Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.20 hodin)
Poslanec Zdeněk Hřib: Dobrý den, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych tedy s dovolením nejprve stručně zareagoval na to, co jsme tady před chvilkou viděli, tedy na ten návrh zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a i na tu proceduru, kterou se to bude dneska řešit.
Připomenu, že ten zákon měl původně Českou republiku přizpůsobit evropským pravidlům tak, aby stát mohl třeba lépe reagovat na bezpečnostní hrozby a mimořádné krize. To by samo o sobě dávalo smysl. A ten problém je, že kvůli přílepkům Aleny Schillerové se z toho zákona o rozpočtové odpovědnosti stal zákon o krachu České republiky. To je bez nadsázky to, co vy z toho děláte, protože vláda do toho zákona chce vložit změny, které s odpovědným hospodařením nemají vůbec nic společného. Například chcete upravit výpočet veřejného dluhu tak, aby z něj vypadly některé položky, jako třeba investice do velkých dopravních infrastrukturních projektů nebo náklady na obsluhu státního dluhu. Skutečnost, že tyhlety náklady a dluhy přeřadíte do nějaké jiné kolonky, neznamená, že ty dluhy zmizí. Ty dluhy samozřejmě uvidí zahraniční věřitelé a nám odpovídajícím způsobem klesne ten rating a také se pochopitelně dále navýší úroky, které budeme platit.
To znamená, že touhle hrou na schovávanou dosáhnete jenom snížení kredibility České republiky a v konečném důsledku zvýšení nákladů na obsluhu státního dluhu. Připomenu, že ty náklady na obsluhu státního dluhu už teď jsou přes 100 miliard korun A tím vaším návrhem žádné dluhy nezmizí. Ty tady prostě zůstanou, jenom jako že na nějakém papíře budou vypadat menší, než ve skutečnosti jsou, ale ten účet nakonec budou muset zaplatit naše děti. A tenhle účet budou splácet ještě děti našich dětí, protože stejně problematické je to, že chcete posílit pravomoci vlády na úkor Poslanecké sněmovny, a dát tím bianco šek na úplné rozpočtové Eldorádo. Pokud si kabinet bude moci zvýšit ty výdaje až o 10 procent mimo standardní legislativní proces, pouze s odkazem na nějakou zhoršenou bezpečnostní situaci, což je permanentní stav, ve kterém se teď vlastně nacházíme, tak to je jednoznačně bianco šek, protože u těch 10 procent se bavíme o nějakých 240 miliardách. Takhle. To znamená, že ten dluh začne růst skutečně raketovým tempem.
Vláda tady nepřichází s žádným opatřením na zajištění rozpočtové odpovědnosti, ale naopak s návodem, jak tu rozpočtovou odpovědnost obejít, a vytváří tak prostor pro obrovské deficity, klidně v řádu stovek miliard korun za rok, a ještě k tomu chcete oslabit kontrolní roli parlamentu. A tohle opravdu není žádné odpovědné vládnutí. To je prostě rozpočtová neodpovědnost převlečená za technickou novelu.
Bohužel tohle není jediný případ, kdy se snaží vláda oslabit pojistky, které mají chránit veřejný zájem a brání koncentraci moci, protože podobně nebezpečný přístup teď vidíme i u médií veřejné služby, protože to, co tady předvádí pan ministr Klempíř, to není jen otázka mediální legislativy, organizační struktury České televize a Českého rozhlasu nebo způsobu jejich financování, protože to je otázka, která se dotýká samotné podstaty a kvality demokracie v České republice a také otázky férové soutěže politických stran. To je prostě otázka, jestli ta média veřejné služby budou sloužit občanům, nebo jestli budou sloužit momentální vládní většině.
Včera jsme na mediálním výboru viděli něco, co by skutečně mělo znepokojit každého, komu záleží na demokracii a svobodě médií, protože koaliční většina nejenom, že smetla to usnesení, které mělo chránit nezávislost veřejnoprávních médií, ale dokonce se tam vládní většina snažila omezit tu samotnou debatu. Takže místo otevřené diskuse o budoucnosti České televize a Českého rozhlasu jsme sledovali snahu umlčet ty kritické hlasy a odstranit i základní pojistky transparentnosti. A to je přesně ten problém, protože ta veřejnoprávní média mají kontrolovat vládu a nemá to být naopak, tedy, že vláda bude určovat, co ta veřejnoprávní média mohou říkat. Piráti tam přitom nepřicházeli s žádnými extrémními návrhy. My jsme chtěli odbornou pracovní skupinu, nezávislé posouzení podezření kolem volby do Rady České televize a taky odpovědnost za škody způsobené nezákonnými kroky radních. To znamená nic víc než transparentnost, odbornost a férovou debatu. Jenomže místo odpovědí my slyšíme jenom ticho. A místo argumentů my tady jenom vidíme demonstraci síly té vaší hlasovací mašinérie.
Já se ptám, kde máte plán, milá vládo, na zachování nezávislosti veřejnoprávních médií? Kde jsou garance, že Česká televize a Český rozhlas nebude pod větším politickým tlakem, než je tomu nyní? Protože je opravdu teď za pět dvanáct a nezávislá média veřejné služby jsou jednou z posledních pojistek demokracie v době, kdy tady sílí tlak oligarchů, dezinformací a mocenských zájmů. A Piráti budou dál dělat všechno pro to, aby tyto instituce zůstaly nezávislé, profesionální a dál sloužily veřejnosti, ne momentální vládní většině. Ten návrh ministra kultury Oty Klempíře, který má nahradit dosavadní zákony o České televizi a Českém rozhlasu, je už v první fázi připomínkového řízení a už tam narazil na velmi vážnou kritiku. A to není jenom politická kritika opozice, nad kterou byste takhle chtěli mávnout rukou. Ty nejvážnější výhrady totiž přišly přímo z odborných míst státní správy a úředníci upozorňují, že ten návrh je vnitřně rozporný, je nepřehledný, nelogicky uspořádaný, nedostatečně posuzuje soulad s evropským právem a další.
Pokud ten zákon, který má upravovat média veřejné služby, sám nedokáže vymezit ani nejzákladnější pojmy, jako je třeba veřejná služba, média veřejné služby, pluralita, vyváženost, nestrannost nebo veřejný zájem, pak je to velice vážné varování a jednoznačně zcela zjevné selhání jeho předkladatele, protože takový zákon akorát vytváří prostor pro nějaké další výkladové spory a účelové interpretace, což je v oblasti, jako je tato, velice závažný problém, protože taková nejasnost může znamenat cestu k tomu politickému tlaku. Jinými slovy, máme tady návrh, který chce zásadně regulovat Českou televizi a Český rozhlas, ale – a to vyplývá z těch připomínek odborných úředníků – ani přesně neříká, co vlastně stát od těchto institucí požaduje. A to je skutečně velice nebezpečné pro takto citlivou legislativu.
Další zásadní problém, který tam je, se týká evropského práva, protože ten návrh podle připomínek se nedostatečně vypořádává se stávající legislativou, tedy konkrétně s evropským aktem o svobodě médií, tedy s těmi pravidly, která mají na úrovni EU chránit redakční nezávislost, pluralitu a odolnost médií vůči politickým tlakům. A je to o to závažnější, že ten návrh pana ministra Klempíře mění způsob financování veřejnoprávních médií a posiluje roli státu při kontrole jejich hospodaření. ***
