Neautorizováno!
(10.50 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
A konečně varianta třetí: Navrhujeme zavedení dluhově podmíněné bezpečnostní rezervy, která výrazně zpřísňuje fiskální politiku při vyšší úrovni zadlužení, konkrétně 1 procento HDP nad hranicí 55 %, a zachovává mírnější restrikci v ostatních případech, tedy 0,5 procenta HDP. Tato varianta zavádí silnou vazbu mezi výdajovou politikou a úrovní veřejného dluhu, čímž posiluje dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, vytváří automatický korekční mechanismus při zhoršení dluhové pozice a přispívá k rychlejšímu návratu k bezpečné úrovni zadlužení. Z hlediska fiskální odpovědnosti jde o nejpřísnější variantu, která odpovídá přístupu státu s důrazem na dluhovou stabilitu.
Protože je mi jasné, že budete zkoumat, jestli ty mé návrhy jsou v souladu s právem Evropské unie, tak jsem u každého z těch pozměňovací návrhů se tomuto věnoval – tuším, že na rozdíl od pozměňovacího návrhu paní ministryně, kde ty obavy, stejně jako kolega Papajanovský, mám také – takže aby v případě tohoto mého pozměňovacího návrhu bylo jasno: navrhovaná úprava je v souladu s právem Evropské unie, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2024/1263, o účinné koordinaci hospodářských politik a mnohostranném rozpočtovém dohledu, stejně tak se směrnicí Rady 2024/1265, o požadavcích na rozpočtové rámce členských států, a samozřejmě i se souvisejícími předpisy Paktu stability a růstu.
Navržené opatření za prvé nemění metodiku stanovení čistých výdajů ani celkového salda sektoru veřejných institucí, které zůstávají plně v souladu s evropskými pravidly. Za druhé nezasahuje do fiskálně strukturálního plánu ani do trajektorie růstu čistých výdajů stanovené Radou Evropské unie, ale pouze zavádí přísnější vnitrostátní omezení výdajů. Za třetí představuje vnitrostátní nadstavbu nad minimálními požadavky Evropské unie, což je evropským právem výslovně umožněno a odpovídá principu odpovědnosti členských států za vlastní fiskální politiku, a konečně za čtvrté neomezuje použití únikových doložek podle práva Evropské unie ani nebrání plnění závazků vyplývajících z evropského fiskálního rámce. Navrhovaná úprava tedy je plně kompatibilní s evropským fiskálním rámcem, nevede k jeho obcházení ani k jeho narušení, naopak přispívá k jeho naplnění prostřednictvím přísnější národní fiskální politiky.
Závěrem k tomuto pozměňovacímu návrhu. Tento návrh zavádí národní fiskální brzdu ve formě snížení výdajového rámce pod úroveň odvozenou z evropských pravidel. Tím posiluje stabilitu a důvěryhodnost veřejných financí, aniž by byl v rozporu s právem Evropské unie. Tolik náš první pozměňovací návrh pod číslem sněmovního dokumentu 771.
Pozoruji, že kolega Novák nervózně přešlapuje, tak bych ho rád prostřednictvím pana předsedajícího uklidnil – to byl pouze první ze čtyř pozměňovacích návrhů, a tím se dostávám k druhému. Já (je) opravdu považuju za naprosto klíčové a je potřeba si tady vysvětlit jejich podstatu, protože ne všichni poslanci – byť jich tady bohužel mnoho není, tak já pevně věřím, že to poslouchají ve svých kancelářích – tak aby (se) s tou složitou materií a s podstatou a významem těch pozměňovacích návrhů seznámili. Takže se dostáváme k druhému ze čtveřice z té kompletní a komplexní sady pod číslem sněmovního dokumentu 772 a ten se týká sankcí. To navazuje na to, co jsem říkal v úvodu na ty naše bohužel neblahé zkušenosti z velmi nedávné doby.
Takže ke zdůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu. Navrhovaná úprava reaguje na změny fiskálního rámce obsažené ve vládním návrhu zákona, kterým se implementuje reformovaný evropský fiskální rámec. Vládní návrh zákona posiluje vazbu mezi národním rozpočtovým procesem a evropskými fiskálními pravidly, avšak ponechává omezené mechanismy vynucování těchto pravidel na vnitrostátní úrovni.
V současném nastavení může dojít k situaci, kdy jsou fiskální pravidla formálně stanovena, avšak jejich porušení nevede k dostatečně silné reakci, což může oslabovat jejich účinnost, důvěryhodnost a stabilizační funkci. To jsme nakonec viděli při tom schvalování rozpočtu na letošní rok.
Pozměňovací návrh proto zavádí mechanismy reakce na porušení fiskálních pravidel, které mají za cíl posílit fiskální disciplínu, zajistit návrat k udržitelné trajektorii veřejných financí, omezit procyklické nebo nadměrné expanzivní nastavení fiskální politiky a zvýšit důvěryhodnost fiskálního rámce vůči veřejnosti, finančním trhům i evropským institucím.
Navrhujeme tři alternativní přístupy. Varianta 1 zavádí automatický korekční mechanismus prostřednictvím úpravy výdajového rámce, varianta 2 zavádí povinnost vypracovat a realizovat nápravný plán a varianta 3 zavádí procedurální omezení předložení návrhu rozpočtu, takzvaný hard stop. Tyto varianty představují různé stupně intenzity zásahu – od automatické fiskální korekce přes institucionální kontrolní mechanismus až po přímou procedurální brzdu.
K jednotlivým variantám – první z nich navrhuje zavést automatický korekční mechanismus pro případ porušení fiskálních pravidel spočívající v povinném snížení výdajového rámce (v) následujícím rozpočtovém roce o částku odpovídající vzniklému překročení. Současně se stanoví, že pokud není toto překročení plně kompenzováno, promítá se do dalších let, čímž se zavádí kumulativní efekt korekce. Cílem této úpravy je zajistit automatickou a předvídatelnou reakci na porušení pravidel, eliminovat prostor pro diskreční rozhodování o tom, zda a jak bude porušení napraveno, a konečně posílit dlouhodobou fiskální udržitelnost. Tato varianta představuje ekonomicky robustní řešení, neboť přímo navazuje na princip fiskální disciplíny a odpovědnosti a je blízká mechanismům používaným některými členskými státy Evropské unie. ***
