Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.30 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
Vesměs mi potvrdili, že k takovému gold-platingu nedochází až na jednu jedinou výjimku, paní ministryně, a to je zmíněné tlačítko. Směrnice totiž uděluje obchodníkům povinnost zajistit spotřebiteli možnost od smlouvy uzavřené na dálku prostřednictvím takzvané funkce pro odstoupení od smlouvy, nikoliv povinnost zřídit konkrétní technické řešení v podobě tlačítka. Český návrh zákona však tuto funkci, která je zmíněna ve směrnici, transponuje daleko rigidnějším způsobem, když výsostně stanoví povinnost použít tlačítko nebo obdobný ovládací prvek.
Může se to zdát jako drobnost, která sem nepatří, ale právě touto změnou textu se česká právní úprava odchyluje od textu i smyslu směrnice, která pojem tlačítko nepoužívá, a naopak výslovně připouští různá technická řešení, například odkazy nebo jiné prvky on-line rozhraní, pokud plní požadovanou funkci.
V řadě členských států, například v Dánsku, v Litvě, v Polsku, byla právě směrnice transponována technicky neutrálním způsobem, který se drží pojmu funkce pro odstoupení od smlouvy bez předepsání konkrétního ovládacího prvku. Skutečně se to může zdát jako drobnost nehodná jednání na plénu Poslanecké sněmovny. Nicméně pokud takovou povinnost přijmeme rigidnějším způsobem a dáme kompetence dozorujícímu a kontrolnímu orgánům, aby to kontrolovaly, tak známe už v minulosti příklady, že někdy ty kontroly jsou velmi formalistické a nějaká funkce naplňující smysl zákona a naplňující smysl této směrnice může být pokutována za to, že nezvolila konkrétní technické řešení v podobě tlačítka. Proto bych chtěl s paní ministryní diskutovat o tom v dalším čtení, zda bychom se nemohli vrátit v tomto k původnímu textu směrnice, a to je diskutovat o funkci.
Tímto končím zpravodajskou zprávu. Chtěl jsem na toto upozornit, protože přece jen se toto řešení týká všech e-shopů v České republice. Není jich málo. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu zpravodaji. Zároveň děkuji všem, kteří udržují klid v sále.
A než se přesuneme do rozpravy, tak omluvy: poslanec Matěj Gregor od 19.30 z osobních důvodů, poslanec Pavel Outrata celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec Jiří Pospíšil od 19.15 do 20.30 hodin z osobních důvodů, pan poslanec Filip Turek od 19.15 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Lukáš Vlček od 20 hodin ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Renáta Zajíčková celý jednací den z pracovních důvodů a pan poslanec Pavel Žáček od 19.18 hodin z osobních důvodů.
Nyní tedy otvírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili pan poslanec Jan Jakob, pan poslanec Vojtěch Munzar a paní poslankyně Lucie Sedmihradská. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já doufám, že dnes už vystupuju naposledy, ale i přesto mi dovolte několik poznámek k tomuto vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se smlouvami o finančních službách.
Jedná se o vládní návrh, sněmovní tisk číslo 16, což svědčí o tom, že to je ještě návrh, který vlastně schvalovala předchozí vláda, pokud se nepletu, a který má především za cíl upravit český právní řád v oblasti finančních služeb v návaznosti na evropskou legislativu, jak tady zaznělo.
Když někomu vysvětluju, o čem ten zákon je, tak se stalo takovým symbolem ono tlačítko. Mám obavu, že to tady spěje dokonce ke sporu o tlačítko. Já si myslím, že to je dobrý prostředek pro spotřebitele. Nechci zpochybňovat, jakkoliv to, co říká kolega Munzar, prověřme to. Ale tento symbol mi přijde jako krok správným směrem.
Nicméně tato novela není jenom o tlačítku, a proto bych se chtěl stručně věnovat pěti oblastem, kterých se dotýká. První z nich je vlastně reakce na vývoj finančních trhů, který se v posledních letech jednoznačně dramaticky změnil. Dříve byly finanční služby poskytovány téměř výhradně v kamenných pobočkách bank nebo finančních institucí, dnes se velká část těchto služeb poskytuje na dálku, prostřednictvím digitálních platforem, přes mobilní aplikace nebo prostřednictvím různých on-line rozhraní.
S tímto vývojem se samozřejmě pojí i nové právní otázky. Jak má být uzavíraná smlouva na dálku? Jaké informace musí klient dostat před uzavřením smlouvy? Jaké má mít možnosti odstoupení? A jak zajistit, aby digitální prostředí nebylo zneužíváno k netransparentním, nekalým praktikám. Právě na tyto otázky musí legislativa reagovat. A tato novela je jedním z kroků, jak právní rámec přizpůsobit realitě dnešních finančních trhů.
Druhou klíčovou oblastí této novely je ochrana spotřebitele. Finanční produkty patří mezi nejsložitější produkty, se kterými se běžný občan setkává, ať už jde, jak i paní ministryně tady říkala, o úvěry, investiční produkty, pojištění, nebo různé formy spoření. Pro běžného spotřebitele je často velmi obtížné posoudit skutečné náklady produktu, rizika spojená s investicí nebo dlouhodobé důsledky finančního rozhodnutí. Proto musí existovat jasná pravidla, která zajistí, že klient dostane všechny důležité informace včas a ve srozumitelné podobě. Novela se snaží právě tuto oblast zpřesnit, například pokud jde o informační povinnosti poskytovatelů finančních služeb, nebo o pravidla uzavírání smluv na dálku.
Další důležitý aspekt tohoto návrhu je harmonizace českého práva s evropskou legislativou. Finanční služby jsou dnes jedním z nejvíce evropsky regulovaných sektorů. A důvod je jednoduchý. Finanční trh je z podstaty věci vlastně mezinárodní, aspoň na té evropské úrovni určitě. Finanční instituce často působí ve více státech současně a klienti mohou využívat služby poskytovatelů z různých zemí Evropské unie.
Pokud chceme, aby české firmy mohly na tomto trhu fungovat, a zároveň byli čeští spotřebitelé chráněni stejně jako spotřebitelé v členských státech, musejí být základní pravidla sjednocená. Tato novela je tedy také součástí širšího procesu sjednocování pravidel finančního trhu v rámci Evropské unie.
Vedle ochrany spotřebitelů je důležitý ještě jeden aspekt - právní jistota pro poskytovatele finančních služeb. Finanční instituce potřebují jasná a předvídatelná pravidla. Pokud jsou pravidla nejasná nebo zastaralá, vzniká právní nejistota, která může vést například k soudním sporům, regulatorním problémům nebo omezení nabídky některých služeb. ***
