Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Ale když tedy víme, že ačkoliv se systém elektronické evidence bytů začal připravovat včas, víme to proto, že tehdy na MPSV působila ještě paní náměstkyně Freitas Lopesová a řešilo se to včas, ale víme, že dnes to hrozí, že tím převedením na úřad práce v té podobě, jak je navržena, to nebude fungovat, víme, že na úřadu práce se bude řešit nyní ještě řadu a řadu měsíců intenzivně superdávka; už se tím na plénu nyní tráví dlouhé hodiny. Je jasné, že ani u ní ajťáci a příslušný odbor nestíhají, a potom máme jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, i tam je řada potíží, tak se dostáváme k tomu, že evidence k zákonu o podpoře bydlení se prostě odložila. A to je obrovská potíž; obrovská potíž, která z hlediska fungování dopadne na lidi.
Takže kvůli řadě krizí z minulých let se na úřadech práce nakupily standardní agendy. Část dávek je v permanentním zpožděním. Co je opravdu velkou výzvou, jsou i ty běžné činnosti, běžné fungování. Má to opět dopad na ty nejchudší a nejpotřebnější. A my jsme už třeba právě v minulosti při projednávání superdávky upozorňovali, že je tam velice ambiciózní záměr na realizaci podpory v rámci složky pracovního bonusu za toho stávajícího personálního obsazení. Proč? Protože tam měla být nějaká motivační práce úředníků úřadu práce s klientem tak, aby dostal reálnou podporu, aby tam bylo skutečné řešení té individuální situace. Já teď nebudu zabíhat do detailů. Jenom chci na tom ukázat, že by bylo potřeba věnovat mnohem víc času a individuální pozornosti těm konkrétním lidem, aby podpora mohla fungovat. A na to dnes absolutně není kapacita. To každý ví. Jediné, co chci ilustrovat je, jak jsou úřady práce už nyní přetížené a že tomuhle přetíženému molochu nyní těmi změnami, co dnes navrhuje paní ministryně Mrázová a vládní koalice, se jenom přidá další náklad, další zátěž. A navíc, ta agenda tam vůbec nemusí být, protože se na ní už v podstatě dva roky připravují obce s rozšířenou působností. To bylo tak i odpilotováno, ozkoušeno a odůvodněno ve výpočtech ve velice podrobné zprávě RIA.
Takže vidíme, že na úřadech práce nyní zvládají zaměstnanci, a je to logické v tom současném nastavení a přetížení, kontrolu – kontrolu, jestli jsou dodány všechny podklady, kontrolu papírů, jenže to těžko změníte, aby tam byla možná i nějaká jiná pozornost, individuální, motivující, způsob, který opravdu bude pomáhat hledat řešení, a přístup, který bude i uplatnitelný pro ty motivace zapojovat byty do systému.
Takže převod těch agend na úřad práce, ať se na to díváme z jakéhokoliv úhlu pohledu, jenom zatíží už dnes přetížený moloch, už dnes přetížené zaměstnance, nepomůže lidem a sebere poslední zbytky motivace obcím se zapojit. Když ještě odcituji, co uvedli lidé na senátním slyšení, například paní Veronika Rysová z Brna, která mluvila o tom, jak vnímá, jak paralyzovaný úřad práce je již několik let, bylo to senátní slyšení právě k té agendě bydlení, tak zdůraznila, že když ještě se nyní implementuje superdávka, tak to bude opravdu velice náročné a prostě absolutně není jisté, zda si úřad práce dokáže přibrat další agendu.
Samozřejmě náběh něčeho nového je vždycky zatěžující. Taková změna je vždycky něco navíc, ale tady to ještě proběhne ohromně rychle pro ty úřady práce. Třeba ten příjmový test pro opatření Asistence, což prostě to, že lidé mají nějaké finance na bydlení, neznamená, že mají i kompetence, a je tam často třeba to doprovázení v bydlení. To myslím potvrdí i paní zpravodajka, protože to je prostě věc, která je velice důležitá, ta funkční asistence v bydlení, tak tam hrozí, že když lidé neprojdou tím příjmovým testem, tak že asistenci nedostanou, i když by ji potřebovali, a právě proto se tady o tom bavíme, že to převedení na úřady práce tohle riziko jenom zhorší, protože není jisté, že tím uvážením, které by mohl úřad práce udělat, se prostě bude zabývat, že tam na to budou kapacity, dovednosti a v podstatě i metodika. Ta totiž byla připravována pro obce.
A co ty obce, kde to funguje, například Olomouc, zdůrazňují, že chtějí, aby pilíř garancí v tom zákoně a pilíř asistence umožnil obci spolupracovat s vlastníky bytů v širším kontextu, než jak je to možné jenom v rámci toho bytového fondu. A co právě v té Olomouci zjistili, kde to kontaktní místo pro bydlení funguje, že potřebují předvídatelnost, jistotu financování a to, aby ty vytvořené kompetence zůstaly obci a nepřešly na úřad práce. To jenom opět cituji z toho senátního slyšení. Bylo to tady už citováno i z dalších obcí, Liberec například nebo co říkal náměstek hejtmana Ústeckého kraje Jiří Kulhánek. Opět odcituji: „Ještě bych poprosil, nedávejte na ty úřady práce to, aby zjišťovaly, jaké jsou ty majetkové stavy. Ty úřady práce jsou dneska v takové křeči, že nestíhají vůbec nic.“ A dokonce řekl, cituji: „Musím podotknout, že moje drahá manželka dělá vedoucí nepojistných dávek oddělení v Chomutově a upozorňovala, že ty holky padají na hubu. Všechny. Do jedné.“ Takže to je situace úřadů práce a obrovské riziko převedení té agendy na ně.
A když si to vezmeme ze zkušenosti, co mají i třeba naše poslankyně, protože například paní poslankyně Lenka Martínková Španihelová, která je dnes ze zdravotních důvodů omluvena, tak ta jako pracovnice v sociálních službách a vedoucí sociální služby v minulosti právě s úřadem práce měla řadu zkušeností, tak to shrnutí je jediné: Ne vlastní vinou je tento úřad tak obrovsky přetížený, že to prostě nebude fungovat. To je tedy ten největší apel, který na vás máme. Na základě zkušeností s fungováním úřadu práce, s tím, jak je zatížen, na základě toho, že se zavádí superdávka, že se zavádí JMHZ – jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, nenakládejte další agendu. Prosím, ustupte od tohoto záměru.
A závěrem, i Svaz měst a obcí apeloval na to, aby prostě ta agenda kontaktních míst byla ponechána na obcích, které mají v otázce bydlení oproti Úřadu práce detailnější znalost místního prostředí i konkrétních životních situací svých občanů a dostupných služeb v rámci svého území. A taky opět cituji: „Obce také mohou na rozdíl od úřadu práce do systému vložit obecní byty, ale nyní hrozí, že při současně navrženém omezení kompetencí obcí nebude vůle z jejich strany byty do systému vkládat. Ztratí totiž přehled o tom, kdo se do systému reálně dostává, tedy komu jsou byty přidělovány, ale také možnost kontroly stavu a kvality bytů. Rovněž panují obavy ohledně již stávající vysoké administrativní a kapacitní zátěže úřadu práce, který zajišťuje široké spektrum agend a dlouhodobě funguje na hranici svých kapacit, takže další rozšíření jeho působnosti by mohlo negativně ovlivnit efektivitu a dostupnost poskytovaných služeb. ***
