Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(pokračuje Patrik Nacher)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobré odpoledne, dámy a pánové, zdravím vás. Vystřídali jsme se v řízení schůze.

Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 14. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce.

Nejdříve vás seznámím s návrhy, na kterých se shodlo dnešní grémium. Za prvé, navrhujeme vyřadit z návrhu pořadu schůze body 5 a 75, sněmovní tisk 83, o silničním provozu, druhé a třetí čtení. Za druhé, navrhujeme zařadit do návrhu pořadu nové body, a to za prvé vládní návrh zákona o regulaci cen pohonných hmot vládou a o změně zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 163, zkrácené jednání; za druhé návrh časového harmonogramu projednávání vládního návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2025 v Poslanecké sněmovně a jejích orgánech a k návrhu na jeho přikázání výborům, včetně přikázání jeho kapitol a jejich vztahů ke státním fondům, sněmovní tisk 737, a to do bloku Zprávy, návrhy a další body; za třetí navrhujeme následující postup jednání v tomto týdnu.

Dnes navrhujeme projednat nově zařazený bod vládní návrh zákona o regulaci cen pohonných hmot vládou a o změně zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 163, zkrácené jednání, jako první bod jednání, a bod, sněmovní tisk 78, státní svátky, zákon vrácený Senátem, jako druhý bod. Dále navrhujeme projednávat body z bloku Zákony – druhé čtení v pořadí: bod číslo 2, sněmovní tisk 13, investiční společnosti; bod číslo 6, sněmovní tisk 90, oblast veřejných rozpočtů; bod číslo 3, sněmovní tisk 48, rostlinolékařská péče; bod číslo 9, sněmovní tisk 119, doplňkové penzijní spoření; bod číslo 7, sněmovní tisk 76, státní zaměstnanci, a bod číslo 8, sněmovní tisk 77, státní zaměstnanci – související zákon.

Zítra, to je ve středu 15. dubna, bychom projednávali body z bloku Zákony – druhé čtení ve schváleném pořadí, případně bychom projednávali body z bloku Zákony – první čtení.

Dále vás informuji, že bude od 14 hodin do 15 hodin vyhlášena polední pauza, v níž se sejde organizační výbor.

Ve čtvrtek 16. dubna bude v 11 hodin zahájena 15. schůze Poslanecké sněmovny, a proto bude 14. schůze Poslanecké sněmovny ve středu 15. dubna přerušena do pátku 17. dubna.

V pátek 17. dubna bychom se případně vrátili k bodům z bloku Zákony – druhé čtení, případně bychom projednávali body z bloku Zákony – první čtení.

To je z mé strany vše.

O slovo se přihlásila k pořadu schůze s přednostním právem paní poslankyně Taťána Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si to tady jenom najdu... (Dívá se do mobilního telefonu.) Jo. Já si dovolím navrhnout, aby bod číslo 1, sněmovní tisk 78, o státních svátcích, ačkoliv byl dohodnut na grémiu, že bude projednán dnes, aby byl zařazen napevno jako první bod ve středu po polední pauze. Jako druhý bod ve středu odpoledne navrhuji zařadit druhé čtení tisku 82, o podpoře bydlení. Následně abychom ve středu od 9 hodin projednávali zákony z bloku prvních čtení, a to v tomto pořadí: bod číslo 21, tisk 144, o vstupu a pobytu cizinců; bod 55, tisk 115, trestní zákoník; bod 56, tisk 116, kterým se zrušuje nominační zákon; bod 59, tisk 124, o státní sociální podpoře; bod 60, tisk 125, o sociálních službách; bod 33, tisk 35, o platu představitelů státní moci, a bod 44, tisk 87, o zemských znacích a vlajkách. V pátek abychom pokračovali neprojednanými zákony ve druhém čtení a posléze blokem Zákonů – první čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Jenom poprosím, jestli byste ten návrh celý nám mohla sem nějakým způsobem dát, protože to nešlo takhle rychle zapsat. Děkuju. Děkuju pěkně, ať v tom pak není nepořádek, jak rychle jste to načítala.

Jako další vystoupí k pořadu schůze s přednostním právem pan poslanec Zdeněk Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Dobrý den, vážené dámy a pánové, tak tedy k tomu, co se bude dít tento týden. My jsme sesbírali v opozici dostatek podpisů na to, aby byla svolána mimořádná schůze, protože zcela zjevně tady vláda nemá žádný plán pro lidi, pro mladé, pro rodiny a vlastně ani žádné řešení jejich problémů a na to se už dál nedá dívat. Proto tedy my budeme chtít na té mimořádné schůzi ve čtvrtek řešit zvyšování cen pohonných hmot i potravin, hrozbu inflace, ohrožení nezávislého fungování České televize a Českého rozhlasu, bezpečnostní chaos vlády Andreje Babiše a také riziko ztráty evropských dotací kvůli kauzám Babišovy vlády.

My nebudeme jenom kritizovat, my přinášíme konkrétní řešení. U cen pohonných hmot a zdražování jsme představili náš Manifest energetické bezpečnosti, kde jsou tedy rychlé kroky, jsou tam věci, co by vláda dělat neměla, a ta dlouhodobá opatření. Rychlé kroky – tam patří například to, že chceme vrátit lidem peníze z nadvýběru DPH na energiích, snížit DPH na základní potraviny nebo obnovit osvědčený projekt Nová zelená úsporám.

Říkáme také, co se dělat nemá. Nemá se bojovat proti domácím zdrojům energie, proti akceleračním zónám. Rozhodně nechceme, aby se odebírala ropa ani plyn z Ruska, a to bez výjimek, a také se nemají vykupovat akcie ČEZu, protože tím by došlo jen k utlumení investic do těch domácích zdrojů. A za c) jsou tam ta dlouhodobá opatření. To znamená, měly by se podpořit rodiny a firmy v úsporách energií, měla by se urychlit výstavba obnovitelných zdrojů energie a posílit propojení s Německem a Polskem; 800 megawattů do tří let je určitě reálných.

Co se týče ohrožení nezávislého fungování České televize a Českého rozhlasu, tam tedy dnes napsala vládní koalice další dějství tady tohoto a to, co bylo představeno, nelze nazvat jinak než likvidační demagogií, protože přece argumentace o tom, že se něco ušetří tím, že to nebude placeno přes poplatky, ale nějakým podílem ze státního rozpočtu, to je přece naprosto absurdní. Vždyť vláda nemá žádné vlastní peníze, to jsou peníze stále nás všech, které jim dáváme z daní. To znamená, tam žádná položka neubude. Naopak, tam část ceny ještě přibude, protože to, čím my zaplatíme reálně, bude ztráta nezávislosti veřejnoprávních médií za tady tenhleten nápad, protože rozpočet, o kterém rozhoduje vláda, přece z titulu té svojí existence nemůže být nezávislý.

To, co nás jistě čeká až příští týden tedy, bude volba radních České televize s ohledem na to, že 250 000 lidí, čtvrt milionu lidí na Letné se vyslovilo pro podporu nezávislých médií veřejnoprávních, a spolky tedy navrhly ty své odborné kandidáty. Bohužel, do užšího výběru prošla řada takových různých destrukčních loutek. My budeme určitě u volby radních navrhovat, aby ta volba proběhla veřejně. Myslím si, že u to takto zásadního rozhodnutí je namístě vědět, kdo koho volí a kdo chce jakou Českou televizi.

Co se týče bezpečnostního chaosu vlády Andreje Babiše, je zjevné, že vláda snižuje náklady na bezpečnost tam, kde bychom měli posilovat. Zajímavé je, že například na přejmenování Ministerstva průmyslu a obchodu se tedy peníze najdou, to vláda vnímá jako prioritní záležitost, nebo aspoň tady pan ministr Havlíček, ale na bezpečnost našich lidí zjevně peníze nejsou.

My jsme opakovaně předkládali návrhy na doplnění aspoň peněz na zajištění toho nejdůležitějšího, například v pozměňováku Samuela Volpeho, který přidával peníze pro Bisku a také na kyberbezpečnost, tak tohleto jsou peníze aspoň na ty nejdůležitější věci. Ale potom tam byly i další návrhy, například na to, abychom měli peníze například na podporu dronů a podobně. To je záležitost, která je teď mimořádně aktuální. My jsme prostě v kritické situaci. S našimi partnery, spojenci v NATO, musíme držet při sobě a místo toho se tady donekonečna řeší šaškárny uraženého ministra pana Macinky a slabého Andreje Babiše, který mu bohužel toleruje to neustálé dupání nožičkou.

Co se týče čtvrtého bodu, toho čerpání dotací, tam je už od začátku jasné, že tedy Andrej Babiš svůj střet zájmů nikdy nevyřešil. My jsme v kontaktu s Evropskou komisí, aby znovu nedošlo k tomu, že si z nás premiér udělá rukojmí a z kapes nás dalších všech vytahá další miliardy. Kromě toho k tomu přistoupily další kauzy vlády, například kauza s paní Semancovou na Ministerstvu práce a sociálních věcí, která na vedlejšák radí firmám, které ty dotace čerpají, a zároveň má nějakou rozhodovací pravomoc jako poradkyně pana ministra Juchelky v téhle záležitosti. To je zcela zjevně naprosto neakceptovatelné. A samozřejmě k tomu přistupuje ještě ten plán vlády zrušit požadavek, aby úředníci tady fungovali skutečně v tom režimu, aby byli nějak odolní vůči těm politickým tlakům a aby to nebyla jenom parta automatických kývačů, kteří dávají razítka podle toho, jak si zrovna daný ministr zamane, což mimochodem u dotačních řízení je jeden z požadavků Evropské komise, který může ovlivnit to, že my tady nějaké dotace ztratíme. To je za nás naprosto neakceptovatelné.

Takže tohle všechno se bude podrobněji řešit ve čtvrtek. Já bych dneska chtěl upozornit zejména na největší problém mladých lidí a rodin, který tady budeme řešit zítra. To je to, kde vláda opět vytváří chaos, a důsledkem bude pomalejší výstavba, dražší bydlení a větší tlak na rodiny i mladé, a to je hazard s budoucností lidí. My nabízíme konkrétní řešení. Zákon o podpoře bydlení, jak jsme jej původně navrhli, je o prevenci. Ta může pomoct dřív, než lidé o bydlení přijdou. Ten zákon má fungující nástroje, kontaktní místa pro bydlení, asistence v bydlení, garance pro majitele, a ukazují nám i zahraniční zkušenosti, že díky tomu si 80 až 90 procent rodin bydlení udrží, když se s nimi správně pracuje. To znamená, investice do tohoto mechanismu se nám vrátí během pěti let a každý další rok bude znamenat úsporu 4 miliard korun. Proto my budeme předkládat i pozměňovací návrhy tak, aby se rozšířil okruh lidí, kterým můžeme pomoci tímto zákonem, to znamená zvýšení toho příjmového limitu, aby na pomoc dosáhli i pracující, úpravu výpočtu nákladů na bydlení tak, aby se vycházelo z reálných cen nájmů, ne z těch podhodnocených čísel, a také silnější roli městských částí a obvodů tak, aby obce měly reálné nástroje, jak to dostupné bydlení organizovat a pomáhat lidem přímo tam, kde žijí.

Takže ten zákon má možnosti, jak pomoct dobře a včas, a místo toho naopak vláda se chce vydat přesně opačným směrem, to znamená zužovat okruh lidí, kterým se má pomáhat, aby bylo méně prevence, aby bylo méně pomoci. To je za nás neakceptovatelné.

Další chaos tady vidíme i v postupu vlády u státních firem. Vláda chce zrušit totiž nominační zákon, který byl prosazen dříve, a vlastně byl prosazen ve spolupráci s Piráty. Je to pojistka proti trafikám, zákulisním dohodám, ale také opakování kauz typu Dozimetr. Jak jsme si vysvětlili, už když se zakládala vyšetřovací komise pro Dozimetr, přece jenom ty kořeny organizované zločinecké skupiny jsou v tom, že tam se protlačil člověk do představenstva pražského Dopravního podniku, který byl součástí té organizované skupiny, a dostal se tam bez otevřeného výběrového řízení. Naopak vláda, která se tváří, že ANO, hnutí ANO, které má premiéra, je protikorupční, tak místo toho naopak jde tomu naproti a chce zrušit i tuhle pojistku proti těm trafikám, zákulisním dohodám a dalším kauzám typu Dozimetr.

Já připomenu, že státní firmy spravují peníze a majetek nás všech. To znamená, pokud ten zákon má nějaké slabiny, pojďme ho zlepšit, ale rozhodně ho nerušme, protože to by znamenalo méně transparentnosti, více politických nominací a v konečném důsledku i méně důvěry lidí. Stát není soukromá firma, stát má fungovat pro lidi. To znamená, my s Piráty máme konkrétní řešení. Je na vás, jestli jej budete podporovat. Já věřím, že lidé si zaslouží více než jen chaos, který tady vláda předvádí i v rovině řešení cen energií, kdy tady tedy chce v legislativní nouzi schválit nové pravomoci, čímž vlastně přiznává, že ty pravomoci, které teď pro to používá, mají nějakou právní vadu. Kromě toho pravomoci, které už teď má a využívá, využívá chybně. Neumí ani elementární matematické úkony a kvůli tomu dochází k nedostupnosti těch paliv na našem trhu.

Připomenu, že i pumpa v Děčíně, která je provozována Dopravním podnikem Děčín, už neprodává naftu, protože by prostě se svou nákupkou byla nad maximální prodejní cenou. Připomenu, že primátor Děčína je z ANO. To znamená, to, co tady vidíme, je jenom zcela regulérní chaos, a proto dnes navrhuji zařadit bod s názvem Pane premiére, už je líp, nebo to budete ještě nějak vylepšovat? Protože to, co tady vidíme, je jenom skutečně bezbřehý chaos, mikromanagement a je to skutečně jakoby dítě, které teď se dostalo nějak k zápalkám, zapálilo závěsy, tak teď se dožaduje, aby dostalo na Vánoce plamenomet, aby to mohlo pořádně rozjet. Tak to je za nás naprosto neakceptovatelné. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Takže návrh na nový bod Pane premiére, už je líp?

Další vystoupí s přednostním právem paní poslankyně Richterová. Děkuji. Ta tady není – paní Richterová se hlásí, ale není tady. Tak pan poslanec Martin Kupka.

 

Poslanec Martin Kupka: Já si dovolím představit návrhy dvou důležitých nových bodů, ale ještě předtím se vrátím k tomu, co nás čeká v tomto týdnu i v rámci mimořádné schůze, protože pokládáme za důležité, aby se Poslanecká sněmovna skutečně věnovala tomu, jakým způsobem budeme bránit dalším negativním dopadům současné krize na Blízkém východě na českou ekonomiku, na životy lidí v České republice, na domácnosti i na firmy. Tohle pokládám za stěžejní bod. Zároveň tohle je také předmětem toho našeho návrhu mimořádné schůze. My jsme představili, jak jsem zmiňoval už v té předchozí debatě, konkrétní návrhy na snížení dopadů v podobě snížení spotřební daně na pohonné hmoty. Trváme na tom, že snížit spotřební daň na benzin je rovněž namístě, stejně jako v případě nafty, a jsme přesvědčeni o tom, že vláda opravdu ztrácí zbytečně čas přešlapováním na místě. My proto také zítra představíme sedmibodový návrh toho, jak by Česká republika měla reagovat na situaci na Blízkém východě a snižovat negativní dopady na českou ekonomiku, na podnikání, na životy firem a lidí v České republice, a mezi těmi návrhy budou konkrétní opatření v ekonomické oblasti, mezi jinými pochopitelně také pomoc adresná, zejména těm, kteří s ohledem na vysokou cenu energií čelí existenčním problémům v  energeticky náročných oblastech, ale bude to konkrétně zaměřená pomoc. Bude to zároveň pomoc směřující k tomu, abychom dokázali ulevit jako Česká republika s cash-flow firmám, kdy čelí nárazovým skokům cen.

To představíme po jednání stínové vlády a přijdeme s tím také na samotnou mimořádnou schůzi. Cílem je zlepšit podmínky pro život lidí v České republice a mrzí mě, že místo toho, aby vláda už tady byla s nějakým promyšleným návrhem opatření, kde se může opřít o analytický aparát ministerstev, jediné, co jsme zatím zaznamenali, bylo protichůdné vyjadřování jednotlivých představitelů vlády, kdy Andrej Babiš říkal A, Alena Schillerová B a ta dvě písmena od sebe byla tedy opravdu na propast vzdálená.

K dalšímu významnému bodu: život veřejnoprávních médií a udržení nezávislosti těchto institucí, klíčový bod. Jsme přesvědčeni o tom, že svázat fungování veřejnoprávních médií se státním rozpočtem je opravdu cesta špatným směrem, cesta, která poškodí Českou republiku a českou mediální krajinu, která ale v dobrém fungování je zároveň podmínkou pro to, aby česká demokracie, kontrola politiků, kontrola vlády, kontrola institucí probíhala, jak má.

Další významný bod, který je také předmětem té mimořádné schůze, je zajištění bezpečnosti. Opakovaně jsme ukazovali na selhání současné vlády nejenom v tom, že snížila výdaje na obranu o 21 miliard, ale že se velmi protichůdně vyjadřuje předseda Poslanecké sněmovny jako zástupce koaliční vlády a jinak se vyjadřuje premiér, jinak se vyjadřují další členové kabinetu. Výsledkem je, že ministr obrany dostal prostě náhubek, aby nemohl jako ministr vyjadřovat svůj názor – věc nebývalá. Myslím, že se zapíše do učebnic, jak vláda zakázala svému ministrovi mluvit.

Nicméně na to navazuje už zcela konkrétní bod programu, který si dovoluju navrhnout a který znamená opravdu další supernegativní známku pro fungování koaliční vlády Andreje Babiše. Ten bod se jmenuje Návrat totality, roubíky pro prezidenta a cenzura jako vládní program. Reagujeme tak na krok, kdy Ministerstvo obrany blokuje zveřejnění rozhovoru, který natočili právě s hlavou státu, ale zároveň s vrchním velitelem ozbrojených sil Petrem Pavlem. Ano, tohle je přesně zásah do podmínek, za které by se žádná normalizace nemusela stydět, za který by se nemusely stydět autoritářské principy, ale ve svobodném českém státě tohle fakt nedopustíme, a je určitě namístě, aby v návaznosti právě na tenhle naprosto nehorázný krok rezignoval ministr obrany. Koneckonců, není to jeho první přešlap. Už to, že strpěl ten náhubek, to, že strpěl zároveň zkrácení rozpočtu na obranyschopnost o 21 miliard, říká, že není člověkem na svém místě, a ten další krok, kdy cenzuruje vyjádření hlavy státu a vrchního velitele sil, je prostě jasně červená karta pro fungování v jakékoliv demokratické vládě. A pokud sám ministr Zůna nerezignuje, má ho samozřejmě odvolat premiér.

Ten bod, ještě jednou opakuji, se jmenuje Návrat totality, roubíky pro prezidenta a cenzura jako vládní program a zapadá to do dalších snah této vlády, kdy Andrej Babiš nevynechá jedinou tiskovou konferenci po vládě, aby neútočil na novináře, neútočil na média, vyříkával si s nimi, co on s nimi jenom má. On to řekl už v tom projevu na letošním sněmu hnutí ANO, kdy označil novináře, cituju doslova, za největší soupeře.

A když jsme u toho, já jsem tady slíbil, že téma střetu zájmů rozhodně budeme důsledně sledovat a neopustíme ho, tak znovu chci zdůraznit, že se nenaplnilo to, co pateticky sliboval ve svém videu Andrej Babiš. Nenaplnilo se to. I statut svěřenského fondu hovoří o něčem jiném, než co sliboval Andrej Babiš. Andrej Babiš tu hraje nefér hru s lidmi v České republice, s občany této země, a tak jako tak, i když tu jsou jasné rozdíly mezi tím, co zmínil a co říká svěřenský fond, kam svěřil celou skupinu Agrofert, zůstává nevyřešený střet zájmů v případě skupiny SynBiol, a ve skupině SynBiol působí fond Hartenberg s konkrétními reprodukčními klinikami. My jsme, tedy přesněji Karel Haas, již podali písemnou interpelaci, aby bylo jasné, jak velký je ten objem prostředků z veřejného zdravotního pojištění, z veřejných peněz, který směřuje do reprodukčních klinik ve vlastnictví Andreje Babiše, a je jasné, že úhradové mechanismy z významné části drží ve své rozhodovací kompetenci vláda, může do nich zasahovat, historicky do nich zasahovala, a může to tak činit Andrej Babiš prostřednictvím ministra zdravotnictví.

