Neautorizováno!
(11.20 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Naopak tam, kde se bojí médií, kde zavádějí autoritářské prvky, no tak tam první na řadě jsou média. Proto také jeden z prvních terčů v Maďarsku byla veřejnoprávní média za Viktora Orbána. Proto také Fico zaměřil svoji pozornost na veřejnoprávní média. Tak se vlastně nemůžeme divit, že současná vláda Andreje Babiše jako jeden z prvních terčů míří na Českou televizi a Český rozhlas. Nemusíme se bavit jenom o koncesionářských poplatcích. I ta snaha teď v polovině roku změnit financování, respektive prostě škrtnout příjmy České televize a Českého rozhlasu, ukazuje na jednoduchý záměr: zabít nezávislá veřejnoprávní média v České republice, prostě je vyhladovět, nechat je vykrvácet.
Včera představil ministr kultury návrh toho, jak by ten zákon mohl vypadat. To, že je ušitý horkou jehlou, na to už odborníci – jak právníci, tak lidé, kteří se v médiích pohybují – upozornili. Během té tiskové konference se několikrát usvědčila vláda i ministr z neznalosti fungování principů veřejnoprávní služby včetně toho, že ten zákon nemyslí na důležitou oblast, a to je například regionální vysílání a zajištění nezávislého zpravodajství i v jednotlivých krajích. Ale to zdaleka není všechno. To nejpodstatnější je nezávislý zdroj financování. Nenakukáte veřejnosti, že když se místo poplatků televizních a rozhlasových ta závislost – to financování – převede na státní rozpočet, že to lidé nezaplatí. Zaplatí. Samozřejmě, že to zaplatí, jen to zaplatí jinak. Nezaplatí to v tom nezávislém poplatku, ale zaplatí to na daních. Zaplatí to tak jako tak. Ty peníze nevyčarujete.
V čem je pokrytecká ta snaha a v čem odhalujete, jak je to slabošský krok? Pohybujeme se ve schodkových rozpočtech. O každý rozpočet se povedou boje, nutně, a v okamžiku, kdy narazíme na dluhovou brzdu, tak to bude znamenat prostě krácení všech kapitol – to říká dluhová brzda – i těch, které mají jasně pevně stanovenou položku jako mandatorní výdaj. Navázání na státní rozpočet bez reálného krytí, pohybujeme se ve schodkovém rozpočtu. Nejsme tu v situaci, kdy by bylo možné snadno ukázat: Ano, tady je přebytek 8 miliard, využijme je pro to. Není to tak. Nezávislé poplatky samozřejmě jsou praxí v mnoha jiných státech, jinde je to specifická daň, o které lidé ví, že ta daň míří právě na financování veřejnoprávních médií.
Za snahou zrušit koncesionářské poplatky se prostě neskrývá nic jiného než snaha umlčet a ochočit si veřejnoprávní média. Je to tak, byť se tomu budete bránit, ale ukazujete to v každém svém kroku. Říct, že pokud ten zákon, ten návrh není dokonalý, tak je to proto, že vznikal v hrozném časovém presu kvůli tlaku médií, to je hotový výsměch. Silný politik se nevymlouvá, silný politik dělá kroky, které v České republice mají garantovat stabilitu. Místo toho děláte kroky, které destabilizují důležitou demokratickou instituci. Často stačí ta destabilizace k tomu, aby se ztratily z té veřejnosti, z toho společenského života, důležité prvky pro fungování demokracie. Nezávislá média takovými prvky jsou, tak vás jasně vyzýváme: Nechte těchhle aktivit, neútočte na svobodná média, zachovejte jim nezávislé financování prostřednictvím poplatků. Ubezpečujeme vás, že uděláme všechno pro to, aby se ta situace pro média, pro lidi v České republice nezhoršovala. Budeme bránit těm návrhům, které míří na nezávislost médií a na jejich svobodu.
