Neautorizováno!

Co následovalo? Že je to prý úplně zbytečné, že to je špatný krok, že to nebude fungovat – argumentovali jsme tím, že před čtyřmi lety přesně tenhle krok fungoval – a potom spleť neuvěřitelných, vzájemně si odporujících výroků. Alena Schillerová hovoří o tom, že například zastropovat ceny marží by byla atomová bomba pro trh. Andrej Babiš přidává, že samozřejmě sice kdysi navrhoval zastropování cen pohonných hmot, ale že ví, že to není dobře, protože v Maďarsku na to doplatili a rozhodně to nemáme opakovat. Potom Alena Schillerová říká, v České republice nikdo marže pohonných hmot nezneužívá, a ukazuje graf z poctivého sledování vývoje, který připravilo Ministerstvo financí. Druhý den nebo třetí vystoupí Andrej Babiš a řekne, že marže se zneužívají a dokumentuje to na cenách pohonných hmot kolem dálnice D1, tedy včetně jeho vlastní benzinové pumpy.

Co si z toho může vyvodit běžný občan? Že vláda neví kudy kam, že místo toho, aby dělala koncepční kroky a třeba se inspirovala, neplivala na konkrétní návrh opozice, který hlavu a patu má – koneckonců to potvrdila i tím, že ho nakonec přijala – tak se dohaduje, přešlapuje na místě a fakticky nic nedělá a něco začne dělat až v okamžiku, kdy to je skutečně neudržitelné, a protože dlouho přešlapovala na místě, tak musí ukázat aktivitu. To jsme zažili tady v předchozích dnech: jednání ve stavu legislativní nouze a k tomu kroky, které popírají slova jak premiéra, tak ministryně financí. Došlo na atomovou bombu, došlo na to, že některé čerpací stanice zavřely, došlo na to, že někteří lidé zaplatili za benzin víc, než by museli, prostě proto, že zafungoval efekt cenového stropu a tam, kde měli nižší marže, tak si řekli: Když nám tady stát určuje vyšší cenu, tak půjdeme k ní. Ukázka, jak se to dělat nemá.

Je ale jasné, že dopady té krize budou mnohem rozsáhlejší. Je zřejmé, že porostou ceny hnojiv, je jasné, že se to bude promítat do ceny potravin, je jasné, že se to bude propisovat také například do ceny jiných komodit, jako jsou například polovodiče a čipy, které se vyrábějí nutně v ochranném vakuu s využitím helia. Tohle všechno generuje vážné problémy pro ekonomiku v České republice. Dnes, mimochodem v podobném čase, už ukazují stavební firmy a developeři, že zastaví otevírání nových stavebních projektů kvůli růstu cen. Projevuje se to i ve stavebnictví, přirozeně, nejenom kvůli rostoucím cenám pohonných hmot, ale tím, že roste cena ropy, tak se to propisuje samozřejmě i do ceny stavebních materiálů a podobně.

Přesně v téhle chvíli má vláda přicházet s návrhy konkrétních opatření a nemá rozhodně odmítat nebo plivat na opatření opozice, která tedy nakonec vezme v potaz a nakonec jim vyhoví. I proto jsme včera představili Krizový nárazník, Krizový nárazník jako soubor opatření, příležitost pro vládu je zpracovat, využít a umožnit tak, aby se opravdu ekonomické dopady krize na Blízkém východě nepropsaly tolik do života lidí.

Já všech těch 7 bodů zmíním i proto, aby v tomhle směru měl pan premiér k dispozici jasnou a srozumitelnou inspiraci. Na prvním místě je samozřejmě Zrušení zastropování marží a snížení spotřební daně nejenom na naftu, ale i na benzin proto, aby to pocítily všechny domácnosti, aby to pocítili všichni občané, i ti, kteří nemají dieselová auta a čerpají tedy do svých automobilů benzin. Další důležitá věc v situaci, kdy nastupuje krize a firmy se potýkají s dramatickým nárůstem cen, je Odklad plateb DPH a prodloužení odvodového období. To je věc, která se nijak nepromítne do celkových příjmů státního rozpočtu, ale umožní firmám a umožní všem podnikatelům, aby v tomto směru právě z hlediska cash flow dokázali snáz čelit současné ekonomické situaci. Další významný návrh, který v té složité situaci navíc otevírá cestu k tomu, aby i nadále mohly firmy investovat, je Zrychlení daňových odpisů. Dalším krokem možným pro to, aby se podařilo snižovat dopady, je Kompenzace pro energeticky náročný průmysl přes Národní rozvojovou banku. Další podstatná věc pro to, aby české firmy měly v tomto směru i podstatnou podporu státu, je vytvoření Krizově-transformačního balíčku přes EGAP a NRB, tak aby mohly dál investovat a dokázal jim stát poskytnout patřičné záruky a podmínky pro pojištění jejich investic. Krokem, který v tomto směru může určitě situaci zlepšit, je zároveň jim pro to vytvořit jednoduché Kontaktní místo, bod, přes který můžou všechny ty nástroje reálně ovládnout. Konečně, Vytvoření programu krizové podpory energeticky náročných podniků s podmínkou investic do energetických úspor, do snížení energetické náročnosti. To je cesta, kterou se vydali v Německu a evidentně funguje, to zaměření na ty, kteří mají největší problémy, tedy energeticky nejnáročnější firmy. To je soubor naprosto konkrétních opatření. To není žádná akademická úvaha. To je věc, kterou je možné – v případě, že by českou vládu řídil schopný manažer – prostě vzít a využít ji pro to, aby se firmám, lidem v České republice ulevilo.