Proto přesně jak v evropské, tak v české legislativě jsou opatření proti střetu zájmů a v případě právě tohoto konkrétního hmatatelného střetu zájmů, kdy z veřejného zdravotního pojištění nejméně 1 miliarda korun ročně, ale spíše mnohem více, cituji doslova, 1 miliarda korun ročně, míří právě z veřejného zdravotního pojištění do těchto konkrétních zdravotnických zařízení. A znovu zdůrazňuju, způsob, jak nastaví vláda úhradové mechanismy, bude přímo ovlivňovat právě výši částky, kterou inkasují zdravotnická zařízení Andreje Babiše. Samozřejmě stačí například posunout věk žen, kde úhrada právě asistované reprodukce je hrazena veřejným zdravotním pojištěním, a okamžitě se to promítá jak do objemu práce, tak pochopitelně do výše úhrad jednotlivých zdravotnických zařízení ve vlastnictví Andreje Babiše. Tohle je pořád nevyřešený střet zájmů a jsem přesvědčený o tom, že na půdu Poslanecké sněmovny se tohle vrátit musí, pokud nechcete hrát pořád před veřejností kličkovanou a hrát si na schovávanou, tak jako se vám to podařilo, když jste utekl, pane premiére, před spravedlností a skryl se za imunitou.

Ten návrh bodu programu, se kterým znovu přicházím a budu s ním přicházet stále, dokud se k tomu nevyslovíte, je stále nevyřešený střet zájmů Andreje Babiše. Stále nevyřešený střet zájmů Andreje Babiše jako nově navrhovaný bod pro jednání této schůze. Samozřejmě že budeme postupovat dál cestou interpelací, ale chceme, aby Poslanecká sněmovna tady měla možnost tenhle nevyřešený problém a možnost, kdy Česká republika bude znovu čelit riziku ztráty dotací, riziku, že budeme vnímáni před našimi evropskými partnery jako nespolehlivý nebo podezřelý partner, protože prostě premiér zůstává ve střetu zájmů, tak to chceme projednat na půdě Poslanecké sněmovny a chceme, aby tady premiér Andrej Babiš jasně řekl, jak to ve skutečnosti je a jak se s tím vypořádá. Do té doby je to stále nevyřešený střet zájmů premiéra České republiky. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Pane předsedo, mám prosbu, mohl bych dostat ty první dva body? Ten třetí jsem si samozřejmě zapsal bez problému, ten už jsem slyšel, ale ty první dva body bohužel nemám zapsané, a vy jste nenavrhoval, kam je zařadit. Dobře, jako první a druhý bod. Děkuji.

Mám tady omluvu. Od 16.45 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Jeroným Tejc.

A nyní s přednostním právem pan předseda Vít Rakušan. Tentokrát to vyšlo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já budu zařazovat dva body a dovolte mi prosím okomentovat ten první z nich.

My tady slyšíme od předsedy Poslanecké sněmovny, třetího nejvyššího ústavního činitele, často to slyšíme od předsedy jiné strany, takové malé, z té nepřiznané koalice pana Rajchla, že bychom se měli opět vrátit k tomu, abychom odebírali strategické suroviny z Ruska. Já považuji zbavení se Česka závislosti na Rusku za jeden z absolutních strategických úspěchů Fialovy vlády, dobré práce premiéra Fialy, dobré práce ministrů Síkely i Vlčka, a tohle rozhodnutí té bývalé vlády učinilo naši zemi jednoznačně bezpečnější. Neřešení tohoto problému, a to dlouhodobé neřešení, mělo i významné dopady na naši ekonomiku, na české firmy, ale samozřejmě se to projevilo i v době energetické krize po začátku ruské agrese na Ukrajině, kdy jsme najednou byli závislí na státu, jehož hodnotové nastavení je opravdu jiné než to naše. Zaplaťpánbůh, tohle je pryč, protože Rusko zejména po začátku války začalo používat komodity, jako je plyn a ropa, jako velmi účinnou zbraň, jako zbraň nátlaku na evropské země. Začalo dodávky snižovat, začalo je omezovat, v případě některých zemí je dokonce zcela zastavilo. To vedlo k růstu cen a rozhodně to mělo i inflační dopady na naši zemi, na Česko. Správné rozhodnutí bývalé vlády bylo zbavit se závislosti na Rusku co nejdříve, co nejrychleji, pokud možno hned, a nám se to povedlo. Je to výsledek práce té bývalé vlády a já bych byl rád, kdyby tahle vláda pod vedením Andreje Babiše tohle byla schopna aspoň uznat, ocenit a přihlásit se k tomu.

Čeho my jsme svědky? Vládní politici Tomio Okamura a pan Rajchl a jejich kolegové chtějí, abychom opět byli závislí na Rusku, abychom začali kupovat opět ruskou ropu.

No, pár argumentů k tomu. Žádný ekonomický důvod v současné době rozhodně neexistuje, protože ruská ropa, pánové kolegové, prostřednictvím pana místopředsedy, je v současné době dokonce dražší než jiná ropa na trhu, ale my tohle vidíme jako širší problém a nebudeme se na to dívat jenom ekonomickým pohledem. Ten je zúžený. Ruskou ropu vždycky platíte dvakrát. Jednou ji platíte, když ji kupujete, a podruhé, když platíte za veškeré následky války, kterou způsobil na Ukrajině Putin. Ruská ropa je něco, co zaplaťpánbůh teď už nepotřebujeme, a já bych chtěl vyzvat vládu pana premiéra, aby se k tomu jasně vyjádřil. Jsou to jenom solitérní výkřiky jedné strany, která bojuje o své preference a o své místo na slunci ve stínu mnohem silnějšího a dominantnějšího vládního partnera, vydává do veřejného prostoru nějaká prohlášení, o kterých ví, že se nakonec stejně neuskuteční a nestanou, anebo je to vážně součást nějaké strategie a úvah současné vlády? Bavíte se o něčem takovém na vašich koaličních jednáních? Bavíte se o možnosti, že by Česko mělo zase kupovat tyto strategické suroviny z Ruska? Já moc doufám, že ne a že jsou to jenom zkušební balonky pánů Okamury a Rajchla, aby vyzkoušeli, co jim ještě v téhle společnosti projde.

Maďaři řekli v neděli: Rusové domů. Byl to pokřik, který tam zněl na náměstích velmi hlasitě a často, a já bych chtěl vyzvat všechny, kteří hazardují s naší bezpečností tímhle způsobem: Nedělejte to. Nepřejí si to lidé v Česku, nepřejí si to dokonce většinově ani voliči vládní koalice. Nevím, koho tím oslovujete, ale nečiňte teď z Česka další výspu ruských zájmů, jak tomu bylo v případě Maďarska. To se toho v neděli zbavilo, snad navždycky, a já skutečně nechci, aby Česko šlo tímhle směrem.

Proto chci odpovědi, odpovědi od naší vlády. Navrhuji bod, a to pokud možno jako první bod dnešního jednání, s názvem Postoj vlády Andreje Babiše k odběru strategických surovin z Ruska. Ještě jednou pro pana místopředsedu, název je jednoduchý: Postoj vlády Andreje Babiše k odběru strategických surovin z Ruska. Ať nám vláda jasně deklaruje, jakým způsobem se k téhle věci staví.

Jenomže tahle vláda nám jasně nedeklaruje vůbec, ale vůbec nic. Zde přítomný pan ministr Klempíř dlouho říkal, že on vlastně těm poplatkům za veřejnoprávní média rozumí, dokonce něco takového podle veřejně dostupných zdrojů řekl i na schůzce s panem prezidentem. Potom nám zde přítomný pan ministr Klempíř do veřejného prostoru řekl, že neví o tom, že vládní poslanci připravují nějaký návrh, který už by měl platit od půlky roku. No, já se ptám, pokud tohle neví vládní ministr, tak co nám vláda sděluje? Má ta vláda vůbec v něčem jasno? Nemá jasno v nákupu komodit z Ruska, nemá jasno ve veřejnoprávních médiích. I když po dnešku už jo, už jsme slyšeli tu tiskovou konferenci. Ona tam jedna věc chyběla a já doufám, že nás taky ve čtvrtek pustíte ke slovu, a ne že to vyblokujete těmi vládními obstrukcemi mimořádných schůzí, a že nás pustíte, abychom se vyjádřili k tomu, co si o vašem návrhu myslíme – protože tam jeden argument chyběl, pane ministře, prostřednictvím pana místopředsedy. Chyběl tam argument, proč to měníte, když to funguje, a to je první argument, který každý zkušený a schopný manažer má pronést, když nějakou změnu avizuje. Vy jste avizoval změnu, která povede k tomu, že veřejnoprávní média budou mít méně peněz a při vyjednávání budou závislá na tom, aby se u vás doprošovala, u pana premiéra, nevím, kde všude jinde. Možná za to budou muset něco slíbit.

Já jsem měl před chvilkou schůzku, je to čtvrt hodiny, s Ivanem Korčokem. Ivan Korčok je tady dneska na návštěvě a říkal mně moc zajímavou věc. Začalo to veřejnoprávními médii. Když sleduju to, co vy tady předvádíte, lidé, kteří se dřív stavěli jako nezávislí umělci a pálili propagační materiály hnutí ANO, tak tihle lidé teď tady nás vedou na scestí, o kterém nevím, jestli jsou vnitřně přesvědčeni, nebo jim to jenom stojí za to, aby seděli na ministerské židli.

Ano, o tomhle všem se chceme ve čtvrtek bavit, pokud nám umožníte schůzi, která se veřejnoprávních médií bude týkat. To byl návrh Starostů. A my budeme velmi rádi, když tady uslyšíme argumenty, protože já jsem pana ministra Klempíře i paní ministryni Schillerovou měsíc a týden zpět prosil o to, aby mi poslali návrh svého řešení financování veřejnoprávních médií, a teďka prosím tohle poslouchejte, já bych byl rád, kdyby to slyšel i pan ministr. Oni mi odepsali, že žádný není. Tak jsou dvě varianty. Lhali jste mi, anebo jste ho vytvořili za pět týdnů? Jiná varianta není. Lhali jste poslanci Parlamentu, který podle § 11 říkal, jestli něco máte připraveno? Nemáme, to byla odpověď, která mi přišla. Dnes se představuje návrh. Tak jste ho udělali za pět týdnů?

Myslím si, že změna financování veřejnoprávních médií a ohrožení jednoho z pilířů demokracie téhle země by si fakt zasloužilo víc než pět týdnů. Opravdu by si zasloužilo víc než pět týdnů to, že nás táhnete do Maďarska. Vy, pane ministře, vy za tím stojíte. Bude to vaše osobní zodpovědnost, protože jste se nepostavil tomu, co si myslí vaši koaliční partneři, i když vy sám jste o tom nebyl přesvědčen. Tak to prostě je a je to takhle jednoznačné a průzračné. Za pět týdnů jste to napsal, gratuluju.

Tak nám to ukažte do detailu. Tak už nám to teďka pošlete. Tak otevřete tu schůzi ve čtvrtek. Představte nám ten model. Pusťte normální diskusi, která je v parlamentu normální, pokud z té země nechcete dělat druhé Maďarsko za Orbána. Opravdu toho nechte, jdete za hranu. Jdete za hranu a neuvědomujete si to, arogantně, arogantně a bez povšimnutí. Anebo mně odpovězte na tohle, já o to moc prosím. Nějakou formou mi odpovězte na to, jestli jste ten návrh vymyslel za pět týdnů, nebo jste mně před pěti týdny lhal v té odpovědi, kterou jste mi poslal.

Další bod programu, který budu navrhovat – tohle si doufám necháme, tu debatu rozsáhlou o veřejnoprávních médiích na čtvrteční schůzi, kterou nám určitě schválíte, protože o ty odpovědi tady prosíme. Dali jste přednost novinářům, šli jste to nejdřív říct novinářům. Já to respektuju, je to váš styl práce, ale nám ve Sněmovně jste o vašem návrhu, jak financovat veřejnoprávní média, ještě neřekli vůbec nic, přes opakované prosby. Přijde vám to normální? Já se opravdu teď jenom ptám na nějakou úplně standardní proceduru, jak by to mělo v parlamentu chodit. Já respektuju, že máte 108. Fakt umím počítat; 108 je víc než 92, to už mě někde v matice naučili. Dobrý, ale to ještě neznamená, že těm devadesáti dvěma už nebudete ani vůbec nic říkat a vysvětlovat a že je nenecháte o tom tématu ani diskutovat. Takže tady jenom takový příslib, uděláme všechno pro to, abychom vám tenhle záměr zkomplikovali, a už jenom kvůli té nabubřelosti, s jakou ho představujete.

Druhá věc, kterou budu navrhovat, je bod, který se týká Agentury pro sociální začleňování. Paní ministryně Zuzana Mrázová z hnutí ANO, respektive Filip Endal za Motoristy, protože ten fakticky vede Ministerstvo pro místní rozvoj – paní ministryně nemluví, není vidět, komentuje to pan ministr (náměstek?), i systemizaci a ty změny. Paní ministryně se s námi nebaví, nebaví se s novináři. My nevíme, jestli ona sama má nějaký záměr na tom ministerstvu, pan Endal mluví o něco více, tak dohromady rozprášili Agenturu pro sociální začleňování – patnáct lidí velmi zkušených, pracujících v nejpostiženějších regionech téhle země. Už tuhle práci dělat nebudou a stát se zbavuje klíčového nástroje, který uměl pracovat systémově a koncepčně s vyloučenými lokalitami v téhle zemi včetně Šluknovského výběžku a podobně.

Už vím o tom, že teď už existuje dopis z několika měst a krajů, i z těch, v kterých vládne hnutí ANO. Většinou směřují ty dopisy, jak jsem pochopil, panu premiérovi, protože on jediný má možnost v téhle vládě něco reálně rozhodnout, a ty dopisy říkají: Nerušte to. Vystavujete prostředí velkým potenciálním škodám a házíte přes palubu, vládo Andreje Babiše, ty nejchudší a nejohroženější. Házíte přes palubu ty regiony, odkud velká část vašich voličských hlasů dokonce pochází. Vykašlete se na lidi, kterým tady pomáháte, vykašlete se na samosprávy a do budoucna ohrozíte i velmi zajímavé čerpání evropských prostředků, protože ničíte strukturu, která byla schopna administrovat tyto žádosti, a pro ty regiony to opravdu problém je. Jestli si myslíte, že segregace určitých dětí ve školách není problémem, jestli si myslíte, že bytová nouze některých skupin obyvatelstva není problémem, že řešení zadluženosti, předluženosti jako zásadního socioekonomického faktoru a brzdy pro naši zemi nepotřebuje systémové řešení v regionech, tak tu agenturu rušte, ale jenom proto, že tady vedete nějaký ideový boj – což vedete na Ministerstvu životního prostředí, teď již na Ministerstvu pro místní rozvoj, něco, co má v názvu sociální a začleňování, je prostě proti nějakému vašemu legračnímu světonázoru. On je legrační v tom, že pomoc lidem v nouzi je prostě normální, ať už máme politický názor jakýkoliv, a tahle agentura fungovala. Byla dobře vedená, zlepšila se. I za ta léta, co už nedělám starostu a kdy u mě v Kolíně působila někdy okolo roku 2015, nebyl jsem tehdy se vším spokojen, ale ta agentura ušla velký kus práce, a vy teď rozprašujete týmy, které těm regionům opravdu pomáhají. Zeptali jste se svých starostek a starostů, zeptali jste se hejtmanů, kterých teď máte většinu, jestli souhlasí s vaším bezprecedentním krokem rozprášit agenturu, která pomáhala těm nejchudším a nejohroženějším? Já myslím, že ne, protože vás to nezajímá. Vás nezajímá nic a nikdo.

Když rušíte služební zákon, tak vám k tomu napíší odbory velmi negativní stanovisko, ale vy jste se jich přece na nic neptali. Vy to děláte poslaneckým návrhem bez připomínkového řízení jako všechny velké návrhy, tak vy se nikoho ptát nepotřebujete. Vy víte všechno nejlíp, vám se vládne bezvadně a dobře, když vám do toho přece nikdo nemluví. Tak jestli tady můžu doporučit, zeptejte se vašich hejtmanů a vašich starostů v těch postižených regionech, jestli je dobře, že mizí Agentura pro sociální začleňování a že jste v rámci vašeho postupného rozkladu fungujících struktur tohohle státu zrušili jednu, která měla potenciál lidem opravdu život zlepšit, lidem, kteří vás mnohdy volili. To tady říkám, házet chudé regiony přes palubu, to je váš styl práce!

V této souvislosti bych chtěl zařadit tedy i bod programu a ten se právě týká odpovědí na zrušení Agentury pro sociální začleňování a bude znít také jednoduše: Proč vláda Andreje Babiše hází chudé přes palubu? Proč vláda Andreje Babiše hází chudé přes palubu, protože tohle přesně vláda Andreje Babiše dělá.

A k těm schůzím, které tady budou. Už jsme slyšeli, že chcete dlouze mluvit, vedou se nějaká vyjednávání, v neděli – ve čtvrtek, omlouvám se – na mimořádných schůzích budou vystupovat všichni ministři a podobně. Nás jste nějak nechtěli pouštět příliš ke slovu. OK, dobré. Vy nechcete nikdy slyšet, že mluvíme. Třeba to nakonec dopadne jinak, ale jednu věc vám říct chci. Nemusely být žádné mimořádné schůze, nemusely. Vyzývali jsme vás tady k tomu, ať zařadíte bod Financování veřejnoprávních médií na pořad schůze – zamítnuto. Třikrát vystupoval pan poslanec Lukáš Vlček, bývalý ministr průmyslu a obchodu, s tím, ať zařadíte bod Jak chcete řešit krizi s cenami pohonných hmot, krizi, která je tady v důsledku války v Íránu, neklidu na Blízkém východě – nic, nic jste nezařadili. A dneska přijdete a říkáte nám: Legislativní nouze, jsme v legislativní nouzi, potřebujeme legislativní nouzi, ohrožené potenciální hospodářské škody v naší zemi. Dramaticky to tady paní ministryně Schillerová s panem Havlíčkem říkají: Zabráníme hospodářským škodám. Proč jste se s námi o tom nebavili před třemi týdny? Proč jsme nehledali nějakou společnou shodu, jak tuhle krizi řešit? Proč jsme se nedohodli v termínech na tom, jak které zákony a předpisy změnit? Svolali jste nějaký kulatý stůl? Pokusili jste se o nějakou systémovou komunikaci s námi? Vůbec ne! Jenom nám vzkazujete: My vás v ten čtvrtek k slovu nepustíme a bude to dlouhé. A bude to do noci. A budete tady spát. Tohle my umíme a my máme těch 108 a my vás mluvit nenecháme. Proč jste to nezařadili jako bod? Nemuseli jste to dohánět žádnou legislativní nouzí a o tohle my jsme vás tady několikrát prosili. No, dobře, tak prosili ne, přišli jsme jako poslankyně a poslanci a snažili jsme se racionálně zařadit bod programu, který by pomohl občanům v téhle zemi. Vy jste to smetli ze stolu.

A ještě chci říct, Lukáš Vlček tady neobstruoval. Jeho vystoupení vždycky trvalo pět až sedm minut, kdy jenom zdůvodnil, proč by se takový bod měl zařadit. Nebylo to to, co jste předváděli vy před schválením programu, dlouhé a dlouhé hodiny proslovů, čtení absolutních nesmyslů. Ne, my jsme zařadili bod. A co řekla vláda? Nezařadíme. Co říká vláda dnes? Legislativní nouze. A co říká vláda ve čtvrtek? Uvidíme, jestli se na vás vůbec dostane ke slovu. No, to, že nám ty body schválíte, byl bych moc rád, ale vy si tu většinu fakt hezky užíváte. A potom ale po nás nechtějte nějaký vstřícný přístup u legislativní nouze a podobných instrumentů.

Takže kromě těch dvou bodů, které jsem teď zařadil, bych chtěl vyzvat k tomu, ať ve čtvrtek otevřeme některé z bodů, které opozice otvírá na mimořádné schůzi. Okomentoval jsem tady už veřejnoprávní média, rádi se naši experti vyjádří k té ekonomické krizi, krizi s cenami pohonných hmot, kterou teď zažíváme, ale i otázky, jako je bezpečnostní chaos vlády Andreje Babiše, mají velký význam. To, že škrtáte peníze na armádu, ale koneckonců i na vnitřní bezpečnost oproti našemu návrhu rozpočtu, to je taky věc, o které bychom se tady měli pobavit.

Můj soukromý odhad, jestli to čekám, že to umožníte? Ne, nečekám, ale zkoušet to budeme stále. Děkuju. (Potlesk poslanců hnutí STAN.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Jenom pro ověření, jednalo se o zařazení dvou bodů – první a druhý dnes? Jako první bod a druhý bod, děkuji.

Dalším přihlášeným je pan předseda Matěj Ondřej Havel.

