(pokračuje Jiří Barták)

3.
Návrh poslanců Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleny Schillerové, Zuzany Schwarz Bařtipánové, Radima Fialy, Borise Šťastného, Vojtěcha Krňanského a Marie Pošarové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 67/ – druhé čtení

Prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele poslanec....Takže za navrhovatele ho uvede paní ministryně Zuzana Schwarz Bařtipánová. (Ministryně Mrázová: Mrázová. Já už nejsem Bařtipánová.) Jo to ještě... Omlouvám se, přesně jak se mění příjmení, tak já jsem si říkal, že to znám opačně. Ne, je to tak, Zuzana Mrázová.

A vzhledem k tomu, že to je poslanecký návrh, tak vás tady nebudu zatěžovat ani oslovením ministryně, ale paní poslankyně. Máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych při druhém čtení stručně představila hlavní smysl předkládaných změn, jejich přínosy a důvody, pro které považujeme tuto novelu za potřebnou.

Začnu změnou přístupu a filozofie zákona. Smyslem navržených úprav je posun od systému, který často produkuje duplicity, nejasně rozděluje odpovědnosti a přitahuje zbytečné průtahy. Posuneme se k systému, který je srozumitelnější, rychlejší a předvídatelnější. Cílem této novely je, aby stát dokázal veřejné zájmy chránit účinně, ale současně bez zbytečných opakování, formalismu a administrativní zátěže. Stavební právo nemá být překážkou rozvoje, ale rámcem, který umožní odpovědně a odborně a včas rozhodovat.

Velmi konkrétní přínosy přináší novela v oblasti územního plánování. Jednak jej předává do samostatné působnosti obcí a krajů, aby skutečně mohly samosprávy převzít odpovědnost za rozvoj a připravit pro něj podmínky v reálném čase. Zároveň posiluje použitelnost a praktičnost územněplánovacích nástrojů, zvyšuje prostor pro rozumné řešení situací v území a dává samosprávám lepší možnost reagovat na drobné odchylky od územního plánu tam, kde se to nedotýká zájmu jiných osob.

Typickým příkladem je například posunutí vjezdu na pozemek nebo umístění stavby v rámci pozemku, pokud je v územním plánu pozemek rozdělený na zeleň a plochu pro výstavbu nebo dopravní infrastrukturu.

Důležité je však zmínit, že nikdy nesmí být dotčeny zájmy třetích osob. I to je důležité, protože praxe ukazuje, že právě malé nesoulady nebo technické odchylky často vedou ke zbytečnému zdržení projektů, aniž by tím byl chráněn jakýkoliv podstatný veřejný zájem, a často vedou k doporučení projít formální změnou územního plánu i ve zcela marginálních situacích, což může trvat v řádu let.

Podstatnou částí novely je odstranění duplicit v povolovacích procesech. Dnes se v řadě případů opakovaně přezkoumávají tytéž otázky v různých fázích a před různými orgány. To se týká například ochrany zemědělského půdního fondu, nakládání s vodami, památkové ochrany nebo posuzování krajinného rázu. Navržené změny směřují k tomu, aby se jednotlivé veřejné zájmy hájily věcně a kvalitně, ale nikoliv vícekrát bez přidané hodnoty.

Výsledkem má být menší administrativní zátěž, kratší řízení a větší právní jistota pro všechny zúčastněné. Toto zjednodušení se projeví nejen v povolování, ale i v následných přezkumech.

Významnou součástí návrhu je také jasnější oddělení odpovědnosti projektanta a stavebního úřadu. Projektant má nést odpovědnost za odbornou správnost projektové dokumentace, za navržené technické řešení a za soulad dokumentace s požadavky, které mu přísluší soudit. Stavební úřad naopak nemá suplovat odbornou činnost projektanta ani přebírat jeho profesní odpovědnost. Stavební úředník není oponentem projektanta, ani mu neposkytuje odbornou pojistku. Takové oddělení rolí je důležité jednak pro zrychlení řízení, pro zvýšení odpovědnosti jednotlivých profesí i pro větší přehlednost celého systému.

Významnou roli v tomto hraje také institut předběžné informace, který by měl v řadě případů relevantně nastavit základní kritéria pro přípustnost záměru již při jeho počátku.

Praktický přínos má také rozšíření kompetencí autorizovaných inspektorů. (Poslanci Ševčík, Filip Turek a poslankyně Sedláčková před pultíkem vytvořili hlouček a ruší hovorem.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak jenom pardon, paní poslankyně, dámy a pánové.

Zazněl tady ze sálu návrh, běžte do předsálí, já ho jako předsedající podporuju. Děkuju.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuju, pane předsedající. Praktický přínos má také rozšíření kompetencí autorizovaných inspektorů. Nově nemají zajišťovat pouze závěrečnou prohlídku stavby, ale mohou vydat i samotnou kolaudaci. To je významné zejména v situacích, kdy je pro stavebníka zásadní časová jistota. Typicky jde o plnění závazků vůči finančním institucím nebo dotačním orgánům, kde i krátký odklad může znamenat významné náklady nebo komplikace. Stejně důležité je to i při zahajování zkušebního provozu, po spuštění nákladných technologií, kdy každý den prodlení znamená ekonomické ztráty. Tato úprava proto posiluje flexibilitu systému a přispívá k tomu, aby dokončené stavby mohly být bez zbytečných průtahů uvedeny co nejdříve do užívání.

Další přínos spočívá v rozšíření spektra drobných staveb a v širší možnosti vydat rozhodnutí jako první úkon v řízení. I zde jde o zjednodušení tam, kde je to odůvodněné podstatou věci a kde složité vedení celého procesu nepřináší odpovídající užitek. Pokud jsou podklady dostatečné a věc je zřejmá, má mít správní orgán možnost rozhodnout přímo, bez zbytečného prodlužování procedur. To je racionální jak pro občany, tak pro stavební úřady. Ocení to nejvíce drobní stavebníci, kteří si navíc často jsou schopni rychle obstarat souhlasy sousedů či podobné nezbytné podklady a osvědčení.

Za důležité dále považujeme i změnu rozhodného data pro posouzení žádosti a možnost doplnit k žádosti také návrh rozhodnutí s odůvodněním. I to reaguje na praktické problémy, se kterými se dnes setkávají stavební úřady, a jde o opatření, která mají přispět k větší předvídatelnosti, ke snížení počtu a opakování procesních sporů a k rychlejšímu a věcně kvalitnímu rozhodování. Zde je nutné si uvědomit, že v důsledku toho, že se projekt posuzuje ke dni vydání rozhodnutí, vede to k opakovanému dokládání, úpravám, předprojednávání a obstarávání aktualizovaných vyjádření a závazných stanovisek. Ve složitějších řízeních to trvá řadu měsíců a někdy i let. To se týká například i strategických staveb státu. V praxi dnes opakovaně narážíme na to, že jejich přípravu a povolování významně prodlužují spory o takzvanou systémovou podjatost. Tyto spory ve svém důsledku stavby nejen zdržují, ale také prodražují. Každý odklad v čase znamená růst nákladů, ať už vlivem inflace, růstu cen prací, materiálů a i financování. Vedle toho vznikají i samotné náklady přezkumu. A přitom se nakonec většinou ukáže, že stavebník, který podal žádost u jediného věcně a místně příslušného úřadu, ani neměl možnost postupovat jinak. Jinými slovy, vedeme složité, dlouhé a drahé spory o situaci, ve které žadatel žádnou jinou alternativu neměl. Tato agenda pak dlouho zatěžuje i soudy, aniž by přinášela skutečné řešení nebo vyšší právní jistotu pro kohokoliv. Předkládané změny proto směřují k tomu, aby se tento typ neúčelných průtahů omezil a aby strategické stavby nebyly blokovány procesními spory, které v konečném důsledku jen zvyšují náklady státu, obcí, investorů a ve výsledku i veřejnosti.

Druhým důležitým okruhem předkládané reformy stavebního práva je personální kapacita stavební správy a dalších dotčených orgánů. Současný stav je takový, že řada úřadů nemá dostatek odborných pracovníků a není schopna včas a řádně vykonávat agendu, kterou od nich stát očekává a za kterou si platí. Pokud od úřadů chceme rychlá, kvalitní a zákonná rozhodnutí, musíme jim vytvořit i podmínky, aby takovou práci byly reálně schopny zajistit.

Proto je důležité posílit flexibilitu výkonu veřejné správy a umožnit efektivnější sdílení pracovních kapacit. Praxe z jiných oblastí veřejné správy, například z agend v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva financí, ale i mnohých dalších ukazuje, že takový přístup je z hlediska zajištění výkonu správních státních agend účinný a racionální. Stát si dnes nemůže dovolit trvat na rigidním modelu tam, kde je zjevné, že kapacity jsou nerovnoměrně rozdělené, kde není možná zastupitelnost a kde sdílení odbornosti může významně přispět k rychlosti i kvalitě rozhodování. Obecně přitom panuje široká shoda, že Česká republika potřebuje povolování staveb systémově zjednodušit a zrychlit. Nejde o dílčí technickou otázku. Jde o podmínku pro výstavbu bydlení, dopravní infrastruktury, energetických staveb a dalších investic, které jsou nezbytné pro rozvoj naší republiky. A je třeba si to říct otevřeně.

V této oblasti nás už například i sousední Polsko, které se reformy stavebního práva nebálo, dávno předběhlo. Dávno už neplatí, že bychom mohli být Polsku vzorem rozvoje. Přes Polsko nás dnes neobchází a neobjíždí jen doprava a turisté, ale především investoři a investice. Pokud nedokážeme reformovat stavební právo i stavební správu, zrychlit a zpřehlednit povolovací procesy, budeme tuto ztrátu konkurenceschopnosti dál jen prohlubovat.

Současně chci zdůraznit, že implementační tým Ministerstva pro místní rozvoj i dalších rezortů intenzivně připravuje organizační stránku reformy tak, aby přechod na nový systém byl dobře připravený a prakticky zvládnutelný. Na tomto místě chci poděkovat za spolupráci všem rezortům i dalším aktérům, kteří nám předkládají podněty, zapojili se do expertních skupin a kteří se na přípravě implementace aktivně podílejí. Například mohu jmenovat Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Asociaci krajů, Sdružení tajemníků, dále se jedná o profesní komory a svazy a další stakeholdery. Bez jejich zkušeností z praxe, bez jejich součinnosti by nebylo možné připravit změny tak, aby skutečně fungovaly v každodenním výkonu veřejné správy.

Předložené úpravy proto nejsou samoúčelné. Reagují na konkrétní problémy z praxe, které se dlouhodobě opakují a snaží se odstranit bariéry, jež prodlužují řízení, oslabují předvídatelnost a zdražují výstavbu. Cílem není oslabovat ochranu veřejných zájmů, ale nastavit výkon veřejné správy tak, aby byl funkční, odpovědný a časově přiměřený. Stavební zákon jako první zákon v České republice říká, že život lidí, bydlení a práce jsou veřejným zájmem, který je nutné vážit stejně jako jiné zájmy v Česku. Chtěla bych na tomto místě poděkovat za věcnou, konstruktivní a odbornou diskusi, která byla vedena jak na schůzích garančního hospodářského výboru, tak i na jednáních ústavně-právního výboru a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, stejně tak jako za další debatu probíhající i mimo jednání těchto výborů, kterým byla předmětná novela přikázána k projednání.

Dovolte mi proto požádat vás o věcnou podporu této novely ve druhém čtení a o pečlivé posouzení navržených změn. Jsem přesvědčena, že jde o krok správným směrem, ke státu, který umí rozhodovat včas a efektivně, ke stavebnímu právu, které je předvídatelné, a k prostředí, které nebude investice odrazovat, ale umožní je uskutečňovat v rozumných lhůtách. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Tak, kde jsem skončil – tady. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání hospodářského výboru jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a ústavně-právnímu výboru. Usnesení výborů byla doručena jako sněmovní tisky 67/2 až 67/11. (O slovo se hlásí poslanec Benda.) Než se tedy ujme slova... Je tady nějaká (žádost o udělení slova), tak prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já fakt pokládám to, co se odehrálo ve volebních bodech, za poměrně zásadní. Žádám o třičtvrtěhodinovou přestávku na poradu poslaneckého klubu ODS. Současně žádám pana předsedu Poslanecké sněmovny, aby svolal politické grémium, protože si myslím, že nemůžeme takto dál pokračovat. Nebudeme se tady tvářit, že je všechno v pohodě.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dobře, tedy na základě žádosti pana předsedy klubu ODS přerušuji tuto schůzi do 17.15.

 

(Jednání přerušeno v 16.28 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.17 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dámy a pánové. Jednání bylo přerušeno do 17.15. Vzhledem k tomu, že se do této chvíle nedostavil nikdo, ani z předsedů klubu, tak přerušuji jednání do 17.30.

 

(Jednání přerušeno v 17.18 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že nemůžeme jednat, je nás tady málo a nejsou tady ani ti, kteří by tady měli být, tak vyhlašuji přestávku do 17.45.

 

(Jednání přerušeno v 17.31 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.45 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: (Z poloprázdného pléna se ozývají žádosti, aby předsedající jednání ukončil.) Dámy a pánové, nemůžu vyhlásit konec. Mohu vyhlásit pouze to, že pokračujeme v přerušení projednávání tohoto bodu, neboť nejsme připraveni v tom zatím pokračovat. Tím pádem vyhlašuji to přerušení do 18.00.

 

(Jednání přerušeno v 17.46 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dobré odpoledne. Přečtu omluvy, zatímco přicházíte do sálu. Od 17.15 do 19 hodin z osobních důvodů je omluven pan poslanec Petr Hladík, od 19 hodin z osobních důvodů pan poslanec Jiří Strýček a od 16 hodin z pracovních důvodů pan ministr Lubomír Metnar.

Přerušili jsme... (Poslanec Výborný poklepává identifikační kartou.) Dobře. Já vás nyní všechny odhlásím, už se tak stalo a prosím, aby se všichni přihlásili svými identifikačními kartami. Informace pro ty, kteří nás sledují na obrazovkách, můžeme začít. Je tady i ... (Diskuse poslanců mimo mikrofon.) To je na hlasování, ne na schůzi. Pozor, to je na hlasování. Jenom prosím, co se týče kvora, tak to je usnášeníschopnost. To znamená tak, abychom byli schopni přijímat a eventuálně nepřijímat, ale není to o tom, že nemůžeme jednat. Všimněte si sami, kolik je tady někdy lidí při projednávání některých zákonů nebo jiných norem.

Tak a... My jsme přerušili – a tím pádem by mělo naše jednání k návrhu poslanců Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleny Schillerové, Zuzany Mrázové, Radima Fialy, Borise Šťastného, Vojtěcha Krňanského a Marie Pošarové na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony, sněmovní tisk 67, druhé čtení, tak nyní pokračujeme vystoupením zpravodajkyně Zuzany... (Poznámka poslance Bartoše mimo mikrofon.) S přednostním právem samozřejmě můžete vystoupit. Takže vystoupení s přednostním právem... Pardon, pane, vydržte já vám taky pustím ještě mikrofon.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Z objektivních důvodů vystupuji, jsem první místopředseda poslaneckého klubu Pirátů, protože předsedkyně poslaneckého klubu Pirátů Olga Richterová je na jednání grémia. A v momentě, kdy jedná grémium Poslanecké sněmovny, tak by neměla probíhat jednání zde na sále. Takže já bych poprosil o 10 minut pauzu. (Předsedající: No...) Nebo přerušení a ještě bych poprosil o přerušení... do ukončení jednání grémia.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Informace, kterou mám já od předsedy Poslanecké sněmovny, je, že Poslanecká sněmovna má začít jednat, že předsedové během toho, kdy začneme jednat a projednávat tyto věci, ukončí své jednání a vrátí se sem a budeme pokračovat. (Diskuse poslanců mimo mikrofon.) Takže deset minut pauzu. Pokud to tak je, akceptuji, takže budeme pokračovat v 18.14 hodin. (Dotaz předsedajícího mimo mikrofon: Můžu dát pauzu?) Upozorňuji, že není, nejedná se o přerušení schůze. Byl jsem požádán o pauzu. Pauzu mohu dát i já, i sám na sebe můžu dát pauzu, jo. Tak prosím 18.14 hodin. Děkuju.

 

(Jednání přerušeno v 18.05 hodin.)

(Jednání zahájeno v 18.14 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dámy a pánové. Skončila nám přestávka. Máme 18 hodin 14. Skončili jsme tady. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka. S přednostním právem předseda klubu ODS. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Benda: Pane předsedající. Já si chci jenom vyzkoušet, jak jsme na tom s počty hlasů, protože v tuto chvíli nejsme usnášeníschopní, takže bych poprosil podat návrh, abychom tento bod přerušili do středy příštího týdne 14. hodiny.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane předsedo, na projednávání nemusíme být usnášeníschopní. Usnášeníschopní musíme být na to, abychom byli... To znamená, že o tomto procedurálním návrhu, a ještě jednou prosím, já si zapíšu přesně do kdy.

 

Poslanec Marek Benda: Do příští středy do 14. hodiny.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Příští středa do 14.00 hodin. Mám tady protinávrh, předpokládám.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěl podat protinávrh proti návrhu pana poslance Bendy, a sice, aby tento bod byl přerušen do 18.30. Děkuji. (Místopředseda Barták mluví mimo mikrofon.) Dnes.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Máme tady další protinávrhy.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Dávám protinávrh na přerušení projednávání tohoto bodu do 18.35. (Místopředseda Barták mluví mimo mikrofon.) Dnes.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Mám zde další protinávrh.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Vážený pane místopředsedo. Já bych ráda také dala protinávrh proti návrhu pana předsedy Bendy, a to na přerušení do 18.23 dnešního dne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Můžu, prosím, ještě jednou ten přesný čas? (Poslankyně Šafránková mluví mimo mikrofon.) Do 18.23.

Vidím další protinávrh.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych měl protinávrh přerušit tento bod do dnešního dne do 19.30. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vidím další protinávrhy již nejsou, takže všechny vás odhlásím. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Už se nám ustálil i počet přítomných, takže začínáme tedy hlasovat o protinávrzích.

 

První, a jedeme teda od konečného, od posledního. To znamená, protinávrh byl do 19.30 dnes.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 82. Přihlášeno 120 poslanců, pro 13, proti 73.Tento protinávrh nebyl přijat.

Další protinávrh, který je v pořadí, který budeme hlasovat, tak je protinávrh na přerušení dnes do 18.23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 83, přihlášeno 126 poslanců, pro 7, proti 71. Tento protinávrh nebyl přijat.

 

Dalším protinávrhem je protinávrh, abychom měli přerušení do 18.35 dnes.

Zahajuji hlasování o tomto protinávrhu. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 84, přihlášeno 126 poslanců, pro 6, proti 70. Tento protinávrh nebyl přijat.

 

Máme zde další protinávrh a to je, abychom přerušili dnes do 18.30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Hlasování číslo 85, přihlášeno 126 poslanců, pro 6, proti 72. Protinávrh nebyl přijat.