Další důležitý bod, Bezpečnostní chaos. Jedna z klíčových věcí, kterou má zajistit každá vláda, je bezpečí pro občany. Je to o to důležitější, že žijeme v časech, které jsou nebezpečnější. Jedna válka ještě neskončila a další konflikt začal a v téhle situaci z vlády zní naprosto protichůdné hlasy od samé prvotní chvíle. Na jedné straně proruští slouhové hovoří o tom, jak se má obnovit dodávka ropy a plynu z Ruska. Sloužit tak Putinovi a jeho agresi na Ukrajině, financovat zabíjení lidí v samotném ukrajinském státě, jak civilistů, tak vojáků, útočit na infrastrukturu, útočit na nemocnice, útočit na školy. Na tom se chcete podílet? Zároveň tady z jiných stran se ozývá, že tedy vlastně pokud někdejší ministr zahraničních věcí Szijjártó tak trochu informoval svůj ruský protějšek Lavrova, že na tom vlastně nevidí nic špatného, že není nic špatného na tom informovat nepřítele, někoho, kdo každodenně útočí na jiný stát a domáhá se jeho svrchovaného území. To přece není normální. Co to vypovídá o té vládě? Že neví, kde je nahoře a kde je dole, že neví, kde jí hlava stojí, a chce pomáhat těm, kteří fakt nemají na mysli české zájmy, ale naopak zájmy své, které často jdou přímo proti těm našim národním zájmům.
Jaký má být postoj svrchované země, která si prošla svými historickými zkouškami? O to závažněji jasný, srozumitelný a pevný. To je přesný opak toho, co předvádí vláda Andreje Babiše. Svému ministrovi obrany nasadila náhubek, aby nemohl vyjadřovat svoje názory. Ministr, který nemůže vyjadřovat svoje názory, to je možná evropský unikát. To je horší než zásah do svobody projevu. To je cesta, jakým způsobem opravdu měnit charakter českého státu. Odehrává se to stejně, jako Orbán měnil podobu maďarské demokracie, přesně tímhle způsobem.
Místo toho, aby tady zaznívaly jasné hlasy „Česká republika stojí za muniční iniciativou“, část vládní koalice by nejraději muniční iniciativu okamžitě zastavila a nikdy se tím netajila. My nakonec tedy muniční iniciativu – a díky za to – budeme nějak dál držet, ale nebudeme na ni přispívat. Podobný příběh je i s evropskou půjčkou pro Ukrajinu. My ji tedy vlastně podporujeme, ale my k ní nic nepřidáme a nebudeme za ni ručit. Neuvěřitelné! Ani ryba, ani rak. To je postoj pokrytců a slabochů. To není postoj země, která má sehrát v téhle klíčové době srozumitelnou a jasnou roli. Tohle je hanba. Takhle se opravdu svébytný a sebevědomý stát nechová. Sebevědomý a svébytný stát je schopen vyvodit závěry z toho, co jsme zažili i my jako Česká republika v období totality, a jsme schopni se poučit z toho, co zažíváme v případě jiných států.
Tady vyzývám k tomu, aby ta vláda říkala v oblasti obranyschopnosti i vnitřní bezpečnosti jasné slovo. Že žijeme v těžkých časech, o tom není sporu. Čelili jsme teroristickému útoku celkem před nedávnem. Teroristickému útoku, tak to označila vláda, tak to označily bezpečnostní složky. Reakce? Měly by si ty firmy lépe zajistit své areály. Pokud to byl teroristický útok, tak je ale základním úkolem státu zajistit bezpečnost. Tady nešlo o konkurenční boj dvou podniků, tady vláda označila, že se jedná o teroristický čin, a ta odpovědnost je v tu chvíli především na ní.
Já nechci zemi, kde představitel vlády jede nekriticky, fanaticky vzývat polodiktátora Viktora Orbána a označuje ho za Michelangela. Nechci takovou zemi. Nejenom, že to je směšné, je to hloupé a znamená to mimo jiné také to, že ta země se staví do pozice nesrozumitelného partnera. Nikdo jiný by to neudělal, nikdo jiný by takovou hloupost z úst nevypustil. Představitelé současné české vlády ale k tak dětinským projevům mají prostě blízko, mají blízko. Mimo jiné základní reakce na zjištění, že Szijjártó reálně informoval svůj protějšek v nepřátelském táboře, Lavrova, by bylo jasné odmítnutí – odmítnutí – a jasné pojmenování toho, že tohle nepřichází do úvahy. Distanc. Místo toho vlastně, že to není nic výjimečného. Tohle nás staví do pozice naprosto nesrozumitelných partnerů. Tohle jde proti zájmům české bezpečnosti zcela jednoznačně. Nemusíme se bavit jenom o vyjádření. To je možné zlehčit, to je možné říct s nadsázkou: No tak co, jednou Michelangelo sem, Michelangelo tam, o nic nejde. Jde, ale ještě důležitější je, co vláda dělá reálně se svým rozpočtem, s tím, jak reálně podporuje obranyschopnost českého státu. ***