A můžu jenom, než začnete, prosím? Mám tady několik omluv. Od 17.45 ze zdravotních důvodů paní poslankyně Hana Ančincová, od 18 hodin z pracovních důvodů poslanec Jan Síla, celý jednací den pan premiér Andrej Babiš z pracovních důvodů, odpoledne pan ministr Plaga z pracovních důvodů a od 17 hodin z pracovních důvodů pan ministr – ne, pardon, pan poslanec – Jaromír Zůna. Prosím.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, já bych se chtěl také věnovat tomu, co se teďka děje v okolí rezortu Ministerstva obrany. Mrzí mě, že pan ministr je právě omluven, protože to nezveřejnění rozhovoru s prezidentem republiky, ta kauza další, kterou teďka sledujeme, je jenom další vagonek do vláčku průšvihů, které se na Ministerstvu obrany dějí. Já si pamatuju vystoupení pana ministra Zůny k ukrajinské otázce, pak tiskovou konferenci, kde nesměl mluvit, pak ta videa, že na Ukrajinu tedy vlastně nepojede. Viďte, že tam nepojedete, pane ministře? A tak dále. A my jsme toho názoru, že pokud ministerstvo podle našeho pohledu cenzuruje, ano, cenzuruje projevy prezidenta republiky, tak pak je namístě, aby pan ministr zvážil rezignaci, aby rezignoval, a pokud to neudělá, tak by ho měl premiér odvolat. Já myslím, že ten výraz cenzura je v tomto případě naprosto namístě, a myslím si taky, že vím proč – protože prezident republiky se dlouhodobě netají kritikou velmi nízkých výdajů na obranu, což je věc, na kterou tady upozorňuju už řadu měsíců, je nebezpečná a bojím se nebo myslím si, že se pan ministr nebo vláda celá respektive bojí toho, že prezident republiky bude pravdivě pojmenovávat to, že 1,7 procenta HDP na obranu je méně, než jsme si domluvili. 1,7 procenta HDP na obranu je nejméně z aliančních států, je to ostuda.

A to, že není tedy uveřejněn rozhovor s prezidentem, který je zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil naší země, to je prostě skandální. My jsme se dozvěděli dneska od pana ministra prostřednictvím novinářů, prostřednictvím sociálních sítí, informace o tom, jak to asi bylo, proč ten rozhovor nevyšel. Dobře, bylo to prý nějaké nedorozumění. To si nemyslím, ale pan ministr to tvrdí – OK. Co jsme se ale nedozvěděli: Kdy bude ten rozhovor uveřejněn? To je mnohem zásadnější. Kdy přestane ministr Zůna cenzurovat vyjádření prezidenta republiky? To je to, co je na tom šílené.

A v kontextu toho ty hádky mezi vládou a pražským Hradem, kdo bude zastupovat Českou republiku na summitu NATO, jsou taky mimořádně nedůstojné, ale vlastně to přináší další světlo, je to další argument pro to, proč vlastně se vláda bojí, aby prezident republiky na ten summit nevyrazil – protože tam prostě těm našim spojencům, kteří jsou bezpečnostní zárukou České republiky – a to nemá alternativu, já o tom ještě budu hovořit – tak jim bude říkat, jak to je s těmi výdaji, že bychom si to mohli dovolit, že jsou možnosti, jak to udělat, abychom dávali na obranu více. Koneckonců, byla to třeba TOP 09, která představila úsporný balíček pro státní rozpočet. My víme, kde ušetřit 64 miliard korun tak, aby státní rozpočet byl zákonný, a zároveň dokážeme najít peníze tak, abychom dávali na obranu to, co jsme si domluvili s našimi aliančními spojenci. To, že prezident republiky nepojede, nebo nemá jet – já doufám, že k tomu nakonec nedojde a skutečně pojede a bude reprezentovat Českou republiku na tom summitu Severoatlantické aliance – je bezprecedentní v polistopadových dějinách. Jak Václav Havel, tak Václav Klaus, tak Miloš Zeman samozřejmě jezdili, ať byla vláda taková, či onaká, na summity Severoatlantické aliance. Ano, pamatuju si jeden případ, kdy tomu bylo jinak. Bylo to v roce 2022, kdy Miloš Zeman ze zdravotních důvodů sám požádal o to, aby ho premiér tehdejší Petr Fiala zastoupil, to je v pořádku. Ale je úplně mimo nepouštět prezidenta republiky nebo mu vyhrožovat, že nepojede na summit NATO. Je to, nezapomeňte, člověk, který jednak je ve vojenské oblasti nezpochybnitelným odborníkem, a zároveň je to člověk, který působil v nejvyšších strukturách Severoatlantické aliance. Je to respektovaný partner mezi našimi aliančními spojenci a je to respektovaný odborník mezinárodního kontextu v oblasti vojenství a v oblasti obrany.

Proto navrhuji bod, pane místopředsedo, Cenzura a umlčování prezidenta republiky, Cenzura a umlčování prezidenta naší vládou, a navrhuji to pokud možno jako první bod dnešního programu. Ti, kteří z řad tehdejší opozice v minulém volebním období tady falešně křičeli o nové totalitě, ti, kteří tady křičeli o cenzuře, která se tady nedělá, to jsou ti, kteří v tuto chvíli nechtějí pustit prezidenta republiky na summit NATO. To jsou ti, kteří nechtějí, aby prezident republiky komentoval v armádním podcastu současnou situaci, okolnosti naší obrany a stav naší armády. Tak to je.

Dál bych navrhoval bod, aby se zařadil sněmovní tisk 135 jako druhý, pokud možno v dnešním jednacím dni, a je to můj návrh na změnu ústavy, který ukotvuje členství v Evropské unii a v Severoatlantické alianci, tedy v ústavě. Já si dobře uvědomuji, že ústava není trhací kalendář, a jsem ten, kdo vždycky kritizuje, že do ústavy nepatří věci jako právo na hotovost. Do ústavy patří věci, které jsou hlavním zákonem České republiky, ale taky které jsou pro ni životu nezbytné, bezpečnému životu nezbytné, a to je členství v NATO a členství v Severoatlantické alianci – to nemá alternativu. Nemůžeme si dovolit ať v tomto nebo pozdějším světě jako Česká republika nebýt součástí bezpečnostní struktury Severoatlantické aliance a nemůžeme si pro naši prosperující budoucnost dovolit nebýt členy Evropské unie, a proto si myslím, že toto jsou věci, které do naší ústavy naopak patří. Je to jasné vyjádření toho, kam Česká republika patří, že není mostem mezi Východem a Západem. Není to pravda, Česká republika patří na Západ. Kdokoliv se bude pokoušet být mostem mezi současným Východem a současným Západem, může velmi snadno spadnout na Východ. Maďarsko bylo krok od propasti, v neděli se podařilo Maďarům tomu kroku do zkázy zabránit.

Severoatlantická aliance je samozřejmě nezbytný pilíř pro naši obranu. Nikdy bychom jako Česká republika bez takového aliančního závazku a takového aliančního partnera za sebou nebyli schopni svoji bezpečnost zajistit, notabene ne v současné době, kdy si Rusko prostě brousí drápy na střední Evropu, a nikdo se netají v Rusku tím, že by chtěl mít opět Prahu ve sféře svého vlivu. Evropská unie je samozřejmě klíčovým prostorem pro prosazení našich zájmů ekonomických, intelektuálních, dává nám právní rámec, připomenu svobodu pohybu, a já se dávno netajím tím, že bych chtěl, abychom tady měli euro. Dávno jsme ho měli mít a proděláváme na tom desítky miliard ročně, že euro ještě nemáme. Ano, já myslím, že je potřeba ukotvení v Severoatlantické alianci a v Evropské unii politicky ukotvit, ústavně ho ukotvit, aby bylo jasné, aby bylo čitelné, kam Česká republika patří, že nepatří někam mezi, že patří na bezpečný a prosperující Západ. To je to důležité. Zároveň zařazení tohoto bodu pokládám jako určitý test toho, zda Sněmovna umí vést odpovědnou debatu o strategických zájmech našeho státu.

Vláda na svém včerejším zasedání k mému návrhu zaujala neutrální stanovisko. To mi dává naději, že budou v Poslanecké sněmovně hlasy, které nejenomže zařadí tento bod na program, ale zároveň potom najdou se takové, které uzákoní změnu ústavy, aby NATO a Evropská unie, naše členství v nich, tam byly vetknuty. Já vím, že mezi poslanci vládní koalice je mnoho těch, kteří často říkají, že členství v Evropské unii nemá alternativu, že je nesmysl zpochybňovat NATO, a kuloárně dokonce řeknou, že by dávalo smysl navýšit výdaje na obranu, ale jenom to nedokáží ve své straně politicky prosadit. Dobře, OK, to respektuji, byť to silně kritizuji.

Na druhou stranu tady máte možnost, vážené kolegyně, vážení kolegové, ukázat, že to s tím členstvím v Evropské unii a v Severoatlantické alianci myslíte vážně. Podpořte zařazení tohoto bodu a ukažte svou proevropskou orientaci taky činy. Podpořte prosím ukotvení Evropské unie a Severoatlantické aliance v naší ústavě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Taky děkuji. Pane předsedo, bohužel, tento bod nelze zařadit, protože návrh zákona se stanoviskem vlády – § 89: „bylo předloženo včas, doručit jej poslancům...“ a tak dále, a to přišlo dneska, ale musí to přijít 10 dní před zahájením schůze. Prosím, můžete ještě...

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju. Tak já to upřesním, tak já navrhuju bod jako druhý na jednání schůze, který zní Ukotvení České republiky nebo Ukotvení NATO a Evropské unie v Ústavě České republiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ukotvení NATO a Evropské unie... (Poslanec Havel: Ukotvení členství v NATO a Evropské unie v Ústavě České republiky.) ... Členství NATO... (Předsedající si zapisuje název bodu.)

V tuto chvíli s přednostním právem pan předseda Jan Jakob.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem poněkud váhal, s jakým tématem mám v tuto chvíli vystoupit, protože těch aktuálních problémů, průšvihů vlády je celá řada.

Svádělo mě to reagovat na dnešní tiskovou konferenci pana ministra Klempíře a dalších k návrhu zákona o médiích veřejné služby. Toto vystoupení – když tady pan ministr není, tak využiju to, že je tady paní ministryně financí – tak to vystoupení si nechám na čtvrtek, pokud tedy nám bude dovoleno jako opozici mluvit. Když ne, tak se k tomu vrátím nejpozději v pátek ráno.

V tuto chvíli navážu na diskusi, kterou jsme vedli před programem schůze, tedy o stavu legislativní nouze na zákon, který vlastně vůbec není potřeba. Tam jsem se vyjadřoval právě ke stavu legislativní nouze, ne k tomu, jakým způsobem vláda řešila nebo snažila se řešit záležitosti cen pohonných hmot. Budeme se tady bavit o návrhu zákona o cenách, to je něco, co má řešit situaci nebo pomoci vládě řešit – byť o tom absolutně pochybuji, že je to ten správný nástroj – situaci v budoucnu. Ale já bych byl rád, abychom se ještě předtím tady bavili o tom, co bylo doposud a co nyní probíhá, jaká opatření vláda nastavila – spíš do jakých průšvihů nás dostala.

Proto mi dovolte, abych navrhl zařazení nového bodu na program této schůze, a to právě jako první bod, abychom si první řekli to, co bylo, co probíhá, a pak v té pochybné legislativní nouzi řešili návrh o cenách, a to bod s názvem Miliardové plýtvání a socialistické experimenty vlády Andreje Babiše. Pro pana předsedajícího ještě zopakuju: Miliardové plýtvání a socialistické experimenty vlády Andreje Babiše.

Vystupuji zde jako poslanec a zároveň jako někdo, kdo dlouhodobě upozorňuje na to, že stát má mít v ekonomice jasnou roli, vytvářet stabilní prostředí, nikoliv nahrazovat trh a deformovat ho. Vláda přišla s opatřeními, která můžou na první pohled působit líbivě – zastropujeme ceny pohonných hmot, pomůžeme lidem. To je líbivý politický slogan, který se dobře vyjímá na tiskové konferenci. Problém je, že realita je úplně jiná. Dnes už to není otázka názoru, dnes už máme data, máme zkušenost a známe důsledky. To opatření nemá žádný pozitivní efekt na ceny u čerpacích stanic. V řadě případů naopak vedlo ke zdražení. Jinými slovy, vláda slíbila pomoc, ale výsledkem je pravý opak. To není chyba, to je naprosté selhání vlády.

Teď se podívejme na čísla. Stát dnes pálí přibližně 1 miliardu korun měsíčně, 1 miliardu korun každý měsíc. Kolik z toho skutečně doputuje k řidičům? Zhruba 40 procent. Zbytek se rozplyne, pohltí ho růst nákupních cen, pohltí ho tržní realita, kterou žádné vládní nařízení nepřebije. To znamená jediné – obrovské zatížení státního rozpočtu bez odpovídajícího efektu, plýtvání v přímém přenosu. Já se ptám: Opravdu si v době, kdy tato země zápasí s deficity, kdy zadlužujeme budoucí generace, můžeme dovolit takto bezhlavě rozhazovat miliardy na opatření, která nefungují?

Když se podíváme do terénu, obraz je ještě horší, a hlavně mnohem upřímnější než vládní tiskové zprávy. Na dálnicích vidíme jen kosmetický pokles cen, ve městech ceny stagnují nebo mírně rostou a na venkově, tam jednoznačně rostou. To znamená, že lidé, kteří jsou na automobilu existenčně závislí, lidé mimo velká města, doplácejí na tuto vládní v uvozovkách pomoc nejvíce. To je přesný opak toho, co vláda slibovala.

Tím to bohužel nekončí. Všichni víme, že některé čerpací stanice přestaly tankovat naftu, protože se jim to jednoduše nevyplatí. Jiné dotují provoz z jiných svých aktivit, zdražují jinde, aby to přežily, a některé provozovny byly nuceny zavřít. Tohle není zdravý trh. Tohle je trh, který vláda rozbila. Tohle je učebnicový příklad toho, co se stane, když politici podlehnou iluzi, že mohou administrativně řídit ceny, když ignorují ekonomické zákony a začnou experimentovat.

Dovolte mi na tomto místě krátký, ale zásadní ekonomický exkurz. Tržní cena není náhoda. Je to informace, je to výsledek střetu nabídky a poptávky, který v sobě nese signál o vzácnosti, o nákladech, o očekávání. Když stát tuto cenu uměle zastropuje pod její – to zdůrazňuji – rovnovážnou úroveň, děje se několik věcí současně. Za prvé, roste poptávka, protože cena je uměle nízká. Za druhé, klesá nabídka, protože se výrobcům a distributorům přestává vyplácet dodávat. Za třetí, vzniká nedostatek nebo se náklady přesouvají jinam.

Tohle není ideologický pohled, to je základní ekonomická teorie, kterou učí studenty v prvním ročníku. Přesně to dnes vidíme v praxi. Někde se přestává dodávat nafta, jinde se zdražuje v jiných segmentech, aby se kompenzovaly ztráty, a celý trh se dostává do nerovnováhy. To je přímý důsledek cenového stropu.

Jen kritizovat by bylo snadné, ale odpovědný politik musí nabídnout i řešení. Správným postupem vlády v takovéto situaci není plošné, drahé a neefektivní zastropování cen, správný postup je cílený, adresný a ekonomicky smysluplný. Pokud stát chce pomoci, má pomáhat těm, kteří jsou skutečně zasaženi, ne plošně deformovat celý trh. To znamená především tři věci.

Za prvé, cílená podpora nejvíce dotčených odvětví – doprava, zemědělství, logistika, sektory, které jsou na cenách pohonných hmot existenčně závislé. Tam má smysl diskutovat o dočasných kompenzacích, o úlevách, o nástrojích, které pomohou překonat období cenových výkyvů, aniž by se rozbil celý trh.

Za druhé, adresná pomoc sociálně slabým občanům. Pokud růst cen dopadá na domácnosti, stát má pomoct těm, kteří to skutečně potřebují, prostřednictvím sociálních nástrojů, nikoliv plošným zásahem do cen pro všechny, včetně těch, kteří žádnou pomoc nepotřebují.

Konečně za třetí, stabilní a předvídatelné prostředí. Stát nemá vysílat chaotické signály a měnit pravidla ze dne na den. Má vytvářet důvěru, že pravidla platí, že podnikatelé vědí, na čem jsou, a že investice i provoz mají smysl.

Tohle je přístup, který respektuje základní ekonomické principy, tohle je přístup, který minimalizuje plýtvání veřejnými prostředky, a tohle je přístup, který skutečně pomáhá těm, kteří to potřebují. Místo toho ale vláda zvolila nejhorší možnou variantu: plošný, neefektivní a drahý zásah, který nepomáhá, ale škodí.

Dámy a pánové, nazývejme věci pravými jmény. Tohle je amatérský, nekompetentní a ve své podstatě socialistický zásah do trhu. Socialistický v tom nejhorším slova smyslu – stát si myslí, že ví lépe než trh, že může určovat ceny, že může ignorovat realitu, a výsledek? Deformace, možný nedostatek v budoucnu – na to si vzpomeňte, doufám, že na to nedojde – a chaos. Každý ekonom vám řekne, že cenové stropy vedou k jedinému: k rozbití tržních mechanismů. Vedou k obcházení pravidel, přesunu nákladů jinam, k tomu, že někdo to nakonec zaplatí, a tím někým je vždy občan. Přesně to dnes bohužel vidíme. Vláda se rozhodla vrátit tuto zemi o desítky let zpět. Místo moderní tržní ekonomiky experimentuje s nástroji, které patří do učebnic selhání. A výsledek? Neefektivita, plýtvání a rostoucí nedůvěra.

A dovolte mi ještě jednu věc, kterou nelze přejít mlčením. V situaci, kdy premiér této země vlastní čerpací stanice, konkrétně tu známou pumpu v Průhonicích, je naprosto legitimní ptát se, zda zde nevzniká střet zájmů, zda tato opatření nemohou mít různé dopady na různé hráče na trhu. Premiér Babiš je sám pumpař; pumpař, který kritizuje cenovou politiku jiných pumpařů; pumpař, který má z podnikatelské činnosti zisk – i ze své pumpy – a aktivně ovlivňuje situaci na trhu nejen svými prohlášeními, ale zejména aktivistickými, socialistickými zásahy vlády do tržních mechanismů. Svými kroky křiví trh, rozhazuje miliardy ze státního rozpočtu a konečný efekt na spotřebitele je mizivý. Otázka zní: V čí prospěch křiví trh? Tato situace samozřejmě podkopává důvěru a vláda nedělá nic pro to, aby ji posílila, ba naopak.

Pojďme si ale říct o tom, co může nastat, naprosto otevřeně. Pokud ceny pohonných hmot klesnou, nebude to díky vládě – bude to díky geopolitice, díky vývoji na světových trzích, díky cenám ropy a konkurenci. Nebude to zásluha těchto nesmyslných opatření. A pokud ceny neklesnou nebo porostou, pak je to přímý důsledek této nekompetentní socialistické politiky. Tohle opatření není řešením, je to drahý a nebezpečný experiment, experiment, který stojí miliardy, experiment, který deformuje trh, experiment, který nepomáhá lidem – a především experiment, který odhaluje naprostou bezradnost vlády.

Tady se dostáváme ještě k jedné zásadní rovině celé věci. Nejde jen o ceny pohonných hmot, jde o připravenost státu na krizové situace a o důvěru veřejnosti v to, že stát ví, co dělá, a právě v této souvislosti považuji za nutné, aby zazněly zcela konkrétní požadavky. TOP 09 již před několika týdny (Poslanec Králíček se směje a gestikuluje.) – ano (Poslanec Jakob gestikuluje k poslanci Králíčkovi.), TOP 09 je jednička – TOP 09 již před několika týdny žádala vládu České republiky, aby neprodleně informovala veřejnost o aktuálním stavu zásob ropy a ropných produktů, předložila přehled připravenosti na ropnou nouzi včetně způsobu aplikace příslušných krizových plánů, jasně specifikovala opatření, která mohou být v případě zhoršení situace přijata a jejich časový harmonogram, doložila, jakým způsobem je zajištěna ochrana kritické infrastruktury, zemědělství a potravinářské logistiky, a konečně aby informovala o tom, jak je zajištěna efektivní krizová komunikace směrem k veřejnosti. Zároveň jsme vyzvali vládu, aby posílila kapacity strategické a krizové komunikace státu, zajistila funkční a důvěryhodné komunikační kanály napříč regiony i generacemi a přijala konkrétní opatření předcházení informačního chaosu a šíření dezinformací v případě krize.