 

A nyní tedy hlasujeme o návrhu pana poslance a předsedy Bendy o přerušení do příští středy do 14 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 86, přihlášeno 126 poslanců, pro 46, proti 73. Návrh na přerušení do příští středy do 14 hodin nebyl přijat.

 

Tímto jsme se vypořádali s návrhem a protinávrhy a nyní tedy můžeme pokračovat. Prosím tedy, aby se slova ujala zpravodajka hospodářského výboru a ústavně-právního výboru poslankyně Zuzana Ožanová, informovala nás o projednání návrhu ve výborech a přednesla případné pozměňovací návrhy a ty i odůvodnila.

Prosím ostatní poslance a poslankyně, kteří tento materiál mají dobře nastudovaný, takže nemusí poslouchat, aby si šli své hovory vyřešit do předsálí, aby tady paní zpravodajka měla skutečně klid a byla připravena a schopna přednést návrhy těm, kteří poslouchat chtějí. Máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Tento tisk byl projednáván jak hospodářským, tak ústavně-právním výborem, opakovaně došlo několikrát k přerušení projednávání.

Já nyní půjdu k závěrům. Ústavně-právní výbor doporučuje tisk schválit, jednal 30. 4. 2026. Hospodářský výbor dne 7. 5. vydal usnesení, kdy doporučil schválit konkrétní pozměňovací návrhy a prosím vás, je tam i také komplexní pozměňovací návrh a mnoho dalších pozměňovacích návrhů ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu. Vše je v tisku 67/11. Potom zmocnil zpravodajku výboru, aby ve spolupráci s navrhovatelem legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedla v návrhu zákona legislativně technické úpravy, které nemají dopad na věcný obsah navrhovaného zákona, pověřil zpravodajku výboru, aby přednesla zprávu o výsledcích projednávání, a pověřil předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní zpravodajko, opravdu prosím o klid v jednacím sále. Máme velké předsálí, kde je prostor pro vedení velkého množství hovorů – prosím, abyste je vedli v předsálí. Děkuji.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Pane předsedající, to je vše k projednávání ve výboru ústavně-právním a hospodářském.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní prosím zpravodajku výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj poslankyni Veroniku Kovářovou, aby nás informovala o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Opět prosím o klid v jednacím sále, děkuji.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Dobrý den, dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj projednával sněmovní tisk 67 na dvou schůzích a na 6. schůzi dne 30. dubna 2026 jsme přijali 37. usnesení. To usnesení zní: „Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj po předložení návrhu paní poslankyní Zuzanou Mrázovou, po zpravodajské zprávě paní poslankyni Veroniky Kovářové a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně sněmovní tisk 67 projednat a schválit ve znění přijatého komplexního pozměňovacího návrhu. II. Zmocňuje zpravodajku výboru, aby s usnesením seznámila Poslaneckou sněmovnu a III. považuje předsedu výboru, aby zaslal usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny.“ Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji.

A nyní tedy otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili ti, kteří jsou samozřejmě na tabuli, ale předtím tady mám několik přednostních práv. To znamená, je tady pan poslanec Michal Kučera s přednesem stanoviska poslaneckého klubu TOP 09, po něm by potom měl přijít pan poslanec Lukáš Vlček s přednesením stanoviska klubu STAN, po něm by měl přijít pan předseda klubu... Pardon, pardon, pan poslanec Niemiec se stanoviskem politického klubu KDU-ČSL a na závěr potom se stanoviskem klubu Pirátů paní poslankyně Veronika Kovářová. Takže to jsou přednostní práva, která jsou v tuto chvíli u mě a pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuju za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k projednávané novele stavebního zákona, sněmovní tisk 67, který je v tuto chvíli ve druhém čtení.

Já jsem již pohled našeho poslaneckého klubu TOP 09 tady tlumočil v prvním čtení, upozornil jsem na základní chyby, které podle nás má tato novela stavebního zákona, upozornil jsem na zásadní nedostatky, které dle našeho v tom prvním čtení tato novela zákona měla. Během té doby se dělo to, co se mělo dít v tom řádném mezirezortním řízení, připomínkovém řízení, to znamená, že docházelo k jednání s jednotlivými dotčenými institucemi, organizacemi či orgány, probíhalo takové řeknu zkrácené mezirezortní připomínkové řízení mezi tím prvním a druhým čtením a celá řada těch připomínek... (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak ještě jednou prosím, aby se...

 

Poslanec Michal Kučera: Tak děkuju. Takže celá řada (Místopředseda Barták: ...Sněmovna uklidnila.) Děkuju. Celá řada těch připomínek musím říct, že byla vypořádána, některé skutečně i ku prospěchu věci, celá řada připomínek vypořádána nebyla. Samozřejmě s tím nemám nějaký zásadní problém jako ten řeknu správní – to znamená, že samozřejmě fakticky mám, ale ten správní, že je to vůle většiny, že to takhle vidí a že to takhle chce, takže tam to samozřejmě beru a akceptuji – a samozřejmě celá řada těch připomínek vypořádaná vůbec nebyla, protože se na ně v tu dobu nedostalo nebo to dané řeknu v uvozovkách připomínkové místo nebylo nějakým způsobem osloveno.

Celé tohleto se přetavilo v takzvaný komplexní pozměňovací návrh, který je poměrně obsáhlý, velmi složitý a já jsem přesvědčen, že jednoznačně takhle se legislativní proces dělat nedá, že to je velká řeknu politická chyba této koalice, že tímto způsobem prosazuje novelu stavebního zákona, která, pokud by byla udělána správně, tak skutečně mohla pomoci nejenom našemu rezortu – rezortu stavebnictví – ale samozřejmě všem stavebníkům a všem těm, kteří skutečně chtějí stavět rychleji bez byrokratické zátěže.

Bohužel dnes si nikdo nemůže být jistý, co po třetím čtení této novely zákona vlastně bude. Je to velký dotazník, jak ten zákon bude vypadat. Je to skutečně neodpracované v tomto směru. Já jsem to často přirovnával k tomu, že ano, i v minulém volebním období se takto jednalo, některé zákony skutečně, a to bylo z důvodu tedy zejména energetické krize, protože tento stavební zákon je v hospodářském výboru, tak my jsme podobně řešili v hospodářském výboru zákon energetický, ale můžu říct, že tam jsme do Sněmovny pouštěli novelu, která byla jednoznačně na tom hospodářském výboru projednána jak s koalicí, tak s opozicí a dostávala, kdo si na to pamatujete ten Lex OZE 1, 2, 3, to znamená 3 novely dostávaly téměř plný počet hlasů v Poslanecké sněmovně. Hlasovala pro ně koalice i opozice díky tomu, že jsme to velmi kvalitně odpracovali právě v hospodářském výboru. Teď bohužel je v tom poměrně dost velký chaos, shoda v tom není.

Takže ono to těžko připodobňovat k té novele energetického zákona, která byla skutečně dělána poměrně rychle, jak říkám, byla v tom hospodářském výboru velmi kvalitně odpracovaná, takže nakonec ten výsledek byl dobrý. Ty zásadní připomínky, které jsme v klubu TOP 09 měli k této novele, se samozřejmě týkaly takové té institucionální ochrany, zejména z pohledu životního prostředí a třeba památkové péče. To jsou dvě takové ty základní věci, kde jsme upozorňovali na to, že tento zákon není, má slabiny a má chyby. A pak samozřejmě v té celkové koncepci, to znamená té nepřipravenosti jako takové, to znamená v tom náběhu a podobně, že to není dobře připraveno. My jsme samozřejmě se vyjadřovali i o tom, že ta novela v tom původním stavu byla skutečně popřením jednoho z důležitých odkazů, které vlastně po roce 1989 jsme tady přinesli. A to znamená účinná ochrana životního prostředí a ta novela jako taková skutečně chtěla i poměrně jakoby likvidovat některou nezávislou institucionální ochranu životního prostředí.

To se částečně podařilo změnit. To se částečně podařilo změnit. Jak říkám, nikdo neví, jakým způsobem to bude fungovat potom po těch všech pozměňovacích návrzích, které tady jsou nejen z řady opozice, protože ty pravděpodobně neprojdou, ale i řady koalice, které si myslím, do sebe často i nezapadají. Nicméně já chci říct, že my tady přicházíme se dvěma pozměňovacími návrhy, protože to životní prostředí se tady objevilo nebo pozměňovací návrhy, které jdou právě k té ochraně životního prostředí v rámci té novely stavebního zákona, tak tady připravili i kolegové z ostatních poslaneckých klubů. Já musím říct, že TOP 09 se s nimi ztotožňuje. I část našich poslanců se k nim připodepsalo, takže o nich asi tady budou mluvit kolegové či kolegyně z jiných poslaneckých klubů a jednoznačně podporujeme právě ty pozměňovací návrhy, které mají opět posílit ochranu životního prostředí. Nikdo z nás nechce, aby to bylo vychýleno na jednu či na druhou stranu a uznávám, že dnes to bylo někdy vychýleno příliš na tu až rigidní ochranu životního prostředí nebo prosazování takového toho rigidního pohledu ochrany životního prostředí. Na druhou stranu nechceme, aby se to posunulo do toho druhého extrému, to znamená úplné rozvolnění toho pohledu ochrany přírody jako jako takového. Částečně to bylo zhojeno v tom pozměňovacím návrhu komplexním, částečně to je zhojeno v pozměňovacích návrzích, které budou dále přicházet. A já si myslím, že kolegové je budou tady zdůvodňovat a mají podporu i našeho poslaneckého klubu TOP 09.

Já bych tady představil dva pozměňovací návrhy, které se týkají té druhé oblasti, o které jsem tady mluvil. A to znamená oblasti památkové péče, kterou považujeme za další takovou oblast, která je ohrožena touto novelou, není tam kvalitně provedena i zejména z toho pohledu toho komplexního pozměňovacího návrhu, který přišel právě do hospodářského výboru a ten komplexní pozměňovací návrh právě zúžil výkon dozoru obecního úřadu obce s rozšířenou působností výlučně na obnovu kulturní památky. Je však třeba připomenout ustanovení § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči, která předpokládá relativně rozsáhlý výčet činností, které povoluje tento úřad svým rozhodnutím, ale neměl by prostor pro výkon jejich dozoru, ač je však následně povinen porušení povinnosti spojených s tímto postupem pokutovat jako přestupek.

Jde tedy o činnosti, které nepovoluje stavební úřad a tyto činnosti by tak obecní úřad ač je povinen posuzovat i postihovat neměl jak zjistit. Navržená úprava tento nesystémový deficit napravuje, to znamená tento pozměňovací návrh, o kterém teď hovořím. Já se potom i k tomu pozměňovacímu návrhu přihlásím v podrobné rozpravě. Nicméně chci říct, že ta zásadní změna je, že ten úřad vykonává z hlediska státní památkové péče dozor při obnově kulturních památek a při provádění zásahu uvedených v § 14 odst. 2 na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkové rezervaci nebo v památkové zóně. Tento pozměňovací návrh spolu se mnou podepsali kolegové Marek Ženíšek, Matěj Ondřej Havel, Zdeňka Blišťanová, Helena Langšádlová, Vlastimil Válek, Jiří Pospíšil a Jan Jakob a samozřejmě je tedy v systému pod číslem 1147.

A mám tady druhý pozměňovací návrh, který je víceméně, který se týká rovněž této oblasti a zejména tedy archeologického výzkumu a je to pozměňovací návrh, který do systému je vložen pod číslem 1114. A já bych tady možná řekl pár bodů, to znamená, čím se tento pozměňovací návrh zabývá, kdy se zabývá dobou trvání záchranného archeologického výzkumu. § 22 odst. 1. Tento návrh omezuje dobu trvání terénní části záchranného archeologického výzkumu. Tedy ten pozměňovací návrh. Dále terénní část archeologického výzkumu může být pro stavebníka jedním z podstatných omezujících faktorů. V roce 2025 byla provedena terénní část záchranného archeologického výzkumu do šesti měsíců, to znamená v 90,7 procentech případů. Déle než šest měsíců byla prováděna terénní část základního archeologického výzkumu v 736 případech. V naprosté většině případů se jedná o základní archeologický výzkum, kde doba trvání byla delší ze zcela racionálních důvodů. To znamená třeba byly to stavby velkého rozsahu, například rozsáhlé dopravní stavby nebo a taky administrativních důvodů. To znamená, postup výkupových prací byl vázán na specifická povolení, zdržení z důvodů výběrových řízení u dodavatelů stavby, povolení přeložky sítí, produktovodu a komunikací. Dále z důvodu technologických – práce na základním archeologickém výzkumu jsou vázány na postup výkopových prací navazující etapy stavby, technologie hloubení a zajištění stavební jámy, typicky v jádrech historických měst.

Technologické přestávky například zrání betonu mostních konstrukcí a dále taky samozřejmě neočekávaného objevu mimořádně kulturně historické hodnoty. Z těchto důvodů je třeba ponechat určitý prostor pro smluvní volnost, která umožní v odůvodnitelných případech a po vzájemné dohodě dobu trvání terénní části základního archeologického výzkumu prodloužit. Náklady záchranného archeologického výzkumu § 22, odst. 2. V současnosti jsou náklady kalkulovány organizací oprávněnou provádět archeologické výzkumy bez pevných pravidel. Náklady základního archeologického výzkumu mohou být upraveny na základě vzájemné dohody stavebníka a oprávněné organizace. Celkovou výši nákladů mohou ovlivnit také výsledky výběrových řízení. Absence jasných vymahatelných pravidel vytváří netransparentní a pro stavebníky obtížné srozumitelné prostředí a stavebník je ve vztahu oprávněné organizace v nevýhodném postavení.

Stanovení stropu na 4 procenta celkových nákladů stavby vychází z analýzy základního archeologického výzkumu prováděných na velkých dopravních stavbách s celkovou hodnotou 21,53 miliardy korun.

Definice archeologického výzkumu, § 22 odst. 3, aktuální pokusy o úpravu podmínek provádění archeologických výzkumů, se snaží upravit parametry činnosti, která však v zákoně není definována. Nově vložená definice archeologického výzkumu přispívá k vytváření transparentního prostředí. Definice popisuje všechny části archeologického výzkumu, včetně těch, které nejsou v obecném povědomí veřejnosti.

Definice byla převzata z návrhu zákona, který prošel v roce 2017 až do třetího čtení v Poslanecké sněmovně. Prošla standardním legislativním procesem, včetně mezirezortního připomínkového řízení. My jsme samozřejmě vyznačili i navrhované změny, které v tom § 22 jsou, kde zejména zmiňujeme, že pokud není v dohodě uvedeno jinak, terénní části záchranných archeologických výzkumů mohou být na nemovitosti prováděny nejvýše po dobu šesti měsíců.

Zmiňujeme, že pro účely tohoto zákona se archeologickým výzkumem rozumí souhrn specializovaných výzkumných, průzkumných a jiných odborných činností zajišťujících vědecké poznání, cílené vyhledávání, záchranu, uchování a dokumentaci archeologických nálezů a vyhodnocení jejich kulturního významu, zahrnující zejména přípravu, terénní práce, ošetření, uložení, evidenci a vyhodnocení získaných archeologických nálezů, vyhotovení zprávy o výsledcích archeologického výzkumu.

Tento pozměňovací návrh je v systému vložen pod číslem 1114. Podíleli se na něm poslanci Michal Kučera, Marek Ženíšek, Vlastimil Válek, Helena Langšádlová. Musím taky zmínit i pana senátora Třetinu, který se do této přípravy zapojil a směrem k Poslanecké sněmovně ji nějakým způsobem doručil či odpracoval.

Takže, toto je z mého pohledu a z pohledu klubu TOP 09 pohled na aktuální situaci projednávaného stavebního zákona, sněmovního tisku 67. Je to pohled, který má klub TOP 09. Já jsem ho vyjádřil v té obecné rovině. V té faktické rovině potom ve formě předložených pozměňovacích návrhů, ke kterým se poté přihlásím v podrobné rozpravě.

Samozřejmě, základní připomínka, ta největší připomínka, je o způsobu projednávání tohoto zákona, této novely zákona, která je velmi složitá, velmi komplikovaná. Samotný zákon jako takový, jak říkám, může být obrovsky prospěšný, přínosný, jak pro stavebníky, tak pro stavitele, tak samozřejmě i pro jednotlivé občany, kteří se rozhodnou cokoliv stavět.

Bohužel způsob projednávání v Poslanecké sněmovně, ale hlavně v době, než by putoval do Poslanecké sněmovny, celou snahu degraduje. Obava o to, že tato novela zákona bude ve finále, velmi, řeknu, špatně provedena, pramení z celé řady pozměňovacích návrhů, které, jak jsem uváděl, jsou z velké části právě koaličních a byly přetaveny v komplexní pozměňovací návrh. Nicméně, my se jednoznačně pak k jednotlivým pozměňovacím návrhům vyjádříme ve třetím čtení. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy se stanoviskem klubu STAN pan poslanec Lukáš Vlček. Ještě než přijdete prosím, tak bych přečetl omluvy. Od 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Josef Flek, od 18 hodin z osobních důvodů poslanec Stanislav Fridrich, od 18.05 do 20 z pracovních důvodů pan poslanec Matěj Gregor, od 18 hodin z osobních důvodů poslanec Jan Síla, od 19 hodin z osobních důvodů poslankyně Helena Válková a od 18 do 19.15 z pracovních důvodů poslanec Marek Ženíšek. Máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Pane předsedající, dámy a pánové, vážená paní ministryně, dobrý podvečer. Dovolte tedy, abych vystoupil se stanoviskem klubu hnutí Starostové a nezávislí a zároveň tedy okomentoval svých osm pozměňovacích návrhů, ke kterým se poté tedy přihlásím v podrobné rozpravě.

Já bych osobně tady hlavně začal otázkou, proč vlastně potřebujeme nový stavební zákon, mnohými nazýván jako lex developer. Jedná se již o několikátou novelu v posledních letech. Proč je tedy do stavebního prostředí a hospodářství podle mého názoru vnášen zmatek a nejistota další novelou, když se ještě ani neohodnotila poslední přijatá změna legislativy? Jsem zvyklý na tomto místě zpravidla vystupovat spíše krátce, ale objem těch věcí je tam opravdu tak velký, že si dovolím být dneska trochu delší než obvykle.

Hned na začátek říkám, že já osobně bych preferoval nejdříve vyhodnocení stávající legislativy, dotažení procesu digitalizace stavebního řízení a větší důraz na problematiku územního plánování. Tedy osobně si myslím že by mnohem vhodnější byla cesta takzvané legislativní evoluce nežli revoluce, kterou vlastně v tomto případě vidíme. Vidíme ji podle mého názoru i velmi nešťastně.

Už jen samotný rozsah toho tisku 67, který na začátku projednávání čítal zhruba 850 stran textu a 42 zákonů, tak bylo vidět, že od začátku asi nebyl podchycen nějakým způsobem dobře, profesionálně, protože hned na to zde máme velký komplexní pozměňovací návrh, který čítá 1 073 stran a řadu pozměňovacích návrhů. Já bych sám byl celkem zvědav, kdo se v tom reálně tedy vyzná. Tedy už na začátku můžeme asi i objektivně říci, že ta práce asi nebyla úplně dobře odvedena, abychom tady hovořili o zákonu, v nějž můžeme vkládat naději, že může tedy nějakým způsobem fungovat.

