Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tenkrát tam došlo k tomu, že žena byla obětí domácího násilí, měla dvouletou holčičku. Ta holčička po nějaké dohodě s OSPODem byla dána dočasně do pěstounské péče. Matka s tím souhlasila, nicméně matka po tom všem, co zažívala, ztratila úplně bydlení, neměla práci, neměla žádné zázemí a byla jeden čas dokonce bezdomovkyně. A protože jí nikdo neřekl, že pokud 6 měsíců o to dítě nebude projevovat zájem – a tady odbočka, ona dokonce zájem projevovala, ona do té rodiny volala, ale soud to později odmítl s tím, že jenom pouhé volání tak malému dítěti – což uznávám, ale byl to aspoň nějaký zájem – tak že to nepomůže, a vlastně potom OSPOD tenkrát začal dělat kroky, které měly až připravit tu matku o to dítě. Trvalo to strašně dlouho, matka se vlastně nenechala odbýt a bránila se, a celá věc skončila až u Ústavního soudu, protože tam potom docházelo k nějakému procesu, že to dítě půjde do adopce a tak dále. To znamená, matka by o to dítě úplně přišla, a Ústavní soud ve svém nálezu, a fakt doporučuji, kdo se o tu problematiku trochu zajímáte, tak si to přečtěte, má krásnou větičku a já si dovolím ji přečíst: „Každý člověk, ať nezaviněně, či dílem svým přičiněním, se ve svém životě může dostat do situace, kterou není s to sám vyřešit a která mu dočasně zabraňuje řádně pečovat o své dítě. Vedle rodiny a institucí občanské společnosti je to pak především stát, který má v takových případech klíčovou roli a má a musí činit aktivně kroky k znovuobnovení svazku mezi biologickým rodičem a jeho dítětem, natož v situaci, kdy stěžovatelka od počátku projevovala snahu o řešení své tíživé osobní situace, do které se dostala ne svým zaviněním.“ To všechno bylo už v situaci, kdy matka měla další rodinu, měla už nějaké zázemí v té rodině, měla dokonce kojence, takže vůbec nerozumím tomu systému, který se snažil vlastně ji připravit o její dítě.

A teď si představte, že tahle paní v té situaci, ve které bude, by měla chodit, by měla vlastně projít celým tím systémem, který vy teďka vytváříte s pomocí těch úřadů práce. Takže představujeme si to. Jdeme na kontaktní místo bydlení, tam dostaneme poradenství, tam mě pošlou na úřad práce, kde tedy vyhodnotí, zda můžu být zapsaná do evidence, dostat asistenci nebo garanci, koordinaci asistence a garanci ale dělá to kontaktní místo pro bydlení, takže to budu zase řešit s tou obcí, a když do roka nedostanu byt, což podle našeho názoru bude naprostá většina, ale uznávám, je to jenom názor, tak budu muset zase na tu obec pro to poradenství. Z mého pohledu to těm lidem, když teda vytváříme ten systém té podpory a té pomoci, děláme nesmírně složité a myslím si, že to je zbytečné. A proto prosím, nedávejte to na ty úřady práce. Myslíme si, že to opravdu v tu chvíli nebude fungovat, protože znova, a ono to tady několikrát padlo, ta prevence začíná před tím problémem, před tím, než to vzniká. A fakt tady nechceme se dostat do naprosto extrémních situací, které jsou dokonce podle toho Ústavního soudu protiústavní, že tady prostě děti dáváme pryč z rodin kvůli tomu, že někdo nemá bydlení a nemá to zázemí, které stát musí zajišťovat. No vidíte a už budu končit.

Já ještě se chci tady vyjádřit k jedné věci a to je to, že vlastně z rozhodnutí paní ministryně sdružení, které pomáhá a podporuje nájemníky, nemá už žádné prostředky z dotačního titulu, který který funguje roky a roky. To sdružení tady funguje dokonce 35 let, nebyli před tím varováni, tak vlastně toto sdružení nebude mít prostředky na to, aby tu svoji činnost vykonávalo. Tady budu citovat z dopisu, který nám zaslali: V dubnu jsme se bez předchozího varování dozvěděli, že pro letošní rok neobdržíme podporu z prostředků Ministerstva pro místní rozvoj, na níž je chod organizace zcela závislý. Důvodem nebyla nespokojenost s naší činností, ale nedostatek disponibilních prostředků. A já se tady asi nechci motat v diskusi na tom, jestli to tedy je nebo není efektivní organizace. Funguje tady 35 let, nikdo si na ni nestěžoval, ale vlastně mě dost pohoršuje, že v tomhle tématu je důvodem pro nepodporu tohoto sdružení nedostatek disponibilních prostředků. Tak buď s jejich prací spokojení jste a budete se snažit vytvořit nějaký systém, aby ty peníze na tu svoji činnost měli, anebo tedy ji nechcete a to sdružení fungovat nebude.