Proč jsme vznesli tyto požadavky, na které vláda nikterak nereagovala? Protože to, co dnes vidíme, není jen ekonomický problém, to je problém důvěry, důvěry v to, že stát má plán, důvěry v to, že stát situaci zvládá, a tato důvěra se velmi rychle ztrácí. Pokud vláda jedná chaoticky a bez jasné strategie – a to teď bohužel zažíváme: stát nemá suplovat trh, nemá diktovat ceny, nemá si hrát na plánovací komisi. Stát má vytvářet pravidla, ne je ohýbat podle aktuální politické potřeby. To, co dnes vidíme, je pravý opak: chaos, nekompetence a ideologicky motivované, socialistické zásahy, které poškozují tuto zemi, a zejména její obyvatele.

Proto považuji za naprosto nezbytné, aby se Poslanecká sněmovna těmito dopady vážně zabývala, aby vláda přišla a tady vysvětlila, kolik nás to skutečně stojí, komu to reálně pomáhá, jak hodlá napravit škody, které způsobila, a zda má vůbec odvahu přiznat, že je to chyba, a toto opatření ukončit.

Dámy a pánové, tahle země nepotřebuje socialistické experimenty, nepotřebuje drahá, neefektivní a plošná opatření – potřebuje předvídatelnou, efektivní a cílenou podporu těm, kteří to opravdu potřebují. Potřebuje rozumnou, odpovědnou a kompetentní ekonomickou politiku, a právě proto vás žádám o podporu zařazení tohoto bodu na program jednání, bodu s názvem Miliardové plýtvání a socialistické experimenty vlády Andreje Babiše. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo.

Pana ministra Jaromíra Zůnu jsem omlouval, nyní ještě omluva: pan poslanec Josef Nerušil od 17.30 do 19.30 z pracovních důvodů.

Předávám slovo panu předsedovi Marku Výbornému.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, jsme v situaci, kdy projednáváme program, návrhy do programu této schůze Poslanecké sněmovny. Myslím, že už jsme v tuto chvíli klidně mohli se věnovat bodům včetně toho bodu, s kterým přichází vláda a který si jistě zaslouží zevrubnou debatu a diskusi, a my jsme na to také jako lidovci připraveni.

Vlastně mrzí mě, že tady trávíme čas v tomto okamžiku diskusí o programu, a možná že stačilo, kdyby se vládní koalice, vládní většina, chovala obdobně, jako jsme se chovali my ty minulé čtyři roky, a myslím, že paní ministryně jako předsedkyně poslaneckého klubu to zcela jistě potvrdí, a musím říct, a to hned na začátku, že mě vlastně mrzí to, že tento přístup zde není a my jsme pak nuceni navrhovat ty body na jednání už na začátku té schůze.

Jenom připomenu i pro ty, kteří tady třeba nebyli – svolávání mimořádných schůzí jsme si tady hodně užili, hojně užili už v minulém volebním období. Velmi často to byly schůze každých čtrnáct dní, každý měsíc. Nicméně – a ano, souhlasím i s tím, že velmi často nebyl schvalován program, to je fakticky právo většiny ve Sněmovně, ale vždycky platilo pravidlo, že u mimořádné schůze vystoupil nejenom předkladatel za předkládající politický subjekt nebo za koalici, ale následně platilo to, že v jednotlivých vystoupeních jsme se střídali. My jsme toto vždycky takto respektovali, platilo to, a myslím, že to přispívalo i k tomu, že jsme tady udržovali nějaký vyrovnaný stav. Vystoupil vždycky jeden za koalici, jeden za opozici. Nerozumím tomu, proč tato praxe teď má být změněna.

A když jsme tady viděli ten čtvrteční orloj na mimořádnou schůzi, kterou považujeme za důležitou, protože tam chceme projednávat čtyři klíčové body a projednávat, chceme hlavně mít ty informace ze strany vlády, vládních politiků, pana premiéra, ministrů, něco podobného se nekoná, a je tam seznam 25 nebo kolika přednostních práv. Potom se těžko můžete divit tomu, že tady teď vystupujeme a žádáme zařazení těchto bodů už třeba dnes, na projednání této schůze. Vlastně když jsem přemýšlel, jak se k tomu postavit, k těm marným požadavkům – pojďme se dohodnout, jako to platilo kdykoliv předtím. Tak myslím, že mi nezbývá nic jiného než navrhnout zařazení těch bodů prostě k projednání už dnes. Pojďme ty informace od vlády ministrů diskutovat dnes tady.

Proto si, pane místopředsedo, dovoluji navrhnout zařazení těchto čtyř bodů na jednání schůze, a to v pořadí, abychom tomu dali nějakou strukturu: po zákonu, který má být projednán ve stavu legislativní nouze, následně poté projednat body: za prvé Zdražování cen pohonných hmot i potravin a hrozba inflace. Myslím, že to je téma, které hlavně pálí veřejnost, protože to není jenom otázka zdražování cen pohonných hmot, o kterém tady byla řeč, a bude možná i v souvislosti právě s tím návrhem zákona o regulaci ceny pohonných hmot, ale je to věc, která se začíná promítat i do inflace a bylo by dobře, kdyby vláda měla jasnou strategii, nebyla do určité míry v tomto smyslu chaotická a měla jasně nastavenou strategii, jakým způsobem bude inflaci držet a krotit tak, aby se s tím nepotýkaly naše domácnosti, naše rodiny.

Druhý bod: Ohrožení nezávislého fungování České televize a Českého rozhlasu. V přímém přenosu dnes tady vidíme fakticky prezentace návrhu zákona na likvidaci veřejnoprávních médií. To není zákon na financování, ale na likvidaci. Když se podíváme to, co nejasně zaznívá i na tiskových konferencích, rozpočet roku 2024 pro rok 2027 fakticky znamená, že média veřejné služby nebudou schopna plnit svoji roli, kterou mají ze zákona danou, nebudou schopna plnit závazky, které mají a které jsou dlouhodobé, protože samozřejmě jednotlivé projekty, jednotlivé typy produkce a podobně, které jsou dlouhodobě nasmlouvané, nebudou veřejnoprávní média Český rozhlas a Česká televize, schopny na základě tohoto schváleného nebo tohoto navrhovaného postupu realizovat. Jedná se fakticky o ochočení veřejnoprávních médií a říkám zcela jednoznačně, o útok na jejich nezávislost. V okamžiku, kdy se jejich rozpočet stane položkou ve státním rozpočtu přesně tak, jak to bylo na Slovensku, tak ujišťování o tom, že už to takto zůstane a že to bude pravidelně valorizováno, je změnitelné takhle lusknutím prstu. Takhle lusknutím prstu jsme schopni se dostat na třetinu rozpočtu, dvě třetiny rozpočtu, tak jak jsme tomu byli svědky nakonec i právě na sousedním Slovensku. Proto jsem přesvědčen o tom, že pokud tady ve čtvrtek to má být plejáda vystoupení ministrů, která se bude zcela míjet navrhovaným programem mimořádné schůze, tak by bylo dobré, abychom ten bod, jak jsem ho tady nazval, projednali už dnes.

Třetí věc: Bezpečnostní chaos vlády Andreje Babiše. To nakonec, dámy a pánové, vidíme v přímém přenosu. Myslím, že by bylo dobře, kdybychom byli schopni a byli konfrontováni s výroky jednotlivých členů kabinetu Andreje Babiše, které si velmi často protiřečí. Je dobře, že už se nám pan premiér vrátil, zcela jistě si odpočal a bude moci (být) schopen a bude snad být schopen ten chaos v bezpečnostní politice svého kabinetu tady skutečně vyvrátit, včetně naprosto nedůstojných věcí, kterých jsme teďka svědky ve vztahu mezi Ministerstvem obrany a Kanceláří prezidenta republiky. Přijde mi opravdu absurdní, kdy tady je ze strany Ministerstva obrany fakticky cenzurován vrchní velitel ozbrojených sil, kterým z ústavy skutečně je prezident republiky.

Čtvrtý bod: Riziko ztráty evropských dotací kvůli kauzám Babišovy vlády. Myslím, že to je něco, co možná zůstává trošku v pozadí za tou mlhou turbulentních debat a diskusí a vývojem i mezinárodním posledních dnů, ale i to bychom měli vést patrnosti, protože tady skutečně můžeme se dostat do situace, kdy nám hrozí riziko zastavení či ztráty evropských dotací, a to právě kvůli například angažování některých osob na jednotlivých rezortech, včetně Ministerstva práce a sociálních věcí.

Myslím, že tyto čtyři body, vzhledem k tomu, jak se vládní většina, nezpochybnitelná tady, postavila k programu mimořádné schůze ve čtvrtek, by měly být tedy projednány dnes, jak říkám, po tom bodu, který je tedy projednáván v legislativní nouzi a týká se zákona o regulaci cen pohonných hmot. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane předsedo, prosím, ten čtvrtý bod ještě bych potřeboval načíst, ten jsem úplně neuložil.

 

Poslanec Marek Výborný: Pane místopředsedo, ještě jednou, to není problém: Riziko ztráty evropských dotací kvůli kauzám Babišovy vlády. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuju. (Pár vteřin je naprosté ticho, kdy si předsedající zapisuje název bodu. Vchází poslanec Králíček a diví se, co se děje, že nikdo nemluví.)

Nezmrznul čas, ale neovládám těsnopis – omlouvám se, musím si to holt zapsat tak, aby to po mně mí kolegové přečetli.

A poslední vlastně s přednostním právem je paní předsedkyně Michaela Šebelová.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já zde předstupuji jako stínová ministryně zdravotnictví za Starosty a nezávislé a mám návrh na předřazení bodu, konkrétně se jedná o smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci ve věci zdravotnické záchranné služby. Myslím si, že tento bod by se mohl ve světle těch věcí, které řešíme, kdy řešíme útoky na veřejnoprávní média, řešíme služební zákon, rozklad státu, tak by se mohl vlastně jevit jako nevýznamný, ale já si myslím, že naopak, protože je to bod, který se týká praktického života. Týká se praktického života obyvatel Moravskoslezského kraje, Zlínského kraje a Jihomoravského kraje. Je to bod, který odpracovala celá řada ministrů, na kterém se pracovalo celé roky.

Předchozí vláda pod vedením Petra Fialy a s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem – jí se podařilo dotáhnout tuto smlouvu ke zdárnému konci po mnohých letech. Může tak navázat na úspěšnou spolupráci s Německem a s Rakouskem. Tato smlouva úplně hladce prošla Senátem, má jednoznačnou podporu zdravotnického výboru.

Já na tomto místě děkuji panu ministru Šťastnému, díky kterému se nám podařilo minule předřadit tento bod, protože já jsem se opakovaně snažila o zařazení na pořad schůze už do toho prvního čtení. Za mě není nutné čekat na blok takzvaných těch smluv, protože to je jediná smlouva, která je v tom bloku smluv ve druhém čtení. Je to bod, na kterém je absolutní shoda. Myslím si, že i na zdravotnickém výboru jsme ukázali, že nikdo k tomu nic neobstruoval. Myslím, že i když se to tady poprvé projednávalo na plénu, nikdo to nezneužil k obstrukcím, absolutně jsme to podpořili a schválili. Na jednání zdravotnického výboru přijel poděkovat ředitel Záchranné služby ze Zlínského kraje s tím, že opravdu ta smlouva je potřebná.

A já vás tedy prosím, abychom přeřadili sněmovní tisk číslo 3, bod 66, Smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou, jako první bod do toho bloku prvé čtení, tedy před sněmovní tisk 13, což je návrh zákona o investičních společnostech z pera Ministerstva financí.

Jsem přesvědčena, že ta smlouva, která umožňuje koordinované zásahy, předávání pacientů, společná cvičení, vzájemné uznávání kvalifikace záchranářů i zjednodušený pohyb osob a vozidel záchranné služby, by měla platit co nejdříve. Aby mohla být ratifikována, potřebuje souhlas parlamentu, podpis prezidenta, a kdybychom měli jeden lidský život zachránit tím, že tu smlouvu schválíme už tento týden a bude moci být brzy podepsaná, tak to za mě má smysl. Protože ono se to může zdát jako zbytečné, ale někdy toho pacienta prostě musíte z důvodu byrokracie překládat ze sanitky do druhé sanitky, a díky této smlouvě to prostě nebude nutné.

Takže já apeluji na vás, abyste podpořili, přestože to navrhuji z opozice, navrhuji to v dobrém, myslím si, že to prospěje nám všem. Protože jestli chceme opravdu pracovat pro naše lidi, podpořit zdraví našich spoluobčanů a zachraňovat lidské životy, tak máme možnost. Tak prosím, abyste podpořili můj návrh na předřazení této smlouvy. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a nyní se tedy dostáváme k těm, kteří nemají přednostní právo, a prvním, kdo přichází, je pan poslanec Ivan Bartoš.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já bych to možná opravil, já jsem pověřený, protože zde není přítomna předsedkyně klubu Olga Richterová, já jsem první místopředseda, tudíž předpokládám, že já jsem naopak ten poslední s přednostním právem. Určitě jsem nikoho nemínil předběhnout v tom řádném přihlášení.

Já bych se chtěl věnovat poměrně důležité věci. My pravděpodobně, i když si myslím, že se v jednání Sněmovny ještě na to chvíli nedostane, budeme řešit zákon o penzijních fondech, a teď je skutečně šance vyřešit problematiku penzijních fondů v České republice správně a skutečně dát šanci přestat okrádat lidi na jejich vlastních úsporách a udělat kroky, které významně pomohou těm, co si střádají na důchod, tedy lidem, mladým rodinám, ale i lidem aktivním, kteří si prostě spoří na důchod, a tato situace je pro ně dlouhodobě v České republice dosti nevýhodná.

Vláda se rozhodla, že skutečně otevře tematiku penzijních fondů, ale rozhoduje se řešit pouze jednu nespravedlivost, a to se týká vlastně lidí, kteří přechází mezi těmi jednotlivými fondy, tak narovnat tu ztrátu, kterou oni tam v rámci toho přechodu mají, ale neignoruje (ignoruje?) ty hlavní důvody. A já si myslím, že to je škoda. My, pokud ten program bude schválen a budeme se tímto bodem zabývat, pravděpodobně bychom přicházeli i s pozměňovacími návrhy k otázce těch fondů, ale já bych ten bod chtěl probrat šířeji.

My jsme včera měli ve Sněmovně kulatý stůl, který byl pořádán Olgou Richterovou, naší poslankyní, Hanou Ančincovou, byli tam zástupci koalice, byli tam zástupci opozice, odborná veřejnost. Myslím, že jsme se tam krásně shodli nad tím, jak je potřeba penzijní spoření v České republice reformovat, a přijde mi škoda tuto debatu, neboť všichni se rozhodně nemohli účastnit, přenést i na půdu Poslanecké sněmovny a jít nad rámec řekněme té drobné korektury, kterou tam vláda navrhuje.

Já jsem zmínil, že tady vidíme několik zásadních problémů, které české penzijní fondy mají, a to nejsou jenom vysoké poplatky. Skutečně, ty správní poplatky jsou nejpřísnější v Evropě, ale i poměrně přísným pravidlům, která jsou aplikována na ty řekněme fondy transformované či tradiční, které neumožňují vlastně trošku uvolnit ta přísná pravidla a investovat tak, aby člověk, který se rozhodne spořit si na stáří, skutečně nepřicházel ve finále o stovky tisíc korun.

My tohleto chceme změnit. Jak jinak – my na to máme dokonce plán. Tady je takový grafíček, který ukazuje, jaký je současný stav při spoření 30 let 2 000 korun měsíčně, a tady je nový stav při aplikaci pirátských návrhů. (Ukazuje graf.) Věřím, že i nakonec paní ministryně Schillerová se tím nechá inspirovat. Ve finále po tom spoření je to zhruba o půl milionu korun navíc, tedy o půl milionu korun v případě, že dosáhnete důchodového věku, které budete mít naspořeno více.

Proč to tady zvedám? Já bych chtěl zařadit samozřejmě bod na jednání tohoto pléna. Přál bych si, aby se jmenoval Statisíce na důchodech pro mladé, a rozhodně bych se chtěl zabývat dvěma zásadními změnami. Jednou z věcí jsou nižší poplatky a druhé jsou investiční pravidla. Když jsem se díval na genezi debaty o důchodech, říká se, že halíře dělají talíře, ale tady se nejedná o talíře, tak vlastně debatu o těch reformách jsme zahájili už někdy v roce 2025. My jsme s Piráty 22. 4. nahráli pozměňovací návrhy k reformě penzijních fondů a pamatuju si jak dnes, kdy dva měsíce nato Sněmovna všechny ty pirátské pozměňovací návrhy zamítla. My jsme potom 8. 12. 2025 předložili novelu zákona o doplňkovém penzijním pojištění a teď, do této doby, navrhujeme její projednávání ve Sněmovně.

Já bych byl rád, aby skutečně ta debata, která se vede, byla komplexní, abychom, když už máme možnost probírat tyto věci na plénu, tak abychom to takzvaně neflikovali nebo nedělali nějaké drobné změny, ale abychom skutečně ten důležitý pilíř – když se bavíme o tom, kolik lidé utrácí dnes, kolik peněz jim zůstává v peněžence, kdy dokonce apelujeme na to, aby si z toho mála ještě spořili – tak abychom skutečně s těmi všemi změnami, které se pravděpodobně budou dít z pohledu ekonomiky domácností, nejen v souvislosti s tou současnou krizí, tedy nově způsobenou válkou v Íránu, tak aby i ti, kteří si uspoří, kteří vlastně ekonomicky myslí na budoucnost a mají tu možnost, tak aby své peníze dávali do produktů, které jim nakonec jejich úspěch nebo jejich úspory zhodnotí.

Já možná ještě jednu věc: když se podíváme na loňský rok, jaké byly výnosy těch fondů – a on ten loňský rok byl poměrně divoký, hodně se tam projevilo například zvolení Donalda Trumpa a podobné takové celosvětové věci, které měly dopady třeba i na ty fondy, které už v České republice také existují, které třeba investují do private equity – loňský rok není úplně tím nejlepším benchmarkem, ale uvědomme si, pokud ten základní produkt, kterým si má člověk spořit na stáří, nebo fondy, do kterých ty peníze vkládá, nejsou dlouhodobě výhodné, člověk v nich tratí. Tady tedy ten zmíněný zhruba půlmilion korun za třicet let, samozřejmě nám to vyvolává ještě druhý a poměrně nežádoucí efekt – o tom se pravděpodobně budeme bavit v tomto týdnu, možná až začneme projednávat znovu ten vládní návrh stavebního zákona – tak samozřejmě pokud je nejefektivnější investicí při průměrné inflaci ceny nemovitostí v České republice 8 procent, v Praze 11 až 13 – třeba Praha 2, Praha 3 a další – tak samozřejmě, pokud lidé nevidí ve svých úsporách ten způsob, jak se zajistit na stáří, tak je nejjednodušší investovat právě do těch nemovitostí. Ten výnos, a je to ta druhá část, skutečně rozumnější investiční pravidla pro penzijní fondy, prostě ten výnos v tuto chvíli vám ty standardní produkty nenabízí. Ergo kladívko je lepší si v tuto chvíli koupit nemovitost, která se vám zhodnocuje výrazně rychleji a výrazně více, čímž samozřejmě, pokud to není byt určený k bydlení, tak tím stahujete nabídku bytů, které jsou na volném trhu.

Proto pojďme – a je to otázka právě i mladých lidí – sekundárně skrze to, že v tuto chvíli nejlepší úspora na stáří se stále jeví koupě nemovitosti, změna penzijních fondů má ve výsledku zásadní efekt i na problematiku krize s bydlením v České republice.

Takže za mě návrh nového bodu Statisíce na důchodech pro mladé. Je to vlastně širší pojetí nutnosti reformy penzijních fondů. A jak už jsem avizoval, i když mám trošku obavy, jak jsem poslouchal kolegy, ale i jak jsem poslouchal některé politiky vládních stran o tom, jak budeme projednávat mimořádnou schůzi, že pravděpodobně se nějakými mílovými kroky k projednání toho návrhu, který přichází od vlády, nepřiblížíme. V případě, že bychom ho projednávali, samozřejmě všechny ty úpravy z původní novely, kterou my jsme přečetli už 22. 4. 2025, bychom se pokusili uplatnit jako pozměňovací návrhy.

Takže tolik za mě otevření bodu a i naznačení našeho případně dalšího postupu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Abychom si trošku i mezi sebou udělali pořádek v tom, kdy kdo bude nastupovat, čeká nás 14 vystoupení a budou v tomto pořadí: Vlastimil Válek, Michal Zuna, Gabriela Svárovská, Michal Kučera, Václav Pláteník, Jan Berki, Julie Smejkalová, Jan Bureš, Petr Sokol, Štěpán Slovák, Martin Bába (Baxa?), Jan Papajanovský, Josef Flek, Pavla Pivoňka Vaňková. Tak to je prosím pro vás, abyste měli větší přehled. (K poslanci Bartošovi:)

Já jsem si napsal první bod po senátní vratce, neboť jste mi to dal na papíře. Děkuju.