Tedy se ptám, proč nejdříve nevyhodnotíme stávající stavební zákon a po odborné debatě nezměníme parametry tak, aby se procesy zjednodušily a stavělo se rychleji? Takto jsme to přece společně udělali v minulých letech, například u zákona o strategických investicích či u novel energetického zákona. Shodu jsme našli, protože jsme si s tím právě dali tu práci. Ono když ten rozsah je tak velký, jaký je – já zde nebudu předčítat těch 42 zákonů, jako tady už jednou bylo přečteno – tak si myslím, že chvat a cesta na sílu jsou opravdu ve finále výrazně ke škodě, protože pak to opravdu povede k velkým opravám.

Ono když se podívám a položím si úplně základní otázku tedy, proč je to vlastně fyzicky potřeba, tak my zde máme ve veřejném prostoru určitý narativ, že stavební povolení v České republice dlouho trvá. Ano, chápu, v porovnání s jinými zeměmi ta doba není nejkratší. Ale pak je tady určitě legitimní položit si otázku, a to je v tom stavebním řízení – přece jenom sám se v tom procesu pohybuji téměř 25 let jakožto investor a jako někdo, kdo se stavebním zákonem pracuje většinu svého profesního života – tak jestli chceme standardy evropské nebo standardy africké. Od toho se potom odvíjí i samotná délka samotného povolovacího řízení.

Když se podívám na základní čísla, tak pokud jsem si i dneska prošel zase statistiky, tak se podívám, že 82 projektů je povoleno v rozmezí 6 až 12 měsíců. Ano, pak je tady zbylých 18 projektů, které se protahují na déle než 12 měsíců. Ale to jsou především takové projekty, které jsou ve velmi komplikovaných regionech, kde bohužel mnohdy i do toho stavebního řízení zasahují takové věci, jako různé soudní a majetkové spory, především zde v Praze. Proto i třeba jsem rád, že Praha konečně po mnoha desetiletích tedy mění svůj Metropolitní plán. To si myslím, že je pro Prahu dobře.

Navíc, když se podívám na reálná data Českého statistického úřadu ve stálých cenách, tak ty ukazují, že stavební produkce naopak roste. Podle indexu stavební produkce jsme v řadě oblastí výstavby i nad 20 procenty nad hodnotami roku 2020. Tedy to, že se v České republice nestaví, podle objektivních čísel není pravda.

Podle mých osobních zkušeností především to, co blokuje, nebo co by mohlo pomoci větší dynamice obecně stavebních prací v České republice, je spíše nedostatek lidí, zaostalé technologické postupy či dostupnost materiálu. Možná i z toho důvodu jsme například v minulosti prosadili změny v rozšíření ložisek strategického významu u kamenolomů či (nesrozumitelné) písku. Tedy opravdu není pravda, že by se v České republice nestavělo.

No a proto se ptám tedy a já doufám, že ta debata tady bude i s předkladateli – já jsem rád, že tady sedí paní ministryně – mnohem záživnější a mnohem konkrétnější než tak, jak to vidíme bohužel v poslední době, kdy ta debata vlastně téměř neprobíhá – nebo vidíme to i na jednotlivých výborech, že to je spíše jenom nějaké formální přečtení nějakého předepsaného textu, ale už bohužel nedochází ke konkrétní debatě nad detaily, které tento tisk přináší – opravdu jsou jich stovky. Tak já budu velmi rád, pokud to nebude tak chladné, jako to bylo v předchozích týdnech, měsících, ale že ta debata bude opravdu věcná.

No a také by mě zajímalo, z jakých dat se vychází a z jakých analýz, když tedy zde předkladatelé přednáší tento rozsáhlý tisk, tak vlastně z čeho vychází, proč tedy dochází k dalšímu zmatení nebo dalším změnám opravdu v brzké – nebo v krátké době opravdu poněkolikáté? No, je dobře si možná ještě uvědomit z těch statistických dat, že – a to je pravda – že v některých oblastech poklesl počet vydaných stavebních povolení, ale když se zase podívám na celkový objem, tak zase vzrostla průměrná velikost povolovaných projektů, což vlastně v důsledku vede k růstu stavební produkce jako takové.

No a já se opět zpátky vrátím k té původní otázce: Proč tedy není zpracovaná RIA, proč se tomu nevěnovala Legislativní rada vlády, proč neproběhl standardní mezirezortní připomínkový proces a proč tedy takto velký rozsah je tedy tlačen takto na sílu? Myslím si, že zrovna v tomto případě, tak to je typický příklad, kde právě režim RIA, mezirezortu, tak dává u takhle komplikované legislativy opravdu smysl.

No a s tím souvisí jako jedna věc, že nejenom já, ale řada odborníků si potom tedy klade otázku, jestli tedy tento zákon, který je takto špatně podle mě připraven, neprojednán, a já se tady trochu divím tomu, co tady slyším, (?) vším se to projednávalo. Já tu zkušenost mám úplně jinou. Naposledy dva dny zpátky, kdy jsme dělali už třetí kolo kulatého stolu, kam zveme jako Starostové a nezávislí odbornou veřejnost, to znamená, zástupce měst, obcí, tajemníků, ale třeba i České komory architektů, ČKAITu, nebo i hospodářských organizací. A oni nám vlastně říkají úplný opak, že ta debata s nimi je velmi povrchní, je taková spíše formální, ale vlastně ve finále nikdo neposlouchá to, co oni jakožto odborníci reálně do té debaty přináší. A tedy nejsem sám, kdo má legitimní obavu o to, že tento nový stavební zákon přinese spíše opak, tedy paralýzu stavebního řízení než nějaké rozhýbání. Já osobně bych si to velmi přál, protože opravdu si myslím i opět s ohledem na nějakou svoji opravdu víc jak dvě dekády dlouhou zkušenost, že je tam řada procesů, které určitě by stálo za to ještě zjednodušit, řada věcí, si myslím, že je zbytečně komplikovaných, dalo by se nějak nějakým způsobem napravit, mohly by se ty věci vyřizovat rychleji – no ale to, že tady chybí odborná debata, nikdo ty odborníky neposlouchá, tlačí se to na sílu, tak pak bohužel to může přinést mnoho, mnoho rizik. A já se potom ale i ptám: Kdo ponese tu danou politickou odpovědnost za to, když to nebude fungovat? A to tady opravdu nějakým způsobem zatím nepadlo.

Já mám trochu pocit a ten pocit opět nemám sám, že se zde dělá zákon spíše pro pražské developery a který ale velmi negativně může zasáhnout právě další oblasti České republiky, včetně i národních parků a podobně. Bohužel si myslím, že se úplně rezignovalo na snahu o dosažení společenského konsenzu. A toto opravdu přinese mnoho škody, která se mnohdy už nedá napravit. Rezignovalo se na základní kvalitativní postupy při tvorbě legislativy a podle toho to také vypadá. A já znovu připomenu, že ten prvotní tisk měl 850 stran, pak je tady další komplexní pozměňovací návrh, ten má 1073 stran – a ten rozsah je opravdu tak velký, že v tom je tak ohromný zmatek, že se v tom vlastně pořádně nikdo nevyzná.

Opravdu i ten... když se vrátím krátce k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu, těch 1073 stran, tak opravdu tohleto je jasný důkaz toho, jak horkou jehlou to vše bylo připravováno a jak nekvalitní návrh to je. Nejenom sám, ale i média se nás na to ptají, proč je vlastně takhle velký rozsah toho komplexního pozměňováku. A nebylo to všechno, když se tady tedy říká, jak moc se na tom tvrdě pracovalo předchozí roky, tak jaktože tohleto je tady dneska na stole. No a já se opravdu nestydím ten tisk 67 opravdu nazvat legislativním zmetkem a podle mě se takto zákony zákony nedělají.

Já možná mohu i rozumět motivaci předkladatelů, že nový stavební zákon je pomyslnou vlajkovou lodí, ale bohužel ten proces je tak špatně připraven, že pak to podle mě ukazuje na nemalou nekompetentnost v oblasti hospodářství, když zde máme takovýhle chaos a takovýhle takovýhle zmatek. No a jak vlastně probíhala ta odborná debata? Také to tady už dneska bylo krátce zmíněno – to, že to řada odborných organizací kritizuje, tak – a já se zpátky vrátím k tomu, co jsem tady před chvilkou říkal – my sami jsme zorganizovali několik kulatých stolů, kde nabíráme připomínky jednotlivých organizací, snažíme se tomu věnovat hodně pozornosti, hodně práce. A oni nám opravdu unisono říkají, že s nimi opravdu předkladatelé nekomunikují, že ministerstvo s nimi nekomunikuje, že to je – ta debata je opravdu velmi, velmi povrchní a spíše opravdu jen tak jako formální, aby si někdo udělal čárku, že s někým mluvil, ale vlastně reálně to mluvení je opravdu jen takové, aby se neřeklo, ale nikdo nedá na ty připomínky, které mají podle mě v mnoha případech hlavu a patu.

Já mám takový pocit nebo i osobní zkušenost, že předkladatelé se mnohdy i trochu bojí chodit na veřejná fóra, protože se bojí negativní zpětné vazby. Sám (?) jsem to několikrát zažil, kdy z řad vládní koalice, z řad předkladatelů asi nikdo nedorazí, nedokáží pořadatelé ani na několikátý pokus zajistit nikoho z předkladatelů – a pak to opravdu vypadá, že se někdo bojí vysvětlovat ty věci odborné veřejnosti, protože si je vlastně ve finále nedokáže sám obhájit.

No, pak je tu další rozměr stavebního zákona, a to je postoj k institucionálnímu nastavení stavební správy. V České republice, jak dobře víte, funguje dvojkolejný model výkonu státní správy. Podle mého názoru se osvědčil model přeneseného výkonu státní správy do území, který – ano – není v mnoha ohledech úplně ideální, po více jak 20 letech má určitě smysl bavit se o jeho revizi, nebál bych se říci i slovo reformě přenastavení, ale vidíme, že výkon státní správy formou především těch dvojek a trojek tak vlastně funguje, že ten princip na modelu subsidarity funkční je, a jeho nějaké velké změny, které by spíše vedly k jeho paralýze, nedávají smysl. Ano, jak znova říkám, dává smysl v mnoha ohledech bavit se například o změnách hranic oerpéček, také k tomu jsou data, která ukazují, že někde ty hranice nejsou ideální, ale ten přenesený model podle mého názoru dává smysl.

To, že bychom se dále měli bavit o redukci počtu stavebních úřadů, tak to si myslím, že je také legitimní věc, která by určitě měla být k diskusi. Já sám si myslím také, že těch stavebních úřadů máme mnoho, jejich zeštíhlení a větší profesionalizace by také dávala smysl, ale primárně na bázi tedy nějaké odborné odborné debaty. To, že současný návrh stavebního zákona ale zásadně vstupuje do tohoto modelu a vyčleňuje významný rozsah agendy mimo tento model – si myslím, že je opravdu velmi nešťastné a že opravdu to nabourává to, co se tady budovalo víc jak 20 let, a myslím, že to funguje velmi, velmi dobře. Podle mého názoru stát musí být nějakým způsobem reprezentován v území a není prostě možná úplná centralizace v prostředí České republiky, která má i relativně velkou fragmentovanou sídelní strukturu výkonu státní správy, musí objektivně odpovídat územní realitě. To opravdu vychází z určitého principu subsidiarity a není možné tedy vše rozhodovat z prostředí Prahy.

No, je zde řada nevyřešených technických věcí bez kterých stavební řízení nemůže fungovat, a to je další věc, která mi v tom chybí, a to je otázka vůbec přechodu lidí a financování. Když se jenom podívám do návrhu státního rozpočtu i respektive do rozpočtového výhledu, tak vlastně tady se bavíme o nákladech vyšších miliard – a ty já v tom návrhu nikde nevidím. Nevidím nikde (to?), jakým způsobem mají přecházet jednotlivá pracoviště, jak se mají řešit i takové detailní věci jako jsou archivy, budovy – ale k tomu se ještě určitě dostanu, jak říkám, budu to mít dneska další. Ale ono zase na druhou stranu na těchhletěch základních věcech, které někdy si říkáte, možná je to detail, to se nějak potom udělá, tak ale to se nějak potom jako nemůže udělat, když to nemáte připravené dopředu. To potom znamená kompletní paralýzu toho samotného stavebního řízení a tohle prostě musí být podle mě připravené, aby aby to běželo jak po drátkách, protože jinak potom se tady opravdu bavíme o ohromných hospodářských škodách – a tím neříkám znova, že v minulosti nebylo (bylo?) vše ideální a prostě někteří za to i nesli svoji politickou odpovědnost, když se některé věci, třeba digitalizace stavebního řízení, nepovedla. Ano, nepovedla, ale ti lidé se k tomu postavili čelem. A proto já se – a ještě se na to zeptám několikrát – znova zeptám: Pokud tyto věci se nevyřeší a dojdete k té paralýze tedy, kdo za to nese tu patřičnou politickou odpovědnost?

No, nový stavební zákon podle mě nepřinese očekávané zrychlení z stavebního řízení, ale podle mého názoru spíše tedy opak, a to právě z toho důvodu ohromné nepřipravenosti a hlavně nepřipravenosti konkrétních částí té reformy, která potom ponese nebo povede ke kolapsu nejenom samotných úřadů, protože – a taky se k tomu ještě dostanu – tak jak slýcháme od asociace tajemníků, tak zhruba pouze jedna třetina lidí deklaruje, že chce přejít pod nový centralizovaný úřad, dvě třetiny přecházet nechtějí.

A já se jim ani nedivím, protože v té oblasti nejistoty oni neví, do čeho jdou. Sám jsem hovořil v poslední době s opravdu velkým počtem zástupců stavebních úřadů, abych se jich sám ptal tedy, jak oni to vidí, a víceméně unisono, je to víc jak ty dvě třetiny, mi říkají, že vlastně pod ten nový centralizovaný stavební úřad přecházet nechtějí, vidí tam velkou úroveň nejistoty a zároveň oni tím, že jsou součástí toho dvojkolejného modelu, vidí, že například na těch městských úřadech shání stavební techniky, projekťáky, tak oni mnohdy ta města po nich velmi ráda sáhnou v situaci, kdy opět stát jim garantuje nějaké věci, ale pak se to reálně nepropíše právě například do návrhu státního rozpočtu. Takže tam i ta motivace a ta komunikace – nejenom, že komunikace s těmi tajemníky je téměř nula, vlastně včera nám to řekli zástupci tajemníků, ale že i ta finanční motivace, která jim byla slibována, tak vlastně neplatí.

A stavebníci a investoři? No, ti podle mě opravdu nepotřebují permanentní revoluci, potřebují stabilitu a předvídatelné prostředí. A opravdu měnit legislativu po roce a půl fungování bez jakékoliv datové analýzy a vyhodnocení dopadů je podle mě manažerské selhání nové vlády a hazard s celým sektorem. Ta forma poslaneckého návrhu, a už to nechci počtvrté opakovat, je opravdu velmi nešťastná. To, že opravdu se přeskočila RIA, není mezirezort, není LRV, tak prostě to je podle mě špatně. A místo toho tedy, abychom řešili opravdu ty skutečné problémy stavebního řízení, jako je nedostatek kvalifikovaných pracovníků, úředníků, jejich finanční ohodnocení anebo třeba i zapojení moderních technologií či umělé inteligence, což si osobně myslím, že je ohromný potenciál, využití AI v oblasti stavebního řízení, tak místo toho se tady vymýšlí drahý a neúčelný superúřad a vlastně se ani neřekne, jakým způsobem to bude financováno.

Obecně ta centralizace stavebního řízení neodstraní byrokracii, jen ji prostě podle mě přesune dál od lidí a vezme obcím možnost ovlivňovat svůj rozvoj a vlastně celé to bude stát další miliardy navíc bez toho, aniž by se něco výrazně, výrazně zjednodušilo.

Než se dále dostanou i ke komentáři jednotlivých pozměňovacích návrhů, ke kterým se posléze tedy i přihlásím v podrobné rozpravě, tak si myslím, že je potřeba uvést, že prostě, i když jsem přemýšlel o tom, jakým způsobem těmi pozměňovacími návrhy k tomu přistoupit, tak ono opravdu těžko se opravuje něco neopravitelného. A tady si myslím, že některé pozměňovací návrhy, které tady už byly řečeny, já je řeknu, další kolegové je budou načítat, tak možná opravují nějaké dílčí věci, ale bohužel neřeší ten základní problém, a to je samotná kvalita toho tisku jako takového, kdy opětovně říkám, obešla se RIA, není LRV, obešel se mezi rezort a pak to podle toho taky vypadá. Opravdu tyto standardy mají nějaký důvod. Ten stát je dlouhodobě nezavádí jen tak pro nic za nic, ale opravdu je to proto, abychom tady neprodukovali legislativní zmetky, tak jak to bohužel vidíme vlastně u tady toho tisku. Ano, já znovu říkám, myslím si, že ano. Ty procesy někdy jsou zdlouhavé, mnohdy ale ušetří daňovým poplatníkům náklady za hospodářské škody a napravování unáhlených napáchaných škod. A opět se ptám, kdo za to tedy ponese odpovědnost, když to celé nebude fungovat?

Tak a já mám potom dál řadu takových technických věcí, které bych rád, abychom v té debatě se k nim vrátili. Já věřím, že paní ministryně k tomu bude vystupovat, že ty věci se pokusí tedy nějakým způsobem vysvětlit, jít víc do detailů, když to bohužel nevidíme na těch veřejných fórech. A já když se třeba jenom podívám, tady mám asi 16-18 poznámek, každou z nich se snažím nějakým způsobem tedy rozebrat a pak tedy více se k nim ještě znovu vrátím při tom popisování jednotlivých pozměňovacích návrhů, protože ty dvě věci spolu velmi úzce souvisí.

Tak já začnu tou první, a to je společné memorandum vlastně ČKAITu a České komory architektů. Ona tady paní ministryně děkovala těm organizacím za spolupráci. To je sice hezké, je to takové srdceryvné, ale vlastně ta realita je úplně jiná. A když se podíváme na to, co je obsahem toho memoranda, co nám sami ti zástupci znova včera zopakovali na společném jednání, tak ta realita opravdu je úplně, úplně opačná než to, co tady vlastně paní ministryně popisuje. Prostě s nimi nikdo konkrétně nehovoří. A když ano, tak opravdu jen pro forma, aby k tomu byla čárka. A mě by celkem zajímalo vlastně, jak ten samotný tedy připomínkový proces proběhl. Bylo jim tady děkováno, těm organizacím, to znamená, jak proběhl ten připomínkový proces? Jakým způsobem se zapracovaly jejich připomínky. Říkali jste, že jste to dělali v nějaké zrychlené formě, ale já když vidím ten obsah jejich připomínek, tak vlastně téměř k žádné z nich přihlíženo nebylo, anebo respektive to, co oni nám říkají, tak to opravdu bylo jenom takové, aby se neřeklo, ale vlastně je nikdo neposlouchá. Tedy pak se zeptám, jako jak ten připomínkový proces vlastně fyzicky proběhl.

