Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.20 hodin)
(pokračuje Samuel Volpe)
Žijeme v době, kdy se bezpečnostní situace v Evropě i ve světě proměňuje rychleji než kdy dřív. Válka na Ukrajině, napětí na Blízkém východě, rostoucí vliv autoritářských režimů, hybridní hrozby – to všechno není vzdálená realita, to všechno má přímý dopad na Českou republiku. A přesto slýcháme, že bychom měli šetřit na veřejnoprávních médiích a právě na zahraničním zpravodajství. To je ale zásadní chyba. Zahraniční zpravodajství není luxus. Není to doplněk, který si můžeme dovolit jen v dobrých časech. Naopak je to jedna ze základních podmínek toho, aby stát i společnost věděly, co se kolem nich děje.
Bez kvalitního zahraničního zpravodajství jsme odkázáni na zprostředkované informace, často filtrované přes zájmy jiných zemí nebo komerční logiku globálních médií. Ztrácíme vlastní pohled, vlastní kontext, vlastní schopnost interpretovat události. A to má přímý dopad na naši bezpečnost. Protože bezpečnost nelze řešit až ve chvíli, kdy se něco stane. Je třeba o ni pečovat. Schopnost číst signály, rozpoznat rizika a včas reagovat. Právě k tomu slouží kvalitní zahraniční zpravodajství.
Veřejnoprávní média mají v tomto ohledu nenahraditelnou roli. Nejsou závislá na tom, co generuje největší sledovanost. Mohou si dovolit držet zahraniční zpravodaje v regionech, které nejsou atraktivní, ale jsou strategicky důležité. Mohou přinášet hlubší kontext, nejen rychlé titulky. A právě v době nejistoty je tohle klíčové.
Pokud dnes začneme šetřit na zahraničních redakcích, nešetříme. Oslabujeme vlastní schopnost orientace ve světě, oslabujeme vlastní odolnost vůči dezinformacím a ve výsledku oslabujeme i naši bezpečnost. Navíc si přiznejme jednu věc. Informační prostor je dnes součástí geopolitiky. Zahraniční aktéři se nesnaží ovlivňovat jen politiku nebo ekonomiku, ale i veřejné mínění. A bez silného, důvěryhodného a nezávislého zpravodajství se proti tomu bráníme jen velmi těžko. Proto je důležité, aby i Poslanecká sněmovna tuto otázku nepřehlížela. Nejde jen o rozpočet jedné instituce. Jde o to, jestli chceme mít vlastní kvalitní a nezávislé informace ze světa, nebo jestli se spokojíme s tím, co nám naservírují jiní.
Zařazení tohoto bodu na program schůze je příležitostí vést věcnou debatu. Debatu o tom, jakou roli má zahraniční zpravodajství v dnešní době, jaké má mít kapacity a jak zajistit, aby bylo dlouhodobě udržitelné. Protože škrty se dělají snadno. Obnova kapacit ale trvá roky. A v oblasti, která přímo souvisí s bezpečností státu, si takový experiment nemůžeme dovolit. Dovolte mi to říct jednoduše: V nejisté době není prostor pro zmenšování rozhledu. Naopak je čas ho rozšiřovat. Proto vás žádám o podporu zařazení tohoto bodu na program schůze. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Vendula Svobodová a připraví se pan poslanec František Talíř. Prosím.
Poslankyně Vendula Svobodová: Dobrý den, děkuji za slovo. Já bych tady ráda navrhla jako první bod programu bod s názvem Kdy bude v Česku valorizace rodičovského příspěvku? Valorizace rodičovského příspěvku není jen tak nějaké okrajové téma. Je to věc, je to hodnota a je to zároveň jakási investice do budoucna, protože víme, že co se rodinám vrátí nebo co se rodinám dá, jakékoliv finance, tak ony je velice rychle vrací do toho ekonomického koloběhu. Takže podpora rodin finanční dává smysl. Nejsou to nějaké jenom nevratné peníze.
Musíme si říct, že proběhl reálný pokles hodnoty toho rodičovského příspěvku. V současné době ten rodičovský příspěvek je na 350 korunách... (Poslanci v levé části hovorem ruší řečnici.)
Mám 5 minut a připravujete mě o ně. Tak děkuji, děkuji.
Takže ta reálná hodnota poklesla, je to sice 350 000, ale zvedla se inflace, reálné náklady na život rostou a ty rodiny opravdu jsou vystaveny v té první linii opravdu na jakýkoliv výkyv ekonomický. Po těch rodinách se to vždycky sveze nejvíce, ty rodiny právě i s malými dětmi patří mezi ty nejzranitelnější skupiny.
