Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.40 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Zároveň úřad práce na rozdíl od obcí nedisponuje detailní znalostí lokálních problémů ani individuálních potřeb klientů. Předávání těchto informací mezi obcemi a úřady práce by navíc znamenalo vznik další administrativní zátěže pro celý systém. To všechno je naprosto jasné, zřetelné a srozumitelné. Města už řadu těch kroků, řadu těch opatření navržených v tom zákoně používají. Chtějí situaci ve svých městech řešit. Tam, kde uplatňují ten celek, kontaktní místa bydlení, asistence, bydlení, garance, tam to funguje. V mnoha případech jsou připraveni a chtějí to realizovat. Samozřejmě ne ve všech. To nezastírám. Ale co žádají? Ať neměníme pravidla tady v průběhu na závěr projednávání, ať nemaříme jejich investice do příprav a hlavně ať opět netříštíme tu odpovědnost. Protože tím tříštěním odpovědnosti se úplně ztrácí motivace pro samosprávy, aby opravdu pozitivně, pozitivně vkládaly energii do řešení bytové krize na svém území.
Co tedy hrozí? Že vyřizování žádostí o podpůrné opatření v bydlení se dramaticky zpomalí. Že přetížený úřad práce prostě nebude mít dostatečné kapacity, aby v rozumných lhůtách vyřizoval ty žádosti, nebude mít rozumné lhůty, aby tam zapsal ty údaje o potřebě takzvaného podpůrného opatření v bydlení do evidence. A to je hrozně důležité, protože ten zápis je podmínka pro poskytnutí toho bytového podpůrného opatření nebo asistence v bydlení. Takže s čím ten návrh počítá – a to chci zdůraznit jako to největší riziko při převodu na úřad práce – je prodloužení lhůt pro rozhodnutí ze 30 na 60 dnů v běžných případech, takže z měsíce na dva měsíce, no a ze 60 na 120 dnů v těch složitých případech. Jenže kdo to bude rozhodovat? Kdo bude definovat, co je složitý případ? Takže 120 dnů, to jsou tři měsíce. Lidé v opravdu tíživých situacích stejně získají pomoc jenom s obrovským zpožděním. A bude zahlcený úřad práce vůbec tyto nové lhůty dodržovat?
Zmínila to tady už paní poslankyně Olšáková. Já to zmíním znovu. K čemu je zákon, který měl být i preventivní? Měl pomáhat včas – dřív než lidé propadnou do problémů, když tam budou více než tříměsíční prodlevy. No a nakonec to chybějící odborné zázemí na úřadech práce, zejména pro posouzení těch sociálních kompetencí žadatelů – já už jsem to trochu zmiňovala, ale ještě jednou – úředníci a úřednice Úřadu práce prostě obvykle nemají zkušenosti s tou přímou sociální prací ani s bytovou agendou, a to na rozdíl od lidí na těch sociálních/majetkových odborech obcí, podle toho, jak to na té které obci řeší. Takže budou si muset osvojovat nové dovednosti, případně si i doplnit kvalifikaci, a to aby uměli správně vyhodnotit nejenom tu situaci, v které se žadatelé budou nacházet, ale taky aby uměli vyhodnotit jeho kompetence, jeho zázemí. Prostě všecko, co bude nezbytné pro vyhodnocení toho, zda člověk potřebuje k udržení bydlení tu asistenci v bydlení nebo nikoliv.
Kdokoliv z vás, kdo jste nyní slyšeli tuto debatu, myslíte si, že to na těch úřadech práce může fungovat? Že to je vůbec reálné? Prostě to bude opuštění jakéhokoliv individuálního přístupu ve prospěch jenom formálního posuzování nějakých kritérií, podkladů, o které přitom v podpoře bydlení nemá jít.
Má jít o celkový náhled na situaci daného člověka nebo dané rodiny. Má jít o přístup, který sanuje včas a má jít i o přístup preventivní, což je mnohem složitější a mnohem komplexnější, než jenom přečíst nějaké doložené papíry. Proto vzhledem k vytíženosti úřadu práce a tomu nedostatečnému připravení na tuto agendu lze očekávat, že ten individuální přístup, který byl chystaný na kontaktních místech bydlení, bude na úřadu práce nahrazen posuzováním čistě formálním, půjde to čistě po kritériích příjmových, a obáváme se, že klienti budou prostě jenom chodit sem a tam mezi kontaktním místem pro bydlení a úřadem práce. Přitom právě tomu se ten zákon snažil předejít.