A nyní prosím pana poslance Vlastimila Válka.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážené členky vlády, vážené paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, předstupuji s podobným bodem jako moje kolegyně paní poslankyně Michaela Šebelová, a sice s tím, že bych rád navrhl předřazení smlouvy, Rámcové smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, je to sněmovní tisk číslo 3.

Stručně vysvětlím, o co se jedná, a navážu na to, co říkala moje kolegyně. Tato smlouva opravdu vznikala dlouho a koneckonců to, že jsem měl velmi dobré vztahy s ministry zdravotnictví na Slovensku, pro to svědčí – oni se vystřídali myslím tři nebo čtyři za tu dobu, co já jsem byl ministr – tak pro to svědčí, že se všemi jsme se setkali, se všemi jsem se setkal buď u nás, nebo na Slovensku, se všemi jsme posunovali tuto smlouvu a já bych chtěl tady na mikrofon poděkovat současnému ministru zdravotnictví, s kterým se nám podařilo tu smlouvu společně dotáhnout do konce. On udělal to, co slíbil, to znamená, ta smlouva byla schválena slovenskou vládou a byla schválena poslaneckou sněmovnou, tedy na slovenské straně odpracováno.

Na naší straně to poněkud vázne. Nejde to tak rychle, jako bychom si představovali, tedy jak by si představovali záchranáři, jak by si představovali pacienti, jak by si představovali zdravotníci, a přitom si myslím, že se jedná o věc velmi jednoduchou, na které je naprostá shoda napříč politickým spektrem, a koneckonců zcela konvenuje s tím, co současná vláda říká, že zdravotnictví je jedna z jejích priorit. Já pevně věřím, že to je pravda, a proto bych rád tuto smlouvu co nejrychleji schválil v Poslanecké sněmovně. Domnívám se, že tomu nic nebrání. Nicméně pokud je zařazena jako bod tuším 67, je velmi nepravděpodobné, že na této schůzi dojde k jejímu projednávání.

Ta smlouva vznikala opravdu velmi dlouho a cílem je zajistit v příhraničních oblastech, to je v několika krajích České, ale i Slovenské republiky, včasné a efektivní zajištění zdravotní péče, především akutní zdravotní péče, letecké záchranné služby, ale i rychlé záchranné služby, bez ohledu na státní hranice. Umožní zdravotnickým záchranným službám na obou stranách hranic vykonávat zásahy bez zbytečných administrativních překážek v souladu s platnými právními předpisy. Hlavním cílem je tedy zajistit, aby pomoc byla poskytnuta včas, efektivně, bez ohledu na státní hranice v případech, kdy záchranným složkám jednoho státu chybí kapacita nebo kapacita v té chvíli není dobře dostupná a je blíž dostupná kapacita toho druhého. Spolupráce se týká především Jihomoravského kraje, mého tedy kraje, Zlínského kraje a Moravskoslezského kraje a s nimi sousedících slovenských krajů.

Co je důležité, je, že smlouva zároveň upravuje možnosti tranzitního průjezdu záchranných vozidel přes území druhého státu v případě, kdy je to časově výhodné, tedy není nutné překládat ty pacienty na hranicích, ale je možné tranzitně projet tou zemí, což si myslím, že v řadě případů, a teď to říkám ne jako bývalý ministr ani jako poslanec a říkám to jako lékař, jako univerzitní profesor – těch případů je celá řada. Je to velmi důležité pro ty pacienty.

Je to návrh ryze praktický a věcný, jde o zdraví a bezpečnost našich občanů. Proto jsem přesvědčen, že právě takovéto body by měly dostávat přednostní prostor k projednání, a vždycky to bylo tak, pokud já jsem byl kdysi, když jsme byli v opozici, krátkou dobu předseda poslaneckého klubu TOP 09, že – a pan poslanec, vaším prostřednictvím, Faltýnek, kterého tady vidím – byl předseda poslaneckého klubu ANO, tak že vždycky korektně docházelo k tomu, že jsme se dohodli bez ohledu na to, kdo byl zrovna ve vládě, že body, které jsou jednoduché, nekonfliktní a budou bez problémů hlasovatelné, předřadíme tak, abychom je schválili. A to si myslím, že tento bod rovněž je, a je škoda v této tradici nepokračovat. Myslím si, že je to ku prospěchu občanů České republiky a je to i korektní vůči fungování Poslanecké sněmovny. Je na tomto bodu, a já jsem o tom přesvědčen, shoda napříč Poslaneckou sněmovnou.

Tedy proto mám dva návrhy. Rád bych tento sněmovní tisk číslo 3, tedy Rámcovou smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby, zařadil pevně buď jako první bod pátečního jednání, anebo pokud by na tomto nebyla shoda, a řekněme, že bychom chtěli v pátek projednat ještě jiné body, a potom si rychlým schválením tohoto bodu odpočinout a mít schválený tedy opravdu užitečný bod pro občany České republiky, tak varianta B – jako pevný bod ve 12 hodin pátečního jednání. Tedy buď pevně jako první bod, nebo pevně ve 12 hodin v pátečním jednání.

Děkuji za případnou podporu tohoto návrhu a budu doufat, že ještě v tomto volebním období se budeme zabývat projednáním smlouvy o příhraniční spolupráci České republiky a Polska, což je poslední dluh, který vůči občanům České republiky, co se přeshraniční spolupráce a přeshraniční spolupráce týče, ohledně zdravotnictví máme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším v pořadí je pan poslanec Michal Zuna.

A – pardon – já jenom přečtu omluvu. Ze zdravotních důvodů od 19.00 je omluven pan poslanec Jiří Svoboda.

Máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych navrhl bod s názvem Obrana a bezpečnost České republiky, který bych návazně odůvodnil, a to z toho důvodu, že nejsem přesvědčen o tom, že by vláda hájila bezpečnost České republiky, a dovolte mi tedy představit tři důvody, proč o tom nejsem přesvědčen.

Hned ten první důvod je ten, že v poslední době my sledujeme situaci, která by ještě před pár lety působila jako špatný politický vtip, kdy prezident republiky, vrchní velitel ozbrojených sil, člověk s dlouholetou zkušeností z NATO, musí psát premiérovi dopis, aby mu připomněl, že má právo jet na summit NATO – právě na ten summit NATO, který je velmi klíčový. Je to klíčové setkání, kde se řeší obrana a bezpečnost České republiky, kde se řeší naše závazky, kde se řeší naše místo ve světě v době, kdy máme za hranicemi ruskou agresi a pokračující konflikt na Blízkém východě, a jak na to reaguje naše vláda? Ta se rozhodne, že pojede bez prezidenta, bez vrchního velitele armády, bez osoby, která má respekt a kontakty v aliančních strukturách.

Tomu já říkám rozhodnutí dát ego nad stát, tomu říkám rozhodnutí dát osobní spor nad bezpečnostní zájmy země. Bezpečnost totiž není prostor pro osobní války, a když někdo odmítne spoluhráče, který má zkušenosti, respekt i autoritu, neoslabuje jeho, neoslabuje prezidenta, oslabuje sám sebe, ale bohužel i nás všechny, i všechny občany České republiky.

Andrej Babiš i Petr Macinka se sami vojenské službě vyhnuli díky modré knížce a tito členové vlády se rozhodli poučovat o bezpečnosti generála Petra Pavla, který zasvětil celý život službě této zemi i našim spojencům v aktivním vojenském nasazení a který na rozdíl od nich za naše bezpečí riskoval i vlastní život.

A teď si k tomu ještě přidejme ten další, druhý důvod. Sledujeme i to, kam se posouvají zahraniční vztahy. Naše vláda pláče nad prohrou Viktora Orbána, dnes už prokazatelného proruského kolaboranta, a jak vyplývá i z přepisů telefonních rozhovorů, i blízkého osobního přítele válečného zločince Putina. Dovolte mi citovat z jejich konverzace. Cituji: „Vladimíre, jsme samozřejmě přátelé. Naše přátelství začalo v roce 2009, kdy jste mě přijal v petrohradské knihovně. Včera ale naše přátelství dosáhlo takové úrovně, že vám mohu pomoci jakýmkoliv způsobem. V našich maďarských obrázkových knížkách je příběh, jak myš pomáhá lvovi. Jsem připraven pomoci okamžitě.“ Konec citace.

Je neuvěřitelné, že takto servilně vůči válečnému zločinci se ještě před nedělí choval premiér země EU. A kde přesně prosím je ta tolik adorovaná suverenita Maďarska? Já vidím jen patolízalství a podřízenost Rusku. A v době, kdy již tyto přepisy byly zřejmé, kdy byl maďarský ministr zahraničí usvědčen z vynášení citlivých informací z jednání Evropské unie Rusku, kdy bylo jasné, že se Orbánova vláda pokoušela ve prospěch Ruska ovlivňovat sankční politiku Evropské unie, v té době Andrej Babiš vyjádřil svou osobní podporu a přátelství Viktoru Orbánovi a Petr Macinka ho přirovnal k osobnosti, která se rodí jednou za pět set let. Nedivím se, že nová maďarská vláda prozatím vynechá Česko i Slovensko ze svých plánovaných zahraničních cest.

Při této podpoře proruského kolaboranta Orbána vyvstává jedna palčivá otázka, kdo všechno je tedy ta užitečná myš, která pomáhá ruskému lvovi. Nevěřím této vládě, že má na prvním místě obranu českých zájmů, a to právě proto, že od prvních okamžiků svého nástupu pracuje proti naší bezpečnosti osekáváním rozpočtu pro armádu, osekáváním rozpočtu pro zpravodajské služby, a nevěřím této vládě proto, že vyjadřuje osobní přátelství politikům, kteří jsou napojeni na Rusko a aktivně konají v jeho prospěch.

A teď mi dovolte ten třetí důvod, za mě také velmi zásadní, kdy se do toho vláda pustila opravdu skutečně v kremelském stylu, a zavedla cenzuru, cenzuru hlavy státu. Armáda České republiky sama požádala prezidenta republiky Petra Pavla o rozhovor – zcela očekávaný krok vůči vrchnímu veliteli ozbrojených sil, mohli bychom si říct. Od vlády ale přišel zákaz zveřejnění takového rozhovoru. Svoboda slova i svobodný mediální prostor byly vlivem ministerstva za SPD a vládou Andreje Babiše zcela potlačeny.

A já se ptám, jestli se probouzíme do plíživého omezování svobod a hodnot, na kterých stojí naše polistopadová demokracie, a já bych se zeptal, tady není přítomný pan poslanec Libor Vondráček, který je předseda podvýboru pro svobodu slova, jestli právě toto je ta vaše obrana svobody slova, jestli takhle si představujete výsledky a výstupy v návaznosti na vznik toho podvýboru? Ano, cenzura je dána zejména na Ministerstvu obrany ministrem Zůnou, ale je to právě ministr za váš klub, tak se chci zeptat, zdali třeba i toto jste řešili na klubu a zda vám to přijde v pořádku?

Dámy a pánové, naše země nutně potřebuje pokračovat v posílení své odolnosti a obranyschopnosti. Potřebuje podpořit zajištění východního křídla Aliance. Potřebuje ukotvit spojenectví v EU a NATO se splněním aliančních závazků nikoliv ve výši 1,7 procenta, což je vlastně nejméně ze všech spojenců, což je velká velká ostuda, a rozhodně potřebuje lídry, kteří dokážou na chvíli upozadit sami sebe ve prospěch stability a bezpečnosti.

A protože pro nás je bezpečnost České republiky prioritou, tak mi dovolte ještě jednou navrhnout tento bod, abychom tyto palčivé a velmi důležité otázky mohli probrat společně, tedy bod s názvem Obrana a bezpečnost České republiky, a to jako druhý bod ve středu. Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně a nyní vystoupí paní poslankyně Gabriela Svárovská.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové, vážené kolegyně, navrhuji zařadit na program této schůze bod Situace na rezortu životního prostředí. Na Ministerstvu životního prostředí pokračuje personální chaos, rozklad odpovědnosti, kompetencí a elementární důvěryhodnosti státu. Ministerstvo životního prostředí je v tomto smyslu jakási laboratoř obcházení politické odpovědnosti, kompetencí a zákonů. Ministerstvo životního prostředí je taková případová studie rozkladu státu. Jde především o postavení a pravomoci vládního zmocněnce Filipa Turka. Předseda vlády mi v odpovědi na interpelaci ze dne 15. ledna výslovně sdělil, cituji: „Pozice zmocněnce bude mít politicko-koordinační charakter, zmocněnec nebude přímo řídit výkon práce zaměstnanců a nebude se podílet na správním rozhodování.“ Konec citátu.

Realita vypadá jinak. Vládní zmocněnec Filip Turek dnes evidentně nevystupuje jako někdo, kdo má být úřadu nápomocný, ale jako někdo, kdo se snaží být jeho politickým centrem bez odpovědnosti, bez mandátu ministra a bez jasně doloženého právního titulu. Filip Turek zjevně překračuje limity svého mandátu schváleného vládou. To se naplno ukázalo na jeho vystoupení na Radě EU pro životní prostředí dne 17. března, kde prezentoval vládní pozici jménem České republiky. Ministr Igor Červený veřejně potvrdil, že na jednání místo sebe vyslal právě Filipa Turka. Tímto potvrzením mu ale ani zdaleka nevzniklo žádné oprávnění. Pravidla Rady – její jednací řád – zřetelně vyžadují, aby členský stát zastupovala osoba na ministerské úrovni, oprávněná vládu zavazovat. Obě podmínky platí kumulativně, tedy musí být splněny zároveň. A tady se dostáváme k podstatě věci. Rada ministrů se nejmenuje Rada ministrů pro legraci králíkům a českým ministrům a jejich zmocněncům. Filip Turek není ministr. Prezident Petr Pavel jej do funkce nejmenoval, vláda kompetenční žalobu nepodala. Úvahy o české ústavě ministra Macinky jsou v této souvislosti zcela irelevantní. Na Radě ministrů má vystupovat ministr. Minulý měsíc tam ale za Českou republiku neoprávněně vystoupil nekompetentní vládní zmocněnec, navíc bez dostatečné znalosti angličtiny, ale to už je asi detail.

Jinými slovy, vláda, respektive jedna z koaličních stran, se nesmířila s tím, že její původní nominant nebyl jmenován ministrem, a místo respektu k ústavnímu rámci začala vytvářet paralelní mocenskou konstrukci, v níž člověk bez ministerské odpovědnosti, ale evidentně s nepřiměřeným politickým vlivem zasahuje do chodu rezortu, navenek vystupuje jménem České republiky, a navíc přitom dělá České republice ostudu. Vzhledem k tomu, že vedení Ministerstva životního prostředí hodlá v tomto protiprávním postupu pokračovat a vláda na to nereaguje, je namístě, aby se tím Sněmovna zabývala.

Dále Filip Turek veřejně vyhrožoval Hnutí Duha, že v uvozovkách už nedostane ani korunu, a spojoval své výhrůžky s dotační žádostí vedenou na ministerstvu. Dotace už přitom byla v té době v dané výzvě schválena a ministerstvo uvedlo, že žádné ovlivnění pořadí projektů nenastalo.

Veřejné vystupování Filipa Turka však může naplňovat znaky přisvojení pravomoci úřadu, tedy neoprávněného vykonávání úkonu, který může být proveden jen z moci úřední. To je mimořádně závažné samo o sobě, a i kdyby se trestněprávní rovina nakonec nepotvrdila, už samotný fakt, že vládní zmocněnec veřejně budí dojem, že může rozhodovat o dotacích jako o osobní odplatě, že může rozhodovat o čemkoliv, co mu nepřísluší, je naprosto nepřijatelný a zcela neslučitelný s principy právního státu.

Právě v této souvislosti je namístě si položit otázku: Zvládá Igor Červený řídit rezort životního prostředí? Protože pokud je na ministerstvu situace, kdy zmocněnec veřejně hrozí zásahy do dotačního rozhodování, vystupuje navenek jako osoba s větším vlivem než ministr a kolem personálního fungování úřadu se vrší další skandály, pak je zjevné, že rezort není řízen v souladu s právem ani přiměřeně nárokům, které jsou na výkon veřejné správy kladeny. Mimochodem, zajímavý kontrast s vládním voláním po transparentnosti financování neziskových organizací.

A jako by to nestačilo, veřejnost se zároveň dozvídá i další skandální informace o personálních poměrech ve státní příspěvkové organizaci rezortu Ministerstva životního prostředí, konkrétně ve Správě jeskyní, kde je ministerstvo zřizovatelem. Vedoucím sekretariátu měl být jmenován sedmnáctiletý syn vlivného úředníka, načež ministerstvo vysvětlilo tento krok tím, že to byl omyl. Jestli se ve státní správě obsazují odpovědné funkce podle rodinných vazeb, bez kvalifikace, bez respektu k základním nárokům na odbornost, a dokonce bez ohledu na zákoník práce, tak už se nebavíme o jednotlivém přešlapu, ale o systémovém selhání vedení rezortu. Proto má Sněmovna právo a povinnost požadovat odpovědi na několik zcela základních otázek.

Za prvé, na základě jakého přesného právního titulu Filip Turek jedná jménem České republiky na Radě Evropské unie pro životní prostředí? Za druhé, na základě čeho má být považován za osobu oprávněnou Českou republiku zavazovat a případně jejím jménem hlasovat? Za třetí, jak se slučuje jeho reálné působení na ministerstvu s ujištěním premiéra, že zmocněnec nebude řídit zaměstnance ministerstva a nebude se podílet na správním rozhodování? Jak je možné, že vládní zmocněnec veřejně vystupuje dojmem, že může zasahovat do dotačních řízení? Kdo nese politickou a služební odpovědnost za personální a řídící poměry, které dnes na ministerstvu vidíme?

Ministerstvo ani pozice zmocněnce není cena útěchy, úřad není soukromý projekt a zastupování České republiky v Evropské unii ani rozhodování o veřejných penězích nejsou disciplína pro sebereprezentaci člověka, který den za dnem jen potvrzuje, že rozhodnutí prezidenta republiky ho nejmenovat ministrem bylo naprosto správné. Proto navrhuji zařadit bod Situace na Ministerstvu životního prostředí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Zapsal jsem si bod s názvem Situace na Ministerstvu životního prostředí. Ještě se zeptám, jak jste navrhovala, jaký bod jste to navrhovala? (Poslankyně Svárovská mimo mikrofon: Jako první bod.) První bod našeho jednání.

A nyní vystoupí s návrhem na změnu pořadu schůze pan poslanec Kučera.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych navrhl zařazení bodu, který se jmenuje Rušení přípravy vysokorychlostních tratí v Ústeckém i v dalších krajích. To je věc, která trápí nejenom mě, ale samozřejmě všechny, kteří se nejen podíleli na přípravě vysokorychlostních tratí, na rozvoji toho konceptu, ale také lidi, kterých se dotýká to, že vysokorychlostní tratě prostě do jejich regionu nepovedou.

Rozhodnutí pana ministra Bednárika a samozřejmě této vlády vést vysokorychlostní tratě pouze v hlavním koridoru spojujícím Prahu, Brno a Ostravu považuji za fatální chybu. Koncept vysokorychlostních tratí byl poměrně dobře rozpracován a upozorňuju, že byl rozpracován už v době, toto si jako už trochu pamětník můžu dovolit říct, už v době vlády hnutí ANO. My jsme na tom pracovali v hospodářském výboru už v roce 2013, 2017 a tam už právě se rodil ten koncept vysokorychlostních tratí, takže toto není záležitost, která se tady objevila nějak ad hoc v posledních dvou letech, ale je to skutečně práce, za kterou je obrovské penzum hodin a energie a samozřejmě odborné přípravy. Proto mě naprosto zarazilo, když právě v posledních dnech vystoupil pan ministr Bednárik s tím, že tento koncept smetl ze stolu a vysokorychlostní tratě povedou pouze do těch zmiňovaných metropolí.

Já bych se tady chtěl zeptat: já si myslím, že to je právě možnost – proto se snažím tento bod zařadit – abychom se o tom tady kvalifikovaně poradili, pobavili a aby pan ministr Bednárik měl možnost toto nejen vysvětlit, ale samozřejmě i říct, jak plánuje s vysokorychlostními tratěmi dále, protože to, že aktuálně se snaží vláda najít prostě každou korunu a pouští je spíše do té spotřeby, takže na jednu stranu budeme platit slevy na jízdném lidem, kteří to vůbec nepotřebují – studentům bohatých rodičů, bohatým lidem, kteří mají i vysoké vysoké příjmy, ačkoliv jsou v seniorském věku, tak všem těm budeme platit slevy na jízdném, a na druhé straně nebudeme připravovat vysokorychlostní tratě. To znamená, peníze jdou do spotřeby, peníze nejdou tam, kam by měly jít, do investic. To považuju za obrovskou chybu.

