Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.40 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
A k tomu se asi taky dostaneme v budoucnu, určitě se tady velmi pečlivě seznámíme s tím obsahem obou dvou memorand. To vám slibuju. Takže zrušení memoranda. Tím mizí nástroj, který dnes umožňuje transparentně a předvídatelně vymezit, co stát od médií veřejné služby očekává. Bez něj nezmizí politika. Jen se přesune jinam. Místo otevřené a transparentní dohody nastoupí tlak skrze zmiňované financování nebo personální změny.
Za třetí, v tom návrhu je vágní definice veřejné služby. Návrh opouští konkrétní vymezení povinností, nahrazuje je obecnými formulacemi. Tím se z jasných pravidel stává otázka výkladu. A kdo vykládá, ten v praxi rozhoduje.
Za čtvrté, hierarchie obsahu, novinka v tom návrhu. Stát nově určuje, co je důležitější obsah a co je méně důležitý obsah. Otevírá s tím prostor, aby politicky volené orgány nepřímo ovlivňovaly programovou skladbu, a to bez nutnosti přímého zásahu.
Za páté, v tom návrhu jsou výrazně slabší pojistky. Návrh obsahuje některé kontrolní mechanismy a posiluje koncentraci moci uvnitř institucí. Jste už zaznamenali to rušení regionálních studií, která úplně vypadla z toho zákona tou vaší novelou. Jste mi pak více závislí na konkrétních lidech a méně odolní vůči jejich selhání nebo zneužití.
A teď to všechno spojme dohromady. Slabší financování, větší závislost na státu, méně pravidel, více možností výkladu, méně transparentních nástrojů, více prostoru pro tlak. To není náhoda. To je sofistikovaný systém, jak chce vláda Českou televizi a Český rozhlas zestátnit. Já jsem to tady již před časem nazval jako Koaliční plán na likvidaci médií veřejné služby. Teď je to již jasné. Financování na úrovni roku 2008, to v nominálních cenách, v úplně jiné ekonomické realitě. To není reforma, to je cílený plán, který povede k omezení tvorby, k omezení obsahu a k oslabení České televize a Českého rozhlasu. A slabá média jsou snadno ovladatelná.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle opravdu není marginální debata. Proto ji navrhujeme i projednat na této mimořádné schůzi. Je to debata o tom, jestli chceme silná a hlavně nezávislá média veřejné služby nebo slabé a lehce ovladatelné instituce závislé na státu. A likvidace veřejné služby České televize a Českého rozhlasu je zcela jasným krokem k omezení demokracie v naší zemi. Nezávislá média jsou totiž nedílnou součástí demokratické společnosti a za to my tady budeme bojovat. To jsme vám slíbili a buďte si jisti, že to do puntíku, možná víc, splníme. Ten návrh říká: vraťme se na úroveň roku 2008 a tvařme se, že to stačí. Já říkám, nestačí to a stačit to nemůže. Vládní návrh jde směrem, který skončí oslabením, faktickou likvidací médií veřejné služby, jejich zestátněním. Pojďme prosím tady o tom diskutovat. Děkuji vám za pozornost. (Slabý potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí pan ministr Bednárik.
Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, milí kolegové, milé kolegyně, dopravní infrastruktura, tedy možnost volného, svobodného, účelného a snadného pohybu lidí, zboží i služeb, patří mezi základní podmínky fungování státu a zabezpečení jeho fungování. Považuji tedy za správné vystoupit k bodu dnešní mimořádné schůze svolané opozičními poslanci.
Z veřejného prostoru často slýchám od opozice, že vládneme v chaosu. To je ukázkový příklad toho, jak lze jedním výrazným sloganem vytvořit dojem, který se při bližším pohledu na realitu rozpadá. Považuji za férové si hned na začátku vyjasnit, co tím chaosem vlastně kdo myslí a zda se vůbec díváme na stejnou situaci, zda hodnotíme skutečnost nebo výplody fantazie. Slovo chaos se dnes používá velmi volně, v souladu s dobou, rozmělněním významu slov, zaměňováním pojmů a dojmů. Dovolte mi jednu poznámku. Teorie chaosu je sama o sobě seriózní věda. Pokud tedy někdo používá výraz chaotické řízení vlády, měl by být schopen toto tvrzení doložit, a to konkrétními výsledky, konkrétními pochybeními a konkrétními dopady. Jinak se pohybujeme spíše v rovině rétoriky než v rovině věcné debaty a v rovině přání, chcete-li iluzí, a ne v rovině skutečností.
Pokud chaos chápeme jako stav, kdy stát nemá pod kontrolou základní procesy, kdy nemá zajištěné financování, kdy se projekty připravují bez ohledu na reálné možnosti a kdy se místo systematického řízení spoléhá na to, že se věci nějak vyřeší samy, pak musím říct, že s takovým stavem jsme se v rezortu dopravy skutečně setkali. Nebylo to však letos, nebylo to před několika týdny a rozhodně to nevzniklo rozhodnutím tady té vlády. Vím, že Piráti, moc jich tady dneska nesedí, se teď snaží tvářit, že v této vládě snad ani nebyli a pokud byli, tak hrozně trpěli. Tu situaci, se kterou jsme si museli jako celá vláda po nástupu vypořádat, můžeme beze zbytku označit jako chaos v rozpočtu, kupříkladu konkrétně v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026, připravovaném bývalou vládou Petra Fialy. Budu v tomto naprosto konkrétní, protože bez konkrétních faktů by tahle debata zůstala pouze na úrovni pocitů a politických prohlášení, tedy čiré demagogické dojmologie nebo chcete-li iluze.
Když jsem do rezortu nastoupil, nebylo stabilizováno ani základní řízení klíčových organizací. V čele Cargo neměli generálního ředitele, Správa železnic ho rovněž neměla, protože byl mimo výkon funkce v souvislosti se zásahem NCOZ. A připomeňme si, že jen několik týdnů předtím proběhly zásahy NCOZ ve dvou největších investorských organizacích rezortu dopravy včetně samotného Ministerstva dopravy. To je situace, která sama o sobě vypovídá o stavu, v němž se můj rezort na konci minulého roku nacházel.
A zde dodám ještě jednu věc, která je pro pochopení celé situace důležitá. Já jsem současně musel ještě několik měsíců nést důsledky rozhodnutí, které někdo přede mnou nedotáhl do konce, protože jsem musel platit člověka, který už fakticky svou funkci nevykonával.***
