Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.40 hodin)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane předsedo, moment.
Tady ta hladina hluku na to, že nás je tady tolik, těch poslanců, je příliš vysoká. Poprosím kolegy v klidu, jestli se můžete ztišit.
Poslanec Tom Philipp: Děkuji. Je tu tedy spousta problémů které budeme muset v současnosti řešit tak, aby nás v blízké budoucnosti nedohnaly.
U toho stárnutí populace vám řeknu jenom několik čísel. V roce 2023 tady bylo 2,2 milionu seniorů nad 65 let, a v roce 2050 nás čeká 3,1 milionu seniorů, kteří budou nad 65 let. Když se podíváme na vývoj kardiovaskulárních onemocnění, tak do roku 2040 nás čeká nárůst zhruba o 25 procent. U srdečních selhání je to téměř 50 procent nárůstu do roku 2040. U zhoubných nádorů je to nějakých 40 procent nárůstu do roku 2040. U kolorektálního karcinomu je to zhruba třicetiprocentní nárůst. To jsou všechno data, která jsou z ÚZISu, to znamená seriózní instituce, která dělá správné odhady. Hovoří o tom, že nás čeká velká finanční zátěž, protože péče o ty pacienty je velmi finančně náročná.
Máme tady k tomu další tabulku, která přichází do přerozdělení, a která nám říká, jaký je náklad na jednoho průměrného pacienta v určitém věku. Takže třeba ve věku 65 až 69 let je to u mužů roční náklad 71 000 a u žen je to nějakých 54 000, téměř. U občanů nebo u pacientů nad 75 let je to už 103 000 ročně a u žen 77 000 ročně. Abyste měli představu, tak třeba u věkové kategorie 20 až 24 je to pouhých 15 000.
To znamená, že pokud se člověk dožije těch 75 let a výš, je výrazně víc nemocný a samozřejmě výrazně víc čerpá ze zdravotního pojištění. Takovýchto občanů tady bude v období kolem roku 2050 3,25 milionu vůči současným 2,2 milionu. To znamená, skoro o milion víc. Dovedete si představit anebo dopočítat, jaké náklady nás v tomto ohledu čekají. To není jenom do toho roku. Každý rok přibývá občanů, kteří jsou v této věkové kategorii, tím pádem každý rok tady dochází k tomu, že je velký tlak na to, aby se výrazným způsobem navýšily ty budgety.
To, k čemu jsem vlastně chtěl dojít, je dohodovací řízení. V této chvíli probíhá dohodovací řízení. To dohodovací řízení probíhá mezi poskytovateli a plátci. Bylo oficiálně odstartováno 29. 1. Mělo by skončit někdy v půli června a ministerstvo by pak výsledky toho dohodovacího řízení mělo dostat někdy ke konci června k tomu, aby je potom transponovalo do úhradové vyhlášky. Dohaduje se nějakých patnáct různých skupin: akutní lůžková péče, následní lůžková péče, praktičtí lékaři a další a další skupiny. Dohadují se se zdravotními pojišťovnami.
Co je pozitivní a za co musím ministerstvo a ÚZIS pochválit, že byla zveřejněna poměrně masivní datová základna v nějakých osmi dimenzích, 50 sadách, kdy se můžeme podívat až na jednotlivá zařízení, na jednotlivá oerpéčka. Čili, nápad té nemocnosti je poměrně dobře zmapovaný, tím pádem i debaty o tom, jakým způsobem to uhradit, budou poměrně sofistikované.
No, ale přiznejme si – pan ministr pro to často pléduje, aby tady došlo během dohodovacího řízení k dohodě – tak přiznejme si, když vám řeknu tady tu situaci finanční, jak se ty dvě strany mohou dohodnout? Finanční výhled na příští rok je takový. V roce 2026 jsme jsme si půjčili nebo se predikuje, že si půjčíme, zhruba 20 až 22 miliard, které v tuto chvíli jsou na účtech zdravotních pojišťoven, nejsou kryty meziročním nárůstem. Čili je to nějaký minus roku 2026.