Takže z mého pohledu, začali jsme vytvářet systém, mohli jsme o tom spolu mluvit a mnohdy mluvíme, mohli jsme vytvářet dobrý systém v tom terénu, ale pak se dozvídáme takovéhle věci, které tomu prostě nepomůžou. Děkuji moc za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju, paní poslankyně. A nyní máme faktickou poznámku paní ministryně. Tak prosím, vaše 2 minuty.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji, já bych jenom k paní Urbanové, prostřednictvím pana předsedajícího, Sdružení nájemníků intenzivně řešíme a financování bude zajištěno.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času a nyní paní poslankyně Urbanová s faktickou poznámkou. Prosím.

Poslankyně Barbora Urbanová: Super, děkuju. A ano, máte pravdu, stačilo se zeptat. Tak to probereme i na dalších interpelacích, uvidíme, jak to bude zajištěné. Budeme to sledovat. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Díky a nyní je přihlášena do obecné rozpravy paní poslankyně Svárovská jako zatím poslední přihlášený.

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Ano, opravdu dobrá zpráva, protože si myslím, že podpora nájemníků a nájemnic je něco, co je rovněž jako zásadní úkol pro řešení krize bydlení. Takže tuhle zprávu od paní ministryně ráda slyším a rovněž to budeme dále sledovat.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady vlastně navazuju docela dobře na to, co tady říkaly moje předřečnice paní kolegyně Urbanová a samozřejmě Olga Richterová, a ukazuje se i na tom, co tady padlo od kolegů z ODS, dneska od pana kolegy Schreka, minulý pátek od pana předsedy Martina Kupky. ODS rovněž uznává, že na řešení krize bydlení opravdu nestačí tržní mechanismy. Martin Kupka tady hovořil velmi podrobně o situaci v Plzni, kde moje kolegyně ze Zelených působí jako sociální pracovnice a současně krajská zastupitelka. Čili mám z rozhovoru s ní také určitý přehled. Martin Kupka tu popsal, jak pan kolega Baxa v roli primátora Plzně nastartoval se svým spolustraníkem Davidem Šloufem program prostupného bydlení v režii statutárního města Plzně a bylo zde podrobně nastíněno, jak celý model kladl velký důraz na důslednou práci s těmi, kteří se ocitli v bytové nouzi a měli vážné problémy zajistit si střechu nad hlavou. Cílem toho programu bylo provázet klienta v novém bydlení, aby se jeho situace stabilizovala a aby postupně začal zvládat svoje povinnosti.

To je naprosto zřetelný příklad z praxe, jeden z mnoha, jak zásadní je práce s klienty, jak důležitá je odpovědná a zkušená sociální práce. A tento systém práce odpovídá asistenci v bydlení podle zákona o podpoře bydlení. Je moc dobře, že pan předseda Kupka zmínil právě pana Šloufa. Ten byl totiž jedním z mála členů ODS, kteří aktivně podporovali zákon o podpoře bydlení a je potřeba mu za to jmenovitě poděkovat. Sice je plzeňský model prostupného bydlení odlišný od modelu bydlení, především housing first, který uváděli do praxe Zelení v minulosti například v Brně, ale institut asistence v bydlení je promítnut v zákoně o podpoře bydlení a je pro úspěch všech těch klientů v systému podpory bydlení naprosto zásadní. A právě i ze zkušeností z Plzně vycházeli autoři, původní autoři zákona o podpoře bydlení v minulém volebním období.

To všechno je jasná ukázka toho, že řešení krize bydlení je nadstranický úkol, ve kterém jsou zásadní zkušenosti z praxe, modely, které se osvědčily a které byly úspěšné bez ohledu na barvu politického dresu. Mrzí mě, že paní ministryně v případě novely zákona odborníky a odbornice neposlouchala. Řada věcí v té novele se opravuje pomocí pozměňovacích návrhů na poslední chvíli, a neposlouchala dokonce ani zkušenosti svých vlastních kolegů. Byla tady připomenuta zkušenost z Rumburka a tu svou zkušenost starostky Bíliny a nepříliš reprezentativní, když se podíváme na šíři toho problému, tu povyšuje na princip. Musím ještě znovu připomenout to, co už tady padlo mnohokrát. Úřad práce nemá kompetence, má jiné kompetence, ale nemá dostatečné kompetence, odborné zázemí ani kapacitu, aby správně vyhodnocoval, jestli osoba v bytové nouzi asistenci v bydlení potřebuje, nebo ne. ***