A samozřejmě za nejzávažnější chybu považuju to, že jste se opět vykašlali na pohraniční regiony. Ten Ústecký kraj, který přijde vlastně o dvě větve těch vysokorychlostních tratí, to znamená o připravovanou odbočku vysokorychlostní tratě Poohří směrem na Most a samozřejmě tím, že se zastavila příprava, respektive nepočítá se v dohledné době s výstavbou středohořského tunelu, tak se absolutně znehodnocuje ta větev směrem na Ústí nad Labem a na Drážďany. Tím pádem přijde Ústecký kraj skutečně vlastně o ty vysokorychlostní tratě, které měly pomoci k rozvoji tohoto regionu. A upozorňuju, a už jsme se o tom tady bavili několikrát, že tento region dlouhodobě doplácel tím, že se tam nejen těžilo uhlí, ale že byl energetickou základnou celé republiky. Jsou tam problémy, které jsou nejen spojeny s životním prostředím a se zničeným životním prostředím, které se teďka díkybohu postupně obnovuje, ale samozřejmě i socioekonomické dopady. Do tohoto kraje by se mělo co nejvíce investovat.

Bohužel, realita této vlády a pana ministra Bednárika je úplně opačná. To znamená, místo toho, aby tam přivedl vysokorychlostní spojení, aby lidé odtamtud mohli skutečně dojíždět nejenom za prací, ale dejme tomu i do zdravotnických zařízení, za kulturou, ale třeba i studenti na vysoké školy do Prahy, tak tohleto prostě je teďka smeteno ze stolu a já s tím zásadně nesouhlasím. Myslím si, že to, aby Ústecký kraj opět ostrouhal díky nějakému rozhodnutí od stolu lidí z Brna, z Prahy či odjinud – tak to skutečně nechci dopustit. Věřím, že to je pouze jenom nějaká aktuální reakce na aktuální situaci.

Já bych byl velmi nerad, kdyby se pan ministr Bednárik stal Vítkem Bártou této vlády. To, co provedl Vítek Bárta, to si všichni pamatujeme. Nechvalně známý, nechvalně proslulý ministr dopravy, který zastavil přípravu dálnic a díky tomu nebo kvůli tomu stála výstavba dálnic mnoho let.

Bylo to skutečně velmi nekompetentní rozhodnutí a já věřím, že pan ministr Bednárik se nechce stát právě ministrem, který bude vzpomínán, stejně jako je vzpomínán Vítek Bárta. Myslím si, že je skutečně tady vážný důvod pro to, aby tento bod tady byl zařazen, aby pan ministr Bednárik tady vystoupil a ujistil nejenom poslance a lidi z Ústeckého kraje, ale i z ostatních regionů, kam vysokorychlostní tratě nepovedou, protože skutečně, jak jsem říkal, je to spojeno pouze s metropolemi. Já tady zmíním, dlouho volá po vysokorychlostní trati například Plzeň, to znamená propojení Praha, Plzeň a potom dál napojení na Německo. Dává to logiku, dává to logiku. A místo abychom to rozšiřovali, abychom skutečně udělali, posunuli tuto zemi na další level, na další úroveň dopravy, tak jdeme právě opačnou cestou a opět zase tady se preferují ty hlavní města, ty největší metropole, kde už teď prostě se nedají koupit byty, kde teď už je všechno předraženo, místo aby se to více rozprostřelo těch regionů a právě vysokorychlostní tratě tomu měly napomoci. Vůbec nechápu toto rozhodnutí, je to špatné rozhodnutí a věřím, že je to jenom teď aktuálně nějaké rozhodnutí pod tlakem, pod tlakem rozpočtu a věřím, že právě tento bod, který navrhuju na zařazení, dá šanci panu ministru dopravy, aby vysvětlil tyto kroky a abychom se mohli kvalifikovaně o tom pobavit a zvrátit toto rozhodnutí, protože pokud to jednou takhle bude rozhodnuto, už dál, další možnost na nápravu bude velmi obtížná. Proto si dovoluji tady navrhnout zařazení bodu a to po již pevně zařazených bodech, jako první bod s názvem Rušení vysokorychlostních tratí, pardon, Rušení přípravy vysokorychlostních tratí v Ústeckém i dalších krajích. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Další přihlášený ke změně pořadu schůze je pan poslanec Václav Pláteník.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju za slovo, pane předsedající. Dobrý večer, dámy a pánové, všechny vás zdravím. Já si tady dovoluju navrhnout bod s názvem Pomůže Aleš Juchelka neformálně pečujícím tak, jak slíbil? Dovoluji si ho navrhnout jako bod číslo 1 dnešního programu. Netěší mě to, bylo by to bezvadné téma na klasickou i ústní interpelaci, bohužel ty nemáme, protože je neustále odsouváte. Mohl by pan ministr odpovědět třeba e-mailem, ale to taky neudělal, stejně tak jako nikdo z jeho úřadu, tak předpokládám, že ho tam chce hovořit tady ve Sněmovně.

Dámy a pánové, v minulém volebním období se podařila sice nevýrazná, ale podstatná změna zákona o sociálních službách, která rozšířila kompetence pracovníků v sociálních službách. Jde o situace, které všichni dobře znáte, kdy některé zdravotní úkony nebo činnosti pro osoby, které jsou vážně nemocné nebo třeba trpí nějakým kombinovaným postižením, může v našem systému dělat pouze vysokoškolsky vzdělaná všeobecná sestra nebo kdokoliv jiný na této planetě, kdokoliv jiný například maminka, partnerka, sourozenec vám může třeba podat nějaký lék, pomoci vám s přijímáním stravy skrze břišní stěnu, takzvaným PEGem nebo třeba pomoci s kyslíkovou maskou nebo cokoliv namazat a podobně. Tento rozpor, kdy tyto základní jednoduché úkony péče o zdraví v našem systému aktuálně může dělat pouze vysokoškolsky vzdělaný zdravotnický pracovník nebo úplně kdokoliv jiný na této planetě, ale nikoliv terénní pracovník, například odlehčovací sociální služby, se nám podařilo překonat novelou zákona o zdravotních službách, kdy jsme právě zavedli, že do kompetencí těchto pracovníků patří tyto základní úkony péče o zdraví. A jediné, co bylo na této vládě, bylo připravit prováděcí vyhlášku 505, která stanoví, definuje náplň této činnosti a taky stanoví kurz kvalifikační, který vybaví ty pracovníky v sociálních službách vzděláním a kompetencemi k tomu. No a co se nestalo? V připomínkovém řízení MPSV právě vyhláška 505 leží a v její podobě tak, jak je, je úplně osekaná, nepomůže pracovníkům v sociálních službách, nepomůže klientům těch služeb a nepomůže ani neformálně pečujícím. Ty pravomoci nebo úkony, kterými je nadává, jsou úplně ty nejzákladnější, ty, které snad ani nestojí za to a rozhodně by si pro ně nikdo nedělal žádný kvalifikační kurz. Nejsem to já, kterého to mrzí, přestože jsem se na té změně podílel v minulém období, ale celá řada organizací pana ministra oslovila. Například Aliance pro individualizovanou podporu, asistence nejrůznější další, které ho žádají, pane ministře Juchelko a pane ministře Vojtěchu, připravte tu změnu tak, aby podpora neformálně pečujících v tomhle byla opravdu dostatečná, aby i terénní pracovníci v sociálních službách mohli tyto základní úkony péče o zdraví dělat a ty lidi, o které je pečováno 24/7 nezůstali sami bez pomoci, nezůstali odkázáni jenom na ty svoje neformální pečující a nemohli čerpat některé služby, například terénní odlehčovací službu a podobně. Byli odkázáni třeba jenom na několik hodin té domácí zdravotní agentury

to, co je aktuálně v připomínkovém řízení, nepomůže ani jedné skupině. Naopak se domnívám, že může tu situaci ještě zhoršit, protože bude vyžadován kurz, který zvýší kvalifikaci, ale nedá žádné kompetence. Jak já vyzývám pana ministra, aby se tomuhle věnoval nejen pana Juchelku, ale i pana Vojtěcha, protože oba dva deklarovali, že neformální pečující jsou prioritou a já jsem tady připraven garantovat i podporu, jak jen to bude možné a vím a můžu ujistit pana ministra nebo oba, že podpora z terénu, od poskytovatelů pro toto opatření je. Proto mi prosím dovolte vytvořit tady prostor, aby se k tomu pan ministr Juchelka vyjádřil a navrhnout bod, který jsem už tam popsal. Pomůže Aleš Juchelka neformálně pečujícím tak, jak slíbil? Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí pan poslanec Berki. Tak prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Berki: Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, jenom bych lehce navázal na pana poslance Kučeru, zmiňoval například Plzeňský a týká se to třeba toho Libereckého kraje také s vrtkami. Kolega Sviták, kdyby nebyl nemocen, určitě by vystoupil a podobný bod by navrhnul nebo by to minimálně podpořil, tak tak činím já.

Každopádně já vás chci požádat o zařazení nového bodu a to na tento pátek jako prvního bodu, který jsem nazval Stav podpory odkladové novely. Nepojímám ho jako konfrontační bod, ale jako prostor pro diskusi, neboť já jsem se pana nového ministra dotazoval v rámci interpelací, na kterých nebyl přítomen. Odpověď jsem dostal písemně, z té odpovědi jsem trochu nabyl dojmu, že ty kroky, které měly následovat nebo provázet tu legislativní úpravu, mají nějaké zdržení.

Domnívám se, že úkolem té novely není jenom vyřešit ty odklady legislativně, tedy technicky, tedy udělat si čárku, ale fakticky. A nerad bych, abychom právě tím, že budeme trvat na tom náběhu legislativy, bez té podpory vlastně nezadělali na větší problém. Proto bych chtěl, abychom o tom diskutovali, abychom si připomenuli, co bylo smyslem té odkladové novely. Do této doby v zásadě se testovaly na konci předškolního vzdělávání děti v tom, jestli jsou schopny nastoupit do základní školy, ale ta novela měla přinést jiný pohled. Měla přinést to, že dáváme dětem v mateřských školách zavčas podporu tak, aby mohly nastoupit do toho základního vzdělávání. Jedny z těch nejdůležitějších opatření, která měla v rámci té odkladové novely být realizována, je právě diagnostika v mateřské škole, což je ale potřeba právě podpořit u těch učitelek a učitelů, aby jí uměli provádět.

Ne že by teď jí neuměli, ale někteří k tomu tu podporu potřebují. Zároveň aby tam byly možné v případě potřeby depistáže ze strany pedagogicko-psychologické poradny, k čemuž ale potřebují zase mít prostor, čas, lidi.

Zároveň aby tam byly možné v případě potřeby depistáže ze strany pedagogicko-psychologické poradny, k čemuž ale potřebují zase mít prostor, čas, lidi. Zároveň potřebujeme, aby byly mateřské školy schopny poskytnout podporu, aby právě to dítě nastoupit nakonec do základní školy mohlo, což ale vyžaduje zase podpůrné profese, o kterých jsme se bavili.

No, a co vyvolává kontroverzi, je zrušení přípravných tříd. Jenom připomínám, že původní myšlenka byla taková, že pokud naběhnou všechna opatření, tak v zásadě podpůrné třídy nebudou potřeba. Ale protože to vyvolává obavy, tak bych chtěl diskutovat právě o tom, jestli tedy například toto legislativní opatření pro tento okamžik nezrušit a případně se k němu vrátit ve chvíli, kdy bude nějaká delší zkušenost s odkladovou novelou, respektive kdy dojdeme do situace, že skutečně přípravné třídy potřeba nebudou.

Znovu tedy prosím o podporu zařazení tohoto bodu. Připomínám, že navrhuji, aby to bylo tento pátek jako první bod. Cílem toho bodu je skutečně vést diskusi o tom, která z těch podpůrných opatření jsou v jaké fázi realizace, kolik je případně potřeba času na to, aby ta opatření realizována byla. Odkazuji na to, že jsou to především nelegislativní opatření. Ta legislativní jsou v platnosti. Postupně budou nabíhat také v účinnosti, ale potřebujeme se bavit o těch podpůrných nelegislativních opatřeních. Zároveň se případně pobavit o tom, jestli tedy náběh minimálně některých kroků neodložit a nezískat právě čas pro to, aby nelegislativní podpůrná opatření mohla být realizována. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Zapsali jsme si bod Stav podpory odkladové novely v pátek jako první bod. Nyní vystoupí paní poslankyně Smejkalová se svým návrhem. Prosím.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ráda bych navrhla nový bod této schůze s názvem Doufám, že ty žádný děti mít nebudeš, alias odporné výroky poslance SPD, a to jako druhý bod aktuální schůze. Tenhle bod by vůbec nemusel existovat, kdybychom si všichni v téhle Sněmovně uvědomovali jednu základní věc, že jsme tady od toho, abychom sloužili lidem a ne abychom je uráželi.

O víkendu zazněla slova, která sem prostě nepatří. Nepatří do veřejného prostoru, nepatří do politické debaty a už vůbec ne z úst poslance Parlamentu České republiky. Doufám, že ty žádný děti mít nebudeš a ani žádná z těchto diagnóz žádné děti mít nebude. Vaše děti by neměly žádný přínos pro tuhle společnost. Tohle nebyl žádný anonymní komentář na internetu a nebyl to ani výkřik v hospodě. Tohle řekl poslanec za SPD směrem k občanům a občankám naší země, konkrétně dvěma dámám do očí a všem účastníkům a účastnicím sobotního protestu, občanům a občankám, kteří pokojně přišli vyjádřit svůj názor, a těm, mezi kterými jsem byla i já.

Ano, šla jsem spolu s ostatními podpořit právo na interrupce, protože moje tělo, moje volba. Ptám se vás všech. Je tohle standard, na který jsme tady ochotni přistoupit? Je tohle úroveň politické kultury, kterou chceme tolerovat? Protože pokud ano, tak si rovnou řekněme, že rezignujeme na respekt, na slušnost a na samotný účel naší veřejné služby. Protože ve chvíli, kdy začneme lidem říkat, že jsou diagnózy a že by se neměli množit, tak překračujeme hranici, za kterou to už fakt není politika, ale je to nenávist.

Já se opět ptám, kde je vaše hranice? Budete to přecházet mlčením, budete dělat, že se nic nestalo, nebo jasně řeknete, že takové chování je nepřijatelné bez ohledu na to, kdo ho pronese? Tohle je přece o tom, jakou Sněmovnu chceme mít. Jestli bude místem respektu nebo arénou, kde tolerujeme urážky. Já si vybírám respekt a k němu vyzývám i hnutí SPD. Vyzývám hnutí SPD, aby se od odporných výroků svého poslance Nerušila distancovalo, prostřednictvím pana předsedajícího. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Budeme pokračovat a to panem poslancem Janem Burešem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo. Někdo tu nechal brýle nebo možná pouzdro a nějaké poznámky. (Poslanec Skopeček: Ty poznámky jsou moje, brýle nikoliv.) Dobrá, poznámky zabavuji, brýle vracím.

Mám prosím pěkně tři návrhy na dnešní program. První návrh se týká bodu číslo 61, sněmovní tisk číslo 129. Vážený pane předsedající, vážené torzo kolegyň a kolegů, vystupuji zde s návrhem na úpravu schváleného pořadu schůze. Navrhuji, aby bod číslo 61, to je sněmovní tisk 129, tedy návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, aby tento bod byl zařazen jako první bod naší páteční schůze.

Dovolte mi nyní, abych odůvodnil, proč je tento krok nezbytný a proč nesmíme projednávání tohoto tisku dále odkládat. Za prvé, to bych si dovolil nazvat Konec absurdního chaosu. Všichni to známe, přijde státní svátek a lidé si na Googlu zoufale dohledávají, jestli je dnes ten den, kdy si můžou koupit rohlíky, nebo jestli stát rozhodl, že dnes se nakupovat nesmí. Současný zákon je definicí chaosu. Máme svátky, kdy je zavřeno a máme svátky, kdy je otevřeno.

Schválně, kdo z vás bez nápovědy řekne, jak je to 28. září, jak 17. listopadu, jak na Velký pátek, jak na Velikonoční pondělí? Proč je ten jeden den významný a je zavřeno a proč ten druhý je asi méně významný, přesto je to státní svátek, a je otevřeno? Tento zákon nevytváří tradici, ale totální zmatek. Je to typický příklad sociálního inženýrství, které v praxi selhalo. Lidé nejsou přece malé děti, aby jim stát musel říkat, kdy mají jít nakupovat, kdy mají být s rodinou. My v ODS věříme, že dospělý občan se dokáže rozhodnout sám.

Za druhé, ekonomická svoboda a diskriminace. Tento zákon je hluboce nespravedlivý a diskriminační. Proč stát trestá prodejny nad 200 metrů čtverečních a ty menší nechává být? Proč si v supermarketu nesmím koupit dětské pleny, ale na benzince, kde jsou nahuštěny na pěti metrech, ano? To není ochrana zaměstnanců, to je šikana jednoho konkrétního segmentu podnikání. Mluvíme zde o narušení hospodářské soutěže. Velké provozovny platí daně, zaměstnávají tisíce lidí a stát jim svévolně zakazuje v určité dny generovat obrat. To je v přímém rozporu s principy volného trhu, na kterých by naše země měla stát.

Bod číslo 3, argument, v uvozovkách, ochrany zaměstnanců je falešný. Zastánci zákona se často ohánějí ochranou zaměstnanců v obchodě. Ale ptejme se, proč chráníme jen pokladní ve velkých supermarketech? Proč nechráníme číšníky, proč nechráníme kuchaře, řidiče autobusů, pracovníky v kinech nebo v aquaparcích? Ti rodinu nemají? Ti si nezaslouží být o svátku doma? Pravda je taková, že v obchodě pracuje spousta lidí, kteří si o svátcích pracovat přejí. Chtějí mít příplatky za práci ve svátek, které jsou nezanedbatelné. Tímto zákonem jim stát bere možnost legálně si přivydělat. Pokud chce někdo být o svátku doma, má k tomu nástroje v zákoníku práce a v dohodě se zaměstnavatelem. Koneckonců existují tady přece i odborové organizace. Nepotřebujeme k tomu direktivní zákaz pro všechny.

Za čtvrté, paralela se socialismem a prázdnými regály. Kolegové, v předchozích debatách jsme tu slyšeli návrhy na regulaci cen benzinu. Dnes tu máme regulaci času nákupu. Kam až tato touha státu všechno řídit zajde? Pamatujeme si centrálně plánovanou ekonomiku. Tehdy stát určoval ceny, stát určoval, co se bude vyrábět a stát určoval, kdy se bude vyrábět. Výsledek? Ceny byly sice nízké, ale v regálech nebyl toaletní papír ani hygienické vložky. Proč? Protože stát zabil motivaci a tržní mechanismy. Když dnes zakazujeme prodej o svátcích, děláme první krok k tomuto modelu. Říkáme, že stát ví lépe než trh, co je pro lidi dobré. My v ODS ale víme, že fronty a prázdné stojany začínají právě u takových dobře míněných zákazů. Tento zákon je reliktem myšlení, které patří do minulého století, ne do moderní liberální demokracie.

Bod číslo 5, dopady na regiony a cestovní ruch. Podívejme se na naše turistická centra, podívejme se třeba na můj region Karlovarsko. Máme zde oblasti závislé na cestovním ruchu. Přijedou turisté, chtějí utrácet své peníze, chtějí využívat služby a narazí na zavřené dveře obchodů jen proto, že je zrovna třeba 8. května a že ten obchod má 201 metr čtvereční.

To není jen ekonomická ztráta, to je vizitka naší země. Působíme jako skanzen, kde se život zastaví, protože to nařídil zákon.

Za šesté, legislativní čistota a neutralita vlády. Všimněme si, že i současná vláda k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko. To je jasný signál, že ani vládní koalice nepovažuje tento zákaz za neotřesitelný pilíř našeho právního řádu. Je to uznání toho, že diskuse je legitimní a že současný stav je neudržitelný. Zrušením tohoto zákona nic neničíme, jen vracíme lidem svobodu. Vracíme obchodníkům právo podnikat a zaměstnancům právo se rozhodovat, zda chtějí příplatek za svátek nebo volno.