Jinak pokud mám říct konkrétní připomínky tedy České komory architektů a České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, tak například oni v tom svém společném memorandu upozorňují tedy na řadu problémů, kde za prvé hlavně nesouhlasí, a už to tady bylo řečeno i mými předřečníky se zvoleným postupem, tedy že novela je předložena formu poslaneckého návrhu, tedy mimo standardní legislativní proces.

Dále profesním komorám nebylo umožněno návrh zákona připomínkovat před projednáváním v Poslanecké sněmovně. To jsou jejich slova, i když tady slyšíme od paní ministryně něco úplně jiného. Já tedy se ptám, kde je ta pravda.

Z těch samotných připomínek tedy vybírám několik, které se týkají širší veřejnosti. Tou první je například ekonomická přiměřenost na úrovni stavebních požadavků. Komory zpochybňují, že má být ekonomická přiměřenost postavena na stejnou úroveň jako požadavky na výstavbu – uvedeno například v § 137 odst. 7 nebo § 193 odst. 3. Není jasné komorám, tedy odborníkům, které zaštiťují tisíce a tisíce architektů a projektantů, není jasné, zda má tato úleva pomáhat lidem a uživatelům staveb, anebo jen usnadnit povolování developerských projektů. Samotným odborníkům to není jasné, nikdo jim to nevysvětlil.

Dále například připomínka podpora hromadného bydlení bez jasných pravidel. Komory nesouhlasí s tím, že jediným kritériem má být podlahová plocha stavby. Bydlení by tak mohlo být označeno za veřejně prospěšné bez ohledu na jeho dostupnost. Přitom novela vlastně zároveň bez odůvodnění ruší definici dostupného bydlení. To taky určitě není dobře.

Otázka omezení bezbariérovosti. Také pro řadu občanů velmi důležitá otázka. Komory kritizují použití pojmu osoby se zdravotním postižením, které vede k omezení požadavků na přístupnost staveb pouze pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. To také není prostě vyjasněno. Jenom když jsem zmínil, koho ty samotné komory zastupují, tak jenom vlastně ČKAIT zastupuje více jak 32 000 autorizovaných inženýrů a techniků a u České komory architektů, tak ta zastupuje 4 226 autorizovaných architektů a urbanistů. Jde opravdu tedy o hlasy odborníků z praxe, kteří se výstavbou dlouhodobě zabývají, ale bohužel nikdo s nimi nemluví.

Další velmi legitimní připomínka, která děsí řadu odborníků, a to je, že prostě lidem za jejich domem může vyrůst vlastně cokoliv, i navzdory všem hlukovým a jiným limitům. Tedy je to další nenápadná, ale velmi problematická změna v připravované novele stavebního zákona, kde třeba v navrhovaném § 193 odst. 3 umožňuje povolit stavbu, i když nesplňuje hygienické limity hluku a vibrací. Tedy to jako je jedno, že ti lidé prostě si po postaví svůj dům, investují do něj celoživotní úspory v rámci nějakých limitů, nějakých pravidel a pak jim tam někdo za jejich rodinný dům postaví třeba například nějakou fabriku nebo nějaký zemědělský objekt. To je vlastně jedno? Kde je vlastně ochrana nějakých základních práv? Tady v tomto případě vlastně stačí, když stavebník prokáže, že udělal všechna opatření, která po něm lze rozumně požadovat. Ale co to je to rozumně požadovat? Kde je ta definice toho rozumného požadování? A respektive, kdo bude vlastně posuzovat, co je vlastně v uvozovkách v tomto rozumné, když zde není jasná metodika? Anebo když úřad usoudí, že hluk odpovídá běžnému stávajícímu využití okolního území. A opravdu ty hygienické limity nejsou jenom nějakou formalitou, ony jsou tady proto, že chrání zdraví lidí před dlouhodobým vystavením hluku, a novela z nich ale dělá spíše doporučení než závazné pravidlo.

A jak to bude vypadat v praxi? No, že možná vedle vašeho bydlení budou moci vzniknout hlučné výrobní provozy, logistické areály nebo dopravní stavby, které by dnes kvůli hygienickým limitům vlastně ani nešlo povolit. Pojem rozumnost. Já se k tomu zpátky dostávám, není v zákoně jak definovaný, je podle mě vágní, velmi subjektivní a otevírá i nemalý prostor pro velmi volný výklad rozhodování podle libovůle toho daného stavebního úřadu, které, ještě znova připomínám, ani vlastně ve finále nebude mnohdy na té lokální úrovni, ale někde daleko. Takže nějaká znalost té lokality může být téměř nulová.

No a vlastně obyvatelé okolí se tedy mohou dozvědět, že jejich právo na ochranu zdraví ustupuje tomu, co je pro investora rozumně dosažitelné, tedy opravdu za každou cenu nabíhat developerům a některým investorům, kteří to dokáží nějakým způsobem zargumentovat, ale prostě v neprospěch lidí, kteří v dané lokalitě bydlí dlouhou dobu a mnohdy do toho investovali opravdu celoživotní úspory.

No, pokud je to území zatížené hlukem, může se argumentovat tím, že další zdroj hluku vlastně nic zásadního nemění, ale to je úplně opravdu v rozporu s tím, kam by legislativa měla směřovat. Novela prostě tak opouští dosavadní princip, který měl bránit salámové metodě postupného zvyšování hluku v území. Mělo by to být spíše naopak a naopak by se mělo jít cestou, aby se hlukové zdroje v jednom místě postupně kumulovaly a snižovaly.

Pak je tady otázka černých staveb, které vlastně už potom nikdo nezbourá. Ono přece jenom to období tak, jak je to velmi nešťastně nastaveno, tak ono se tady teďka na nějakou dobu zhasne, a až se rozsvítí, tak vlastně ty černé stavby jako takové už jako nikdo nebude možné je odstranit anebo velmi, velmi komplikovaně. Ona totiž ta připravovaná novela stavebního zákona výrazně oslabuje boj proti černým stavbám.

Navrhuje totiž zrušit lhůtu pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby v § 255 odst. 1, kde majitele černých staveb už tak nic nebude nutit, aby povolení řešil. Postaví prostě a je hotovo. No a opět, jak to může vypadat v praxi? No, louka s výhledem na krásy naší republiky, na hřebeny Krkonoš či vaše jiné oblíbené místo, tak si ho prostě někdo může vyhlédnout, říct si, tak tady něco postavím, udělám to rychle, jde to udělat. No, ale pak už prostě stavební úřad, i když ten pozemek není stavebním pozemkem, ale pak už nikdo nedonutí toho někoho tu stavbu zbourat a prostě to tam bude vlastně nadosmrti.

To, že se černé stavby už dnes v České republice staví poměrně ve velkém a odstraňovat se je příliš nedaří – někteří by mohli vyprávět – místo toho bývají naopak dodatečně povolovány, pokud je ovšem legálně povolit lze. Pokud ne, dochází k jejich odstranění a ten současný právní režim určité možnosti má. Ale tímto návrhem zákona se to vlastně celé vypne a celé se to zruší. A dosud tedy, jak víte dobře. Platí, že kdo staví načerno, má po výzvě stavebního úřadu 30 dnů na to, aby požádal o dodatečné stavební povolení stavby. Pokud to tedy neudělá, stavební úřad zahájí kroky k odstranění stavby a tato lhůta byla vlastně jedním z mála nástrojů, které odrazují od vědomého porušování zákona. To teď vlastně nebude vůbec jako možné. Ta lhůta vlastně má zmizet.

V kombinaci s dalšími navrhovanými změnami, jako je třeba zrušení jednotného environmentálního stanoviska či oslabením požadavků na výstavbu, vzniká téměř ideální prostředí pro strategii prostě postav a pak se uvidí a zároveň tady není jakýkoliv nástroj, aby ty černé stavby bylo možné nějakým způsobem odstranit.

No a to je obrovská a možná pravděpodobně i záměrná díra v systému. Díra, kterou mohou projít i stavby, již by podle současně platných pravidel nikdy nemohly být povoleny. A co vidíme tedy, že místo posílení boje proti černým stavbám a vymáhání zákona, přijde legalizace a porušování pravidel.

Dále je tady otázka ochrany přírody. Ta připravovaná novela stavebního zákona zruší zákon o jednotném environmentální stanovisku, takzvaný JES, ač se podle mého názoru v praxi osvědčil. A ochranu životního prostředí mají nově posuzovat stavební úřady s výjimkou tedy zvláště chráněných území, ty však ale na to nemají odbornost. A opět se ptám tedy, jak tam ti odborníci přejdou, ti lidi, kteří to mají dneska na starosti, když to taky vlastně není nikterak jasné a známé. A ty tedy na to nemají odbornost ani dostatečnou oporu v zákoně. Podle návrhu mají sice vyvažovat různé veřejné zájmy, zároveň ale má v tomto vyvažování výstavba téměř vždy přednost. Tedy opravdu je to na velký úkor ochrany životního prostředí. Jedno environmentální stanovisko je účinné od 1. 7. 2024, funguje tady opět něco přes rok a půl a v praxi opakuji opět za mě se osvědčil, ale vyvolává to prostě obavy, že, a to, že vyvolával obavy, že se bude prodlužovat povolování staveb, se prostě nenaplnily.

Já ještě připomenu jednu věc, že vlastně to jednotné environmentální stanovisko byla jedna z komponent Národního plánu obnovy. A pokud tedy JAS jako takový bude ze zákona tedy vyloučen, tak pak vlastně se i ptám na otázku, jakým způsobem toto je tedy dojednáváno s Evropskou komisí, abychom se nedostali k situaci, že jsou zde nemalé finanční dopady. A to se reálně opravdu může stát. Takže další konkrétní otázka, na kterou bych očekával odpověď, jak tedy toto hodlají předkladatelé zákona vlastně řešit.

Jinak k tomu samotnému JESu, jak říkám, ten model se nebo ten systém se osvědčil, úřady se naučily koordinovat dříve samostatná stanoviska k vlivům na životní prostředí a já sám jsem se jsem to na úřadě před mnoha mnoha lety zaváděl. Takové ty koordinované stanoviska, kdy opravdu dávalo smysl, aby se jednotlivé odbory v tomto případě slučovaly a vydávaly ta stanoviska, řekněme jednotně ten jez na to potom svým způsobem ten princip je podobný, proto já i mám tu osobní zkušenost, že ty věci v praxi mohou fungovat, pokud se chce je dobře nastavit, aby se koordinovala vyjádření v otázkách vody, ovzduší, půdy, odpadů nebo třeba i v otázkách kácení či druhové ochrany.

A co je důležité, tak je posuzují úředníci s příslušnou odborností a systém začal po počátečních porodních bolestech fungovat a právě ve chvíli, kdy se rozběhl, tak se má zase zrušit. A to podle mě není dobře. A opětovně říkám i s nemalými případnými finančními dopady a riziky pro Českou republiku.

No, pak je tady otázka výjimek za zavřenými dveřmi takzvaně. A další opět nenápadná, ale velmi zásadní změna v připravované novele stavebního zákona, kde tedy nově má rada obce získat možnost udělit konkrétnímu záměru výjimku z územního plánu, a to v § 27 odst. 2 písm. g) a v § 193. A co je na tom podle mě problematické? No to, že o takové výjimce se bude rozhodovat na veřejném jednání rady města, tedy za zavřenými dveřmi. A přitom může jít o rozhodnutí, které ale může ve finále celkem zásadně ovlivnit konkrétní obec, město nebo konkrétní čtvrť. Rada města a stavební úřad nemají povinnost tu výjimku odůvodnit a ta jednání, jak víte, jsou neveřejná, veřejná jsou jednání zastupitelstva, tedy pak to opravdu má i určitý, můžu říct i korupční potenciál, jakým způsobem můžou být taková rozhodnutí které jak říkám můžou mít velmi významný dopad, tak jaký můžou mít vliv.

No a co to znamená? Že územní plán přestává být pravidly výstavby a stává se z něj takový trhací kalendář, že vlastně, a to když on je projednáván tím veřejným modelem za účasti dotčených orgánů státní správy a tak dále, majitelů pozemků, tak najednou vlastně za zavřenými dveřmi je možné jej ale zároveň z neodůvodněných důvodů měnit. A tedy místo plánování rozvoje města může nastoupit systém individuálních výjimek schvalovaných politickými rozhodnutími rady města, a to si myslím, že také není není dobře. Ona přece jen ta rozhodnutí mohou zásadně opravdu ovlivnit charakter okolí a mohou se odehrávat bez veřejné kontroly, bez jasného odůvodnění.

To, co si myslím, že je další důležitá věc, kterou je potřeba zmínit, tak je například vliv dotčených orgánů státní správy. Ty v mnoha ohledech si myslím, že je potřeba nějakým způsobem regulovat, je potřeba s nimi pracovat. Ale já když třeba zmíním jednu věc, která si myslím, že smysl velký má, tak to jsou stanoviska například hasičů, kdy v připravené novele stavebního zákona ve většině případů se ruší odborná stanoviska orgánů ochrany přírody, památkářů i hygieny. A vlastně nejen ta, ale ruší se i závaznost stanovisek požární ochrany a integrovaného záchranného systému. A vyjádření hasičů tedy budou jen nezávazná. Ono to pak může mít opravdu velmi i negativní dopad do samotné bezpečnosti a vůbec kvality výstavby, kde pokud na toto nebude brán zřetel, tak to může opravdu bohužel skončit nepříjemnými až tragickými situacemi. A opravdu se může stát, že budou postaveny stavby, kde právě nebudou například dostatečné únikové cesty pro lidi nebo u nich nebude místo pro příjezd hasičského auta nebo sanitky. A to si prostě myslím, že opět není dobře. Hezky, je to například vidět u těch takzvaně vyhraněných staveb, kde infrastrukturní stavby, ale i domy nad 10 000 metrů čtvereční s převažující bytovou funkcí, nebude možné například podat odvolání právě vlastně například v této oblasti ochrany anebo standardů, které se týkají požární ochrany. A můžete pak říci ano, je to možné řešit soudně, ale pro soudy je to mnohdy mimo jejich odbornost a ty bohužel mnohdy trvají roky. Tedy pokud nebude respektováno třeba toto vyjádření, může opravdu být ohroženo zdraví, majetek, ale i životy lidí. A v tom je opravdu velké riziko.

No, kdy se stane situace, kdy tedy reálně můžou být pošlapána určitá práva tím, že není možnost určitých odvolání nebo že se některé pojistky vypnou, tak co řeknete těm lidem? Tak se suďte! No, to je sice hezké, ale ne pro každého je to možné. A ten systém těch odvolání na bázi určitých brzd a rovnováh, tak to prostě nějaký smysl dává. Oni sice předkladatelé tvrdí, že nevadí, že když sousedé přijdou o možnost odvolání někde úplně jinde, tak že se zkrátí lhůty a omezí obsah natolik, že odvolání nebude v praxi téměř možné, tak přece zůstává možnost obrátit se na soud.

Ale jak říkám, ne pro každého ta možnost je i finančně a jinak dostupná a opravdu to nejde cestou nějakého narovnávání práv, ale prostě to právo pro někoho bude rovnější než pro někoho jiného. I kdybychom tedy pominuli fakt, že už dnes jsou tedy soudy přetížené, tak soudní spor je v danou situaci otázka let, zatímco odvolání je záležitost měsíců. A opravdu soudit se pro běžného člověka je vysoce náročné a finančně mnohdy nedostupné.

Navíc, když pročítám ten opravdu dalekosáhlý rozsah, tak ta novela navíc omezuje i samotný obsah žaloby a stanoví extrémně krátké lhůty pro její podání a bez možnosti jejího doplnění. I když tedy po letech nakonec třeba ten soud možná vyhrajete, tak postavený barák ale už vlastně nikdo nezbourá. Tedy opravdu někdy jsou si lidé asi, koukám tady v tomto případě, rovní, někteří jsou si rovnější. A pak si i kladu otázku, jestli toto opravdu není opět záměrná díra pro povolování velkých developerských projektů vlastně klidně i nezákonně.

Zmíním třeba další věc. Tak otázka je vůbec, jak má fungovat ten nový velký superúřad, tak říkajíc jeden úředník vládne všem. Ta připravovaná novela stavebního zákona výrazně koncentruje moc a opět je to podle mě obří korupční potenciál. Chystaná novela stavebního zákona vytváří novou soustavu úřadů rozvoje území, dříve tedy těch stavebních úřadů, a v jejím čele má stát centrální úřad rozvoje území, jakési nové superministerstvo, které bude rozhodovat o velkých projektech. A nepůjde jen o dálnice nebo železnice. Ten centrální úřad má rozhodovat i o velkých developerských projektech, domech nad 10 000 metrů čtverečních s převažující bytovou funkcí, což je zhruba nějakých sto, dvě stě bytů. A v čele úřadu má stát předseda jmenovaný a odvolaný vládou a předseda vypisuje výběrová řízení na ředitele krajských úřadů. A opět je to koncentrováno tedy v jeden úřad, jeden ředitel a je to opravdu velká koncentrace moci s velkým korupčním potenciálem. No a tím to nekončí podle mě. Proti rozhodnutí o těchto velkých stavbách nebude možné podat odvolání či rozklad ani v případě nezákonného povolení. No a jediná možnost, opětovně opakuji, je možnost soudu. No a kdo se bohužel bude bude soudit z těch běžných lidí? Na to bohužel myšleno není.

Potom bych rád zmínil další věc, a to je otázka vůbec samotného přechodu lidí. Když se podívám třeba na výzkumy, které dělaly odborové organizace, tak 67 procent zaměstnanců vlastně přecházet jako nechce. A pak si kladu otázku tedy, kdo ten nový výkon tedy bude dělat? 67 procent zaměstnanců stavebních úřadů a další dotčených úřadů, například v otázkách životního prostředí, tak nechce do nového systému přecházet. Hlavním problémem – vidí vlastně, že tam není nějaká jasná motivace nebo stabilita a relativně i tedy slabé benefity, které stát v tomto případě vlastně nabízí. A já se těm lidem opravdu vůbec ani nedivím. Řada těch lidí i dneska říká otevřeně, že ze zaměstnání radši úplně odejde, anebo si najdou jinou práci. Řada z nich je v důchodovém věku, ti zamíří do penze, nemají to dále zapotřebí. No a řada těch zaměstnanců, zhruba podle mě určitě třetina, tak najde uplatnění na stávajícím obecním úřadě nebo na tom oerpéčku nebo na krajském úřadě. Tedy potom na těch samotných personálních věcech to může opravdu velmi významně havarovat.

Pak bych se chtěl zastavit ještě u další věci, a to je přesun stavebních úřadů, kolik to vlastně fyzicky bude stát. Tedy také nikdo dneska neřekl, kolik reálně to bude stát, kdo to zaplatí, kde ve státním rozpočtu na to tedy najdeme konkrétní položky, o tom se také nemluví. Nikde nevidíme o tom jedinou zmínku, a to jak v návrhu toho současného státního rozpočtu už pro letošní rok to vyvolá nemalé náklady. Pro ten příští rok to zároveň nevidíme v rozpočtovém výhledu. Tedy ty miliardy prostě někdo bude muset zaplatit. A já se tedy ptám opravdu z čeho a jak to bude financováno. Protože ono ve finále to může opravdu přinést ne zjednodušení a zlevnění systému, ale spíše naopak, že ty náklady pro státní správu, která by se měla podle mého názoru redukovat, měla být cestou reformy, měla být cestou optimalizace, a takhle bude spíše naopak, že spíše bude bujet byrokracie a budou bujet zbytečné administrativní náklady právě proto, že to vlastně celé je velmi nepřipravené.

