Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Pokud se vláda chystá sáhnout na takto citlivé téma, jako je nezávislost České televize a Českého rozhlasu, musí být naprosto jasné, že postupuje v souladu s evropskými pravidly. I kdyby ten návrh dával nějakou vnitřní logiku, jako že nedává, i kdyby ho nekritizovali všichni odborníci široko daleko, tak zásadní je, aby to prostě nebylo v rozporu s nadřazenou legislativou. Musí být jasné, že nedochází k oslabení redakční autonomie. Musí být jasné, že se vláda nesnaží získat páky, kterými by mohla média veřejné služby ovlivňovat. A tahle jistota tady bohužel teď chybí.
Zvlášť problematická je ta navržená změna financování. Já chápu, že ten současný systém koncesionářských poplatků má svoje slabiny a je určitě možné diskutovat o jeho modernizaci. Nepochybně ano. Ale ten přechod poplatků na přímé financování ze státního rozpočtu je skutečně úplně jiná liga, To je prostě systémová změna, která veřejnoprávní média vystaví každoročnímu tlaku. A každý, kdo někdy viděl nějaké rozpočtové vyjednávání, ani to nemusí být o státním rozpočtu, může to být klidně rozpočtové vyjednávání na malé obci, tak prostě ví, co to znamená. A pokud financování České televize a Českého rozhlasu by bylo závislé na státním rozpočtu, pak se prostě z něj stává předmět politického handlu. A každý rok se může objevit otázka, no kolik jim dáme a co za to budou vysílat? Jak moc jsou nám pohodlní? Jak moc nás kritizují? Jak moc nám překážejí?
Není náhoda, že i v té debatě kolem Rady České televize zazněly výroky, které by nás měly všechny znepokojit. Když se někdo otevřeně vyjadřuje v tom smyslu, že Česká televize by se měla stát jakousi vládní televizí, no tak tím vlastně odhaluje ten směr, kterým uvažuje, že by se to celé mělo vydat. Akorát to bohužel – pro vás bohužel – řekli méně opatrněji než jiní tady v sále.
Ty připomínky k návrhu zákona navíc ještě upozorňují i na riziko zásahu do programové autonomie. Protože pokud ten návrh stanovuje hierarchii funkcí veřejné služby, tak že některé typy obsahu staví nad jiné způsobem, který může určovat programové priority, tak se musíme ptát, zda už se tedy stát nezačíná nebezpečně přibližovat k tomu rozhodování o tom, co vlastně mají veřejnoprávní média vysílat? A to je hranice, kterou jednoznačně nesmíme překročit. To je prostě ten rubikon, kde končí reálně ta férová soutěž politických stran.
Stejně tak je třeba vážně brát připomínky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Protože pokud antimonopolní úřad říká a upozorňuje na nejasnosti ohledně využívání veřejných prostředků pro doplňkové komerční činnosti, pak je zřejmé, že návrh není připraven ani z hlediska hospodářské soutěže a souvisejících evropských pravidel. A opět jde o další důkaz, že takto zásadní změna byla připravena bez náležité odborné přípravy, což opět je zjevnou vizitkou jejího předkladatele, ale také vlády, jejíž je součástí, a i jejího premiéra.
Pracovní skupina výboru pro mediální záležitosti, kterou vedla pirátská poslankyně Andrea Hoffmannová, jasně popsala, že ministerstvo nepředložilo potřebné analýzy, neprovedlo poctivou odbornou debatu a nevypracovalo hodnocení dopadů regulace, které by odpovědělo i jenom na úplně základní otázky jako: Proč je takto zásadní změna teď potřeba? Jaké problémy má vlastně vyřešit? Jaké budou dopady této změny? Jak bude zajištěna nezávislost České televize a Českého rozhlasu? To jsou naprosto zásadní otázky tady v tomhle tématu a bez odpovědí na ně naprosto jednoznačně nelze postupovat dále.