Vidíme tady klesající porodnost. Ono samozřejmě nějakým způsobem to odpovídá demografické lince, zároveň ale ochota pořizovat si druhé a třetí dítě, když vidíte ty náklady a někdy teda i to první, když vidíte ty náklady, které s tím máte, s tím, že jste dlouhou dobu mimo svoji pracovní činnost a z rodinného rozpočtu vypadává polovina nebo řekněme prostě určitá část toho příjmu, tak pro ty rodiny je to skutečně těžké. A vlastně a teď se ještě dostáváme k jedné zásadní věci a to je jakoby férovost a předvídatelnost toho systému. Pokud nenastavíme valorizaci, tak ten systém bude absolutně nepředvídatelný a bude náchylný k tomu, kdy se která vláda rozhodne do toho systému ty peníze přisypat. A tady se vlastně dělají čáry mezi dětmi, které jsou narozeny, a teď třeba s tou poslední změnou je tady velká čára mezi dětmi narozenými v prosinci v roce 2023 a ednem 2024. Rozdíl mezi těmito dětmi není žádný jenom a pouze je tam velký rozdíl padesátitisícový v tom rodičovském příspěvku.
A to vlastně taky není správně a měli jsme právě na to nějaký kulatý stůl, o kterém mluvil i kolega Papajanovský. A tam odborníci pojmenovávali, že třeba v některých zemích by bylo nepředstavitelné, aby jakákoliv sociální dávka nebyla navázaná na nějakou veličinu, aby nebyla valorizovaná. Protože ona reálně ztrácí hodnotu a ta sociální dávka je právě nastavená tak, aby těm lidem pomáhala. Ale ona s časem prostě klesá.
A mám tady ten ekonomický argument, který jsem uvedla na začátku, a to je, že rodiny s tím, jak jsou nastaveny, jak je nastavena jejich spotřeba, co všechno potřebují, tak veškeré ty finance, které jim dáte, tak u většiny rodin se vám ihned vrací do toho ekonomického koloběhu. Ta spotřeba domácností je skutečně vysoká. A zároveň je to nějaká naše politická odpovědnost, aby ty rodiny cítily stabilitu, aby ty rodiny věděly, že nejsou jenom nástrojem na nějaké plakáty předvolební. A zároveň my si musíme uvědomit, že ta rodina, pokud je stabilní, má stabilní vazby, je zabezpečená, tak nám dokáže vykrývat řadu hrozeb společenských, dokáže je absorbovat, nějakým způsobem opečovat a už nemusí stát vynakládat další náklady právě na hašení nějakých dalších společenských problémů, na nějaké třeba psychologické obtíže, duševní zdraví a tak dále.
Takže proto bych tady poprosila zařadit jako první bod programu dneska bod s názvem Kdy bude v Česku valorizace rodičovského příspěvku? Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: A nyní jako poslední k programu vystoupí pan poslanec František Talíř. Prosím máte slovo.
Poslanec František Talíř: Děkuji za slovo, dobré dopoledne všem. Já na program navrhuji zařadit bod s názvem Média nedáme! Přesně takto se totiž jmenuje iniciativa studentů, kteří se dnes po celé České republice potkávají, aby se postavili za veřejnoprávní média. Já jim velmi rozumím. Rozumím také odborům České televize a Českého rozhlasu, které vyhlašují svoji stávkovou pohotovost. Protože je to úplně jasné. Jediné, o co v tomhle příběhu jde, je prostě podmanit si média veřejné služby. Tady není jediný racionální důvod, proč ten systém koncesionářských poplatků rušit. Jediný důvod je zrušit tu bariéru, kterou poplatky představují, mezi vládou a mezi těmi institucemi jako takovými. Je to krystalicky čisté. Vy se to snažíte prosadit na sílu a právě proto chceme tomuto jakýmkoliv způsobem zabránit.
Vy sice říkáte: Budeme garantovat příjmy těchto institucí. Jenže jak vám to máme reálně věřit, když se ani při skládání státního rozpočtu neřídíte zákonem? Jak vám to máme věřit, když jeden den ministr Oto Klempíř řekne: Povedeme o tomto návrhu diskusi, řekne to ředitelům České televize, Českého rozhlasu a hned tři dny nato přijde, představí vládní návrh, který je totální paskvil, to sami dobře víte, a tím pádem my vám nemůžeme věřit, i kdybychom chtěli. Pomíjím to, že to je špatně z řady různých důvodů. Vypadává vám tam zákonná opora regionálního vysílání. Přece vy sami chcete, abychom to regionální vysílání zachovali. Milion lidí týdně poslouchá regionální vysílání Českého rozhlasu. Vypadávají vám tam garance pro neslyšící. ***