Nezapomínejme na to, že vlastně už dneska obce nesou celou řadu dalších nákladů, kde už dneska, a já to chápu, že dlouhodobě je to kritizováno, že peníze, které jdou na přenesený výkon státní správy, tak plně nepokrývají ty náklady. A to právě potvrzuje to, co říkám. Tedy stát v tomto případě to bude stát nemalé prostředky. A já se ptám tedy, z čeho to bude financováno?

Když se podívám na ty počty, tak ty počty opravdu nejsou vůbec malé. Ten přesun se týká minimálně zhruba 5 500 odborných pracovníků na úrovni ORP a dalších zaměstnanců obcí, krajů a nového centrálního úřadu. A když jen propočítáme nějaké základní náklady, které i můžeme si veřejně dočíst z určitých zdrojů, tak se bavíme zhruba o nějakých 6,7, 7 miliardách ročně na úrovni ORP. Jenom ty samotné roční mzdové náklady můžou dělat zhruba nějaké 4 miliardy, zhruba 1,2, 1,3 milionu ročně zhruba na jednoho úředníka včetně provozu. No a to jsou nejenom ty věci nákladově mzdové, ale samozřejmě je to řada těch, můžeme tomu říct neviditelných nákladů, a to je, aby ten systém fungoval, tak vždycky potřebujete nějaké zázemí, účetnictví, ekonomiku, IT podporu, spisovou službu, provozovat služební auta, techniku a mohl bych pokračovat, údržbu, úklid. A to opravdu není zadarmo. Ptám se tedy, jak to bude celé financováno?

A pak je otázka samozřejmě toho zázemí, budovy, archivy, IT systémy. Opět tyto základní věci, bez kterých se funkční systém neobejde, tak to nám předkladatelé bohužel neříkají a myslím si, že to je velmi, velmi důležité si dokázat odpovědět i na tyto věci. Neřkuli další prostředky spolkne i samotný přesun. Přece jenom i ta logistika je náročná, nebude jednoduchá, bude stát opět nějaké prostředky, ať jsou to nové organizační struktury, ať je to změna pracovněprávních vztahů, IT systémy, stěhování archivů. No a tedy reálný výsledek, že se stavební řízení opravdu zpomalí nebo dočasně totálně ochromí – opětovně říkám, že prostě tyhle věci nevedou tak, jak jsou totálně nepřipraveny, k nějakému posílení nebo zrychlení. Spíše to je úplně naopak. A právě z důvodu i personálních odchodů, procesů reorganizací a dlouhodobému podstavu zaměstnanců zde opravdu může to samotné řízení výrazně kolabovat. A toto pocítí nejenom obce, obyvatelé, ale samozřejmě i investoři. No, vychází se, že miliardy z veřejných peněz to celé bude stát, v systému se to může na celou dlouhou dobu zaseknout. A to je bohužel realita toho všeho.

Já potom znova zmíním ještě jednu věc, která opravdu by měla, protože ona má velký dosah do státního rozpočtu, tak by měla být zopakována, tak to je opravdu ta návaznost na Národní plán obnovy, kde komponenta tedy je sůl(?), tak byla jedna ze základních komponent. A tady pokud toto nebude jasně řečeno, pokud ten JES vypneme, tak jak to bude vyřešeno, tak to může přinést opravdu miliardové škody, nebo respektive pokuty a opět nikdo neříká, jakým způsobem tohleto vlastně je vyřešeno.

No, teď bych chtěl se přesunout k popisu těch svých osmi pozměňovacích návrhů a tedy ke sněmovní tisku 67, ve znění tedy komplexního pozměňovacího návrhu, a dalších schválených pozměňovacích návrhů schválených na 8. schůzi hospodářského výboru dne 30. dubna 2026, sněmovní tisk 67/11. Já to záměrně pro stenozáznam říkám takhle detailně, aby bylo jasné, k čemu ty pozměňovací návrhy jsou vztaženy. Jsou to tedy, když je přečtu, sněmovní tisk číslo 1194, sněmovní tisk 1195, sněmovní tisk 1199, sněmovní tisk číslo 1200, sněmovní tisk číslo 1201, sněmovní tisk číslo 1202, sněmovní tisk číslo 1203 a sněmovní tisk číslo 1204.

Začnu tím prvním, což je pozměňovací návrh, sněmovní tisk číslo 1194, ke komplexnímu pozměňovacím návrhu sněmovní tisk 67/11. Tak zde navrhuji odložit účinnost této novely o jeden rok. Jde rozsahem o tak velkou reformu, ne o drobnou úpravu a přitom byla podána jako poslanecký návrh, tedy bez analýz dopadů a bez vyčíslení nákladů pro státní rozpočet. A myslím si, že je potřeba dát úřadům, projektantům i stavebníkům čas se na ni připravit a nezavádět systém, o kterém zatím nevíme, kolik bude stát, ani jestli bude opravdu rychlejší. Tento návrh reformu nezastavuje, pouze se snaží předejít chaosu a paralýze povolování, tedy dát i předkladatelům určitý čas na to, aby tedy dopracovali řadu důležitých věcí, které tady byly zmíněny, tedy jak v těch otázkách personálních, finančních a dalších. Já osobně bych tedy hlavně preferoval spíše jiné řešení, ale tedy, jak jsem říkal, formu spíše evoluce než revoluce, většího důrazu na digitalizaci stavebního řízení či otázku většího důrazu na územní plánování, na které mimochodem tato novela výrazně zapomíná.

A v tom si myslím, že to je další velká chyba této novely, že vůbec nerespektuje jednu ze základních otázek a to je větší důraz na územní plánování. Ale i tak tedy tímto pozměňovacím návrhem číslo 1194 bych chtěl vyzvat předkladatele a s jeho podporou pro to, aby se celý ten proces o rok odsunul a dal se tím tedy čas na patřičnou analýzu a na patřičnou odbornou debatu.

Pak je zde pozměňovací návrh, sněmovní tisk číslo 1195 ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, sněmovní tisk číslo 67/11, který jsem zpracoval ve spolupráci s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, kde navrhuji vypustit pravidlo, podle kterého se technické a bezpečnostní požadavky na stavby nemusí dodržet, pokud by to bylo ekonomicky nepřiměřené. Ten pojem je podle mě tak vágní, že by jím šlo ospravedlnit skoro cokoliv a úřady ani soudy ho vlastně ani neumí vyložit a přezkoumat. Cílem tohoto návrhu je vrátit pravidlo, že požadavky se posuzují podle technické a funkční proveditelnosti.

Dále pozměňovací návrh, sněmovní tisk číslo 1199 ke komplexnímu pozměňovacím návrhu, sněmovní tisk 67/11, ve spolupráci s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a taktéž jim děkuji za konkrétní spolupráci. A obsahem tohoto pozměňovacího návrhu sněmovního tisku číslo 1199 je tedy návrh v § 171 odst. 2 vypustit slovo „podle nebo podle § 2 odst. 1 měly být“ - konec uvozovek.

Toto ustanovení totiž zavádí koncentrační zásadu, kdy veřejné zájmy posuzované ve fázi pořizování územně plánovací dokumentace se již znovu nepřezkoumávají v navazujícím řízení o povolení záměru. To je u zájmu skutečně posouzených legitimní a zabraňuje to opakovanému a protichůdnému posuzování téže otázky a v rozšíření koncentrace i na zájmy, které posouzeny měly být, však zakládá fikci posouzení tam, kde k němu fakticky vlastně nedošlo. Typicky například u opomenutých zájmů či pochybení v procesu pořizování územně plánovací dokumentace. A to si myslím, že je velmi důležité. Účastníci by tak pozbyli možnosti takový zájem namítnout, aniž byl kdy věcně vlastně vypořádán. A vlastně vzhledem k tomu, že jde o pojem neurčitý a obtížně přezkoumatelný, návrh koncentrační zásadu omezuje výlučně na zájmy, které byly při pořízení územně plánovací dokumentace reálně posouzeny a teď by vlastně nebyly.

Další pozměňovací návrh je sněmovní tisk číslo 1200 ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, sněmovní tisk 67/11, ve spolupráci s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, kde navrhuji zrušit ustanovení, které by umožnilo odchýlit se od územního plánu jen se souhlasem zastupitelstva a vlastníka pozemku, ale úplně bez vědomí občanů a bez možnosti se k němu vyjádřit. Územní plán je vlastně přitom dohoda obce o tom, jak bude vypadat. Cílem mého návrhu je, aby se o podobě svého okolí mohli vyjadřovat i lidé, co tam žijí a nejen úřad a investor. To by opravdu byla chyba.

Dále je zde pozměňovací návrh, sněmovní tisk číslo 1201, ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, sněmovní tisk 67/11, kde opět ve spolupráci s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě navrhuji vrátit stavebnímu úřadu možnost posuzovat technické požadavky na stavby. Novela tuto možnost úřadu bere. (Řečník se napil.) Děkuju. Novela tuto možnost úřadu bere a celou odpovědnost přesouvá vlastně na projektanta. Pokud by ale soused například podal oprávněnou námitku třeba kvůli odstupu nebo osvětlení, úřad by ji podle novely nesměl ani posoudit a spor by skončil u soudu. A opět říkám, ne všichni občané bohužel mají tu možnost k tomu soudu jít a dává jim to opravdu nevýhodné postavení oproti některým velkým developerským skupinám. Tento návrh umožňuje úřadu posoudit, je už v řízení, je to i podle mého názoru rychlejší a chrání to samotná práva sousedů.

Dále okomentuji pozměňovací návrh, sněmovní tisk číslo 1202 ke komplexnímu pozměňovací návrhu, sněmovní tisk 67/11, ve spolupráci s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniku činných ve výstavbě, tak navrhuji zrušit výjimku, která by umožnila dodatečně povolit černou stavbu, pokud by její odbourání bylo pro stavitele takzvaně nepřiměřené přínosům. Zjednodušeně kdyby ho to moc stálo, tak to prostě neudělá. No a samozřejmě každá taková věc bude něco stát. Tedy navrhuji tuto výjimku zrušit, protože vlastně to staví ty, kteří mají černé stavby, nad lidi, kteří poctivě požádají o povolení a počkají si na ně. Tím by se ze stavební kázně stala vlastně prázdná fráze. A proto tento návrh uvedené ustanovení ruší.

Dále okomentuji pozměňovací návrh, sněmovní tisk číslo 1203 ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, sněmovní tisk 67/11, ve spolupráci s Českou komorou architektů, kde navrhuji zachovat pravidlo, že projektovou dokumentaci rodinného domu zpracuje autorizovaná osoba. Novela by umožnila, aby projekt zpracoval i člověk bez autorizace a bez dohledu profesní komory. A to si osobně myslím také, že není dobře. Kde například rodiný dům přitom může být technicky samozřejmě náročná stavba a staví se jich velké množství. A tento návrh tedy ponechává odpovědnost na autorizované osobě, která ručí za bezpečnost a kvalitu. Chrání to lidi, kteří v těchto domech budou bydlet. A není možné, aby tedy potom se zde rozjel takový nešvar, že to tady bude kreslit kdekdo a s velkým dopadem samozřejmě i na kvalitu či zdraví a ochranu majetku obyvatel.

Dále bych chtěl okomentovat pozměňovací návrh, sněmovní tisk číslo 1204 ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, sněmovní tisk 67/11, který jsem zpracoval ve spolupráci s Českou komorou architektů, kde navrhuji, aby drobné změny návrhu územního plánu a jeho odůvodnění prováděl projektant na pokyn pořizovatele. Novela by umožnila tyto změny vpisovat přímo pořizovateli, tedy úředníkovi. Návrh územně plánovací dokumentace ale zpracovává autorizovaný projektant, který za jeho odbornost a správnost ručí, tedy opět za nějakou kvalitu. No a cílem návrhu je zachovat rychlost drobných úprav, ale tak, aby za obsah plánu stále odpovídal ten, kdo na to má patřičnou odbornost.

Toliko tedy můj komentář k dané rozsáhlé problematice stavebního zákona a komentář k mým pozměňovacím návrhům, ke kterým se tedy poté přihlásím v podobné rozpravě. Na závěr opakuji, že bohužel to hlavní, co vidím, tak je velmi nekompetentní přístup k tvorbě důležitého zákona s velkými hospodářskými dopady.

No a na závěr se znovu vrátím k tomu svému prvnímu pozměňovacímu návrhu, kde tedy navrhuji odložit účinnost této novely o jeden rok, aby tady byl patřičný čas. Ale myslím si, že to je až otázka nějakého pozměňovací návrhu. Proto bych ještě nakonec chtěl podat procedurální návrh a to je nechat bezprodleně hlasovat o přerušení tohoto tisku do 27. 5. 2027. A prosím, aby o tom bylo neprodleně hlasováno. Děkuju. (Předsedající: 27. 5. Ještě něco tam bylo?) 27. 5. 2027 – přerušení projednávání tohoto tisku.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jasně, bezvadné. Slyšeli jsme procedurální návrh. Hlásí se paní poslankyně Ožanová, tak prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, já navrhuji přerušení tohoto bodu do 19.45.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Do 19.45, tak ano. Pan poslanec Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já chápu tu hru, já ji přijímám, ale já si myslím, že ten zákon bychom měli probrat dříve, proto navrhuji, abychom přerušili tento bod, abychom vychladli do 20 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Dobrý večer, tak já bych nechala přerušení do 19.46. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak další pan poslanec.

 

Poslanec Miroslav Krejčí: Dobrý večer. Já si dovolím navrhnout přerušení tohoto bodu do 24.00.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak dobrá. Pokud se nikdo nehlásí, tak... (Pokyne hlavou k dalšímu příchozímu.)

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych navrhoval přerušení bodu do 21.32. Děkuji. Dnes.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: (Místopředseda pokynul k dalšímu příchozímu.)

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Dobrý den, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Navrhuji přerušit jednání do 22.15 dnešního dne.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tím jsme asi vyčerpali všechny návrhy. Ano, eviduji Váš zájem o odhlášení. Všechny Vás odhlásím. Prosím, abyste se se svými identifikačními kartami přihlásili znovu. Počet poslanců se ustálil. Nevím, na mě gestikuluje pan kolega poslanec, nevím co se děje (Poslanec Lubomír Wenzl oznamuje, že mu nefunguje hlasovací karta.). Nemůžete se přihlásit. Tak vás ještě jednou všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se ještě jednou přihlásili svými identifikačními kartami.

Pokud vám nefunguje kartička, tak doporučuju si nechat vydat náhradní hlasovací kartu. Tak měli bychom přistoupit k hlasování. (Poslanec Lubomír Wenzl sděluje číslo náhradní karty.) Číslo 1. Budeme postupovat posledního protinávrhu.

 

Poslední protinávrh zazněl na přerušení do 22.15 minut. Myslím, že moc nespěcháte tedy, ale dobrá. Budeme hlasovat od posledního návrhu, který zazněl a který byl na přerušení do 22.15.

Já zahajuju hlasování a ptám se kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 87. Bylo přihlášeno 105 poslanců, pro hlasovalo 7, proti 63 návrh byl zamítnut.

 

Další návrh byl na přerušení do 21.32.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať stiskne tlačítka zdvihne ruku. kdo je proti?

Hlasování číslo 88. Bylo přihlášeno 108 poslanců, pro hlasovalo 12, proti 67. Návrh byl zamítnut.

 

Dále tu byl návrh na přerušení do 24 hodin od pana poslance Krejčího.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať stiskne tlačítka a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 89. Bylo přihlášeno 108 poslanců, pro hlasovalo 32, proti 66, návrh byl zamítnut.

 

Dále to byl návrh paní poslankyně Pošarové na přerušení do 19.46.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 90, bylo přihlášeno 108 poslanců, pro hlasovalo 9, proti 73, návrh byl zamítnut.

 

Další návrh byl návrh pana kolegy Králíčka přerušit jednání do 20 hodin.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku.

Hlasování číslo 91, bylo přihlášeno 108 poslanců, pro hlasovalo 4, proti 75, návrh byl zamítnut.

 

Dostáváme se k návrhu paní poslankyně Ožanové na přerušení do 19.45, což je teď. Tím pádem je návrh nehlasovatelný a dostáváme se k návrhu pana poslance Vlčka, k původnímu návrhu, který navrhuje přerušit tento bod do 27.5.2027.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 92, bylo přihlášeno 108 poslanců, pro hlasovalo 34, proti 67, návrh byl zamítnut.

 

Budeme pokračovat v rozpravě a s přednostním právem vystoupí pan předseda Hřib. Poprosím, aby se poslanci a poslankyně ztišili a pan předseda mohl v klidu pronést svůj příspěvek. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. Dámy a pánové, máme tady opět další případ babišovského chaosu, protože nijak jinak se nedá nazvat to, co tady předvádí vláda kolem té novely stavebního zákona, protože, a to je bohužel znovu, tady vidíme tenhle chaos na úkor hlavně mladých lidí, na úkor rodin a vlastně všech, kteří dnes marně hledají to dostupné bydlení. A vláda tvrdí, že tady chce zrychlit výstavbu, ale bohužel místo promyšlené reformy tady předkládá tisícistránkový legislativní paskvil, který kritizují odborníci, architekti, samosprávy a taky úředníci. A přesto chce protlačit ve zrychleném režimu bez pořádné diskuse, bez vyhodnocení dopadů. Ale pokud má kvůli téhle novele podle odborů odejít až 70 procent úředníků stavebních úřadů, kteří to už avizovali, tak se žádné zrychlení konat zjevně nebude.

Už jsme o tom mluvili tady v případě novely zákona o státní službě. Vy postupujete vlastně úplně přesně opačným směrem. Vy vytváříte systém, ve kterém vůbec nebude atraktivní pracovat pro státní správu. A paradoxně tady očekáváte, že v rámci tady té novely dojde k tomu, že budete chtít přetahovat lidi z úřadů územních samospráv na ten centrální stavební úřad, tedy do státní správy, což zcela logicky se nestane, protože proč by to dělali. Už teď je přece práce pro ty územně samosprávní celky mnohem atraktivnější, a proto ti úředníci avizují, že přece nemají vůbec žádný důvod proč přecházet. To znamená, v konečném důsledku tady hrozí ještě větší kolaps systému, a to je bohužel přesně problém téhle vlády.

Vy totiž neřešíte skutečné problémy té bytové krize. Akorát vytváříte chaos, nejistotu a prostor pro další ohýbání pravidel.

A ano, my potřebujeme stavět rychleji, ale také chytřeji a předvídatelně a férově. A ne tak, že se obce a lidé odsunou stranou a výhodu získají nějací vyvolení investoři.

To dostupné bydlení je pro Piráty jedním z hlavních témat. Ostatně my jsme minulý týden spustili nový web bydleni.pirati.cz, kde lidé najdou náš akční plán – to je 10 konkrétních kroků, které právě dávají smysl a mohou reálně pomoct k tomu, že skutečně tady budeme řešit tu krizi dostupnosti bydlení.