V roce 2027 předpokládáme takzvané mandatorní náklady, které bude mít zdravotnictví – představte si pod tím růst centrové péče, růst receptových léků, zvláště po rozvolnění, kdy mohou mnohé léky psát proti dřívějšímu systému i praktičtí lékaři, růst PZT, nové výkony, které jsou v seznamu zdravotních výkonů, nové kapacity, jako třeba onkologie v Motole a podobné – tak tady počítáme s nějakými 12, 13 miliardami těchto mandatorních nákladů.
Meziroční nárůst finančních prostředků, který plyne z výběru pojistného za státní pojištěnce, z pravidelné valorizace, a který plyne z navyšování platů – to znamená těch 13,5 procenta, nominálně je vyšší než v tom roce minulém – je nějakých 26 miliard. Takže, finanční prostředky, které nám stoupnou, které můžeme jakoby rozdělit, jsou 26 miliard. Proti tomu máme ale náklad, půjčku z dalšího roku, to znamená ten minus roku 2026, zhruba 22 miliard, a těch 12 miliard mandatorních nákladů. To znamená, když to sečteme, je to nějakých 34 miliard.
Z toho jasně vidíme, že rok 2027 jde do toho dohodovacího řízení s nějakými minus 8 miliardami. To znamená, ty dvě strany se budou dohadovat v tom smyslu. Na jedné straně budou pojišťovny, budou říkat: My máme tolik a tolik peněz. Na druhé straně budou říkat: My vám nemůžeme dát víc, protože prostě už je nemáme. Je to o 8 miliard méně, než by odpovídalo tomu, aby ten nárůst byl nulový, abychom jenom pokryli to, co prostě v tom roce je. Naproti tomu budou zdravotnická zařízení, těch 15 segmentů, které budou říkat: No, ale my máme inflaci, my máme zvýšené náklady na personál, my máme spoustu nákladů, a vy nám tady nabízíte ne nulové, ale dokonce záporné navýšení v řádu třeba dvou procent. No, jak se tyhlety dvě strany mohou dohodnout?
Já to říkám i kvůli panu ministrovi, protože on vždycky říká: Chci, tlačím na to, aby se dohodli. Ale tady to je kvadratura kruhu. Oni se prostě nemohou dohodnout, protože jedni chtějí peníze a druzí je nemají. Oni by jim je třeba i dali, ale oni je fakt nemají.
No a teď se tedy blížím k meritu věci. Pokud stát nějakým způsobem nezasáhne, tak to dopadne tak, že se nepokryjí ani ty mandatorní náklady. To znamená, nebude růst biologické léčby, nebude růst třeba péče o vzácná onemocnění, nebude, jak uhradit nové kapacity, nebude, jakým způsobem třeba reagovat na nové ambulance v nějakých vyloučených oblastech, kde třeba nejsou praktičtí lékaři nebo kde nejsou specialisté. Čili, ta situace bude, bych řekl, velmi nepříjemná nejen pro pana ministra, který bude muset toto nějakým způsobem řešit, ale i samozřejmě pro ten terén. Hlavně to dopadne na ty konkrétní pacienty.
Proto jsem si dovolil tady navrhnout bod, a sice ten bod bude znít: Dohodovací řízení o úhradách zdravotní péče pro rok 2027 se dostává do slepé uličky. Bez dodatečných zdrojů hrozí reálný pokles úhrad, což by znamenalo zhoršení dostupnosti a kvality péče, méně vyšetření, omezení moderní léčby a horší dostupnost inovativních léků pro pacienty se závažnými onemocněními. Proto je nezbytné nad rámec běžného růstu výběru pojistného posílit systém o dalších cca 20 miliard, což odpovídá přibližně navýšení o 300 korun měsíčně za státního pojištěnce. ***