Samozřejmě, že v souvislosti s tou reálnou hrozbou je na vládě, aby také řekla, jak jsou v tuto chvíli zabezpečeny dodávky ropy, plynu a dalších komodit, jak jsme se na tu situaci připravili a co to pro nás může znamenat.

Vyzýváme také vládu, aby přepracovala rozpočet na rok 2026, upustila od všech populistických dárečků a slibů a vytvořila reálnou krizovou rozpočtovou rezervu. To je přesně to, co potřebuje země, která se má připravit na krizovou situaci.

Na závěr také chceme, aby se podařilo velmi důsledně využít i té příležitosti otevřených dveří, kterými se podařilo právě oslovit i ostatní partnery v Evropské unii, reálně snížit dopady vysokých cen povolenek EU ETS 1 a odložit EU ETS 2. Tohle je soubor opatření, která můžou přispět k tomu, aby se českým podnikům ulevilo. Ano, slyším tady zpoza vládních lavic, jak to bylo. Ano, otevřeli jsme dveře k tomu, aby bylo možné jednat o EU ETS 1 povolenkách i EU ETS 2 mechanismech. Bez naší iniciativy by dneska situace současné vlády byla nesporně mnohem horší. To je jedna důležitá oblast.

Co je důležité? Podívat se s nadhledem na to, co má smysl, co firmám skutečně pomůže, nepouštět se do socialistických receptů socialistických plánovačů, tak jak se v tom zhlédla vláda, kdy určuje zpoza stolu, jak mají vypadat ceny. Ty dopady teď zažíváme. Některé pumpy musely zavřít a jiné zvažují žalobu na stát, protože na druhé straně jim stát nenabízí žádnou kompenzaci. Místo toho, aby v té krizové situaci stát fungoval jako skutečná podpora podnikatelů a soukromého byznysu, tak tady místo toho přináší nedůvěru a direktivní určování něčeho, co má přece určovat trh. To nevytváří podmínky pro zvládnutí krize, naopak vytváří znovu jenom odezvy chaosu a nejistotu těch lidí, které by teď měl stát podržet.

Další důležitá kapitola, to, co zažíváme v případě veřejnoprávních médií. Zaznamenali jsme, jakým způsobem útočí opakovaně premiér téhle země na novináře, na některé redakce. Vlastně nevynechá jedinou příležitost při tiskové konferenci, aby někoho z novinářů nenapadl. Jakým způsobem tohle může přispět k tomu, aby v té zemi reálně fungovala dobře mediální krajina? Co to vypovídá hlavně o té vládě? Že se bojí kritiky, že se bojí nezávislého hlasu, že se mu vyhýbá a spojí s tím zároveň krok, kdy reálně útočí na Českou televizi a Český rozhlas? Těch útoků jsme zažili několik. Nejenom snaha zrušit koncesionářské poplatky, tedy televizní a rozhlasové poplatky, které ale vytvářejí nezávislý zdroj financování České televize a Českého rozhlasu. Co je za tím? Obava z nezávislých médií, obava z toho, že je někdo bude kritizovat, a obava z toho, že je prostě nebudou řídit. To tak bohužel je a znamená to vážné ohrožení nejenom české mediální krajiny, znamená to také ohrožení normálních podmínek demokraticky fungujícího státu, kde média hrají klíčovou roli. Ano, je to projev slabošství, protože silný politik se nezávislých médií prostě nebojí, nemusí se jich bát. Ano, konfrontace není nikdy jednoduchá, rozhodně není příjemná, ale patří to k životu v demokratické společnosti. ***