Bohužel, bohužel vy zcela zjevně přešlapujete na místě a nevíte, co dělat. Já bych vás měl pochválit za to, že jste konečně začali aspoň trochu nás kopírovat. Jak víte, my jako Piráti nemáme s tím kopírováním žádný problém. Takže teď tady vyšla zpráva dneska, že paní ministryně Mrázová slibuje ty peníze, že se dají na to financování dostupného bydlení, na ty stavby těch městských bytů, což je ten program, který rozběhl tady Ivan Bartoš. Akorát že nás bohužel kopírujete blbě, to je ten základní problém, protože si nenecháte poradit, a proto bych doporučil, abyste se pořádně podívali na ty naše návrhy. A když už teda kopírujete, tak abyste to aspoň dělali pořádně. Protože ten základní problém je, že my jsme říkali, že ty peníze mají jít na to bydlení teď, teď, protože ty obce mají ty projekty připravené teď.

Aspoň tedy ty obce, které se o to starají, ne tady pan starosta obce Chrast, ten asi projekty nemá, ten k těm – pardon, se omlouvám, města Chrast – který tedy k těm bytům přistupuje poněkud svérázně a asi projekty nemá. Ale ostatní obce, které se tomu reálně věnujou, tak ty ty projekty reálně mají.

A problém je v tom, že – asi to bude překvapení pro některé, ale už o tom píšou i v novinách – byty i domy dál prudce zdražují. To je zpráva z dneška, vyšlo to na Novinkách a je tam informace, kterou si dovolím ocitovat: „Trh rodinných domů aktuálně ovlivňují vysoké ceny stavebních materiálů, které prodražují novostavby.“ To znamená – ty stavební materiály každý rok zdražujou. To znamená – na co čekáte, proč ty peníze těm obcím nepošlete teď? Proč čekáte, až ty stavební materiály ještě zdraží, aby se těch bytů postavilo zase o 10 procent míň, nebo na co čekáte? Je to opravdu záhadou, co je za problém, proč ty peníze prostě nepošlete ihned.

Takže kopírovat ano, ale prosím vás, dělejte to pořádně. To je základ.

To znamená, paní stále ještě ministryně Mrázová, pane premiére, mrkněte se laskavě na bydleni.piráti.cz. Nemáte zač.

No, a protože víme, že paní ministryně nepochopila jednu základní věc, to znamená, že se má starat o to dostupné bydlení ne pro sebe, ale pro ty lidi, kteří to dostupné bydlení potřebují, což je pro ni asi novinka, tak tady zase musíme řešit její kauzu, kdy využívala ten městský nájemní byt se zvýhodněným nájemným, který byl určený pro lidi, kteří tu pomoc potřebují.

Takže jak jsme avizovali, my jsme připravili lex Mrázová (ukazuje papír s referovaným obsahem,) protože zcela zjevně je to potřeba. Asi to není žádné porušení žádných formálních pravidel ve městě, kde byla paní Mrázová starostkou to asi nelze očekávat, že by si ta pravidla nastavila jinak, než aby pro ni byla výhodná, ale rozhodně to není obhajitelné lidsky ani politicky.

Protože prostě není možné, aby paní ministryně, dříve tedy místostarostka, potom starostka, potom následně poslankyně, potom ministryně zneužívala systém obecního bydlení, které je určené pro lidi v nouzi, a bydlela v městském bytě za zvýhodněné nájemné, za zvýhodněné nájemné, jo? To je to důležité, za zvýhodněné nájemné.

Takže my tady navrhujeme pozměňovací návrh – tady v zákoně stavebním – je to pozměňovák, který je načtený pod číslem 1198 lex Mrázová, který říká, že tedy veřejní funkcionáři, kteří jsou uvedeni v zákoně o střetu zájmů, se mají přiznat v rámci toho zcela standardního přiznání k tomu, zdali náhodou nepoužívají městský nájemní byt, a samozřejmě mají u něj teda uvést i ten nájem, aby potom si člověk mohl ověřit, zdali tedy náhodou to nájemné není nějakým způsobem zvýhodněno, a případně, aby si to musel ten veřejný funkcionář obhájit.

Využívají se tedy formulace, které jsou již zavedeny v rámci toho zákona o střetu zájmů. To znamená, díky tomuhle pozměňovacímu návrhu lex Mrázová budou mít lidé možnost si to dohledat, jestli ten politik platí nájemné výrazně nižší než obvykle a cíl je opravdu velice jednoduchý – zabránit tomu, aby lidé ve vysokých funkcích takto zneužívali systém, který mají sami spravovat, jako to právě dělala paní ministryně Mrázová.

Já samozřejmě jsem si všimnul, že někteří ministři vaší vlády mají trošku problém s tím vyplňováním těch majetkových přiznání, ale přece jenom určitě se můžete obrátit na nějaké kolegy, kteří vám s tím pomohou, že ano. Máte tady třeba ministryni Schillerovou, ta rozumí těm penězům, ne? Tak ta by mohla umět vyplnit majetkový přiznání. Jo vlastně ta ne, protože ta neuvedla v tom majetkový přiznání ten dům v Brně. No, tak nevadí. No, tak třeba pan ministr Juchelka by mohl pomoct, ne? A nemohl. No, tak on uvedl původně, že má těch bytů osm, potom čtyři, potom teda nakonec se ukázalo, že byly jenom dva. No, paní ministryně Mrázová, no tak to, že jo, ta má sama problém, ta nedokáže tam uvést tam nějakou půjčku nebo co nějakých 500 000 jim tam jako hapruje. Pan Babiš, no, toho asi nemá smysl se ptát vůbec žejo, ten je trestně stíhaný kvůli střetu zájmů, ale možná kvůli tomu by už s tím mohl mít zkušenosti. No, kdo tam je dál? No, pan ministr Macinka, že jo, tak ten tam neuvedl teda 20 procent to spoluvlastnictví té ukrajinské společnosti. Pan Červený ten zase neuvedl spoluvlastnictví domů.

Hele, já když na to koukám, já nevím, jestli náhodou to není tak, že většina ministrů téhle vlády má nějaký problém s tím majetkovým přiznáním, jo? Ale tak já myslím, že někoho třeba... Nebo když tak dojděte, já vám to vysvětlím, jak se to má vyplňovat. Od nás ještě nikdo neměl ten problém, že by to podělal, jo, tak jako vy tedy.

Ale to asi nějak zvládneme, že jo. Já myslím, že vy se to nakonec naučíte, takže nebudete mít problém podpořit lex Mrázová, který zajistí, že skutečně bude veřejnost vědět, zdali náhodou veřejný funkcionář ten obecní byt nezneužívá. Děkuji. (Potlesk od Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Faktická poznámka pan poslanec Krňanský. Vaše 2 minuty, prosím.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji za slovo, pane předsedající. Krásný, dobrý večer, vážené kolegyně, kolegové, já jsem vůbec nechtěl vystupovat. Nicméně já se musím ohradit proti slovům pana předsedy Hřiba – co tady říkal, že v našem městě, kde já dělám starostu, v městě Chrast nemáme připravený projekt. Pane předsedo, máme. Máme projekt na 48 bytů, který se měl realizovat před čtyřmi lety. A hádejte, kvůli komu se nerealizuje. Je to odpor neúspěšných kandidátů Pirátské strany do zastupitelstva města Chrast, kteří do toho naházeli vidle, a proto nemáme v Chrasti stále tady ten projekt zrealizovaný. Jedná se o 48 družstevních bytů, nikoliv nájemních, ale družstevních. Můžete se zeptat svých kolegů.

To jenom na upřesnění, protože to byla demagogie, která se dotýká přímo mě a města Chrast. My ten projekt skutečně máme.

Takže se o tom bavme tak, jak to je. Já přiznávám, že potřebujeme realizovat byty. Potřebujeme realizovat byty ve všech skupinách, nájemní bydlení, družstevní bydlení, vlastnické bydlení. Ale neříkejte, že v městě Chrast se tyhlety věci nerealizují jednou provždy. Prosím, ten projekt vám klidně ukážu. Je to nádherný moderní projekt, parkování dole, zeleň, je to super. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Přihlásil se pan poslanec Hřib k faktické poznámce.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. No tak já s dovolením zareaguju, prostřednictvím pana předsedajícího, tady na pana starostu. No, vy asi neříkáte celou tu pravdu. To musíte také říct, čím to je, že tam je problém, že někteří lidi třeba i s veřejností mají problém s tím vaším projektem. Musíte to říkat celé. Tak není tam třeba nějaký problém s transparentností? Tak jako tam byl nějaký problém u toho prodeje těch obecních bytů a tak dále. Já vím, že vy tam děláte nějaký jako machinace s těmi byty v tom Chrástu. A tohleto je jako věc, kterou ano, naši lidé v Pardubickém kraji vás za to kritizují, je to pravda. Kritizují vás za to dlouhodobě. Já vím, že vy s tím máte jakýsi problém, ale prostě je dobré jako říkat to celé, jak to tedy jako bylo, že jo, kdo ty byty má třeba dostat a tak dále, kdo tam je kde koupil a podobně. Prostě říkat ten příběh jako celý by bylo dobré.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak pan poslanec Krňanský, 2 minuty na reakci.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Pane kolego Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, tohle měly být městské byty, družstevní byty, které mělo vlastnit prostřednictvím družstva město Chrast, nejednalo se o nic jiného a to, proč to blokovali vaši kolegové, respektive kandidáti Pirátské strany, ať jsem fér, ne všichni jsou straníci. Nebyl problém s tím, kdo to vlastní. Problém bylo s tím, kde ty byty a koho mají být sousední parcely. To skutečně nemá nic společného s tím, kdo to vlastní. Pouze to je na místě, které se nelíbí vašim kolegům. A jestli chcete říkat, že jsme měli nějaké problémy s byty, byla to vaše strana, kdo podala podnět na policii, udělala z toho velké haló, aby poté policie všechno odložila s tím, že se skutečně nic nestalo a vy jste neměl a vaši kolegové sebemenší elementární kousek slušnosti přijít se omluvit za tu špinavost, za ty ošklivosti, které jste psali ve vašich tiskových zprávách, aniž by cokoliv z toho byla pravda. Vy si rádi berete někoho do pusy, ale nikdy jste se nepřišli omluvit za to, co jste udělali. Vy jste křivě nařkli spoustu lidí a nic z toho se nepotvrdilo, což prošetřil policejní orgán. Takže bavme se na rovinu tak, jak to skutečně je a vyprošuji si tuhle demagogii. Čekal jsem, že když sem jdete, že se omluvíte za to, že ten projekt nemáme připravený. Přijďte se podívat, já vám ho ukážu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní s přednostním právem vystoupí pan Bohuslav Niemiec se stanoviskem politického klubu KDU-ČSL.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, já vás taky zdravím a jenom si dovolím na počátek takový malý komentář. Opět se nám tady rozrůstá takový nešvar, že se řeší lokální problémy na půdě Poslanecké sněmovny. Posledně jsme tady řešili Prahu velmi intenzivně, tady jsem se proti tomu taky ohradil a teďka jsme se přesunuli do Chrastě. Dobře. Můžeme řešit i naše problémy na severu Moravy, ale já bych radši se vrátil zpátky ke stavebnímu zákonu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, předstupuji před vás v momentě, kdy projednáváme legislativu, která bez nadsázky rozhodne o tom, jak bude Česká republika vypadat v následujících dekádách. Dostupnost bydlení se stala jedním z nejpalčivějších problémů našich občanů. Mladé rodiny nemají kde bydlet, ceny nemovitostí rostou a my všichni se shodneme na jednom, že současný stav chceme změnit, chceme zjednodušit stavební řízení, chceme ho zrychlit. Chceme spoustu věcí vyřešit, zpřesnit. Předkladatelé této novely přicházejí s ambiciózním plánem. Chtějí definovat velké bytové projekty nad 10 000 metrů čtverečních jako stavby veřejného zájmu. Chtějí konečně skoncovat s nekonečným obíháním razítek a integrovat desítky samostatných stanovisek do jednoho koordinovaného procesu. Záměr určitě chvályhodný, jenže dámy a pánové, cesta do pekla bývá dlážděná dobrými úmysly a v tomto případě hrozí, že místo dlážděné cesty k novým bytům postavíme legislativní zeď, o kterou se celý systém povolování staveb definitivně roztříští. Podívejme se pravdě do očí. Tato zásadní reforma, která čítá přes 1 000 stran textu a od základu mění stavební řád, k nám doputovala jako poslanecký návrh. Co to znamená v praxi? Obešli jsme standardní připomínkové řízení, nemáme na stole studii dopadu RIA, schvalujeme zákon, ke kterému odborná veřejnost neměla přístup a který odborná veřejnost z velké části kritizovala. A my sami se v tom druhém čtení, které teď probíhá, topíme.

Jak upozorňuje Sdružení místních samospráv, řítíme se do hlasování o textu, kde už bude nesmírně složité upravovat jakoukoliv fatální chybu, pokud předkladatel nezatáhne za ruční brzdu. Nejhorší na tom je, že my vlastně ani nevíme všechny ty fatální chyby, protože opravdu výkladová nejasnost některých parametrů stavebního zákona je dosti zásadní. Nevíme jak budou vykládány, nevíme přesný dopad, právě nemáme dopadovou studii. Těch chyb a varovných signálů od lidí z terénu je celá řada.

Za prvé si dovolím zmínit možný personální kolaps. Plánujeme do roku 2028 dokončit transformaci a převést úředníky z obcí pod státní centrální stavební správu. Zeptal se ale někdo těch úředníků, zda chtějí přejít? Zástupci tajemníků měst a obcí jasně varují, že úředníci pod státem přijdou o benefity, které jim dnes obce dávají. Hrozí masivním odchodem už zkušených lidí a bez úředníků, vážení, žádný zákon, ani ten sebelepší, byty nepostaví.

Za druhé finanční neznámá. Nikdo z nás v tomto sále dnes netuší, kolik bude provoz nového systému stát. Odborníci jsou si však jistí, že centrální aparát bude výrazně dražší než ten současný. Schvalujeme vlastně takový bianco šek na systém, který může státní kasu stát miliardy ročně navíc.

Za třetí riziko centralizace moci. Nově vznikající úřad rozvoje území dostane do rukou obrovskou moc. Jeden člověk v jeho čele bude ovládat celou síť stavebních úřadů a to bez jakéhokoliv nezávislého kontrolního orgánu. To není reforma, to je hazard s korupčním rizikem, před kterým hlasitě varují i ekologické organizace.

Česká komora architektů mluví na rovinu o hrozbě totálního kolapsu systému. Pokud tento tisícistránkový komplexní pozměňovací návrh protlačíme silou, hrozí, že jediné, co se v této zemi bude povolovat, budou obří stavby dálnic a energetické infrastruktury přes Dopravní energetický stavební úřad. Běžná bytová výstavba pro normální lidi zamrzne. Místo dostupného bydlení tak občanům doručíme absolutní paralýzu trhu. Když jsem si dnes ráno přečetl článek, novela stavebního zákona podle odborníků ohrožuje systém povolování v České republice, ve kterém se velká část debaty točila kolem toho, že některé stavby nově nebudou mít klasicky odvolání u stavebních úřadů, ale spory se mohou přesunout přímo ke správním soudům, tak vlastně předseda Nejvyššího správního soudu v rámci debaty pan Karel Šimůnka tyto obavy odmítá, že by soudnictví mohlo zpomalit, říká: správní soudnictví je ve velmi dobré kondici a rozhoduje relativně rychle.

 

Připustil ale, že k soudům může nově chodit více nedotažených rozhodnutí. Podle něj proto budou muset úřady zavést důkladnější vnitřní kontrolu. Cituji: „Ve chvíli, kdy vím, že vydávám jednoinstanční rozhodnutí, musím si dát zatraceně pozor“, varuje. Novela zároveň umožňuje, aby soudy ve výjimečných případech stavební povolení vydaly samostatně. Tak doufejme, že tento stav nezačne být běžnou praxí.

Zda novela skutečně přinese stavební boom, ukáže až praxe. Já se bojím, že ne, protože těch problematických věcí, které v novele jsou, je opravdu hodně.

Kolegové a kolegyně, zavedení Centrální stavební správy může mít své přínosy pro strategickou infrastrukturu, jak správně podotýká Svaz průmyslu a dopravy, ale nemusíme kvůli tomu obětovat kvalitu legislativního procesu, práva občanů a stabilitu celého systému. Nesmíme totiž podlehnout iluzi, že pouhé napsání slov „veřejný zájem“ do zákona samo o sobě postaví jediný byt. Pokud neschválíme zákon funkční, předvídatelný a personálně zajištěný, přineseme lidem místo levnějšího bydlení jen lavinu nových soudních sporů a úředního chaosu. Proto opět apeluju a vyzývám k maximální opatrnosti, k naslouchání hlasu architektů, inženýrů, starostů z praxe. Nežeňme se do zdi jen proto, abychom si mohli odškrtnout splněný politický úkol.

Vážené kolegyně a kolegové, rád bych vám představil ucelené stanovisko našeho poslaneckého klubu ke stavebnímu zákonu. Naším dlouhodobým cílem je vytvářet legislativní prostředí, které na jedné straně odbourává zbytečnou byrokracii a nastartuje potřebný rozvoj infrastruktury a bytové výstavby, ale na druhé straně nerezignuje na ochranu veřejných zájmů, kvalitu života našich občanů a suverenitu našich měst a obcí.

Dovolím si jenom zpětně zrekapitulovat celý proces tvorby stavebního zákona. Musím připomenout, že jako KDU-ČSL jsme na počátku podali 50 připomínek. Některé z nich zapracované byly, ale spousta z nich zapracovaných nebyla, což mě mrzí. Na tomto procesu jsem se spoustu věcí mohl naučit a děkuji za tuto zkušenost. Musím říct, že s některými kolegy z koalice byla velmi dobrá spolupráce. Opět oceňuju diskusi s paní předkladatelkou, paní poslankyní Ožanovou, s paní poslankyní Evou Fialovou, anebo taky bych zmínil a chtěl poděkovat za kulatý stůl Patrika Nachera k výdejním boxům.

To jsou příklady dobré praxe, jakým způsobem máme stavební zákon a legislativu tohoto objemu a obsahu projednávat. Máme si opravdu vyhradit čas, zkoumat veškeré možné dopady a aspekty k tomu, abychom nepřijali legislativní zmetek. Ale protože se to neděje, tak náš poslanecký klub připravil celkem 22 pozměňovacích návrhů, které tyto priority proměňují v konkrétní paragrafy. Teď bych vás rád s těmito pozměňovacími návrhy velmi stručně seznámil a to v logických tematických celcích, které ukazují provázanost naší politiky.

Dostupné bydlení, rekonstrukce a daňové stimuly. Prvním zásadním pilířem naší snahy je přímá podpora dostupného bydlení. Nechceme jít cestou prázdných slibů, ale reálných ekonomických a procesních úlev pro lidi, kteří chtějí bydlet ve vlastním nebo hledají stabilní nájem.

