Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Naopak přesunem a tím, že jsme to vyjednávali s vysokými školami, jejichž reakce také nebyla úplně na první dobrou správná, tak součástí byla dohoda, že v rámci toho ukazatele a celého balíku je možné a je žádoucí a bylo přislíbeno, že budou naopak směřovány ty prostředky na sociální záležitosti právě těch studentů, kteří pomoc potřebují. To znamená, z přímého nástroje, který byl plošný, tak je to přesunuto tak, aby tento anachronní nástroj, který prostě nepomáhá těm, kterým má, a pomáhá plošně, cílil opravdu k těm studentům, kteří to potřebují. A to je doufám v zájmu všech bez ohledu na to, jestli jsou v koalici nebo opozici.

A zároveň bych vytáhl druhý příklad, který jste asi zaznamenali, a to je debata o zkrácení školního roku o dva dny, kalendářně o čtyři. Když se podíváte, jaká ohledně toho byla debata a jaké to budou komplikace – a někteří poslanci se k tomu přidali – tak opět to bylo, že to je hrozné, protože většina škol nebo spousta škol s tím bude mít problém, protože už má něco zorganizováno. Tak když znáte školskou praxi, tak víte, že to není úplně pravda, a samozřejmě argument, že jsem to měl udělat v říjnu nebo před začátkem školního roku, je naprosto férový, ale trošku jsem nemohl, neb jsem nastupoval 15. 12. Měl to udělat někdo přede mnou, který se měl podívat na kalendář a zjistit, že nedává smysl končit školní rok v úterý. Ta debata o tom, jak to bude zásadní problém pro ty školy, tak ten, kdo na to upozorňoval, ať už byl z odborné veřejnosti, nebo z politiků v této Poslanecké sněmovně, si mohl zjistit, že je takový instrument – a měl by ho znát – který říká, že je možné zažádat o změnu organizace školního roku, a to nejenom dopředu, když spravujete školu a potřebujete skončit v půlce června, ale zároveň je to možné použít i dozadu. Takže z několika tisíc škol zažádalo dvanáct. Tolik k masivnosti toho problému, který byl medializován a který byl vytažen na půdu Sněmovny.

Proč uvádím tyto příklady? Protože všichni společně voláme – a já pevně doufám, že jsme na stejné lodi – že alfou (a) omegou současného vzdělávání v době nadbytku informací je kritické myšlení. Kritické myšlení dle definice je schopnost systematicky a racionálně hodnotit informace, argumenty a tvrzení místo toho, aby je člověk automaticky přijímal. Co kritické myšlení není, a to už souvisí s některými vystoupeními během dnešního dne, které se školstvím nesouvisely, co kritické myšlení není: Není to automatické zpochybňování všeho, není to mít opačný názor za každou cenu. Zkuste, prosím – a platí to pro celou Sněmovnu, neb ministr školství tu roli má – zkuste k těm příspěvkům přistupovat s tímto vědomím, že chceme kritické myšlení po našich dětech, tak ho zapojme trošku více i do debaty ve Sněmovně. A znovu říkám, platí to, prosím, pro celou Poslaneckou sněmovnu. (Poslanec Schrek tleská, přidávají se další poslanci.) Děkuju.

Byl bych velmi rád, aby debata, která tady probíhá, byla racionální, a proto teď já požádám o svou agendu, kterou v následujícím období řešit budu – vytáhnu jednu věc, která je důležitá, byť ten horizont není v řádu týdnů a měsíců, protože to chci mít nachystáno řádným legislativním procesem, včetně věcného návrhu zákona, který má být hotový letos – a je to něco, co Česká republika potřebuje: Je to nový vysokoškolský zákon. Zkušenost s vysokoškolským zákonem od roku 2016 a té novely prostě dobrá není. Moderní modely evropského řízení vysokých škol vypadají jinak a já, když jsem tady měl krátkou přednášku o kritickém myšlení, tak vás chci poprosit, abyste ho používali ve chvíli, kdy se o tom budeme bavit, protože tak jako u témat, která dneska jsou předmětem této schůze, bych se já nerad dočkal toho, že začneme opozičně nálepkovat tu novelu a ten záměr dopředu, protože bezpochyby se některých skupin dotkne, takže já rovnou tady předešlu tři věci – a vás prosím, abyste je udrželi v patrnosti a když byste měli pochybnosti, tak v rámci kritického myšlení si zjistěte informace, nebo se na mě obraťte – a platí to nejenom pro vysokoškolský zákon, ale všechny další věci – tak u vysokoškolského zákona rovnou říkám, že ať už půjdeme cestou jakéhokoliv západněevropského modelu governance, řízení vysokých škol, tak pojistky bude obsahovat jednoznačně proti tomu, aby nepřipustil přímý vliv politiků nebo stakeholderů na vysokou školu, a také zamezí jakémukoliv narušení skutečných akademických svobod – ne domnělých. To, co si někteří představí pod pojmem akademické svobody, jsme tady zažili na jedné vysoké škole, a to nejsou akademické svobody, ty jsou jasně definovány vysokoškolským zákonem. Tyto tři věci, to znamená: zamezení přímého politického vlivu, zamezení extrémního vlivu jakýchkoliv typů stakeholderů a zacházení s akademickými svobodami tak, aby nemohly být narušeny ty skutečné, tak jsou tři základní principy, se kterými k tomu budeme na Ministerstvu školství přistupovat a přistupujeme už v tuto chvíli.

