Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.30 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
A dovolte mi začít úplně stejně napřímo, jako jsem začal už před několika týdny tady na tomto místě. Navrhoval jsem tady zařazení bodu s názvem Koaliční plán na likvidaci médií veřejné služby. A čím víc dnes ten návrh známe, čím víc ho teď už můžeme analyzovat, tím víc je zřejmé, že ten název nebyl vůbec přehnaný, ale že přesně vystihoval to, co nás čeká.
Řekněme si to ještě jednou a jasně: máme před sebou zásadní změnu systému, která mění financování, mění fungování a mění také definici veřejné služby. A přesto, dlouho jsme o tom nevěděli vůbec nic neproběhla vůbec žádná otevřená odborná diskuse, vedení obou dvou médií, České televize i Českého rozhlasu nebylo do té přípravy jakýmkoliv způsobem systematicky zapojeno a i dnes je zřejmé, že ten návrh nevznikl jako výsledek nějaké širší shody.
Jak to tedy bylo? Nejdříve byl politický slib, pak přišlo zadání zrušit poplatky a teprve potom se hledalo, jak upravit systém. To není reforma. To je experiment.
Vážení, já jsem si připravil dva grafy. Jsem rád, že je tady zrovna kolega Babka, který se mediální legislativě ve výboru věnuje, aby viděl jasná fakta. Tady je graf, který ukazuje příjmy České televize za posledních 20 let. Je poměrně jednoduchý. Ta černá křivka, to jsou příjmy České televize z poplatků. Zelená křivka jsou celkové příjmy a ta červená linie je vládní návrh, to je ta částka, kterou chtějí stanovit zákonem přímo ze státního rozpočtu.
Myslím, že kolega Nacher na té tiskové konferenci říkal – on to říkal, myslím, i tady – že cílem je vrátit ty prostředky na úroveň roku 2024. A když se podíváte, tak to je poměrně lichý argument, protože ten návrh vrací prostředky na úroveň roku 2008, a to v nominálních hodnotách. Za těch téměř 20 let, tedy 18 let, byla kumulovaná inflace zhruba ą60 procent. Takže kdybychom si to přepočítali, tak ten návrh nás nevrací do roku 2024, nevrací nás ani do roku 2008, to jsou nominální čísla, ale nastavuje tak hlubokou úroveň podfinancování České televize, že jsme to ještě po revoluci nezažili. To jsou jasná fakta. Kolega Babka prostřednictvím pana předsedajícího se může pod vousy usmívat, jak chce.
Totéž platí o Českém rozhlasu. Tady stejný graf pro Český rozhlas. Vidíte, že ty linie jsou velmi, velmi podobné a znamená to totéž. Ty grafy určitě nevidíte naposledy. Nepochybně nejenom tady je budu ukazovat dál, pořád dokola. Abyste si vládní poslanci uvědomili, co činíte. To jsou fakta. To jsou jasná data.
Co to znamená v praxi? Znamená to přirozeně jediné. Vláda navrhuje, aby Česká televize i Český rozhlas fungovala s prostředky, které odpovídají roku 2008 – ale jenom nominálně – ale my nejsme v roce 2008. Máme vyšší ceny – jak jsem říkal, kumulovaná inflace 60 procent, zhruba – tedy obě média mají přirozeně vyšší náklady. Máme vyšší technologické nároky a je úplně jiná situace na mediálním trhu.
A teď klíčová věc. Od roku 2008 dramaticky vzrostly náklady na výrobu včetně personálních nákladů. Tím pádem samozřejmě dramaticky vzrostly náklady na obsah a dramaticky se změnila i konkurence i s ohledem na technologický vývoj. Ale vláda říká: vystačte si s tím, co jste měli před 20 lety. Ten návrh znamená návrat o 20 let zpět. To platí jak pro Českou televizi, tak pro Český rozhlas.
Co to znamená? Co to znamená? Co se stane, pokud České televizi a Českému rozhlasu vezmete zhruba 20 procent z jejich stálých příjmů?
První krok: omezení vlastní tvorby. Vlastní tvorba je totiž nejdražší položkou rozpočtu médií. To jsou seriály, dokumenty, investigativa, ale i tvorba pro děti. Takže vlastní tvorba půjde první.
Druhý krok: redukce programů, méně pořadů, méně projektů, méně ambicí. A patrně méně programů, tedy těch vysílacích kanálů, to už jsme slyšeli od zástupců obou dvou médií.
Třetí krok: ztráta relevance. Menší publikum, slabší pozice, menší vliv.
Logický čtvrtý krok: tlak na další změny. Ukáže se, že něco nefunguje, musíme to změnit – a jsme zpátky na začátku politiky. Pak přijde nějaká další reforma nebo taky konec médií veřejné služby v České republice.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle není úspora, to není racionalizace, to je strukturální podfinancování. Strukturální podfinancování médií veřejné služby má vždy stejný výsledek: jejich oslabení, jejich marginalizaci a nakonec jejich likvidaci v současné podobě.
A položme si otázku, co se stane, když tohle, o čem jsem mluvil doposud, spojíme s ostatními prvky, které ten návrh obsahuje?
Za prvé, financování závislé na státu. Kromě toho, co jsem mu již říkal, platí, že vládní většina – podle toho návrhu – může kdykoliv částku určenou pro Českou televizi nebo pro Český rozhlas jednoduše v zákoně změnit. Může tak vyvíjet na média a jejich vedení nepatřičný nátlak. Když se jim vysílání některého z médií znelíbí, můžou jednoduše cifru v zákoně změnit nebo tím vyhrožovat.
Za druhé, zrušení memoranda. Ta jsem si tedy s sebou nevzal. Je to docela obsáhlý dokument, který přesně popisuje tu službu, kterou mají média veřejné služby veřejnosti poskytovat. ***
