Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.00 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Varianta druhá navrhuje zavést povinnost ministerstva vypracovat a předložit plán nápravných opatření v případě porušení fiskálních pravidel. Plán musí obsahovat časový harmonogram návratu k souladu s fiskálními pravidly, kvantifikaci dopadů na saldo a dluh, konkrétní opatření vedoucí k nápravě. Součástí mechanismu je také posouzení plánu Národní rozpočtovou radou, která zveřejní stanovisko k jeho dostatečnosti. Cílem této úpravy je zajistit systematickou reakci na odchylky, zvýšit transparentnost fiskální politiky, posílit roli nezávislé fiskální instituce a umožnit flexibilní přizpůsobení fiskální politiky konkrétní situaci. Tato varianta odpovídá principům moderní fiskální politiky, která kombinuje odpovědnost exekutivy s odborným dohledem nezávislé instituce.
Dostávám se k třetí variantě tohoto pozměňovacího návrhu. Navrhujeme zavést pravidlo, podle něhož nelze návrh zákona o státním rozpočtu nebo jeho změny předložit Poslanecké sněmovně, pokud není v souladu s výdajovým rámcem nebo s pravidly růstu čistých výdajů. Současně se stanoví výjimka pro případ vyplývající z práva Evropské unie nebo rozhodnutí Rady Evropské unie. Cílem této úpravy je zajistit bezprostřední vynutitelnost fiskálních pravidel, zabránit předkládání rozpočtů, která jsou v rozporu se zákonem, tak jak jsme to zažili letos, a konečně posílit závaznost fiskálního rámce. Tato varianta představuje nejpřísnější řešení, které má charakter procedurální brzdy a výrazně omezuje možnost porušování fiskální pravidlech.
I zde jsem precizně vyhodnotil soulad tohoto návrhu s právem Evropské unie. Proto můžu konstatovat, že navrhované úpravy jsou v souladu s právem Evropské unie, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady o účinné koordinaci hospodářských politik a mnohostranném rozpočtovém dohledu, se směrnicí Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států a se souvisejícími pravidly Paktu stability a růstu.
Podrobněji k jednotlivým variantám. Ta první představuje přísnější národní fiskální pravidlo. Nezasahuje ale do metodiky Evropské unie. Podporuje plnění trajektorie čistých výdajů. K variantě dvě: odpovídá požadavkům Evropské unie na existenci nápravných mechanismů, posiluje roli nezávislé fiskální instituce a je plně kompatibilní s evropským rámcem. Konečně varianta tři je slučitelná s právem Evropské unie, a to za podmínky zachování výjimky pro případy stanovené právem Evropské unie nebo rozhodnutími Rady Evropské unie. Nesmí bránit plnění závazků vyplývajících z evropského fiskálního rámce. To vše jsme do té varianty tři zapracovali. Obecně platí, že všechny varianty představují vnitrostátní zpřísnění fiskálních pravidel, které je právem Evropské unie umožněno a odpovídá zásadě odpovědnosti členských států za vlastní fiskální politiku.
Závěrem k tomuto pozměňovacímu návrhu. Navrhované varianty zavádějí mechanismy reakce na porušení fiskálních pravidel, čímž posilují jejich vynutitelnost a důvěryhodnost. Zatímco varianta jedna nabízí automatickou fiskální korekci, varianta dvě poskytuje flexibilní nápravný mechanismus a varianta tři zavádí přímou procedurální brzdu. Všechny varianty jsou slučitelné s právem Evropské unie a přispívají k posílení fiskální disciplíny České republiky.
Dostávám se k třetímu zásadnímu pozměňovacímu návrhu, který naleznete pod sněmovním dokumentem číslo 773 a zjednodušeně jde o zpřísnění odchylky. Námi navrhovaná úprava reaguje opět na tu změnu koncepce fiskálního rámce obsaženou ve vládním návrhu zákona. Vládní návrh správně přejímá evropskou metodiku a posiluje vazbu mezi národním rozpočtovým procesem a koordinací hospodářských politik v rámci Evropské unie. Současně však ponechává relativně široký prostor pro diskreční odchylky od trajektorie čistých výdajů, což může oslabovat stabilizační funkci fiskálního pravidla a snižovat předvídatelnost rozpočtové politiky. Opět přišel kolega Novák, jsem teprve u třetího pozměňovacího návrhu. Pozměňovací návrh proto zavádí kvalitativní omezení odchylky od růstu čistých výdajů na úrovni 0,25 procenta HDP, čímž posiluje disciplínu při sestavování státního rozpočtu. Omezuje riziko postupného rozvolňování výdajových limitů, takzvaný fiskální drift. Zvyšuje transparentnost a předvídatelnost fiskální politiky a konečně podporuje důvěryhodnost fiskálního rámce vůči finančním trhům i evropským institucím.
Současně náš návrh zachovává nezbytnou flexibilitu fiskální politiky, a to prostřednictvím výslovného vyloučení případů podle práva Evropské unie zachováním únikových doložek podle § 11 a respektováním rozhodnutí Rady Evropské unie. Navržená úprava tak představuje přiměřené zpřísnění národního fiskálního pravidla, aniž by omezovala schopnost státu reagovat na mimořádné situace nebo plnit závazky vyplývající z evropského fiskálního rámce.
Teď trochu konkrétněji. Navrhujeme nahradit dosavadní nebo tu navrhovanou úpravu odchylky od růstu čistých výdajů novým zněním, které zavádí dvě kumulativní podmínky pro její uplatnění. Podle písmena a) je odchylka přípustná pouze tehdy, nepřesáhne-li 0,25 procenta hrubého domácího produktu v daném roce. Tím se stanoví jasný kvantitativní limit, který omezuje rozsah diskrečních zásahů do výdajové trajektorie a přispívá ke stabilitě fiskální politiky. A pozor, tento limit se nepoužije ve dvou případech. V případě postupů vyplývajících z přímo použitelných předpisů Evropské unie, upravující koordinaci hospodářských politik a rozpočtový dohled, a zároveň v případě uplatnění únikových doložek podle § 11. ***