Vážené kolegyně a kolegové, tento tisk číslo 129 je symbolem návratu k rozumu. Je to symbol toho, že věříme lidem, že si svůj čas a své peníze dokážou spravovat sami bez vodění za ruku od státu. Navrhuji tedy proto pevné zařazení tohoto bodu na páteční ráno. Pojďme konečně skoncovat s tímto absurdním zákazem, který nikoho nechrání, ale všechny jen omezuje. Pojďme ukázat, že Česká republika je zemí svobodného podnikání a volného trhu, nikoliv zemí zákazů a příkazů inspirovaných dobou, kterou jsme už dávno chtěli nechat za sebou. Děkuji za pozornost a prosím o podporu mého návrhu na zařazení tohoto bodu. (Bouřlivý potlesk z lavic ODS.) Prosím – děkuji, děkuji za frenetický potlesk. Prosím, ještě si ho schovejte, mám ještě další dva body. (Smích a potlesk z lavic ODS.) Děkuji, teď to zazvonilo.

V návaznosti na svůj předchozí návrh nyní ještě předstupuji s požadavkem, aby byl bod číslo 74, to je sněmovní tisk číslo 103, tedy novela zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zařazen pevně jako bod číslo 2 naší páteční schůze, a to bezprostředně právě po projednání sněmovního tisku 129, který jsem vám za vaší mohutné účasti i aplausu před chvílí představil.

Dovolte mi, abych tento návrh odůvodnil skutečně do hloubky, protože sněmovní tisk 103 není jen technickou novelou, je to test naší odvahy k digitalizaci, test naší schopnosti modernizovat stát a v neposlední řadě test naší ochoty vést konstruktivní legislativní proces i tam, kde narážíme na úvodní neshody. Digitalizace jako nutnost, nikoliv jako volba – bod číslo 1 mého odůvodnění. Všichni se shodneme na tom, že stát musí komunikovat efektivně. Státní správa 21. století nemůže stát na papírových obálkách s modrým pruhem, na jejichž doručení čekáme dny a týdny a které stojí daňové poplatníky stovky milionů korun ročně. Sněmovní tisk číslo 103 přichází s logickým principem. Pokud je někdo cizincem pobývajícím na našem území a vstupuje do vztahu se státem jako příjemce sociální podpory, je v zájmu obou stran, aby tato komunikace probíhala digitálně. Pevné zařazení tohoto bodu na pátek je signálem veřejnosti, že digitalizace pro nás není jen líbivé heslo do volebních letáků a že jsme ochotni projednávat i konkrétní, byť složité kroky k její realizaci.

Chci se zde velmi otevřeně vyjádřit tedy k negativnímu stanovisku vlády a k informačnímu podkladu Parlamentního institutu číslo 103. Jako předkladatelé tyto dokumenty neignorujeme – naopak, velmi pečlivě jsme je studovali. Vláda a experti upozorňují na riziko diskriminace občanů Evropské unie oproti občanům České republiky. Upozorňuji na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, konkrétně na princip rovného zacházení. Ano, je to pravda, že uložit povinnost datové schránky jen jedné skupině příjemců dávek na základě státní příslušnosti může být vnímáno jako problematické. Ale ptejme se: Je toto důvod k tomu, abychom tisk hodili do koše už v prvním čtení? Rozhodně ne. První čtení je o politickém záměru a záměr, tedy zefektivnění sociálního systému skrze digitalizaci, je správný. Pokud je problém v diskriminaci, řešení je prosté a nabízí se samo. Pojďme ve druhém čtení systém rozšířit a sjednotit. Buď, pokud povinná datová schránka pro příjemce je dobrý nástroj, pojďme ho nastavit spravedlivě pro všechny, nebo pokud je chceme dávat pouze cizincům, pojďme z nich vyjmout, z této povinnosti, občany Evropské unie, kteří s Úřadem práce nebo Českou správu sociálního zabezpečení komunikují.

Technické kapacity a role DIA. Další námitkou vlády je administrativní zátěž pro Digitální informační agenturu a manuální úkony při ztotožňování osob. Kolegové, my přece nežijeme v době kamenné. Pokud naše systémy neumí automaticky propojit informaci o přiznání dávky se zřízením schránky, pak je to vizitka špatně nastaveného stavu našich registrů, nikoliv důvod, proč reformu zastavit. Projednání tohoto tisku v pátek nám umožní otevřít debatu o tom, v jakém stavu naše registry skutečně jsou. Pokud DIA potřebuje personálně posílit nebo technicky dovybavit, pojďme to řešit v rámci rozpočtových debat, ale nezastavujme kvůli tomu pokrok.

Bezpečnost a kontrola veřejných prostředků, bod číslo 4. Musíme si uvědomit, že sociální systém rozděluje miliardy. Je naprosto legitimním požadavkem státu, aby příjemce těchto prostředků byl jednoznačně identifikovatelný a dosažitelný. Datová schránka není jen schránka na zprávy, je to digitální identita, zajišťuje, že rozhodnutí o přiznání, krácení nebo odejmutí dávky je doručeno okamžitě a prokazatelně. Tímto tiskem zvyšujeme bezpečnost celého systému a bráníme také zneužívání dávek skrze neexistující nebo fiktivní adresy. Je to opatření ve veřejném zájmu, které má i svůj bezpečnostní rozměr.

Vážené kolegyně a kolegové z hnutí ANO, SPD a Motoristé sobě, i vy často voláte po větším pořádku v sociálních dávkách – tady máte nástroj. Vážené kolegyně a kolegové z koaličních lavic, vy máte digitalizaci v programovém prohlášení – tady máte příležitost. Navrhuji tedy pevné zařazení na pátek jako druhý bod, protože chci, abychom měli dostatek času si tyto argumenty vyměnit. Chci, abychom si v rozpravě řekli, jaké pozměňovací návrhy jsou pro nás přijatelné. My jako předkladatelé deklarujeme maximální vstřícnost, nejsme zahleděni do každého písmenka tohoto návrhu, jsme připraveni na kompromis, který odstraní rozpory s právem Evropské unie, ale zachová podstatu, tedy moderní digitální a adresný sociální systém.

Pátek je den, kdy se tradičně věnujeme třetím čtením, ale dopolední bloky ideální pro projednání těchto zásadních koncepčních změn. Po zrušení zákazu prodeje o svátcích, což je návrat k ekonomické svobodě, je digitalizace komunikace s cizinci logicky druhým krokem modernizace našeho státu. Proto navrhuji, aby bod číslo 74, sněmovní bod (tisk?) číslo 103, byl zařazen pevně jako druhý bod páteční schůze. Dejme digitalizaci šanci, dejme šanci odborné diskusi ve výborech a neukončujme životaschopné nápady jen kvůli technickým detailům, které umíme společně opravit.

Posledním mým návrhem, posledním mým bodem, tak ten se týká bodu číslo 72, je to sněmovní tisk číslo 13 a tento navrhuji zařadit jako třetí bod v pátek 17. 4. Jde o návrh zákona, kterým se mění zákon o investičních společnostech a investičních fondech a další související zákony. Ačkoliv se může zdát, že jde o suchou materii z oblasti finančního trhu, stojíme před normou, která je zásadní pro konkurenceschopnost českého kapitálového trhu a pro ochranu investorů. Jako poslanec a člověk, který věří v efektivní trh a rozumná pravidla bez zbytečné byrokracie, považuji za nutné, abychom tento tisk projednali co nejdříve. Základním motorem této novely je transpozice evropské směrnice známé jako AIFMD II. Nejde však o pouhé překlopení evropských norem, jde o hloubkovou revizi toho, jak v České republice fungují správci alternativních investičních fondů. Kapitálový trh je živý organismus. Pokud chceme, aby Česká republika byla zemí, kde se lidé nebojí investovat a kde firmy nacházejí kapitál pro svůj rozvoj, musí naše legislativa odpovídat standardům 21. století. Tisk číslo 13 přináší zpřesnění pravidel pro správu likvidity, což je klíčové zejména v dobách tržních turbulencí. Správci fondů budou mít k dispozici lepší nástroje, jak chránit zájmy investorů, když se trhy začnou chovat nepředvídaně. (Potlesk z lavic ODS.) Děkuji vám za pozornost i za potlesk.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane kolego, děkuji. Možná vás ten frenetický potlesk trošku zaskočil. A já se chci zeptat. Jsou tam některé nepřesnosti, co se týče čísel tisků. Jenom abychom si to ujasnili. Sněmovní tisk číslo 103, novela zákona o elektronických úkonech, je bod číslo 48, nikoliv 74. A poslední bod, o investičních společnostech, je sněmovní tisk 13, ale číslo bodu 2, protože jsme teprve ve druhém čtení, nikoliv ve třetím.

 

Poslanec Jan Bureš: Ano, děkuji, pane místopředsedo. Tedy stahuji svůj poslední návrh a u těch předchozích tedy upřesňuji čísla sněmovních tisků: sněmovní tisk číslo 129 navrhuji jako první bod (Předsedající: Bod, ano.) naší páteční schůze a – (Předsedající: To je číslo bodu 61.) ano – sněmovní tisk 103 pevně jako druhý bod naší páteční schůze.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To je bod číslo 48, jakoby druhý bod. A to druhé čtení, to znamená, sněmovní tisk číslo 13, číslo bodu 2 – to nechcete z nějaké... (Poslanec Bureš: Ne, stahuji tento návrh. Děkuji.) Dobře. Děkuji za upřesnění.

A budeme pokračovat. A dalším, kdo se těší na frenetický potlesk, je pan poslanec Sokol.

 

Poslanec Petr Sokol: Vážený pane předsedající, přítomný člene vlády, já nepřicházím s návrhem nového bodu, ale přicházím podobně jako už někteří kolegové předtím s návrhem, abychom změnili pořad těch jednotlivých bodů. Já tedy, ač opoziční poslanec, teď budu vlastně vystupovat jako hodný opoziční poslanec, který chce pomoci k tomu, aby se projednalo něco, co tady už leží půl roku a nic se s tím neděje.

Jde konkrétně o bod číslo 65, což je vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení předchozího souhlasu návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady číslo 332/2002, pokud jde o postupy financování a využívání diverzifikované strategie financování. Konkrétně to je sněmovní tisk 66-E.

My jsme ho na evropském výboru, kterému mám tu čest předsedat, projednali už 12. prosince. Bohužel tam došlo k takovému postupu, že nebyl schválen žádný návrh, nebylo schváleno žádné usnesení. A od té doby je to zařazováno do každé schůze, ale je to bohužel zařazováno úplně na konec, takže jsme se k tomu zatím ještě nikdy nedostali. Což vede k té situaci, že už vlastně v celé Evropské unii proběhl, ve všech členských státech ty postupy proběhly, a Česká republika je poslední, která se tady tomuhletomu návrhu nevěnovala.

Já tady teď asi nebudu jako meritorně vysvětlovat, o co přesně jde. Jde o zjednodušení postupu při financování, takže by ve výsledku Evropská unie, respektive i členské státy ušetřily peníze, protože by to bylo flexibilnější. Leč většina ve výboru nechtěla dát návrh na ten předběžný souhlas. Ale jednací řád jednoznačně říká, že se tím musí zabývat plénum Poslanecké sněmovny. A stále se tak nestalo.

Je to návrh Ministerstva financí. Já jsem věřil, že tady bude paní ministryně, která tady ještě před chvílí seděla, paní ministryně Schillerová, že třeba tenhleten návrh podpoří. Pokud se tak nestane, tak já jsem chtěl tady ten problém, aspoň aby zazněl tady, pokud ho neschválíte, a budu pokračovat v těch návrzích i na dalších schůzích, aby se nestalo, že tenhleten bod bude stále vyřazován a nezaujmeme k tomu žádné stanovisko.

Z toho důvodu, co jsem tady říkal, ač to může znít trochu technicky, tak navrhuji formálně, aby tenhle bod byl zařazen jako pevný, a to sice první bod naší zítřejší, tedy středeční schůze. Děkuji za podporu tohoto návrhu (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Znamenám si: jako první bod 15. dubna, sněmovní tisk 66-E, bod číslo 65. A nyní budeme pokračovat dál. Dalším přihlášeným je pan poslanec Štěpán Slovák.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovoluji navrhnout nový bod pořadu schůze s názvem Vládní pohodinda.

Ono totiž u některých vlád je úplně nejlepší, když nic nedělají, ale dají si třeba pyžámkový den, nebo odjedou na Maledivy, když je tedy největší krize, kterou zatím ta vláda za své funkční období měla. Ale je to poněkud úsměvné, když se prezentuje jako ta nejvýkonnější, nejpracovitější, která nevstává o půl šesté, ani o půl páté, ale o půl čtvrté ráno. Všechno má v mašličkách, všechno má promyšlené. A opozici vlastně k ničemu nepotřebují.

Tak já se ptám tedy, co teďka děláte? Šest týdnů jste hongali nohama, klim, klim, klimbali dál, nic se nedělo. A pak jste vzali návrh opoziční ODS na snížení spotřební daně. Řekli jste si, ten je perfektní. A abyste náhodou nedostáli toho, co říká pan Havlíček, že jste středopravicová vláda, tak jste k tomu přidali takový jako socialistický experiment a přidali jste si tam to zastropování cen. Tak žádná středopravicová vláda se nekoná. Je to vláda, která velmi ráda používá socialistické nástroje.

My bychom moc rádi pracovali s vámi, ale vy jste si ty priority dali úplně jasné. Ty priority prostě není schvalovat dobré zákony v téhle Sněmovně. Priority jsou gestíčka. Prioritou jsou sundávání ukrajinských vlajek. Priority jsou zasahování do toho, co tady v té Sněmovně funguje. Priority jsou Den české vlajky. To je tady ostatně ten nejdůležitější sněmovní tisk, který tady budeme dneska řešit, který tady budeme řešit ve druhém čtení. A to má tedy vládní prioritu. Tak já myslím, že prioritu mají za mě jiné věci. Ale tohle vy neustále tedy omíláte, že je to to co nejdůležitější. Takže jedeme tady tu gestičkovou politiku, politiku gest.

A proto já si tedy navrhuju zařadit tento bod, abychom tedy zjistili, co tedy vláda dělá, jak je to s tou vládní pohodindou, jestli tedy máme tady stav legislativní nouze a je taková krize, anebo můžeme vlastně na ty Maledivy jako odjet všichni? Dáme si pyžámkový den. Dáme si pohodindu. A bude nám hezky. Děkuji.

Takže dovoluji si tohle navrhnout zařadit jako druhý bod schůze, a to je bod s názvem Vládní pohodinda. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Baxa se svým návrhem.

 

Poslanec Martin Baxa: Dobrý podvečer. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já chci navrhnout bod, který se jmenuje Kodex České televize a Českého rozhlasu.

Je to taková možná nezvyklá záležitost, ale dneska odpoledne jsme byli svědky bezprecedentního útoku na fungování médií veřejné služby v naší zemi od samého vzniku té existence. Jenom připomenu, že média veřejné služby byla od samého počátku navržena jako média financovaná odděleně od státu, to znamená prostřednictvím rozhlasového a televizního poplatku. Tak tady ten systém desetiletí fungoval, včetně vlád Andreje Babiše, předchozích. Dnes byl zveřejněn návrh, který tento systém destruuje a chce spojit fungování médií veřejné služby ze státním rozpočtem. Ale bezpochyby ještě budeme ten návrh detailně studovat, nicméně i při běžném čtení je tam jedna věc, která mě velmi zarazila.

Ten návrh zákona o médiích veřejné služby odebírá Poslanecké sněmovně kompetenci schvalovat Kodex České televize a Českého rozhlasu. A to není jen tak jako nějaká banální věc, protože tyto kodexy vlastně definují přesněji, co je veřejná služba a za jakých podmínek ji média veřejné služby poskytují. Když byla často vedena proti našemu návrhu v minulém volebním období ta debata o tom, že nikde není napsáno, jaká je veřejná služba, že by se měla redefinovat a tak dále a tak dále, tak tím ti kritici často jenom vlastně obnažili to, že neznají to, že existuje Kodex České televize a Českého rozhlasu.

Mimochodem ten Kodex České televize schválila Poslanecká sněmovna v roce 2003 a od té doby podle něj Česká televize bez problémů funguje. A v tomto návrhu se najednou píše, že kodexy schvaluje rada veřejnoprávního média: (Kodex) České televize Rada České televize a Kodex Českého rozhlasu samozřejmě Rada Českého rozhlasu. A já si myslím, že to takhle nemá být.

Já si myslím, že Poslanecká sněmovna má právo se vyjádřit nejenom k tomu, co je veřejnou službou podle zákona, ale také co je v detailu veřejnou službou, když je po tom tolik voláno. A to se tímto návrhem zákona odnímá. A já bych si přál, abychom tady projednávali bod, který se jmenuje Kodex České televize a Českého rozhlasu, ve kterém by pan ministr Klempíř nám měl vysvětlit, proč takovouhle jako zásadní změnu do toho návrhu zařadil, proč chce Poslanecké sněmovně odejmout tuto kompetenci a zda vůbec je tedy připraven se bavit detailněji o tom, co je funkce médií veřejné služby, jak je to definováno v tom zákoně, a co konkrétně má obsahovat.

Určitě tady bude během projednávání ve Sněmovně mnoho příležitostí. Ještě jsem v žádném zákoně neviděl, že by byly funkce prioritizovány tak, jak je to uvedeno v tom návrhu zákona, ale to patří potom do Sněmovny, až tady ten zákon bude.

Takže pane místopředsedo, já navrhuji, abychom do programu této schůze Poslanecké sněmovny zařadili bod Kodex České televize a Českého rozhlasu a zařadili jsme ho jako osmý bod zítřejšího jednacího dne, to jest 15. dubna. Já jsem to původně navrhnul jako osmý bod dnešního jednání, ale je evidentní, že to je zcela nerealistické. Tak já navrhuji, aby bod Kodex České televize a Českého rozhlasu byl projednán jako osmý bod jednacího dne 15. dubna. Děkuju. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak budeme pokračovat, další v pořadí k programu schůze vystoupí pan poslanec Papajanovský.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Dobrý večer, dámy a pánové. Já si dovoluji do pořadu jednání této schůze navrhnout bod s názvem Naděje pro vyloučené lokality, plány vlády se sídlištěm ve Šluknově a navrhuji ho zařadit jako první bod v pořadí. Připomenu pro ty z vás, kteří toho o Šluknově třeba tolik nevědí; Šluknov je město v Ústeckém kraji nacházející se na severu Čech s tím, že v lokalitě toho města se nachází jedna z největších vyloučených lokalit v České republice a pro to město, pro celý region je to zásadní problém.

V loňském roce se podařilo na úrovni kraje, to znamená Ústeckého kraje, města Šluknov a státu zastoupeného Ministerstvem práce a sociálních věcí a dále také Ministerstvem pro místní rozvoj najít dohodu na komplexním projektu, jehož účelem bylo toto sídliště ve Šluknově revitalizovat, postupně vykoupit byty, zahájit masivní investice, masivní sociální práci a vytvořit takový pilotní projekt, který by přinesl naději nejen Šluknovu a děčínskému okresu, ale do budoucna, pokud by se osvědčil, také všem podobným městům, obcím, které na svém území v důsledku, řekněme, neúspěšné sociální politiky posledních desetiletí, mají sociálně vyloučené lokality.

Já už jsem se tady, jsou to asi tři týdny zpět, ptal, respektive navrhoval jsem do pořadu jednání podobný bod, protože v médiích se začaly objevovat zprávy o tom, že tento projekt je v ohrožení. Podobné zprávy začaly prosakovat i z Ministerstva pro místní rozvoj a v posledních dnech jsme se mohli dočíst dokonce i oficiální vyjádření představitelů Ministerstva pro místní rozvoj i MPSV, že tento projekt možná nějakým způsobem bude pokračovat, ale zároveň to, že stát na něj ve státním rozpočtu nemá připravenou ani korunu a není připraven ho financovat.

Vzhledem k tomu, že jsem se odpověď na svoje dotazy při předchozích pokusech nedozvěděl a žádné oficiální stanovisko ani Ministerstva pro místní rozvoj, ani Ministerstva práce a sociálních věcí v této věci neexistuje, dovoluji si tento bod navrhnout zde znovu.

Budu tady citovat – pan ministr Juchelka, když komentoval osud tohoto projektu, tak se ptal, nebo sděloval, že nebylo jasné co se mělo dít s nájemníky toho sídliště po tom, co by bylo transformováno. No, možná by bylo dobré, kdyby se pan ministr Juchelka na to zeptal pana hejtmana Brabce, mimochodem svého spolustraníka, protože krajské zastupitelstvo Ústeckého kraje, kde má hnutí ANO většinu, tak schválilo memorandum, závazné memorandum, v rámci kterého se nastavil postup, co by se mělo s nájemníky v tom sídlišti dít po tom, co dojde k výkupu těch bytů.

