Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Musím říct, že jedna z věcí, která mě upřímně nejvíc překvapila, když jsem jsem sem nastoupil, je to, že v této budově je tedy možné volně konzumovat alkohol v průběhu jednání Poslanecké sněmovny. Ptal jsem se, proč něco takového je možné, když běžný zaměstnanec, který chodí do práce, alkohol konzumovat nemůže. Když by přišel do práce pod vlivem alkoholu, no tak by ji nemohl vykonávat – a má to dobré důvody, protože takový zaměstnanec by svoji práci nemohl dělat dobře, nemohl by ji dělat zodpovědně, nemohl by dobře počítat, nemohl by dobře obsluhovat klienty, zkrátka nedělal by svoji práci dobře. No ale pro poslance to v tuhle chvíli tak neplatí, poslanec svoji práci, která je z mého pohledu velmi zodpovědná, může dělat pod vlivem alkoholu.

Předkládáme pozměňovací návrh k projednávanému tisku, který by zakotvil v jednacím řádu povinnost poslanců být v průběhu jednání Sněmovny střízlivý. Využíváme technickou úpravu, která kopíruje to, co dneska nalezneme v zákoníku práce, a věřím, že budeme schopni na půdě této Sněmovny najít pro ten pozměňovací návrh politickou podporu, protože myslím si, že společným cílem nás všech, co tady v Poslanecké sněmovně působíme, je to, aby Poslanecká sněmovna měla dobrou pověst u veřejnosti, aby jednání mělo vyšší úroveň důstojnosti, než je tomu teď zvykem. A já bych řekl, že možná to, že tady alkohol je možné konzumovat, se projevuje někdy v jednáních – asi si všichni vybavujeme, jak vypadala některá noční jednání v posledních týdnech. No a zkrátka myslím si, že pokud bychom tento pozměňovací návrh jako Sněmovna přijali, pokud bychom se na tom shodli, tak že by to bylo ku prospěchu celého tohoto domu, celé této instituce – zkrátka myslím si, že bez střízlivé Sněmovny nemůže být Sněmovna moderní. Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jakub Krainer a připraví se pan poslanec Petr Sokol.

Přečtu omluvu: pan poslanec Libor Vondráček se omlouvá o 22.11 ze zdravotních důvodů.

Prosím, máte slovo.

Poslanec Jakub Krainer: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych se přihlásil k pozměňovacímu návrhu s číslem sněmovního dokumentu 782, který předkládáme společně s poslankyní Barborou Urbanovou a poslancem Karlem Dvořákem k novele jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Na první pohled jde o návrh velmi stručný, má v zásadě jednu větu. Ale jak to v parlamentním právu často bývá, právě podobné technické detaily mohou v konkrétních situacích rozhodovat o tom, zda parlamentní kontrola funguje, nebo nefunguje, a jestli jsou práva poslanců skutečně vykonatelná, nebo zůstávají jenom napsaná na papíře.

Náš návrh reaguje na praktickou zkušenost z počátku tohoto volebního období, tedy z období, kdy byla nově ustavena Poslanecká sněmovna, probíhala jednání o nové vládě a současně se ustavovaly výbory Sněmovny. Právě tehdy se ukázalo, že jednací řád v jedné konkrétní situaci nepočítá s realitou přechodného období. Dovolte mi stručně připomenout, o jaké ustanovení jde.

Podle § 36 odst. 2 jednacího řádu je předseda výboru povinen svolat schůzi výboru mimo jiné tehdy, požádají-li o to alespoň dvě pětiny všech členů výboru. To je logické pravidlo. Má zabránit svévolnému blokování jednání výboru jeho vedením a současně zajistit, že nejde o požadavek jednotlivce, ale o kvalifikovanou část členů výboru. Tento mechanismus je důležitý zejména pro opozici a myslím, že se na tom shodneme bez ohledu na aktuální rozložení sil v této Sněmovně. Opozice musí mít možnost iniciovat jednání výboru tehdy, pokud považuje nějakou věc za naléhavou nebo potřebnou k projednání. Jenže v novém volebním období nastala situace, kterou jednací řád výslovně neřeší.

Výbor měl například podle rozhodnutí Sněmovny mít 17 členů. Jenže faktických v daný okamžik bylo zvoleno jen 15, protože 2 poslanci byli dosud členy vlády nebo zastávali jiné funkce a jejich náhrada ve výboru ještě nebyla dovolená. A právě v této chvíli vznikl problém. Když byla podána žádost o svolání mimořádné schůze výboru, byl potřebný počet podpisů vypočítán nikoliv z 15 skutečně zvolených členů, ale ze 17 členů předpokládaného konečného stavu. Možná to na první pohled vypadá jako drobnost, jenže v parlamentní praxi může jeden podpis rozhodnout úplně o všem. Právo, které má podle jednacího řádu sloužit jako pojistka funkčnosti a parlamentní kontroly, se najednou stalo prakticky nevymahatelným.