První pozměňovací návrh, snížení DPH na rekonstrukci bytů kolegy Mariana Jurečky. Tento návrh cílí na snížení daňové zátěže u vybraných stavebních a montážních prací pro účel bydlení z původních 12 na 5 procent. Chceme tím výrazně zlevnit rekonstrukce, opravy a modernizace stávajícího bytového fondu, což pomůže zejména mladým rodinám a seniorům udržet si kvalitní standard bydlení bez extrémního zadlužení.

Mimořádný daňový odpočet pro dlouhodobý nájem, opět Marian Jurečka. Přicházíme s motivací pro vlastníky nemovitostí. Pokud majitel investuje do opravy, rekonstrukce či energetického zlepšení bytu či domu, a následně tuto nemovitost poskytne k dlouhodobému stabilnímu nájemnímu bydlení, získá možnost mimořádného daňového odpočtu. Cílem je efektivně rozpohybovat tisíce dnes prázdných a nevyužitých bytů.

Daň z nemovitostí nesloužících k dlouhodobému bydlení. Ruku v ruce s motivací dáváme obcím do rukou efektivní nástroj regulace. Tento návrh umožňuje samosprávám zvýšit místní koeficient daně u bytů a rodinných domů, které prokazatelně neslouží k trvalému bydlení, jsou prázdné nebo slouží výhradně ke spekulacím a krátkodobému ubytování. Chceme tím vrátit bytový fond lidem pro běžný život.

Zrušení poplatku za vynětí ze zemědělského půdního fondu ve stavebních prolukách. Abychom podpořili výstavbu uvnitř obce a zamezili zbytečnému rozrůstání do volné krajiny, navrhujeme zrušit odvody za odnětí ze zemědělského půdního fondu u staveb pro bydlení, pokud se nacházejí v takzvané stavební proluce. To přímo sníží vstupní náklady na pořízení nového domova.

Novostavby v zastavěné části obce. Rozšiřujeme možnost neuplatnit některé rigidní technické požadavky na výstavbu také u nových staveb pro bydlení, pokud vznikají v již zastavěném území. Každá proluka či brownfield má svá specifika a stavební právo musí umožnit flexibilitu, aby se tato místa dala smysluplně využít.

Jednoduchý režim pro balkonovou fotovoltaiku. Přinášíme obrovské zjednodušení pro malé zásuvkové fotovoltaické mikro zdroje, typicky instalované na balkonech. Při splnění jasných bezpečnostních podmínek pro ně zavádíme režim zcela bez stavebního povolení, bez nutnosti složitého schvalování ze strany distributora. Decentralizace energetiky musí být dostupná pro každého obyvatele bytového domu.

Druhá oblast, které se věnujeme, je ochrana životního prostředí, krajiny a kulturního dědictví. Druhým pilířem je odpovědnost vůči našemu okolí, přírodě a historickému dědictví. Rychlost výstavby nikdy nesmí znamenat devastaci hodnot, které prověřil čas.

Tady si dovolím zmínit ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy. Autorem je Petr Hladík. Požadujeme zachování přísné ochrany půdy první a druhé bonity před plošným záborem pro velké obchodní, skladové a solární komplexy. Půda je strategická surovina pro naši potravinovou bezpečnost a její bezohledné betonování musíme zastavit.

Dalším pozměňovacím návrhem je kácení v ochranném pásmu vodovodů a kanalizací. To už jsme intenzivně diskutovali na hospodářském výboru a chceme vypustit z legislativy nebezpečnou možnost kácet dřeviny v ochranných pásmech vodohospodářské infrastruktury bez povolení orgánů ochrany přírody. I v těchto místech musí probíhat odborné posouzení, aby nedocházelo k plošné likvidaci zeleně.

Dále pak zpřesnění pravidel ochrany před povodněmi. V návaznosti na vodní zákon zpřesňujeme pravidla pro protipovodňové opatření definované v záplavových územích a související procesy. Bezpečnost našich občanů před klimatickými riziky musí být integrální součástí stavebního povolovacího procesu.

Zpřísnění hygienických limitů a vibrací. Navržená výjimka z hygienických limitů v novele byla nebo je příliš benevolentní.

Náš návrh ji zpřísňuje tak, že pro její udělení musí být kumulativně splněny obě klíčové podmínky, to znamená, omezení hluku na rozumnou dosažitelnou míru a zároveň stoprocentní přiměřenost vůči okolnímu území. Zdraví občanů je pro nás prostě prioritou.

Soustava domovních čistíren odpadních vod. Zavádíme jasná pravidla pro soustavy domovních čistíren, což pomůže zejména menším obcím, kde by klasická čistírna byla neekonomická. Definujeme pravidla pro jejich odborné provozování, pravidelné kontroly a jasnou odpovědnost, abychom chránili podzemní a povrchové vody.

Ochrana pásma v památkové péči, autor: moje kolegyně Monika Brzesková. Vracíme do zákona jednoznačnou povinnost vyjádření odborné organizace státní památkové péče při vymezování ochranného pásma památek. Pokud chceme zachovat kulturní identitu našich měst, odborná kvalita rozhodování nesmí jít stranou.

Za třetí. Práva samospráv, transparentnost a stavební kázeň. Třetí oblast je obrana principu subsidiarity. Samosprávy nejlépe vědí, co jejich území potřebuje, a stát jim nesmí diktovat ani omezovat jejich transparentní rozhodování.

Zrušení soudního nahrazení souhlasu u plánovacích smluv. Opravdu chceme zrušit a zásadně odmítáme, aby chybějící souhlas obce nebo kraje s uzavřením plánovací smlouvy mohl autoritativně nahradit soud. Samospráva musí mít plné právo rozhodnout, za jakých podmínek na svém území umožní rozvoj. Chráníme tím autonomii měst a obcí.

Pravomoci obcí při odchylce od územního plánu. Přesouváme rozhodování o souhlasu s odchylkou od územněplánovací dokumentace z úrovně rady obce na plénum zastupitelstva. Proč? Protože zastupitelstvo je veřejné, může se k němu vyjádřit prakticky kdokoliv. A hlasování je taky veřejné, když to víme, že rady rozhodují v neveřejném režimu a samozřejmě i hlasování o výjimkách je neveřejné.

Zrušení přechodného ustanovení prostorám stavebních úřadů. Chceme zrušit povinnost, která obcím a krajům ukládá na dobu pěti let bezpodmínečně poskytnout prostory archivu a úřadoven pro potřeby státu. V praxi je často technicky nemožné tyto prostory stavebně a provozně oddělit od zbytku radnice. A toto rozhodnutí musí plně záviset na vůli a možnostech konkrétní obce.

Nekompromisní postup proti černým stavbám. Chceme jasný vzkaz, že pravidla platí pro každého. Proto vypouštíme ustanovení, které by umožnilo dodatečně legalizovat nepovolenou stavbu, s argumentem, že její odstranění by bylo nepřiměřené. Tento gumový pojem by v praxi znamenal masovou legalizaci černých staveb bohatých investorů, což prostě odmítáme připustit.

Obrana práv účastníků řízení a okamžik posuzování žádosti. Bráníme snahám o omezení věcných námitek účastníků řízení a zároveň chceme zrušit nespravedlivé pravidlo, podle kterého by se záměr posuzoval ke dni podání žádosti. Pokud se v průběhu řízení změní podmínky v území, úřad k nim musí legitimně přihlížet.

Za čtvrté – a už se pomalu blížím k závěru – strategická infrastruktura a celková vyváženost zákona. Poslední skupina návrhů se dívá na stavební právo z nadhledu a řeší strategické potřeby státu a inkluzivitu prostředí.

Zrychlení výstavby v energetice a těžbě. Kolega Róbert Teleky připravil pozměňovací návrh prostřednictvím mezitímního rozhodnutí, chceme výrazně urychlit výstavbu klíčové energetické, těžební a související dopravní infrastruktury. Sjednocujeme tento proces s pravidly, které již platí pro jiné typy strategické dopravní infrastruktury státu. Energetická soběstačnost a bezpečnost vyžadují rychlé jednání. (Hledí vpravo.) Děkuji.

Širší a spravedlivější definice přístupnosti staveb, kolega Václav Pláteník. Narovnáváme definici přístupnosti staveb. Bezbariérovost se nesmí rigidně týkat pouze osob se zdravotním postižením. Veřejný prostor a stavby musí být projektovány tak, aby vyhovovaly širšímu okruhu uživatelů – našim seniorům, rodičům s kočárky, těhotným ženám či lidem s dočasně omezenou možností pohybu. Stavíme zkrátka pro lidi v každé fázi jejich života.

Základní zásady vyvažování veřejných zájmů. Doplňujeme do samotného textu stavebního zákona obecné zásady spravedlivého vyvažování veřejných zájmů. Výstavba a rozvoj země jsou nutné, ale nesmí být posuzovány jednostranně a agresivně na úkor jiných zákonem chráněných hodnot a kvalit života obyvatel.

Vážené kolegyně a vážení kolegové, tento komplexní balík pozměňovacích návrhů z dílny KDU-ČSL představuje vyvážený, racionální a propracovaný koncept. Nabízíme řešení, které nestaví byznys proti přírodě ani stát proti obcím, ale hledáme funkční synergii. Děkuji vám za pozornost a pevně věřím, že tyto naše pozměňovací návrhy budou podpořeny a že po případném zapracování se opravdu nestane to, že stavební zákon bude komplikovat výstavbu a ne ji zrychlovat. Děkuji. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní by měla vystoupit paní poslankyně Veronika Kovářová, která přednese stanovisko klubu Pirátů. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, za klub Pirátů jednoznačně vyzýváme: stáhněte tento zmatečně připravovaný zákon. Proč? Protože ruší a vytváří tolik novátorských zásahů, že je potřeba prověřit, zda je tato cesta správná alespoň tak, aby se mohla vyjádřit ministerstva, stavaři, úředníci a samosprávy. Dlouhodobě je tato diskuse pouze formální, kdy všechny tyto skupiny přinášejí argumenty, ale z Ministerstva pro místní rozvoj neslyší žádnou odpověď.

Hlavním argumentem pro tlačení této novely je rychlost stavebního řízení, ale z průzkumu, který si nechala zpracovat Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků, vidíme, že rychlost stavebního řízení není problém. Dle jejich aktuálních dat 82 podaných žádostí získává stavební povolení do jednoho roku a z toho 48 procent dokonce získá pravomocné rozhodnutí za dobu kratší než je pět měsíců. To jsou zásadní údaje vyplývající z aktuálního průzkumu mezi více než 700 autorizovanými projektanty, stavbyvedoucími a dalšími odborníky.

Nová data zveřejňuje také Ministerstvo pro místní rozvoj. Aktuální čísla, která byla sesbírána v dubnu letošního roku, ukazují, že za poslední rok a půl je průměrná délka řízení 98 dní a medián je dokonce 78 dní. Obvyklé argumenty, že některé projekty trvají 10 až 12 let, jsou důsledky zpravidla toho, že pro schválení povolení pro tyto stavby bylo třeba například změny územního plánu, někdy jsou na vině někteří účastníci řízení, někdy nečinnost stavebního úřadu, kdy například pracuje jeden úředník, který je zdravotně indisponován.

Jedná se o výjimky, které je třeba řešit cíleně a systémově, nikoliv však plošnými škrty veřejných zájmů, které mají byť i teoretickou možnost někoho takzvaně zdržet.

Stavební zákon rozhodně revizi potřebuje, ačkoliv pro předchozí verzi hlasovala většina Sněmovny a bez dvou poslanců i celý Klub ANO z opozice, každý nový právní předpis si zaslouží zhodnocení, jak se jeho aplikace projevila, zvláště takto rozsáhlý. Předkládaná, v podstatě již třetí novela za posledního půl roku, ale nereflektuje zpětnou vazbu stávajícího zákona, protože žádná zpětná vazba neproběhla. Poslouchal někdo stanoviska komor inženýrů a architektů? Byli přizváni zástupci municipalit a pracovníci úřadů všech vrstev? Nebyli. Pro účely roadshow se připravila jakási stručná prezentace, která vypíchla několik bodů. Byla o nich debata? Nikoli. Díky formě předložení poslaneckým návrhem se k těmto 42 zákonům i ministerstva vyjadřovali pouze formou připomínek, které zasílali na Ministerstvo pro místní rozvoj a diskuse nad připomínkami byla velmi sporá. Tak zásadní novela by si zasloužila meziresortní řízení, které prověří, že nebudou pošlapávány veřejné zájmy. Proč? Protože právě stát je jediným garantem veřejných zájmů a jeho orgány jsou vykonavateli. Pokud v území seškrtáte pravomoci ochrany veřejných zájmů úřadům, jsou jejich garanty, jak je mají garantovat? Jak zajistíte, že nový seniorský dům bude mít adekvátní prostory a parametry, když přímo v textu zákona měníte přístupnost objektů, aby se zohledňovaly pouze zdravotně postižení? Jak zajistíte, aby se do nově vystavěné bytové stavby dokázalo dojet s kočárkem? Úplně jednoduché logické výdobytky společnosti, která bere ohled na všechny členy společnosti, rušíme bezhlavě, ačkoliv víme, že my nevládneme, děti se rodí málo a za pár let bude čtvrtina obyvatel v důchodovém věku. Jak ochráníme společný prostor, který sdílíme ve městech, vesnicích a v krajině? Kdo se o něj bude starat?

Náš klub připravil pozměňovací návrhy, které postupně představíme. Chceme se pokusit zachránit alespoň několik detailů, které dle našeho přesvědčení značí největší riziko. Tento komplexní pozměňovací návrh zcela otáčí stávající procesy i celý systém, takže jako celek však nepotřebuje pozměňovací návrhy. Potřebuje zcela jasně začít opět od začátku, projít připomínkovacím řízením, hovořit se stakeholdery, kterými se tu ministryně Mrázová oháněla a děkovala jim za spolupráci. Já jsem se účastnila mnoha seminářů, kulatých stolů a konferencí, kde právě tito stakeholdři vystupovali a jejich nejčastější poselství bylo, začněme od začátku, vraťte to do připomínkovacího řízení. Toto žádné pozměňovací návrhy nezachrání. Také říkali, nikdo se s námi nebavil, poslali jsme připomínky, na tyto připomínky nemáme žádné vyrozumění. První z našich pozměňovacích návrhů představuje jedno z mnoha řešení, které by mohlo ku pomoci ke zmírnění krize bydlení. Jsou to naše oblasti zrychlené výstavby, které dokážou v územním plánu vyřešit spoustu problémů, které zdržují výstavbu ve městech. Náš návrh elegantně řeší problém bydlení, na rozdíl od plošného vypínání veřejných zájmů celorepublikově.

To, co jsme si od revoluce složitě vydiskutovali, jako jsou ochrana památkové péče, ochrana životního prostředí, ale i ochrana zdraví obyvatel nebo přístupnost staveb, nyní házíme do koše, a to bez jakékoliv odborné diskuse a měníme sadu 42 zákonů. Stavební zákon řeší i územní plánování, což je samozřejmě velice náročná disciplína, na které je potřeba se soustředit. Musíme se soustředit na vyvažování veřejných zájmů a práv občanů, a to je ta oblast, která v této novele dostala největší ránu. Důsledkem pozastavení projednávání veřejných zájmů můžeme očekávat velkou vlnu staveb, které budou budit veřejné pohoršení, budou uzurpovat občanská práva a mohou být i předmětem soudních sporů, obzvláště u rozhodování centrálního stavebního úřadu, tedy úřadu rozvoje území, které je jednostupňové, v případě jakéhokoliv pochybení, ať už vědomého či nevědomého, nenabízí žádnou možnost přezkumu či odvolání. Nemohu ještě nezmíniti obavu, kterou náš klub má, stejně jako ostatní odborové organizace ČKAIK nebo Svaz měst a obcí.

Ta obava se týká přesunu úředníků v rámci úřadů, neboť plány nejsou připravené, dopady nejsou vyhodnocené, lidé stále nic nevědí a mnozí si již aktivně hledají jiné zaměstnání a připravují se na odchod ze státní správy. Zdržení staveb u stavebních řízení, které, jak jsem již říkala, zas není tolik, jsou nejčastěji způsobeny nedostatkem úředníků. Jak se má rychlost získání stavebního povolení zrychlit, když 70 procent zaměstnanců uvádí, že pod nový stavební úřad nepůjde, to opravdu nedokáži pochopit. Zákon, který je evidentně připraven pro pražské developery, nemůžeme aplikovat v celé republice. Otázka památkové péče i modrozelené infrastruktury může být otázkou ideového přesvědčení představitelů vládnoucí koalice, ale zákon, který z územního plánu dělá trhací kalendář a ze stavebních úřadů udělá liduprázdné místo plné nezpracovaných žádostí, akorát vytváří prostor pro korupci a černé stavby.

Černé stavby se novelou zcela proměňují, protože výzva k odstranění stavby může být neudělena, pokud by pro majitele bylo odstranění stavby zásah nepřiměřený přínosům. Dokážete si představit, že by jakékoliv odstranění jakékoliv malé stavby by majiteli nezpůsobilo zásah nepřiměřený přínosům. Jaký finanční přínos má dodržení zákona? To je otázka morálky, nikoliv financí. Stavební rozvoj nám navíc bez rozumné politiky dostupného bydlení ani nezaručí řešení krize bydlení. Dostupné bydlení musí být alfa i omega obecního bydlení. V regionech i městech potřebujeme učitele, zdravotníky, policisty a mladé rodiny. Jedním z důkazů tohoto je, že stavební povolení na 2 000 bytů, které developer Kunovský má a byty nestaví, nám ukazuje, že čeká na lepší cenu.

Ano, je to legitimní byznysový důvod, který ovšem přesně identifikuje ten problém. Nám identifikuje, že problém není v získání stavebního povolení. On ty stavební povolení má. Stavební povolení má a nestaví. Stavební povolení nám dostupné bydlení nezaručí. Abychom si to shrnuli celkově. Pošlapeme veřejné zájmy, zlikvidujeme systém stavebních úřadů a výsledkem bude spousta stavebních povolení pro developery, kteří budou čekat na lepší cenu. Za Piráty nám nedává vůbec žádný smysl takový zákon ani projednávat. K dalším detailům se vyjádříme při představení našich pozměňovacích návrhů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A teď by měl vystoupit pan poslanec Kučera. Ne, to je zmocnění pro přednostní právo, nikoliv. Nyní by měl vystoupit s přednostním právem pan poslanec Jurečka.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobrý večer pane předsedající. Kolegyně, kolegové. 1, 2, 3, 4, 5, 6 kolegů z řad vládní koalice, 7, ať jsem přesný, 8, jeden pan ministr. Hrdina, který si dneska vytáhl černou sirku, aby tady vůbec udržel fungování dnešní Sněmovny. Já to říkám proto, abych tady ukázal, když tady často chodí kolegové z vládních koaličních řad s těmi telefony a fotí ty lavice, tak jak u tohoto tisku, kteří říkají, že je pro ně tak důležitý. Já to nedělám ty videa, mi to přijde zbytečné a trošku nedůstojné, tak jak ten zájem o ten tisk tady je. Já chápu, že jsme tady unavení, že tady není úplně optimální atmosféra, včera ani dnes, ale když tady máme projednávat tak klíčový zákon. Vy jste říkali, že to je vlastně zákon vašeho koaličního období. Pan premiér, ministr Havlíček a další členové vlády říkali, dělali jsme na tom dva roky.

