Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.10 hodin)
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu: Jeroným Tejc do 11 hodin z pracovních důvodů.
A nyní tedy vystoupí jako další paní poslankyně Eliška Olšáková a připraví se paní poslankyně Michaela Moricová. Prosím.
Poslankyně Eliška Olšáková: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, já bych si dnes dovolila navrhnout zařadit na program (bod) Aktuální situace v oblasti digitalizace stavebního řízení a zajištění provozu informačních systémů využívaných stavebními úřady. Protože se domnívám, že jde o problém, kterému je potřeba se věnovat.
Podle dostupných informací Ministerstvo pro místní rozvoj dosud nezajistilo pokračování smluvní podpory pro systémy, které vznikly v rámci předchozí fáze digitalizace a které dnes reálně využívají desítky stavebních úřadů. Konkrétně jde o portál stavební správy a informační systém stavebního řízení. Z informací, které zazněly v médiích, vyplývá, že došlo k ukončení jedné ze smluv, konkrétně se společností Servodata, a další smlouvy, například se společností Actum X, mají končit v nejbližší době. To znamená jediné: v případě technického výpadku není zřejmé, kdo tyto systémy opraví, kdo je bude dále spravovat a kdo je třeba například znovu zprovozní.
Toto nelze považovat za drobný provozní problém. Toto je situace, kdy stát nemá pod kontrolou nástroje, skrze které vykonává veřejnou správu.
A nyní k samotné věci. Stavební úřady se v rámci digitalizace dnes nachází v přechodném období. Nové systémy mají fungovat až po dokončení legislativního procesu, ale ty stávající nejsou stabilně zajištěné. Navíc je zásadní otázkou, zda je tento postup vhodně zvolený, zda není tento postup příliš ambiciózní a zda by neměl segment stabilizovat dokončenou digitalizaci, která je jedním z původců problému.
Opravdu je potřeba momentálně se věnovat rozsáhlým legislativním změnám ve stavebním zákoně, které vlastně s digitalizací příliš nesouvisí? Opravdu je nyní potřeba řešit soustavy stavebního úřadu, vytvářet nový centrální úřad, řešit přechody úředníků a také předkládat zároveň celou velkou reformu územního plánování? Nebylo by vhodnější napnout veškeré síly k digitalizaci stavebního řízení jako takového? Úředníci totiž dnes stojí před volbou pracovat prostřednictvím takzvaného bypassu, anebo využívat původní komerční systémy, například od soukromých dodavatelů, za které musí veřejná správa navíc platit nemalé prostředky.
Tato situace samozřejmě ztěžuje výkon státní správy a podle dostupných informací nedokončená digitalizace přináší nárůst administrativy o 30 až 50 procent, což má samozřejmě vliv na délku a na lhůty. A tak si musím klást další zásadní otázky. Kdo dnes nese odpovědnost za provoz těchto systémů? Kdo zajistí jejich opravu v případě výpadku? A jak je garantována kontinuita stavebního řízení, pokud tyto systémy selžou? A především je vůbec akceptovatelné, aby výkon státní správy stál na provizorních řešeních bez jasného právního i technického zajištění?
Fakta jsou v tomto případě poměrně jasná. Ministerstvo pro místní rozvoj dosud nevypsalo zakázku na správu digitálních systémů stavebního řízení, což bylo ostatně i potvrzeno tiskovou mluvčí ministerstva. V praxi to znamená, že v případě výpadku by tyto systémy neměl kdo zprovoznit. Rezort podle mě situaci řeší dodatečně. Připravuje dodatky ke smlouvám a doufá, že se tak přerušení podpory podaří zabránit. Tohle je dohánění problémů na poslední chvíli.