Teď je potřeba si otevřeně říct jednu věc. Takové situace se nejčastěji týkají právě začátku volebního období. A právě tehdy bývá v opozici bývalá vládní většina, jejíž někteří členové ještě vykonávají ministerské funkce do jmenování nové vlády. To znamená, že právě opozici mohou v těchto situacích chybět mandáty potřebné k dosažení potřebné hranice. Neříkám to jako politickou výtku, naopak, totéž se může v budoucnu stát komukoliv z nás. Dnes je v této situaci jedna politická reprezentace, za čtyři roky to může být úplně jiná. A právě proto má být jednací řád psán tak, aby fungoval neutrálně a předvídatelně – bez ohledu na to, kdo zrovna sedí ve vládě a kdo v opozici.

Pokud výbor fakticky nemá plný počet členů, je podle našeho názoru logické, aby se potřebná kvóta počítala z počtu skutečně obsazených míst. Jinými slovy, jestliže jednací řád mluví o dvou pětinách členů výboru, pak by měl mít na mysli členy, kteří v tomto výboru skutečně jsou, nikoliv členy hypotetické nebo budoucí. A dovolím si říct, že je to nejen logické, ale i právně čistší řešení. Současný výklad totiž vede k poněkud zvláštní situaci: Práva poslanců jsou odvozována od mandátu, které v daném okamžiku vůbec nejsou obsazeny. To znamená, že neexistující členové fakticky zvyšují hranici pro výkon práv těch existujících. Náš pozměňovací návrh proto doplňuje do § 36 odstavec, který říká, že není-li výbor ke dni podání žádosti o svolání obsazen v plném počtu, počítá se počet jeho členů pro účely tohoto ustanovení z počtu zvolených členů výboru. To je celé, nezavádíme žádný nový institut, neměníme poměry ve výborech, nesnižujeme potřebnou hranici dvou pětin, pouze upřesňujeme, z jakého počtu se tato hranice počítá v přechodném období. A myslím, že právě tahle zdrženlivost je důležitá. Nejde totiž o žádnou revoluci v jednacím řádu, jde o odstranění výkladové nejistoty a o prevenci situací, kdy by mohlo docházet k faktické nefunkčnosti výborů.

Zaznělo také, že současný výklad vycházel z určité analogie s praxí Senátu. Jenže Senát funguje strukturálně jinak. Senát není rozpouštěn jako Poslanecká sněmovna. Jeho obměna probíhá postupně, po třetinách a kontinuita jeho fungování je úplně jiného charakteru. Přechodná období tam mají jinou logiku a jiné dopady na fungování orgánů komory. Přenášet tuto praxi mechanicky na Poslaneckou sněmovnu proto podle našeho názoru není úplně vhodné. Poslanecká sněmovna po volbách prochází skutečně novým ustavením, vznikají nové kluby, nové výbory, nová většina i nová opozice. A právě v této fázi je potřeba dbát na to, aby kontrolní mechanismy fungovaly od samého počátku.

Výbory nejsou jen technické pracovní skupiny, jsou jedním ze základních nástrojů parlamentní kontroly vlády a státní správy. Právě ve výborech se často projednávají aktuální bezpečnostní otázky, ekonomické problémy, evropská agenda nebo mimořádné situace, které nesnesou dlouhý odklad. Pokud by se tedy stalo, že kvůli čistě formálnímu výkladu nebude možné schůzi svolat, může to mít velmi konkrétní důsledky pro výkon kontrolní funkce Parlamentu. A tomu bychom se měli snažit předcházet.

Někdo může namítnout, že jde o okrajový problém, který nastává jen krátce po volbách. Jenže právě jednací řád má být připraven i na situace méně obvyklé. Od toho jsou procedurální pravidla, aby bylo jasné, jak postupovat nejen v běžném provozu, ale i v přechodných nebo komplikovaných situacích – koneckonců dobrý jednací řád poznáme právě podle toho, že minimalizuje prostor pro spory o výklad. Jsem přesvědčen, že náš návrh je věcný, střízlivý a systémový. Nevychází z momentální politické potřeby, vychází ze zkušenosti, kterou jsme získali v praxi, a snaží se ji promítnout do přesnějšího a funkčnějšího znění jednacího řádu. A myslím, že právě takové technické úpravy mají smysl – ne ty, které mají krátkodobě někomu pomoci nebo někoho poškodit, ale ty, které zlepšují fungování instituce jako celku. Poslanecká sněmovna by měla být schopna fungovat efektivně i v přechodných obdobích, výbory by měly být schopné jednat a práva členů výboru by měla být skutečně vykonatelná. Právě o to se tímto pozměňovacím návrhem snažíme. Dovolte mi proto, abych vás požádal co nejsrdečněji o jeho podporu. Děkuji. ***