Takže co se stane? Nejprve se klient bude muset osobně dostavit na kontaktní místo bydlení. Tam by měl dostat to poradenství v bydlení, ale poté bude muset jít na úřad práce kvůli tomu zápisu do evidence. Pokud jej úřad práce zapíše, tak se bude jej kontaktní místo pro bydlení pokoušet propojit s poskytovatelem podpůrných opatření, což je ta reálná pomoc, to je to, o co jde. Jenže pokud bude ten člověk potřebovat prodloužit platnost toho zápisu v evidenci, zase to bude řešit s úřadem práce. A pak se opět bude snažit kontaktní místo s tou reálnou pomocí. Bude to taková hra, jak rychle se bude stíhat těm lidem pomáhat nebo hra na horký brambor. Přehazujeme si to, vymlouváme se jeden na druhého, protože tam nebude jasná odpovědnost jednoho člověka na jednom kontaktním místě bydlení. To je to, čemu jsme se snažili celé ty roky při přípravě opravdu funkční podpory bydlení předejít, a to i na základě řady zahraničních zkušeností. Lidi budou hrát na kličkovanou, na honěnou s termíny a s úřady. To je úplně špatně.
Navíc ta pojistka proti obchodu s chudobou, která měla fungovat, se tím převedením na úřad práce také vypíná. Přetížené úřady práce prostě nebudou kontrolovat stav bytů, jejich kvalitu před tím vložením do systému. A to je jenom samozřejmě v případě, že vůbec nějaké nové byty do toho systému budou přibývat. Je tam samozřejmě to riziko, že vůbec nebude žádná motivace se do toho zapojit. Ale ten předpoklad a to, jak to bylo připravené a jak se to chystalo, bylo, že zaměstnanci kontaktního místa pro bydlení osobně ověří, že byt splňuje ty zákonem stanovené parametry, než povolí to vložení do systému. Jenže když podle toho nového návrhu od hnutí ANO bude o vkládání do systému rozhodovat úřad práce, tak se nedá počítat s tou reálnou návštěvou. Prostě co očekávám? Že se jenom zkontroluje, že to je zkolaudované jako byt. Takže hrozí, že stejně budou přibývat nekvalitní byty do toho systému a že se obchodníci s chudobou stejně do toho vlomí, budou se to pokusit zneužít. A dále to souvisí se zvýšením rizika vzniku sociálně vyloučených lokalit, protože podle toho stávajícího znění zákona nelze byt vložit do systému, pokud by tím došlo ke zhoršení míry sociálního vyloučení v té dané oblasti v tom daném místě.
Jenže zase ta kontaktní místa bydlení mají lepší přehled o tom území, a to zase díky té činnosti sociálního odboru na obecním úřadě, díky tomu úzkému propojení s poskytovateli sociálních služeb, prostě díky tomu propojení s terénem. Proto je to celé chystané na základě zkušeností, že tam, kde kontaktní místa bydlení fungují, je prostě to odborné zázemí pro vyhodnocování nějaké sociální dynamiky v sousedství, vyhodnocování toho, jak funguje zabydlování domácností v nouzi, domácností v bytové nouzi. Jenže jak tohle zajistit u úřadu práce? Jak zajistit, že všechny tyhle dovednosti, kompetence, informace, bude úřad práce mít?
Negativní důsledky koncentrace lidí v potížích na jednom místě totiž ponese obec, nikoliv úřad práce. Takže i v kontextu toho, co se stalo kolem Agentury pro sociální začleňování, to musím shrnout slovy: velký, špatný. Odborníci z praxe, lidé z daných míst, kteří chtějí pomáhat a chtějí situaci řešit, varují před přesunem na úřad práce.
RIA – ten výpočet, jak bude zákon fungovat, jaké bude mít ekonomické náklady a jaké bude mít přínosy v horizontu pěti let – RIA, která byla velice oceňovaná, tedy Zpráva o dopadu regulace zákona, obrovská příloha k návrhu zákona, tak ta byla vypočítána na tu původní verzi. Na tu původní verzi, kdy má odpovědnost obec, kdy má jasnou odpovědnost kontaktní místo, kdy ta funkčnost byla ověřena na více než sedmdesáti pilotních projektech. ***
