Neautorizováno!
(19.20 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Jenom k tomu potřebujeme vládu, která bude ochotná kousnout i do nepříjemných věcí, která bude ochotná jednat předvídatelně, transparentně a v zájmu občanů této země, nikoli holdingu. Právě proto, že ta konkrétní řešení máme a předkládáme je, ať už v podobě konkrétního balíčku pro rodiny, ať už v podobě konkrétních kroků v rámci energetického manifestu, jak zajistit energetickou soběstačnost naší země, tak samozřejmě v rámci toho, jak postupovat v oblasti bezpečnosti a obrany. O tom bychom se dnes měli bavit a právě k tomu byla svolána tato mimořádná schůze. My máme plán, jak tuhle krizi řešit, a právě o plánu této vlády jsme se měli bavit. Neměli jsme tady poslouchat různé výmluvy. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli vystoupí pan ministr Šebestyán, připraví se ministr Klempíř a Michaela Šebelová poté.
Než začnete, pane ministře, přečtu omluvu: Zdeněk Hřib od 19 do 21 z osobních důvodů.
Máte slovo, pane ministře.
Ministr zemědělství ČR Martin Šebestyán: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte i mně, abych přispěl k dnešní schůzi. Chtěl bych se vyjádřit jednak k těm navrženým tématům a postupu Ministerstva zemědělství v této věci.
Byly tady zmiňovány ceny potravin a dopad krizí na ceny potravin v současné době. Já bych rád řekl, že ceny potravin, cenová dostupnost a kvalita potravin jsou prioritou současné vlády. Intenzivně vlastně tuto záležitost řešíme, a to jak zřízením potravinového ombudsmana, tak přípravou balíčku dalších věcí. Dovolte mi, abych vám jednak popsal současný stav, jak vidíme tu situaci z pohledu války na Blízkém východě, a co hodláme dělat.
Současný stav v České republice vychází z celosvětového nízkého cenového stavu komodit. Můžeme říci, že ceny rostlinných komodit jsou na úrovni plus minus dvacet let zpátky, ceny živočišných komodit v některých oblastech dokonce nedosahují z pohledu celosvětové úrovně ani té nákladové výše, kterou by někteří z našich prvovýrobců potřebovali. To znamená, že z pohledu vlastních zemědělských komodit pro růst cen ta situace je standardní, je vyvážená. To, co se děje z pohledu cen vstupů, ano, vidíme tam jasný dopad cen pohonných hmot a případně i cen hnojiv do možného navýšení ceny potravin. Cena hnojiv zatím se nepropisuje do cen potravin, a to z následujícího důvodu. Ten systém funguje tak, že drtivá většina našeho trhu a zemědělců se nákupem průmyslových hnojiv zabývá nebo ho řeší na podzim každého roku, čili Česká republika v současné době pracuje vlastně s cenami roku minulého a toto se nepropisuje do cen potravin. Samozřejmě sledujeme... I na základě vlády byly učiněny určité kroky k tomu, jak vyrovnáme cenu pohonných hmot. V současné době, pokud bude následovat (růst?) cen potravin na evropské úrovni a ten konflikt nebude končit, očekávám ho na úrovni 5 až 10 procent, nedokážu ale predikovat, v jak dlouhém časovém horizontu toto bude následovat.
Samozřejmě, že to základní je propisování cen komodit zemědělských a těch vstupů do zemědělské prvovýroby do ceny potravin. Uvidíme, jak k tomu bude docházet. Jmenoval jsem tedy ty základní parametry, které to teď ovlivňují a znova zdůrazňuju, že cena komodit jako takových se drží na nízké úrovni. Jinak z pohledu potravin v České republice, chtěl bych zdůraznit, že i když máme vysokou kvalitu našich vlastních českých potravin, jejich podíl vlastně na našem talíři – několikrát to už zdůrazňuju – se blíží 50 procentům. Jinak potraviny v České republice i z důvodu, že naši spotřebitelé jsou hodně náchylní hlavně na cenu, patří k těm nejlevnějším. Pro vaši představu, třeba máme čtvrtou nejlevnější cenu u pečiva. Ve většině potravin patříme vlastně k těm levnějším zemím. Naším cílem je samozřejmě posilovat tu kvalitní domácí české potraviny. Není to ale o tom, že bychom si neuvědomovali – anebo já – že jsme na jednotném volném trhu, ale nám jde především o to, abychom pro naše prvovýrobce a zpracovatele vytvořili stabilní a předvídatelné prostředí, abychom u malých a středních podniků nastavili motivaci k tvorbě přidané hodnoty zejména a u těchto podniků řešili jejich závislost na dotacích. Podpora přidané hodnoty je pro české zemědělství a zpracovatelský průmysl velice důležitá.
Jak už jsem řekl, naše potravinová suverenita je nízká. Z pohledu komoditní, která je vyšší, tak nám to přináší vlastně právě ty ztráty v přidané hodnotě, protože jsme vývozci obilovin, živých zvířat a části produkce mléka, které patří k nejkvalitnějším v Evropě, a naopak jsme dovozci potravin. Tento trend bychom rádi měnili a zvyšovali přidanou hodnotu českých zemědělců a českých zpracovatelů včetně toho, že jim chceme pomáhat i s obchodem v rámci – a pomáháme – v rámci EU, případně na mimoevropské trhy, protože chceme být ekonomikou otevřenou a zaměřenou na obchod. Proto jsme i vlastně vytvořili nebo má Ministerstvo zemědělství vytvořenou síť agrárních diplomatů a snažíme se v současné době intenzivně podporovat tyto obchodní vztahy na nám blízkých trzích mimo EU, ale samozřejmě i v rámci Evropské unie.
To, co jsme vlastně dlouhodobě zdůrazňovali, ať už na úrovni nevládních organizací, nebo v rámci našeho vládního programu, je to, že Česká republika tím, že se rozhodla podporovat spíš extenzivní zemědělství a podporovat... netlačit tak na přidanou hodnotu nebo nepodporovat motivaci k přidané hodnotě – na rozdíl od našich sousedů, ať je to Německo, nebo Polsko – tak nevychází v průměru EU vůbec dobře. Máme 64 procent průměrnou produkci na hektar a jenom 39 procent přidanou hodnotu na hektar, takže pro nás vlastně... je to problém řady nových nebo členských států, které přišly do Evropské unie společně s námi v roce 2004, že hodně tlačily na tu extenzifikaci, na rozdíl od států, jako je Německo, Belgie, Holandsko a tak dále. Polsko toto pochopilo dříve. My vlastně na těch polích necháváme proti průměru Evropské unie zhruba 100 miliard v tržbách a proti třeba Německu je to 200 miliard a toto bychom rádi změnili. Proč to tady říkám? Myslím si, že toto téma velice souvisí s potravinovou bezpečností, potravinovou suverenitou. Stát by si to měl výrazným způsobem uvědomit a o to se budeme snažit. Budeme se snažit zajistit tyto věci, změnu těchto věcí, tak jak je to v našem vládním programu.
V druhé části bych se chtěl vyjádřit k otázce našeho vztahu s Evropskou unií, jestli nám hrozí nějaký zásadní dopad. Začnu tím, že jsem byl u těch jednání v minulém období a chtěl bych velice zdůraznit, že vždy Česká republika udělala to, na čem jsme se dohodli s Evropskou unií, to znamená, ať už to byla otázka zastavení zemědělských intervenčních dotací po dohodě. ***
