdete úplně obráceným směrem, každý si bude dělat, co chce, každý se tam bude dávat koho chce, podle jeho politické libovůle, podle jeho politické vůle. Takže to je něco, úplně se vzájemně v podstatě vylučuje.

A taky jdete proti evropským standardům, mám strach, že si to trochu uvědomujete. Zákon o státní službě byl přijat za vlády sociální demokracie a hnutí ANO a KDU-ČSL v roce 2014 jako naplnění dlouholeté ústavní povinnosti jako zásadní podmínka pro čerpání prostředků z fondů Evropské unie. A tady se shodujeme. Ten zákon se tehdy v mnohém nepovedl a měl mnohé nedostatky. A absolutně se shodujeme, vycházíme ze stejných ideových základů – KPMG a tak dále. No, nepovedl se úplně, proto jsme ho novelizovali, proto jsme 2 roky pracovali jako bývalá vláda na tom, aby byl novelizován. A vůbec jsme se v té koalici jednoduše neshodli. I tu politickou práci to znamenalo poměrně velkou, protože už tehdy byly jiné názory na to, jakým způsobem má vypadat pracovní poměr, který státní zaměstnanec ve státě má. Ale dokázali jsme to a posunuli jsme to kvalitativně dál. A vy rušíte věci, říkáte, že chcete do státu nalákat nové lidim a rušíte věci, teď možná pozměňovákem je vrátíte... já jsem to tam jako pozměňovací návrh dal, jako je nemanažerská kariérní linka. Ještě, když jsem já odcházel z Ministerstva vnitra, tak jsem po naší paní státní tajemnici chtěl doklad o tom – a zajímalo by mě, jestli to dělají současní ministři – jestli opravdu uplatňuje nemanažerskou kariérní linku v postupech, v personálních postupech na Ministerstvu vnitra. A k mé radosti jsem zjistil, že ano. ***