Pokud vláda tvrdí, že chce změnit financování veřejnoprávních médií, tak by měla nejprve doložit, že současný systém nelze upravit méně riskantním způsobem, a musí ukázat, jak zabrání tomu politickému tlaku. Musí doložit, že ty navržené škrty jsou potřebné a že neoslabí veřejnou službu. Musí vysvětlit jak bude zajištěno regionální pokrytí, jak bude zajištěn vzdělávací obsah, kulturní obsah, investigativní žurnalistika, zpravodajství, informační bezpečnost a schopnost médií plnit svou veřejnoprávní úlohu v těch kritických situacích, respektive krizových situacích. A nic z toho nebylo zatím přesvědčivě vysvětleno.
Součástí toho postupu samozřejmě musí být i vyžádání nějakého předběžného stanoviska od Evropské komise a Benátské komise Rady Evropy. A pokud vláda skutečně věří, že její návrh je v souladu s těmi evropskými standardy ochrany médií, tak by se neměla přece takového posouzení vůbec bát.
Proto vyzývám vládu, Ministerstvo kultury také, stáhněte tento návrh, pane ministře Klempíři. Přestaňte tlačit zásadní změny bez analýz, bez odborné debaty, bez posouzení souladu s evropskou legislativou, bez dostatečných garancí nezávislosti. Zapojte odborníky, zapojte zástupce České televize, Českého rozhlasu, zapojte novinářské organizace, odbory, evropské instituce a zapojte také opozici. A nechte ten návrh posoudit z hlediska evropských pravidel a demokratických standardů.
Pokud skutečně chcete posilovat důvěru veřejnosti, tak hlavně postupujte transparentně a odpovědně. Protože pokud existují problémy v tom současném systému, no tak je pojďme řešit. Pokud jsou ty koncesionářské poplatky třeba administrativně náročné, no tak se pojďme o tom bavit. Pojďme debatovat o nějaké modernizaci. Pokud chceme posílit nějakou sociální spravedlnost u těch poplatků, tak se pojďme bavit o nějakém adresném zásahu, který vyřeší to, co je reálný problém. Pokud je potřeba zlepšit transparentnost, tak ano, tak to udělejme. Ale nedělejme pod záminkou modernizace krok, který může otevřít dveře politickému tlaku na média veřejné služby, protože veřejnoprávní média jsou jednou z pojistek demokracie.
V době dezinformací a nejrůznějších hybridních hrozeb i té politické polarizace a tribalismu a tlaku na nezávislou žurnalistiku je ta jejich role ještě důležitější než kdy dříve. A oslabit je by byla jednoznačně chyba. A podřídit vládě by bylo vyloženě nebezpečné. A tvářit se, že jde o jakousi nějakou účetní operaci nebo nějaké jako zjednodušení nebo modernizaci je jednoznačně nepoctivé. Takže Česká televize a Český rozhlas patří občanům, nepatří vládě, nepatří ministrům, nepatří momentální většině ve Sněmovně. A naším úkolem, vážení, je zajistit, aby tomu tak bylo i nadále. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším s přednostním právem je předseda klubu TOP 09 pan Jakob. A tím pádem vás tady všechny vítám, změnil se předsedající. Máte slovo.
Poslanec Jan Jakob: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Nemůžu se nevyjádřit k tomu, co se tady proběhlo, že vládní koalice si odhlasovala pevné hlasování. Paní předsedkyně klubu hnutí ANO tady říkala spoustu čísel, časů, nicméně faktem je, že ten bod jsme ve třetím čtení tady projednávali zhruba tři a půl hodiny. A nepletu se, když k tomu dodám, že víc než půl hodiny k tomu mluvila paní ministryně financí. Započítávání času projednávání na výboru mi přijde absurdní. Jak jsem se díval, třeba první čtení probíhalo zhruba jednu hodinu.
Ale proč je důležité to třetí čtení, tak to je ta skutečnost, že ty nejzásadnější pozměňovací návrhy, které mění podstatu samotného návrhu, tak představitelé koalice v čele s paní ministryní financí podali ve druhém čtení. A to jsou pozměňovací návrhy, které pokud budou schváleny, tak budou mít opravdu nedozírné následky pro budoucnost naší země. ***
