Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.40 hodin)
Poslanec Jan Jakob: Tak děkuju, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se pokusím být poměrně stručný, ale zároveň věcný. A troufnu si říct rozhodně bez dvojího metru. Dovolte mi tedy několik poznámek k tomuto projednávanému sněmovnímu tisku. A rád bych začal tím podstatným, tedy původní změna, která vstoupila v účinnost od roku 2024, měla jasným a racionální cíl - stát nemá dotovat spoření lidem, kteří již pobírají starobní důchod. Státní příspěvek v rámci třetího pilíře má motivovat k tvorbě rezerv na stáří, nikoliv být benefitem vypláceným ve chvíli, kdy už tato fáze života započala.
To je princip, který považuji jednoznačně za správný. Nyní náhodou, že ho potvrdil i Ústavní soud, který konstatoval, že nejde o nepřípustnou retroaktivitu a že stát má právo nastavení těchto podpor měnit. Jinými slovy, směr byl správný.
Ale, a to je fér si říct, provedení mělo vedlejší efekt. Vznikla skupina lidí, kteří se ocitli v situaci, kdy přišli o státní příspěvek, ale zároveň nemohli ze systému odejít bez finanční ztráty. Takzvaní uzamčení účastníci. (Poslanec Nacher z lavice: Já to říkal také.) No já to říkám taky a prosím, aby pan kolega Nacher na mě nedělal posunky a nehalekal tady z druhé řady. Tak já dokonce - je to paradoxní, občas se to stává, tak v tomto případě říkám něco podobného, co kolega Nacher, tedy vznikli tak zvaní uzamčení účastníci. A tady se dostáváme, ano, k podstatě této novely. Ta se snaží tento problém napravit. Umožňuje bezsankční výstup ze systému a v některých případech i kompenzuje ztráty. Z hlediska jednotlivce to je pochopitelné v mnoha ohledech i spravedlivé.
Ale dovolte mi prosím, několik otázek. Opravdu chceme kompenzovat všechny, kteří byli změnou dotčeni? I ty, kteří se sami rozhodli ze systému odejít? Není zde rozdíl mezi těmi, kteří v systému zůstali uzamčeni, a těmi, kteří učinili aktivní rozhodnutí odejít? A pokud tento rozdíl existuje, neměli bychom ho reflektovat i v tom navrženém legislativním řešení? Protože v současné době návrh nebo podobě návrh říká: Bez ohledu na to, jak jste reagovali, stát vás zpětně kompenzuje. Je to jistě vstřícné, ale je to také principiální a spravedlivé? Nevede to k tomu, že zpětně stíráme důsledky individuálních rozhodnutí? Nevytváříme precedent, že každá změna pravidel bude následně kompenzována, pokud se objeví negativní dopady? Fiskální efekt tohoto rozhodnutí je opravdu velmi malý. Mluvíme o částce kolem desítek milionů korun. Takže to není otázka rozpočtu. Je to otázka principu.
Proto si myslím, že bychom měli vést tuto debatu i o variantě, která by byla cílenější. Zaměřit pomoc skutečně na ty, kteří jsou v systému stále uzamčeni a nemají racionální možnost volby. Takové řešení by zachovalo férovost vůči těm, kteří se ocitli v pasti, ale zároveň by více respektovalo odpovědnost těch, kteří se rozhodli jednat.
Dámy a pánové, tento návrh neřeší špatný cíl, ale nedokonalou realizaci. A to je důležité rozlišovat. Zároveň bychom si měli dát pozor, abychom při opravě jedné nedokonalosti nevytvářeli precedent, který do budoucna oslabí stabilitu pravidel a princip spravedlnosti. Proto považuji za legitimní se ptát, zda zvolené řešení je skutečně nejlepší možné, zda by nebylo vhodné je ještě víc zacílit. A v tomto smyslu bych k tomu návrhu rád předložil i pozměňovací návrh. Rád bych i diskusi opravdu nad těmito otázkami vedl, a to i na úrovni výborů. A nejenom proto, ale po dohodě s dalšími kolegy, tedy z klubu, za tři kluby TOP 09, ODS a KDU-ČSL tímto vetuji projednávání podle § 90. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano. Děkuju. Eviduji tuto informaci. A nyní vystoupí pan poslanec Munzar.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já než začnu mluvit věcně o této novele, tak já si neodpustím poznámku na pana kolegu Nachera, vaším prostřednictvím, který tady zavádí novou disciplínu, protože většinou se reaguje na vystupující až po tom, co vystoupí, on tady zavádí novou disciplínu, že už reagoval dopředu na mě a na pana kolegu Jakoba, aniž bychom vystoupili. Je to jako zajímavá změna pravidel Sněmovny, uvidíme, jestli v tom bude pokračovat.
Ale teďko vážně k tomuto bodu, který považujeme také za velmi závažný. Já stejně jako kolega Jakob chci připomenout, aby to tady nevyznělo, že bylo jenom nějaké chybné rozhodování, které naopak ještě Ústavní soud potvrdil ústavnost toho, jak to bylo projednáváno. Ta tehdejší reforma byla skutečně zvýšením motivace vlastního spoření na stáří. Tehdy to provázelo i zvýšení státního příspěvku pro ty, kteří si na stáří spoří. Jak zde řekl pan kolega Jakob, ti, kteří si spoří na stáří. Ale nikoliv pro ty, kteří si spoří ve stáří. To je ten rozdíl. Protože naší motivací a naším účelem bylo skutečně zvýšit vlastní odpovědnost lidí za to, jakým způsobem si spoří na důchod. Protože přiznejme si a musíme si to říct úplně na rovinu a musíme to říkat i občanům na rovinu - vzhledem k demografickému vývoji spoléhat pouze do budoucna jenom na státní důchody, tak ten, kdo si uchovat nějakou životní úroveň z předchozího aktivního života, tak nic jiného nezbývá, než aby si sám na stáří spořil a stát by k tomu měl vytvářet podmínky právě zvýšením motivace. A tehdy byla otázka, jak v těch omezených zdrojích najít systém, aby se mohly ty státní příspěvky zvýšit.
Pokud si někdo spoří na stáří, tak kromě toho, že jsme se tehdy bavili o změnách v doplňkovém penzijním spoření, tak já bych tady rád připomněl, že se tehdy zavedl i daňově uznatelný nový produkt, velmi moderní produkt a to je dlouhodobý investiční produkt, který získal velké ocenění jak v odborné veřejnosti, tak ve finančních kruzích a snaží se do něj přihlásit další občané a stále je jich více, což je dobře. Bohužel původní penzijní připojištění, ty původní fondy a věřím, že to tady víme všichni, trpí tím, že dodnes nezabezpečuje dostatečnou ochranu úspor občanů například před inflací a vzhledem k velmi přísným požadavkům na likviditu a například investiční limity, je zhodnocení úspor velmi malé. Místo aby reálná hodnota úspor na stáří rostla, tak se mnohdy při vyšší inflaci snižuje. A to, myslím, odrazuje daleko více od vlastního spoření na stáří mnoho občanů než tady zazněla slova od paní ministryně než tato záležitost.
Zmíněné doplňkové penzijní spoření již funguje lépe, závisí na tom, jakou ten klient toho spoření na stáří si zvolí strategii, jestli si zvolí vyváženou, konzervativní nebo dynamickou. ***