Je to skvěle připravené, dáme to tady hned jako jednu z prvních priorit vlády. Ale neříkali před těmi volbami ti politici: budeme to předkládat jako poslanecký návrh, kašleme na legislativní proces, šoupneme to tady jako návrh, který novelizuje 41 zákonů, 41 zákonů, a má přes tisíc stran, který následně lopotně upravuje tato vládní koalice komplexním pozměňovacím návrhem, který má 1 200 stran. Já myslím, že bychom se měli poučit a říct vlastně si: hele, když se to před těmi třemi a šesti lety nepovedlo úplně dobře, tak to nedělejme vlastně metodou, která bude znamenat ještě větší rizika, možná ještě větší zhoršení toho, jak to celé může dopadnout.

A teď já tady nechci říkat jenom pohled můj a mých kolegů z klubu KDU-ČSL. Můj předřečník Bob Niemiec to tady shrnul velmi dobře. Ale já jsem se na to podíval tím, co říkají lidé, kteří mají nějakou odbornou váhu, erudici, zkušenost, k tomuto celkovému návrhu a tomu způsobu. To první, co je potřeba říct, vlastně je tady tak obrovská změna, která nemá autora. Standardně je to tak, že když se dělá nějaký návrh zákona, tak je to většinou vládní návrh zákona, je pod tím jasně podepsaný ten ministr se svým týmem a vidíme přesně, kdo je autorem těch myšlenek, které v tom zákoně jsou a kdo potom nese zodpovědnost za to, jestli se to povede nebo nepovede. Ten autor má tu plnou zodpovědnost za to, že musí vypořádat to mezirezortní připomínkové řízení, donést to na tu vládu a projít tou Sněmovnou a tím Senátem.

Takže ale my tady máme návrh zákona, který sice má nějaké podepsané poslance, kteří chudáci to dostali za úkol od svého stranického šéfa, někteří možná jsou z toho rozradostnění, nevím. Já si myslím, že ten, kdo zná tu materii, tak úplně z toho nadšen není, i když tady teď musí sedět a musí to hájit. A vlastně to připomínkové řízení bylo obejito tím, že se řeklo: je tady nějaká krajská roadshow, my tady uděláme hodinovou prezentaci, my vám to představíme. Představíme vám hlavně to, jak bychom chtěli, aby to skvěle fungovalo, což je fajn. Já nic proti tomu (nemám), myslím, že takový nějaký věcný záměr se má dělat. Má se k tomu udělat nějaká srozumitelná, i pro laiky přijatelná forma prezentace, tak aby lidé tomu rozuměli.

Ale co to potom přináší? Tak Sdružení místních samospráv, se shodneme, často opozice i koalice říká: je to relevantní partner v území, máme s nimi komunikovat, zástupci měst a obcí, v tomto případě Sdružení místních samospráv jsou spíše zástupci opravdu těch malých obcí, ty jsou často nejblíže těm občanům. Tak já nebudu říkat nic svého, já jenom ocituju, co teď aktuálně Sdružení místních samospráv k celému tomu přístupu, návrhu toho zákona píše. Cituji: Nemáme potřebu suplovat chybějící připomínkové řízení a vlastně dvě třetiny legislativního procesu. Nicméně na rozdíl od předkladatelů nás potřeby a názory území, tedy obcí a měst, jejich zaměstnanců a potažmo i obyvatel, prostě zajímají. Dvě třetiny toho příběhu, který tady máme od první republiky, je nastaven tak, abychom občanům této země doručovali kvalitní zákony. Tato vládní koalice u tak klíčové normy vypnula. Neobtěžovala se tím. Teď to dohání tím, jak tady posledních zhruba šest, sedm týdnů to tady lopotně tvoří, odkládali termíny a podobně.

Další – významná instituce Svaz měst a obcí jasně říkají, že krok, který znamená velmi rychle, bez funkční digitalizace zrušení 700 obecních stavebních úřadů, reálně fakt zase ohrožuje to, jakým způsobem bude dostupné stavební řízení pro ty investory, především pro ty spíše drobnější a bude se nám vytrácet znalost té problematiky v tom území. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků, ČKAIT, sdružuje 32 000 odborníků, kteří profesně ručí za to, že stavby v této zemi nepadají, máme je kvalitně provedené, ti žádají komplexní přepracování toho návrhu.

Myslíte, že tito lidé nechtějí rychlejší stavební řízení? Myslíte, že starostové měst a obcí nechtějí rychleji stavět? Starostové malých obcí nechtějí, aby to bylo jednodušší? Myslíte, že nikdo z nich nechce, abychom stavěli efektivněji, rychleji? Já myslím, že všichni to chtějí. Česká komora architektů, ta vydala společné memorandum s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků a mají tam řadu zásadních výhrad.

Dále budu pokračovat. Veřejný ochránce práv zaslal písemné kritické připomínky všem třem výborům ve Sněmovně. Myslíte si, že veřejnému ochránci práv je jedno, jak probíhá stavební řízení a proces v této zemi? Já si myslím, že nemůže nikdo zpochybňovat, že to je autorita, která se snaží dívat na práva, zájmy občanů, společnosti této země. Veřejný ochránce práv, to není žádný kámoš nás, tady dnešní opozice. To je instituce, nezávislý úřad s vysokým renomé a kreditem. Pojďme dál. ICOMOS, akademická obec. Varuje před devastací kulturního dědictví. Asociace ekologických organizací. Jasně, tam mi můžete říct: no, ti to komplikují, ti to brzdí. Ale tady jsou nějaké iracionální (i racionální) důvody. A můžu pokračovat dál a dál.

Tak se vlastně jako ptám, kdo ten zákon v téhle podobě s tak velkými nedostatky, problémy, které už dneska jsou jednoznačně identifikované, odborně popsané, kdo ho teď tady chcete? Vy nemáte nikdo vnitřní pochybnosti? Já si velmi vážím paní kolegyně poslankyně Ožanové. Byli jsme spolu čtyři roky, já jsem byl tenkrát v opozici, ona koaličně, v hospodářském výboru. Já fakt bych jako neměl klidné spaní, kdybych tady seděl dneska jako zástupce té vládní koalice, která říká: toto chceme od 1. ledna 2027 spustit do reality a do praxe. A teď řeknu kriticky, v  situaci, kdy jsme si vyzkoušeli za naší minulé vlády, co znamená, když se to udělá nedobře, nepovede se to a zasekne to opravdu stavební proces stavebního řízení v České republice. Já prostě fakt jako fandím reformním věcem, fandím odvážným rozhodnutím politiků, fandím tomu, ať ty věci děláme poměrně rychle. Ale tady se řítíme do opakování podobného průšvihu, jako jsme tady měli před dvěma a půl lety.

Jestli vaši starostové, kteří jsou za ANO, nebo možná jsou tady nějací za SPD, o tom já moc nevím, ale jestli vám přijde, že vaši starostové za ANO vám k tomu tleskají? Vždyť ve vedení Svazu měst a obcí stojí velká část starostů za ANO. Oni by poslali takové připomínky, kdyby to nebylo relevantní? A vy se vlastně tváříte, že je vám to do určité míry, neříkám, že všem a ve všech okolnostech a argumentech, ale prostě to, že tady ta mašinérie jede a není odvaha říct: hele, chceme rychleji stavět, ale pojďme to teďka na čtyři, pět měsíců zastavit, nebo ideálně, jak říkají tyto opravdu silné autority, které sdružují města, obce, odborníky, inženýry, architekty, ti říkají, zastavte to úplně celé a udělejte to s mezirezortním připomínkovým řízení kvalitně. Dobře, zdrželi byste to o tři čtvrtě roku. Ale stojí nám to za tu kvalitu, kterou chceme těm lidem doručit všichni. Já tady nestojím jako předseda poslaneckého klubu, který by říkal, nechci, abychom stavěli rychleji, efektivněji, levněji. To všichni chceme, tady nikdo toto nezpochybňuje.

Teď já se pokusím pro ty, kteří nás případně sledují, přeložit některé věci, které jsou v těch připomínkách, opravdu jako do praxe. Tak dneska máme zhruba 700 stavebních úřadů napříč území. Nahrazuje se to centrálními úřady, které budou na obci s rozšířenou působností a plus nějaká detašovaná pracoviště. O.K. A teď si vezměte, že dneska ten občan, který řeší třeba i relativně drobnou stavbu, najednou už nepůjde na tu svoji obec nebo tu nejbližší. Půjde na oerpéčko. Tam přijde, postaví se do té fronty všech těch ostatních investorů, kterých tam najednou bude kupa, a řekne: já tady chci udělat nějakou relativně menší stavbu. A ten úředník z toho oerpéčka už nebude znát, jak to na té obci vypadá, aby tomu člověku poradil, vyřešil to velmi rychle, tak aby ten člověk byl schopen tu stavbu zrealizovat. Ten člověk si stoupne anonymně do poměrně velkého množství jiných žadatelů a bude čekat. To si nemyslím, že je prostě princip subsidiarity, ať ty věci děláme efektivně, nejblíže občanovi, ať jsou dostupné a tak dále a tak dále.

Předkladatel přitom vůbec nemá spočítáno, kolik to bude stát. V tom návrhu tím, že tady prostě není kvalitně zpracovaná RIA, analýza dopadů, vlastně předkladatel není schopen vyčíslit, kolik ten nový model bude přesně stát. Protože dneska těm městům a obcím stát plně nepokrývá náklady na tu současnou přenesenou působnost státní správy. Pokrývá tam 60, možná 70 procent. To znamená, představa státu, který řekne: to, co těm obcím přeposíláme dneska, pokryje náklady na tu změnu a možná něco ušetříme, je mylná. Ta nenastane.

Vy to nemáte odhadnuto. A navíc velká část starostů dneska nahlas říká, a je to i v tom dotazníku, zhruba třetina těch úředníků nepřejde. Jako šikovný starosta tomu dobrému úředníkovi, který mu dneska dělá stavební agendu, řekne – hele, pojď nám dělat třeba manažera na projekty, na investice a stáhne si ji. Oni nám to říkají a i vám to říkají ti lidé, říkají to dokonce ti (nesrozumitelné) stavebního úřadu, že nepřejdou.

Takže nám reálně hrozí to, že v lednu se sice udělá velký třesk, bude to na poslední chvíli, ale nebudou ty lidi, co to budou odbavovat. Takže bude prostě stát, kdy tady na několik měsíců se fakt paralyzuje proces odbavování těch investorů v rámci stavebního řízení. Já bych se do tohohle nepouštěl. Když tohle není vyjasněno, tak jako je to první věc, která zakládá na to, že to může být velký neúspěch.

Druhá praktická věc, kterou chci předvést, aby si lidi to jako spojili. Paragraf... Nebo vysvětlím. Ta změna, která tady opravdu jako bije do očí, že ten zákon oslabuje závaznost územního plánu. § 193 odst. 2 – přečtu vám ho doslova, protože je potřeba to pochopit. Se souhlasem toho, kdo územně plánovací dokumentaci pořídil a se souhlasem vlastníka pozemků, teď poslouchejte – se záměr může odchýlit od územně plánovací dokumentace, pokud nenaruší cíle a úkoly územního plánování ani jiné veřejné zájmy a nedotkne se nepřiměřeně jiných osob.

Přeloženo do češtiny – územní plán neplatí, platí dohoda starosty s vlastníkem pozemku. A nedotkne se nepřiměřených osob – jako to je formulace, to bych prosil, ať někdo tady z těch, co se pod to podepsal, mně přijde vysvětlit. Pojďte to vysvětlit do praxe, jak to budete vykládat. Takže to skončí u soudu. Takže ten člověk, který opravdu bude žít například v klidné ulici rodinných domků, koupil si tam nemovitost, ty domky byly do dvou pater, tak se dostane do situace, kdy přijde nějaký developer, dohodne se se starostou a s majitelem třeba sousedního pozemku a postaví vám dům o pěti patrech, na který vy prostě budete najednou se dívat přes tu ulici. Územní plán, odchýlil se od něj, zákon to umožňuje. Chcete se bránit? Běžte k soudu na několik měsíců, na několik let. To je překlad jedné části paragrafů, které vy tam měníte.

Ale mezitím už ten daný dům stojí. Kdo ho zboří? Nikdo. Kdo řekne na konci toho příběhu, ten soud řekne - no tak jako odchýlilo se to. Byl to výklad, který si tady dohodl developer s tím starostou. A co s tím budeme dělat?

Ve velké části se prostě vypíná možnost přezkumu. Ten přezkum nemá být, že to prodloužíme na měsíce, ale mít možnost udělat ten přezkum v rámci toho rozhodnutí a neházet to v takové míře na rozhodování soudu, má nějakou logiku pro ochranu i těch konkrétních občanů. Sdružení místních samospráv k tomuhle přímo říká, má to významný korupční potenciál. A má naprostou pravdu, protože územní plán je ochrana. Je to dohoda obce s občany, která je poctivě, transparentně projednávána a uzavřena je rozhodnutím na veřejném jednání zastupitelstva. Teď tady tato dohoda se maže a může se tady prostě vlastník dohodnout a vypínáme územní plánování.

Ještě jedna věc, jak Sdružení místních samospráv České republiky tady správně poznamenává – oslabení transparentnosti a možnosti obrany nevede k zániku práv. Vede k tomu, že se ochrana přesouva od správních orgánů k soudům. To znamená vyšší náklady pro občany, delší lhůty, ale i právní nejistota pro ty investory i pro ty občany. Ten investor třeba bude v situaci, kdy (nesrozumitelné) po pěti letech ten soud rozhodne v jeho neprospěch. Chtějí to ti investoři takhle? Já jsem se s některými z nich bavil, kteří dělají development v České republice. Ti říkají, hele, tahle vysoká míra právní nejistoty nám za to nestojí. Vypíná se tam příliš mnoho těch pojistek, přesto do toho jdete. To není o zrychlení, to je o tom, že se možná na první pohled a dojem něco zrychlí, ale vytvoří to větší chaos s potenciálem většího zpomalení.

Třetí zásadní změna – § 5 odst. 7 a 8 zavádí nový pojem – stavba pro hromadné bydlení. Tedy jenom poznamenám, je to v tom původním návrhu, kdy přichází komplexní pozměňovací návrh, který říká – a jdeme to tedy upravit. Jenom tím chci demonstrovat, že sice na první pohled poměrně hezká věc, ale tím, že nebyla projednaná, prodiskutovaná, tak teď se vlastně v komplexním pozměňovacím návrhu zase jako bere zpátečka. Říká se, že to se chce jinak.

Dovolím si uvést ještě i nějakou další úpravu, která tam je, která si myslím, že není zase dobře. Rušení ochranných pásem památkových rezervací a památkových zón a závazného stanoviska památkové péče má nově zůstat jen pro rezervace, pro památkové zóny už ne. Co města jako je Telč, Český Krumlov, Kutná Hora, Litomyšl, Mikulov, Žatec, Štramberk a další desítky jiných center? Ta všechna ztrácí ochranu, na které stála jejich tvář, na které stojí to, proč ta města jsou zajímavá turisticky, proč tam lidé jezdí a proč ta města nebyla zničena architektonicky ani za komunismu. Tady se vlastně i proti zájmu těch měst, které se ozvala, zase vypínají ochrany hodnot, které se tady tvořily po staletí. To, že to město má nějaký ráz, architektonický, historickou hodnotu, to není samosebou. A zase v tom návrhu úplně zbytečně se jde i do téhle oblasti. A tady prostě je naprosto jednoznačné, že prostě i Sdružení místních samospráv to napsalo v tom svém vyjádření, já vám to přečtu přesně – jakákoliv vláda totiž tyto hodnoty nemá k dispozici ve svůj prospěch, ale pouze je dočasně spravuje pro budoucí generace, které budou s vysokou pravděpodobností více oceňovat zachovaná přírodní a kulturní dědictví než koncepční výstavu bez opory v územním plánování.

Jsou věci, které nemůžeme takhle přehlédnout a já teď to vysvětluju proto i na těch příkladech, aby někdo, kdo bude posuzovat tohle jednání, neměl dojem, že tady stojíme proto, že chceme bránit zrychlení, zefektivnění procesu stavebního řízení a rychlejší výstavbu v České republice, ale že to nejde udělat tak, že najednou to úplně celé otočíme naruby a řekneme, vyházíme vlastně skoro všechny pojistky, které garantují nějaké ochrany, jak práv vlastníků, jistoty investorů, ochrany památkové, kulturní péče, životního prostředí a tak dále.

Pátá věc, kterou tady chci zmínit, a možná pro obyčejného člověka jako velmi hmatatelná. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků, 32 000 lidí, kteří profesně zodpovídají za to, že ty stavby v této zemi stojí, nepadají, neshoří, neohrožují lidi, ale jsou bezpečné, vydala k tomuto návrhu prohlášení, které nemá v historii naší legislativy obdoby. Cituji: Předložená novela bezprecedentně upřednostňuje jen úzkou skupinu stavebníků. Pro většinu společnosti, běžné občany nepřináší žádné zlepšení, spíše naopak. To není politický výrok proto, abychom tady vedli spor koalice versus opozice, to je odborný názor těch, kteří stojí za tím, že garantují bezpečnost staveb v České republice. Fakt to chcete všechno ignorovat a říct – ne, kašleme na to, zatáhneme okýnka, nikam se nedíváme, hlavně že vlak jede?

ČKAI nesouhlasí s tím, aby jednoduché stavby pro bydlení a individuální rekreaci mohly navrhovat neautorizované osoby, aby stavební pozemek nemusel mít přístup na veřejně přístupnou komunikaci nebo aby se zrušil požadavek na odstupy staveb, ekonomická kritéria by byla plně nadřazená bezpečnostním a technickým požadavkům, byly oslabeny technické normy a požadavky na projektovou dokumentaci.

My jako lidovci, náš klub, navrhujeme určité zjednodušení, určité posouzení třeba některých požadavků na stavby z hlediska třeba jejich dopravní obslužnosti veřejnou dopravou a tak dále. Jsme si toho vědomi, že některé předpisy jsou příliš náročné a prodražují ty stavby. Ale zase dělejme to nějak rozumně. Tady to, co tady ČKAI uvádí – tak představte si, že si koupíte rodinný domek od souseda, po roce zjistíte, že obvodová zeď nebo nějaká jiná část byla špatně udělaná, protože soused to nezadal autorizovanému inženýrovi. Vzal si návod z internetu, dělal to s AIkem, postavil to, ale prostě je to statický problém. Praská to. S kým se budete soudit? Ten soused už ten dům prodal, koupil si byt v Praze, autorizovaný inženýr v procesu nikdy nebyl, takže se není za co a komu zodpovídat. A vy teď řešíte, jestli to zbouráte, zaplatíte několik set tisíc za opravu. Zase já chápu, pojďme nějakým rozumným způsobem i toto zefektivnit a zlevnit. A zase není to až moc velké rozvolnění.

Aktualizováno 28. 5. 2026 v 0:51.