Dokonce se v tom memorandu zavázalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, že poskytne 20 milionů korun každý rok v rámci programu programu na to, aby se poskytla sociální podpora, aby se rozvíjely sociální programy na tomto sídlišti. Takže doporučuji váženému panu ministrovi, pokud se bude ptát, že nebylo jasné, jak to bylo myšleno, aby se zeptal v Ústeckém kraji pana hejtmana Brabce. My jako Starostové jsme v Ústeckém kraji v opozici, nicméně tento projekt jsme v tom zastupitelstvu rádi podpořili – myslím si, že to bylo skoro jednomyslné hlasování – protože to byl projekt, který nám připadal smysluplný.

Další informací, kterou jsem se dozvěděl a zase bohužel nikoliv z nějakého oficiálního vyjádření, ale z novinových článků, je informace, že těch 200 milionů korun, které do toho projektu mělo dát Ministerstvo pro místní rozvoj, tak že ty peníze prostě ve státním rozpočtu nejsou, byly škrtnuty a že ty peníze by se měly najít v operačním programu Spravedlivá transformace. Tedy v penězích, které byly určeny na transformaci Ústeckého kraje, na to, aby se konečně zbavil té svojí negativní industriální minulosti, na to, aby se transformoval směrem k modernějšímu hospodářství.

Takže stát zastoupený Ministerstvem pro místní rozvoj není ochoten poskytnout 200 milionů korun na pilotní projekt, který by znamenal naději nejen pro Ústecký kraj, ale i pro ostatní vyloučené lokality v tomto státě, a vymyslí, že těch 200 milionů korun si má ten kraj zaplatit sám, má si je zaplatit z prostředků, které byly určeny na něco úplně jiného, na transformaci od uhlí. A vedení kraje zároveň s vedením Ministerstva pro místní rozvoj a vedení MPSV tohle bude nazývat úspěchem a snahou ten projekt zachránit.

Já to považuji za drzost, za něco, co si občané Ústeckého kraje nezaslouží. Nezaslouží si to občané Šluknova a považuji to tedy za významnou chybu. Není možné, abychom jako Ústecký kraj látali neschopnost najít peníze na transformaci sídliště ve Šluknově, abychom je látali z peněz, které jsou pro Ústecký kraj určeny na něco úplně jiného. A to, že je třeba aktuální vedení kraje neumí dobře využít, tak to přece není důvod pro to, aby se ty peníze použily na látání děr ve státním rozpočtu.

Já jsem se trošku rozohnil, tak se musím zastavit a zpomalit. Ty věci, které jsem tady řekl, považuji za natolik závažné, že je potřeba je projednávat nikoliv na nějakých bilaterálních schůzkách mezi vedením kraje, vedení ministerstva a tak dále, ale je potřeba je na projednat tady na půdě Poslanecké sněmovny a proto znovu opakuji, navrhuji zařadit bod, který se jmenuje Naděje pro vyloučené lokality, plány vlády se sídlištěm ve Šluknově. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní se hlásí k pořadu schůze pan poslanec Flek. A poslední přihlášená je zatím paní poslankyně Ester Weimerová.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych zařadil rád bod, který se týká v poslední době velice probírané cenzury pana prezidenta, kdy Ministerstvo obrany vedené SPD zakázalo Armádě České republiky odvysílat 7. dubna odborný rozhovor s vrchním velitelem ozbrojených sil prezidentem Petrem Pavlem.

Tento krok považujeme za naprostou bezprecedentní problematiku a jde o historicky první pokus o cenzuru úřadující hlavy státu v novodobých dějinách České republiky, který navazuje na dlouhodobé snahy vlády o umlčení lidí s jasným názorem. A není to ojedinělý důkaz toho, co se v dnešní době děje. Viz i zákaz vyjadřovat se k letounům L-159, nemožnost vycestovat na summit NATO nebo zrušení cest náčelníkovi generálního štábu Karlovi Řehkovi.

Prezident republiky není soukromou osobou, ale klíčovým ústavním činitelem, jehož hlas má být součástí veřejné debaty, nikoliv předmětem osobních sporů několika členů koalice. Omezování svobody projevu hlavy státu jak v osobní, tak i politické rovině je nepřijatelné a v rozporu s českým právem a demokratickými hodnotami. S postupem vlády zásadně nesouhlasíme a vyzýváme k ukončení neopodstatněného umlčování prezidenta republiky a msty ze strany ministrů i neministrů. Demokracie stojí na otevřenosti, dialogu a respektu k institucím, nikoliv na jejich umlčování. Děkuji za pozornost a zařadil bych tento bod jako první, ten jsem myslím nevyplňoval.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak a nyní tedy paní poslankyně Weimerová jako poslední přihlášená k pořadu schůze.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěla bych navrhnout přeřazení bodu číslo 10, shodou okolností i sněmovní tisk číslo 10 na první bod pořadu schůze. Možná jste také sledovali tiskovou konferenci, kde byl představen návrh na změnu financování České televize a Českého rozhlasu. Za sebe řeknu, že tu máme systém, který poskytuje prakticky nejvyšší možnou míru nezávislosti a kvality médií veřejné služby. Na rozdíl od jiných zemí, které ke změně přistoupily, tu nejsou objektivní důvody, které by změnu vyžadovaly. Poplatky jsou v České republice velmi dobře vymahatelné. Na druhou stranu zde také v kontrastu od standardu jiných zemí nedochází u tak citlivého a zásadního tématu k důsledné diskusi napříč politickým spektrem. Změna je jednoduše oznámena a je to změna směrem ke zvýšení politického tlaku na veřejnoprávní média.

Jsem ráda, že už zde kolegové navrhli zařazení nových bodů k tomuto tématu, ale to, co mi přijde obzvlášť alarmující, je to, jak koalice tlačí na rychlé schválení nejen nepotřebných, ale přímo ohrožujících změn. A nám tu přitom už dlouho leží jiný zákon, který také upravuje legislativu v oblasti veřejnoprávních i jiných médií. A to je implementace Evropského aktu o svobodě médií.

Ten se ve stručnosti vztahuje k nezávislosti médií veřejné služby a jejich přiměřenému a předvídatelnému financování, k transparentnosti volby do mediálních rad, nezávislé kontrole mediálního trhu, ochraně novinářů a jejich zdrojů, transparentnosti vlastnictví médií, pravidlům pro posuzování spojování na mediálním trhu, transparentnímu zadávání státní reklamy a ochraně obsahu na on-line platformách. Já sama vnímám všechny tyto body jako důležité a podporující svobodné mediální prostředí.

Od implementační lhůty tohoto nařízení už uplynulo několik měsíců, čímž porušujeme právo Evropské unie. Pokud něco v oblasti úpravy mediálního prostředí opravdu spěchá, je to právě adaptace na evropský akt o svobodě médií. Jde tedy o sněmovní tisk 10, proto ho navrhuji přeřadit jako první bod pořadu schůze, abychom si trochu přeřadili i priority. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A tím se zatím vyčerpaly všechny přihlášky, které tady byly písemně. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí k pořadu schůze? Pokud tomu tak není, tak přistoupíme k hlasování. Já jsem zatím přivolal všechny poslankyně a poslance gongem.

Mezitím načtu jednu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Pikora Vladimír od 19 hodin z pracovních důvodů.

Čili ptám se, zda se někdo hlásí s pozměňovacím nebo doplňujícím návrhem k pořadu? Pokud tomu tak není, tak přistoupíme k hlasování o jednotlivých návrzích v pořadí, v jakém byly podány. Nejprve tedy budeme hlasovat návrhy z grémia. Ano, eviduji vaši žádost o odhlášení, tak vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili opětovně.

(Po chvíli.) Počet poslanců se ustálil. Nejprve tedy budeme hlasovat návrhy z grémia. Ptám se, zda nejsou námitky na to, abychom nechali hlasovat o všech návrzích z grémia najednou. Paní předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO.

 

Poslankyně Taťána Malá: Já bych poprosila, abychom hlasovali tu senátní vratku zvlášť, která byla navržena z grémia.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Senátní vratku zvlášť. A to je prosím jaký bod?

 

Poslankyně Taťána Malá: Bod 1, sněmovní tisk 78.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Bod 1. Dobrá. Takže budeme hlasovat o návrzích z grémia, vyjma bodu číslo 1, sněmovního tisku 78, státní svátky, což je zákon vrácený Senátem, a který paní poslankyně Malá navrhla v rámci těch svých návrhů, které budeme hlasovat následně poté, co bychom hlasovali o všech ostatních návrzích z grémia, tak jak zazněly.

 

Dobrá. Tak já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh grémia? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 4 bylo přihlášeno 152 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 81. Návrh byl zamítnut. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

(Hlásí se poslankyně Malá.) K hlasování?

 

Poslankyně Taťána Malá: Pane předsedající, omlouvám se, hlasovala jsem... Jak jsem hlasovala? (Pobavení.) Hlasovala jsem proti a chtěla jsem hlasovat pro. Omlouvám se a zpochybňuju hlasování.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, budeme hlasovat o vaší námitce.

Zahajuju hlasování a ptám se, kdo je pro námitku k hlasování, kterou přednesla paní poslankyně Malá? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, bylo přihlášeno 155 poslanců, pro hlasovalo 151, (proti 0). Námitka byla schválena.

 

Čili budeme znovu hlasovat, ještě jednou to zopakuji, o návrzích, tak jak zazněly z grémia, vyjma bodu číslo 1, sněmovního tisku 78.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 6, bylo přihlášeno 156 poslanců, pro hlasovalo 155, proti 1. Návrh byl přijat.

 

A teď budeme pokračovat v návrzích tak, jak je přednesli jednotliví poslanci. První budeme hlasovat návrhy paní poslankyně Malé, která navrhuje: Za prvé, bod číslo 1, sněmovní tisk 78, zákon o státních svátcích, zařadit na středu v 15 hodin, první bod po polední pauze.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 7 bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 141, (proti 6). Návrh byl přijat.

 

Dalším návrhem paní poslankyně Malé byl návrh, aby bod číslo 4, sněmovní tisk 82, novela zákona o podpoře bydlení, byl projednán, byl zařazen na středu jako druhý bod po polední pauze.

Zahajuji hlasování a ptám se kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 8, bylo přihlášeno 160 poslanců, pro hlasovalo 86, (proti 30). Návrh byl přijat.

 

Dalším návrhem paní poslankyně Malé je návrh, aby bod číslo 21, sněmovní tisk 144, cizinecký zákon, byl zařazen na středu v 9 hodin jako první bod v bloku prvního čtení.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 9, bylo přihlášeno 160 poslanců, pro hlasovalo 108, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh na to, aby bod číslo 55, sněmovní tisk 115, trestní zákoník, byl zařazen na středu jako druhý bod.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 10, bylo přihlášeno 160 poslanců, pro hlasovalo 103, (proti 25). Návrh byl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Malé na to, aby bod číslo 56, sněmovní tisk 116, zrušení nominačního zákona, byl projednán ve středu jako třetí bod.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti takovému návrhu?

Hlasování číslo 11, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 87, (proti 67). Návrh byl schválen.

Dalším bodem navrženým paní poslankyní Malou je, aby bod číslo 59, sněmovní tisk 124, státní sociální podpora, byl projednáván ve středu jako čtvrtý bod.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 12, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 88, (proti 2). Návrh byl přijat.

 

Budeme pokračovat dalšími návrhy paní poslankyně Malé. Jako další bod navrhovala paní poslankyně Malá, aby bod číslo 60, sněmovní tisk  125, o sociálních službách, byl zařazen na středu jako pátý bod.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 13, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 87, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Dalším návrhem paní poslankyně Malé je návrh, aby bod číslo 33j, sněmovní tisk 35, o platu představitelů státní moci, byl zařazen na středu jako šestý bod.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 14, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 87, proti 34. Návrh byl přijat.

 

Dalším návrhem paní poslankyně Malé je návrh na to, aby bod číslo 44, sněmovní tisk 87, zemské znaky a vlajky, byl zařazen na středu jako sedmý bod.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 15, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 87, (proti 32). Návrh byl přijat.

 

Pak tady mám návrh, a to nevím, jestli je vůbec hlasovatelné, návrh na projednání zákonů ve druhém čtení po pevně zařazených. Máme tady návrh na projednávání zákonů ve druhém čtení a poté první čtení ve středu po pevně zařazených bodech po polední pauze. A v pátek. (Poznámky z pléna.) To už se hlasovalo. (Konzultace s organizačním odborem.) Tohle prý bylo v grémiu, to je nehlasovatelné. A tam ty zmíněné tisky už jsou... Dobrá.

 

Budeme pokračovat návrhem pana poslance Hřiba, který navrhuje nový bod s názvem Pane premiére, už je líp? Nebo to budete ještě nějak vylepšovat?

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení tohoto nového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 16, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 73, (proti 85). Návrh byl zamítnut.

 

Pokračujeme dalšími návrhy. Budeme pokračovat návrhy pana poslance Kupky, který navrhuje... Prosím, abyste se zklidnili. Kolegyně, kolegové, prosím o klid! Děkuju pěkně.

 

Přistupujeme k návrhům pana poslance Kupky, který navrhuje nový bod s názvem Návrat totality, roubíky pro prezidenta.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 17, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 73, (proti 86). Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem pana poslance Kupky je návrh na zařazení nového bodu Stále nevyřešený střet zájmů Andreje Babiše.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 18, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 74, (proti 87). Návrh byl zamítnut.

 

Tím se dostáváme k návrhům pana poslance Rakušana, který navrhuje jako první nový bod bod s názvem Postoj vlády Andreje Babiše k odběru strategických surovin z Ruska.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 19, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 74, (proti 86). Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Rakušana je návrh na nový bod Proč vláda Andreje Babiše hází chudé přes palubu?

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 20, bylo přehlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 71, (proti  86.) Návrh byl zamítnut.

 

Nyní se dostáváme k návrhům pana poslance Matěje Ondřeje Havla, který navrhuje nový bod s názvem Cenzura a umlčování prezidenta republiky naší vládou.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti takovému návrhu?

Hlasování číslo 21, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 70, (proti 86). Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem na zařazení nového bodu je návrh pana poslance Havla na zařazení bodu s názvem Ukotvení členství v NATO a EU v Ústavě ČR.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 22 ,bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 51, (proti 89). Návrh byl zamítnut.

 

Dostáváme se k návrhům pana poslance Jakoba, který jako nový bod navrhuje bod s názvem Miliardové plýtvání a socialistické experimenty vlády Andreje Babiše.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 23, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 73, (proti 87). Návrh byl zamítnut.

 

Dále budeme hlasovat návrhy pana poslance Výborného, který jako nový bod navrhuje bod s názvem Zdražování pohonných hmot a hrozba inflace.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 24, bylo přihlášeno 161 poslanců, pro hlasovalo 73, (proti 86.) Návrh byl zamítnut.

 

Dalším navrženým bodem pana poslance Výborného je na bod s názvem Ohrožení nezávislého fungování České televize a Českého rozhlasu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 25, bylo přihlášeno 162 poslanců, pro hlasovalo 75, (proti 87). Návrh byl zamítnut.

Budeme hlasovat o dalším návrhu na zařazení nového bodu ze strany pana poslance Výborného, a to je bod s názvem Bezpečnostní chaos vlády Andreje Babiše.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 26 je přihlášeno 162 poslanců, pro hlasovalo 74, (proti 85). Návrh byl zamítnut.

 

Posledním návrhem pana poslance Výborného je návrh na zařazení nového bodu s názvem Riziko ztráty evropských dotací díky kauzám Babišovy vlády.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 27 bylo přihlášeno 162 poslanců, pro hlasovalo 74, (proti 85). Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat o návrzích paní poslankyně Šebelové, která navrhuje, aby bod číslo 66, sněmovní tisk 3, vládní návrh Smlouva mezi vládou ČR a Slovenskou republikou o spolupráci, byl zařazen na začátek bloku druhých čtení před sněmovním tiskem 13.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti takovému návrhu?

V hlasování číslo 28 bylo přihlášeno 162 poslanců, pro hlasovalo 75, (proti 85). Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Bartoše, který navrhuje nový bod, který nese název Statisíce na důchodech pro mladé.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 29 bylo přihlášeno 162 poslanců, pro hlasovalo 53, (proti83). Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Válek navrhuje, aby bod číslo 66, sněmovní tisk 3, což je rovněž vládní návrh Smlouvy mezi vládou ČR a Slovenskou republikou o spolupráci ve zdravotnických záchranných službách, přeshraniční spolupráce, byl zařazen jako první bod v pátek 17. 4. 2026. A pak budeme hlasovat alternativně jako první bod ve 12 hodin, ale nyní budeme hlasovat, aby to byl první bod v pátek 17. 4.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 30 bylo přihlášeno 162 poslanců, pro hlasovalo 73, (proti 78). Návrh byl zamítnut.

 

Nyní bychom tedy hlasovali tu druhou alternativu, aby to byl první bod ve 12 hodin při pátečním jednání.

 

Já zahajuju hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 31 bylo přihlášeno 162 poslanců, pro hlasovalo 74, proti hlasovalo 79. Návrh byl zamítnut.

 

Přistupujeme k návrhu pana poslance Zuny na zařazení nového bodu s názvem Obrana a bezpečnost České republiky.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti takovému návrhu?

V hlasování číslo 32 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 74, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh paní poslankyně Svárovské na zařazení nového bodu Situace na Ministerstvu životního prostředí.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 33 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Kučery, který navrhuje nový bod s názvem Rušení vysokorychlostních tratí.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti takovému návrhu?

V hlasování číslo 34 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 74, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Pláteníka, který navrhuje nový bod s názvem Pomůže Aleš Juchelka neformálním pečujícím, jak slíbil?

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 35 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 73, proti 76. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní přistupujeme k hlasování návrhu pana poslance Berkiho, který navrhl nový bod s názvem Stav podpory odkladové novely.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 36 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 74, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Smejkalová navrhuje nový bod s názvem Doufám, že ty žádný děti mít nebudeš alias odporné výroky poslance za SPD.

 

Zahajuji hlasování a ptám se kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 37 bylo přihlášeno 162 poslanců, pro hlasovalo 58, proti 80. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Bureše, aby číslo bodu 61, sněmovní tisk 129, prodejní doba o státních svátcích, byl zařazen jako první bod páteční schůze.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 38 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 70, proti 82. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Bureše je návrh, aby číslo bodu 48, sněmovní tisk 103, novela zákona o elektronických úkonech, byl pevně zařazený jako druhý bod páteční schůze.

 

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 39 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 73, proti 86. Návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Sokola, aby bod číslo 65, sněmovní tisk 66-E, postupy financování a využívání diverzifikované strategie financování byly zařazeny jako první bod dne 15. dubna 2026.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh? (Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku.) Kdo je proti?

V hlasování číslo 40 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 73, proti 84. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Slováka, který navrhuje nový bod s názvem Vládní pohodinda.

Tak, já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového nového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 41 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 74, proti 86. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Baxy, aby byl zařazen nový bod s názvem Kodex ČT a Českého rozhlasu.

Zahajuji hlasování. Ptám se,kdo je pro takové zařazení nového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 42 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 74, proti 86. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Papajanovského na zařazení nového bodu s názvem Naděje pro vyloučené aktivity z dílny vlády, pardon. Naděje pro vyloučené lokality z dílny vlády se sídlištěm ve Šluknově. Je to tak, ten název?Naděje pro vyloučené lokality, otazník, plány vlády se sídlištěm ve Šluknově. Tak je to přesně.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 43 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 73, proti 83. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Fleka na nový bod, který nese název Politické zasahování do armádních struktur s pokusem o cenzuru.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový bod, aby byl zařazen? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 44 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 75, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat poslední návrh, což je návrh paní poslankyně Weimerové na to, aby číslo bodu 10, sněmovní tisk 10, O některých podmínkách poskytování mediálních služeb byl projednáván jako první bod pořadu naší schůze.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. (Z pléna poznámky: My jsme neslyšeli.)

Tak ještě jednou. Prohlašuju to za zmatečné hlasování (číslo 45) a budeme hlasovat ještě jednou o návrhu paní poslankyně Veimerové, aby bod číslo 10, sněmovní tisk číslo 10 rovněž, který nese název O některých podmínkách poskytování mediálních služeb, byl projednáván jako první bod pořadu schůze.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 46 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 73, proti 85. Návrh byl zamítnut.

 

Zeptám se, jestli jsme hlasovali o všech návrzích, které jednotlivé poslankyně a poslanci načetli? Pokud tomu tak je a hlasovali jsme o všech navržených bodech, tak nyní přistoupíme k hlasování o celém návrhu pořadu 14. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 47 bylo přihlášeno 163 poslanců, pro hlasovalo 88, proti 37. Návrh byl přijat a já konstatuji, že pořad schůze jsme schválili.

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 17. 4. 2026 v 14:51.