A dovolím si v této souvislosti ještě jednu poznámku. Veřejný prostor i komunikace ministerstva dnes dominují debatě o novele stavebního zákona, tedy o poslaneckém návrhu, sněmovním tisku 67, ne vládního, ale poslaneckého. Což samozřejmě může vytvářet dojem, že právě tato novela je hlavní téma stavebního práva. Ale ona novela kromě odstranění povinnosti využívat systémy digitalizace obsahuje nespočet zcela zásadních a mnohdy neprovázaných změn, které brání a jistě i do budoucna budou bránit k jejímu rychlému přijetí, což se ostatně ukazuje i na několika verzích vládních pozměňovacích návrhů, které mají například více než tisíc stran nebo tři sta změnových bodů, pokud chcete. Ale o digitalizaci, tedy o tom, co dnes reálně rozhoduje, o fungování úřadu, slyšíme minimálně.
Toto jsou podle mě závažné důvody, pro které jsem se rozhodla požádat o zařazení tohoto bodu na program dnešní schůze a konkrétně za projednávaný bod trestního zákoníku, anebo popřípadě za sněmovní tisk 120, pokud by byl schválen a zařazen tak, jak jej navrhoval můj kolega Papajanovský. Děkuju za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Mám poznamenáno. Nyní vystoupí paní poslankyně Michaela Moricová a připraví se pan poslanec Samuel Volpe. Prosím.
Poslankyně Michaela Moricová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, když se dnes bavíme o veřejnoprávních médiích, nejde jen o financování. Jde o něco mnohem širšího – o to, jak tahle vláda zachází s nesouhlasem. Protože když se podíváme kolem sebe, začíná se skládat docela nepříjemný obrázek: na jedné straně tlak na veřejnoprávní média, snaha změnit systém tak, aby byla víc závislá na politicích, a na druhé straně konkrétní kroky uvnitř státu.
Lidé, kteří si dovolí nesouhlasit, najednou končí. Případ Martina Abela na Ministerstvu životního prostředí je signál – signál, že nesouhlas není vnímán jako součást normální debaty, ale jako problém, který je třeba odstranit. A tohle je moment, kdy bychom všichni měli zpozornit, protože demokracie není o tom, že všichni spolu souhlasí. Demokracie je o tom, že se střetávají názory a že ten střet tady má své místo – ve veřejné debatě, v institucích i uvnitř státu.
Nesouhlas není chyba systému, je to jeho součást. A ve chvíli, kdy ho začneme potlačovat, začneme oslabovat celý systém. Ono se to neděje jedním velkým rozhodnutím. Děje se to postupně: jedním personálním rozhodnutím, jednou změnou pravidel, jedním, tohle se nám úplně dneska nehodí. A pak dalším a dalším, až si lidé začnou říkat, má smysl něco vůbec říkat, má smysl nesouhlasit?
A tohle je ten moment, kdy se systém začíná měnit. Možná ne navenek, ale uvnitř určitě. A týká se to i veřejnoprávních médií, protože pokud mají plnit svou roli, musí být schopna kritizovat, musí být schopna klást nepříjemné otázky a musí vědět, že za ty otázky neponese následky. Pokud tenhle princip oslabíme, oslabujeme tím celý systém. Tenhle směr už jsme asi někde a někdy viděli. Začíná nenápadně tlakem na média, personální zásahy a omezováním prostoru pro nesouhlas. A končí to tím, že zůstane jenom jeden správný názor.
Já si nemyslím, že bychom tam dnes byli, ale měli bychom být dostatečně chytří na to, abychom tenhle směr poznali. Protože tohle není o jedné personální změně nebo o jednom zákoně. Je to o tom, jakou kulturu tady chceme mít, jestli chceme stát, kde je nesouhlas normální, nebo stát, kde se za něj platí.
A proto se tedy ptám a navrhuju bod Vzala vláda do rukou koště a vymetá nepohodlné názory? Děkuju za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuju. Takže máte jeden bod. Děkuji. Jenom se omlouvám, protože za mnou přišli ještě vaši kolegové, ten návrh toho bodu Vzala vláda do rukou koště... Děkuju.
A nyní vystoupí pan poslanec Samuel Volpe. Prosím, máte slovo. Prosím.
Poslanec Samuel Volpe: Vážený pane předsedající, děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi za navrhnout zařazení bodu Zachování rozpočtu veřejnoprávních médií na zahraniční zpravodajství v této nejisté době na program této schůze. ***