Stejně tak u změn v nastavení inkluze a rušení neefektivních prvků inkluze všichni vnímáme, že současný systém není v pořádku, a je mým úkolem, který samozřejmě vyvolá vášnivou debatu, je mým úkolem – nebo já ho aspoň tak vnímám – s tím něco skutečně udělat. Že to nejde udělat prostým bouchnutím kladiva, anebo naopak pouhým nasypáním peněz, je pravda. Já vás jenom ubezpečuju, že základní princip, s kterým se na to tým Ministerstva školství a dalších lidí dívá, je to, aby inkluze, byť to někoho dráždí, to slovo, tak aby vlastně každé dítě, které potřebuje pomoci – ať se vyhnu tomu slovu – tak tu pomoc mohlo dostat, ať je talentované, nebo má nějakou specifickou vzdělávací potřebu. Takže opět deklaruji a prosím, kdybyste měli nějaké nejistoty, klidně se na to zeptejte v rámci kritického myšlení, když ty informace nebudete moct sehnat, protože my všechny kroky, které budeme v následujících měsících a letech pevně doufám činit, činíme a budeme činit s fokusem na dítě a zájem toho dítěte. Děkuju vám za pozornost.

A jedna drobná technická úplně na závěr. Jedna chybka v předchozím projevu mého ctěného kolegy ministra dopravy byla – Piráti byli přítomni. Tak aby nebyly nějaké technické, faktické a podobně – tak ano, byli. Tak to jenom doplňuji pro zápis. Děkuju.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane ministře. Faktické být nemohou, protože nejsme v bodě, takže jsou přednostní práva. V této chvíli poprosím o vystoupení Mariana Jurečku, připraví se Aleš Juchelka a ministr Adam Vojtěch.

Pardon, pane poslanče. Přečtu omluvy ještě. Jan Lipavský od 18.10 ze zdravotních důvodů a Berenika Peštová od 14.30 ze zdravotních důvodů. Teď máte slovo.

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, vážené dámy, vážení pánové, ta dnešní mimořádná schůze se týká poměrně čtyř důležitých témat. Jednak se týká cen pohonných hmot, potravin a dopadů inflace na občany a domácnosti České republiky. Týká se druhého bodu, jako je nezávislost České televize, Českého rozhlasu, bezpečnosti státu, ale také důvěryhodnosti České republiky.

Já na začátku chci říct jednu věc. Vystupuji tady s přednostním právem za poslanecký klub KDU-ČSL a já rozhodně nemám ambici mít tady rétoriku jako celá řada těch, kteří vystupovali přede mnou. Nechci tady odpovídat stylem, jaký jsme slyšeli od pana premiéra, který přidával další emoce, urážky, křik. Lidé si myslím, že od nás fakt nečekají, abychom tady měli soutěž emocí. Já myslím, že lidé od nás všech tady očekávají, abychom se tady chovali rozumně, pravdivě a odpovědně. Tak v tomto duchu já se budu snažit mít své vystoupení, které nebude dlouhé.

Pan premiér tady několikrát opakoval, že žádný chaos není, protože on to všechno řídí. Jenomže ten stát fakt není firma a není to one man show jednoho muže. A my jsme tady opakovaně zažívali ten mikromanagement pana premiéra, když byl ve vládě a v letech 2017-2021, a i teď v tomto novém období tady pan premiér například nám tady říkal ve svém projevu, že mluví od tohoto pultíku k občanům, kteří jsou v krizové situaci na letišti v Dubaji, nebo od tohoto pultíku posílal vzkazy šéfovi Ryanairu do Irska. Já myslím, že to vlastně je ta ukázka, kdy takhle ten premiér nemá fungovat. To je ukázka toho, že potom to opravdu budí dojmem chaosu, a myslím si, že tady vlastně se máme všichni společně snažit, aby ten stát byl opravdu řízen v těch rolích, které přísluší politikům, vládě, v rolích, které přísluší institucím, systémům, které jsou transparentně, jasně nastaveny rozdělením rolí a kompetencí, a ne tím, že tady přijde premiér a vždycky vykřikne: já to řídím, a proto to musí fungovat. Takhle jsme zažívali mnohokrát, že to sice pan premiér říkával, pan premiér Andrej Babiš, ale pak to nefungovalo.

Takže já bych byl hrozně rád, aby třeba toto se měnilo, změnilo. Myslím, že v té vládě je celá řada politiků, kteří mají tu opakovanou vládní zkušenost. Myslím, že jsou velmi věcní, racionální a někteří z nich to tady převedli i v té debatě, která tady dneska byla. ***